Rozhovor s královnou marmelád, Blankou Milfajtovou, o běhání, rodině, cestách po Evropě a Africe a samozřejmě i úžasné chuti ovoce
Blanka Milfajtová, je držitelkou několika ocenění za nejlepší marmeládu na světě. Její marmelády budou letos dokonce reprezentovat Českou Republiku na milánském Expu .
V roce 2013 se Blanka vypravila s manželem a dcerou na roční marmeládovou expedici po Evropě a Africe. V karavanu ujeli 102 000 km a navštívili přes 40 států. Všude vařila marmelády z místního ovoce, bylinek a koření.
O svém cestování napsala knihu Příběh opravdové vášně, kde popisuje nejen svou roční expedici, ale také svá rozhodnutí jít za svým snem a dělat věci s vášní a na 100%.
Navíc knížka přináší i spoustu krásných fotek a recepty nejen na marmelády. Kniha byla nominována v rámci prestižní ceny Magnesia Litera a Nejkrásnější kniha. Navíc získal Příběh opravdové vášně nominaci na Český Bestseller 2014.
Lidé tě znají jako královnu marmelád, sbíráš jedno světové ocenění za druhým, málokdo ale tuší, že také ráda nazouváš běžecké boty. Kdy jsi začala s běháním?
Začala jsem s během asi jako s doplňkem k lyžím a kolu, pak se mi líbilo dostat se během na místa kolu i lyžím nedostupná, a nakonec běhám, protože to potřebuju, chci, těším se na ten moment, kdy se převleču do běžeckého a…
Je to podobná láska jako ta k marmeládám? Nebo si spíš jen při běhání čistíš hlavu od všedních starostí?
Když běžím, tak se cítím stejně dobře, jako když kouzlím s marmeládou. Jo, je to vášeň, neběhám kvůli postavě či čištění hlavy, ale při neběhání cítím absťák…
Jak často si najdeš čas na běhání?
To je měsíc od měsíce a zemi od země jinak. Někdy denně, někdy je týden i více bez výběhu. Přeci jen jsem rok a půl už na cestě, napsala jsem jednu a píšu pomalu druhou knížku, práce s marmeládami nad hlavu a výchova nyní téměř dvouleté E-lišky taky dá zabrat.
Kdy a kde nejraději běháš?
Kdykoli a kdekoli. Šumava, či samota v Novohradkách, kde žijeme, je ideální. Miluju hory, ale nevadil ani trénovat na Západní Sahaře či ve zmrzlém nejsevernějším norském cípu. Mě je to jedno, vezmu boty a letím…
Běháš raději sama nebo s někým?
Strašně ráda bych běhala s partnerem, který běhal dvacet let, ale nyní ze zdravotních důvodů nemůže; a krutě se těším na první výběh s malou. Začneme běhat brzo. Jinak asi nejraději sama, vlastně jsem tak naučená. Na cestách moc lidi nevyhledáváme a nejkouzelnější místa jsou tak jako tak bez lidí, a doma žijeme na samotě.
Běháš na marmeládu nebo máš jiné oblíbené předtréninkové jídlo?
Běhám na cokoli, nemám žádné rituály, potřebu speciálního jídla, nic. Rádo se nadlábnu a běžím. Ale marmoška je dobrým dopinkem. Například ji používáme na občerstvovačce, kterou zajišťuji, při kultovním ultramaratonu Silva Nortica Run.
Která je tvoje nejoblíbenější marmeláda?
Mohu úplně všechny, ale utluču se po meruňkách s levandulí, višni, krvavých pomerančích… grep s hruškou je super, vlastně bych ti asi vyjmenovala opravdu vše, co vařím 🙂
Stalo se ti někdy, že ti některý tvůj sladký experiment nechutnal?
Hm, to asi ne, dokonce první pokud s citrusovou, kterou jsem nikdy nevařila, a připravila ji s vanilkou, přinesl z mistrovství světa zlatou. Takže… pokus dobrý. Spíš občas připálím a pak máme na kompostu voňavo.
Měla jsi s sebou běžecké boty i na své cestě po Evropě a Africe?
Jasně, běhala jsem ve většině zemí, kudy jsem jela, asi 40. A to bude platit i pro příští expedici Sibiří do Mongolska a Číny. První expedice trvala rok a druhá bude jen o něco kratší, to přeci nejde… zahálet!
Jakou nejdelší vzdálenost nebo závod jsi zatím běžela?
Nejsem moc závodní typ, sama se nepřihlašuju nikdy, ale za zády to pokaždé udělá partner. Tréninkově dám tu třicítku, v závodě jsem šla nejvíce desítku.
Na jaký svůj běžecký výkon jsi zatím nejvíc hrdá?
Loni jsem cestou Španělskem zastavila u vodopádů u Ézara a našla tam cedulku, že se tím místem nahoru jela vrchařská cílová prémie Vuelty 2012. Kopec, který obrací žaludek a nohy drží u silnice snad vteřiňákem, chvilku předklon a s rukama na zemi. Řekla jsem si, že to bude test mého srdce, vůle i… Cyklista Rodríguez stíhaný Contadorem, ho dal za necelých sedm minut. Chtěli jsme nahoru vozem, je tam přehrada a porozhlédnout se, ale na cestě je zákaz. Pro naprosto neuvěřitelný sklon až 30%, v průměru 19%. Vyběhla jsem to a nahoře si ještě přidala, a to mě potěšilo 🙂
Letos poběžíš Valašský Hrb a běžci budou mít dokonce možnost setkat se s tebou v rámci doprovodného programu. Na co se můžeme těšit – bude autogramiáda knížky nebo i ochutnávka tvých marmelád?
Moc se na VH těším, když mě pořadatelé zvali, neviděla jsem časově prostor, ale nakonec jsem tento závod zařadila do mé roadshow, kdy objíždím celý červen česká a moravská města s besedami o té mé knize. A tak si budeme povídat i tam a… jasně, budou se i ochutnávat marmošky!
Plánuješ ještě letos nějaký další závod?
Zatím mé plány do podzimu nemají ani denní skulinku, tak nevím. Ale podzim a zima na Sicílii, kde mě čeká pracovní sezona – to bude jistě příležitost po nějaký závod cestou či v místě. Ale jak jsem říkala, neběhám ani tak pro závodění s dalšími, jako spíše závodím sama se sebou! Mám moře důvodů, proč právě tenhle speciální závod vyhrát 🙂
Máš rodinu, úspěšně podnikáš, děláš, co tě baví… jaké jsou tvé další cíle?
Zpomalit. Ne běh, ale život. Pak vychovat dobře prcka a běžet spolu s ní i partnerem, a s větrem ve vlasech kdesi norskými fjordy, dýchat ten boží vzduch a ukrajovat kilometry s pohledem do zeleně na jedné a na moře na druhé straně stezky.
Máš nějaký běžecký sen?
Vidět mého muže zase běhat…
Povídání o Blančině životě, marmeládách a zážitcích z cestování, doplněné o nádherné fotografie, najdete na stránkách
www.blanka-milfait.com/
Foto: fotoarchív Blanky Milfajtové
