Petr Kövešlygety je amaterským triatletem, který má ale již hezkou porci polovičních a full ironmanů za sebou. S ohledem na pravidelnou rubriku Tomáše Míky jsme se rozhodli udělat rozhovor s někým, kdo není na profi úrovni, ale s pravidleným tréninkem se dostal už na velmi pěknou úroveň. Nejrychlejší HIM má okolo pěti hodin a olympijský umí okolo hodiny dvacet
Můžeš se Petře sám našim čtenářům představit?
Težko sám sebe takhle představovat. Předeším jsem táta od rodiny. Mám úžasné tři děti a skvělou ženu. Před nedávnevnem jsem oslavil krásných pětatřicet. Pracuji jako obchodní manažer pro Čechy a Slovensko ve Specialized. Vedle rodiny a práce je triatlon neodmyslitelná součást mého já. Jakmile jsem se poprvé postavil na start prvního triatlonu, tak jsem mu ihned naplno propadl…ale mám rád sport obecně, rád si zajdu zahrát s klukama fotbal, v zimě na běžky prostě cokoliv, kde je člověk v pohybu. Mám rád hory a kopce. Rád si přečtu pěknou knížku, rád si dám dobré víno a dobré jídlo…
Sportu ses věnoval celý život?
V podstatě ano, zkoušel jsem hodně sportů, ale nic pořádně. U ničeho jsem dlouho nevydžel, pak přišla puberta a to šel sport tak trochu stranou. Když mi bylo asi dvacet, začal jsem se věnovat lezení, hodně mně to bavilo, pak přišla rodina a postupně přestal být na lezení čas, ale když mě kluci v bývalé práci hecli na štafetu v pražském maratonu, koupil jsem si boty na běhání a začal s běháním. To mě hned chytlo a nejspíš jsem našel co, jsem hledal. To už bude nějakých osm let.
Jak začala tvoje “kariéra” triatleta?
Vždycky mne lákalo zkusit jestli mám na to být Ironman a když jem zaběhl svůj první marathon, tak jsem si řekl, že teď je ten pravý čas se naplno věnovat triatlonu…a už jsem u toho zůstal – je to krásný sport, tak trochu i životní styl…
Jsi velmi vytížený člověk. Kde bereš čas na 20 hodin tvrdého tréninku týdně?
Snažím se tréninku věnovat každou volnou chvilku. Občas je to hodně těžké zkloubit práci, rodinu a trénink, ale teď už to tak nevnímám, triatlon a trénink se stal součástí mého života.
Kterých dosavadních úspěchů si Petře ceníš zatím nejvíce?
Výsledků jako takových asi 9.místo v kategorii v celkovém pořadí českého poháru v dlouhém triatlonu minulý rok, ale já na to moc nehraju. Dělám triatlon, protože mne baví a každý závod si snažím užít. Každý, který se mi podaří dokončit, je skvělý. Prozatím si asi nejvíce cením Czechmana v roce 2013 – byla zima a celý závod hrozně lilo. Těšil jsem se, jak zúročím svůj trénink a pojedu na osobák, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se vůbec dostal do cíle.
Proč zrovna triathlon?
Baví mě překonávat a objevovat sám sebe.
Víme, že pracuješ pro značku kol Specialized. Dávají ti volno na tréninky (smích)?Občas mě pustí ven na kolo (smích)… Práce ve Specialized je jedna z věcí, díky které se můžu tréninku věnovat v takovém objemu. Současně je to část naší firemní kultury…”ride first work later”…pokud to pracovní povinnosti povolí máme možnost každý den v době oběda vyrazit na kolo, běhat nebo si jít zacvičit, kdo jak chce. Je to něco, co asi v jiných firmách nemají, ačkoliv je to škoda, máte možnost si uprostřed dne vyvětrat hlavu, srovnat myšlenky a pak zpět do práce no a večer se už můžete věnovat rodině nebo čemukoliv jinému, prostě máte odtrénováno (pokud na vás nečeká druhý trénink). Moc si této možnosti vážím, protože jinak bych čas na trénink musel brát rodině a to bych nerad…
Zrovna teď někoho hledáte.. podle toho co jsi napsal, to vypadá jako ideální pozice pro někoho kdo miluje kola a sport jako ty…
Sport je u nás na prvním místě, to je pravda. Sport nás všechny baví a je to součást každého z nás. Je skvělé, když můžeš práci spojit s tím, co tě baví. Hledáme? Ano, máme pár otevřených pozic, ale spíš nám jde o to mít v týmu opravdu kvalitní a spolehlivé lidi, kteří mají zapálení pro sport a značku, to je klíčové. Možná se to tak nezdá, ale sehnat kvalitní lidi, to není vždy jednoduché. Jsme hodně otevřená firma, pokud někdo má chuť, tak je možné se za náma zastavit na našich testovacích akcích nebo klidně v kanceláři, podívat se, jak to u nás funguje, vyrazit na kolo, probrat možnosti a tak…
Triathlon je prý docela drahá záležitost… je to pravda?
Jak se to vezme, každá sranda něco stojí. Jde o to, jak se k tomu kdo postaví. Na plavání stačí brýle a plavky, na kolo kolo a helma a k běhání tenisky. Svojí první půlku jsem si zkusil jen tak sám s podporou kamaráda na dvanáct let starým trekovým kole a ve starejch teniskách a taky to šlo… Samozdřejmě, když máš pak kvalitní vybavení, je to znát a něco to stojí, ale za mne pokud chceš zkusit jestli na to máš, tak není nutné mít hned vybavení za desetitíce.
Co zimní příprava… běžky?
Na hory se moc nedostanu a toho sněhu v posledních letech moc není, ale běžky určitě ano, pravidelně jezím s mím tátou na Jizerskou 50. Stala se z toho taková naše tradice. Je to takový hezký start nové sezóny. Příjemně mě to nakopne do dalších tréninků.
Můžeš našim čtenářům dát radu, jak začít?
Vzít si boty a jít si ven běhat nebo na kolo. Pokud to někoho chytně a zkusí si trénink zpestřit nějakým hezkým závodem, tak pak už asi není cesta zpět.
Co rodina, je na tátu patřičně pyšná a jezdí s tebou na závody?
Rodina mne jednoznačně podporuje, bez toho by to nešlo. Pokud to je možné, tak vyrazí se mnou a fandí.
Nejoblíbenější závod?
Určitě Czechman, ale nemohu nezmínit Máchačskýho pohodáře, který se jezdí na konec sezóny na Mácháči, to závod pro všechny pohodáře, ten si vždy užívám.
Nejoblíbenější trénink?
Jakýkoliv trénink v kopcích, kolo, běh…
