Lukáš Slatinský – mistrovství světa na Havaji je komerční bublina

Lukáš Slatinský, amatérský závodník, patří do české špičky na dlouhých distancích. Pravidelně se zúčastňuje domácí série Czech tri series a letos okusil i legendární dlouhý triatlon v německém Rothu, kde finišoval časem 8:57. Ve velmi otevřeném rozhovoru poodkrývá svůj tréninkový přístup, zásady a své postoje.

K triatlonu tě přivedla “láska” a taky jedna sázka. Nelituješ ještě té sázky? Víš kolik volného času jsi mohl mít? (smích)

Byla to spíše ta láska. V 18 letech jsem poznal jednu fajn holku, byla mnohem více sportovně založená než já a hecla mě, že bych mohl zkusit triatlon. V mém rodném městě v Moravských Budějovicích se každoročně pořádá triatlon, mimo jiné letos již 30. ročník, a proto jednoho únorového dne jsem si oblekl modré šusťáky, nasadil kulicha a vyrazil na kole značky favorit pokořit první trénink.

Od začátku jsem trénoval sám, samozřejmě nesystematicky chaoticky, ale s vášní a vervou. V červnu 2002 jsem absolvoval závod a triatlon mě nasměroval na úplně jinou cestu životem… Našel jsem ve sportu sebeuspokojení. Navíc každý chlap je od přírody soutěživý, to nejde potlačit. Máme to v sobě.

Předpokládáme správně, že s dotyčnou už nejsi?

Opak je pravdou. Společné cesty se nám zkřížily právě na prahu mé dospělosti a z té slečny se stala má manželka a společně budujeme tu nejhodnotnější věc na světě. Rodinu.

Bez podpory a pochopení u své partnerky či partnera, nedosáhne žádný sportovec úspěchu. Právě ženě vděčím za všechny sportovní úspěchy. Vždy mě dokázala správně nasměrovat a několikrát správně vrátit na zem. Je v ní skrytá síla a nesmírně si ji zato vážím.

Žádnému sportu jsi se údajně nějak extra nevěnoval. Takže jezdit za holkama na kole a na veselky jako jsi to provozoval kdysi ty, na rozjezd kariéry triatleta úplně stačí? (smích)

Máte správné informace o mně, pane redaktore. Ano do 18 let mě jakékoliv pravidelné sportování míjelo vyjma tělesné výchovy, na kterou jsem byl nesmírně levej. Pouze u přespolního běhu jsem patřil k třem nejlepším. Sport v dětství jako takový se mi zalíbil, ale byl jsem pouze fanoušek. Nicméně průpravu jsem neměl a bylo to znát na mém sportování. Vše jsem si musel tvrdě vydřít, tělo nebylo připravené na tréninky. Měl jsem neustále drobná zranění a překážky jsem musel těžce sám překonávat. O to víc je vášeň k triatlonu větší. Rád jsem pomáhal babičkám, třebas jsem jen tak naštípal za tři dny celou kůlnu na dřevo. Nikdo mě k tomu nemusel pobízet, pracovitost a vytrvalost jsem měl v krvi a to se projevilo v triatlonu.

„Bez podpory a pochopení u své partnerky či partnera, nedosáhne žádný sportovec úspěchu“

Ale teď vážně… pořád ještě nemáš žádného trenéra? Nejezdíš prý ani podle wattmetru, nesleduješ tepy a tak?

Ano, skutečně neznám svůj ANP, FTP… Sporttester mě na běhu škrtí a za wattmetr se mi nechtělo doposud utrácet. Připadám si někdy jako poslední svého druhu. Každý sdílí tréninky, postne to ihned na chlubítko. Uznávám jen stopky a reakci svého těla. Poslouchám jej. Není lenivé, ale když je unavené není nutno jej honit do červených čísel. Když to vydržíte, vrátí vám to za pár dní pořádnou jízdou… řídím se obecnými tréninkovými zásadami, poslouchám své tělo, experimentuji, učím se ze svých chyb a zkušeností, jsem otevřen novým věcem a nyní jsem začal předávat i své zkušenosti.

Zkoušel jsem v minulosti spolupracovat s trenéry, ale jsem v duchu rebel. Nemám rád striktní pravidla a pěvně naplánovaný trénink na papíře mě svazoval a stejně jsem si to upravoval. Nedokázal jsem se s tím vnitřně srovnat. Sám si chci určit, co budu a nebudu trénovat. Nebavilo mě to, nicméně pro začátečníky a profesionály to má své výhody. Rychleji dosáhnete svého cíle, cesta k vysněné metě je přímočařejší, vyhnete se zraněním.

Ale baví Vás trénovat něco, co chtějí druzí nebo se domnívají, že je to tak dobře? To však neznamená, že trénuji chaoticky, možná i pod své možnosti, ale vše to vyvažuje vášeň, obrovská chuť a radost. Jsem závodní typ. Šetřím závody, ale když jsem na startu, jsem připraven podat maximum. Je to oslava lidského těla, jak v době antiky a vždy jsem ochoten závodit nad své možnosti.

Ještě pořád ti tvoje láska (triatlon) nezrezavěla?

Když o ni pečuješ, máš ji rád, tak není důvod, aby rezivěla (smích).

Pořád je to tedy tvůj životní styl?

Ano, je to součást života. Kupříkladu Ironman na Havaji jsem zaspal a nevydržel jsem sledovat přenos do konce. Žena neodolala a po probuzení mně ihned hlásila průběh a výsledky. To je víc než jen životní styl, je to doslova součást života.

„Řídím se obecnými tréninkovými zásadami, poslouchám své tělo, experimentuji, učím se ze svých zkušeností, jsem rád otevřen novým věcem a rád jsem nyní začal předávat i své zkušenosti“

Kolik času týdně ti na triatlon ještě zbývá?

Preferuji konzistenci. Tzn. nemít dlouhé výpadky v tréninku a věnovat se všem disciplínám. V průměru se jedná o 12-15 hodin tréninku týdně. Ano, je to náročné na morálku a velmi náročné skloubit trénink se služebními cestami do zahraničí, rodinným životem a dennodenními potřebami.

Člověk musí být disciplinovaný, mít ve věcech pořádek, jasně si stanovovat priority a umět plánovat reálně čas a umět se přizpůsobovat rychle změnám. K tomu silná hlava a pozitivní mysl, když se nedaří. Jak roste dcerka, je to ještě náročnější level. Nicméně na druhou stranu, dítě je nesmírný dobíječ energie a je to nejkrásnější věc na světě.

Nějaké výsledky ve sportu jsou oproti tomu úplně pomíjivé a bezvýznamné. Vím, že jsem však na vrcholu sil a ještě bych v tomto tempu rád vydržel. Rok nebo dva, nechávám to plynout. Miluji zápřah, miluji bolest v závodě, miluji to překonání sebe sama a dostat tělo na maximální hranici svých možností.

V hodnocení žebříčku Ford Czechman Tour 2018 jsi obsadil čtvrté místo. Jsi spokojený, nebo byli ambice větší?

Před sezónou jsem měl cíl TOP3. Věřil jsem si, ale sezóna je dlouhá a ke konci jsem ztratil jiskru, neboť během 5 týdnů jsem absolvoval dva ironmany. To tělo zasáhne ať se snažíte sebevíc zregenerovat. Čtvrté místo beru všemi deseti. Nesmírně si vážím druhého místa na CZECHMAN triatlonu a třetího na dlouhém duatlonu Krušnoman. Tyto závody jsou pro mě srdcovka.

„Někteří amatéři jsou schopni si obstarat ještě lepší výbavu než lecjaký profi závodník, finanční náročnost stoupá, ale triatlon stále nabírá na popularitě“

Právě na Czechmanovi jsi zaběhl nejrychlejší čas na půlmaratonu a to díky změně běžecké techniky

Ano, je tomu tak, ale bez tréninku to také nejde. Před dvěma lety jsem se rozhodl pro změnu běžeckého stylu. Doslova jsem to odkoukal na youtube a zkoušel a zkoušel. Byla to dlouhá cesta, zejména o to náročnější, když po X letech chcete měnit motoriku těla. Trvalo to, než jsem vše dostal pod kůži.

Bohužel tělo na změnu nebylo vloni připravené a trápilo mě uprostřed sezóny zranění třísla. Začal jsem se věnovat kompenzačnímu cvičení a posilování nejen středu tělu. Preferuji dopad na přední část chodidla. Věřím, že jsem potenciál ještě nevyčerpal a nyní je třebas zapojit prsty při běhu a naučit se létat. Nicméně se mi podařilo eliminoval drobná zranění.

U tvého jména se objevil nový tým Here To Win. Můžeš k nám tomu prozradit více?

Srdce prahlo po změně, po nové výzvě, po novém kolektivu. Volání jsem vyslyšel, šel změně naproti a na sklonku sezóny jsme si plácli na spolupráci s Lukášem Lachoutem, jež je zakladatel značky Here To Win. Spolupráce je super a velmi oceňuji týmového ducha, který se v týmu pěstuje. Věřím v oboustranný přínos a Lukášovi tímto velmi děkuji za důvěru.

Jakých dosavadních úspěchů si nejvíce ceníš?

Výsledky jsou pomíjivé. Cením si, jak mě triatlon formoval. Cením si zážitků, cením si přátel, které jsem díky triatlonu získal. Ale abych byl konkrétní, jakékoliv umístění v TOP3 na závodech  czech tri series je pro mě nesmírný úspěch. 2. a 3.místo na Czechmanovi patří k top výsledkům.

Vážím si, že jsem dvakrát stál na podiu s Filipem Ospalým, sice v TOP6, ale pro mě to byl, je a bude jeden z nejlepších příkladů triatlonisty a nikdy jsem si nepomyslel, že se mi něco podobného podaří. Když jsem začínal s triatlonem, byl mým vzorem a jeho dlouhověkost a výsledková konzistence ve světové konkurenci byla a je mimořádná.

Prozradíš nám tvůj letošní objem?

495km ve vodě – 10500 na kole – 2300 na běhu. Nezapomínám i na posilování. Nutno podotknout, že vyjma podzimu jsem měl velmi zdařilé jaro bez delších služebních cest a bez vážnějšího zranění.

V triatlonovém světě se pohybuješ již hezkých pár let. Vidíš nějakou změnu na české, či zahraniční scéně (na profi i amatérské úrovni)?

Svět neustále zrychluje ve všech třech disciplínách. Ženy, muži, amatéři. Rekordy padají jak na běžícím páse. V olympijském triatlonu ti nejlepší běhají 10km pod 30min, na Havají vítěz ironmanu Patrik Lange bežel maratón za 2:41. I u amatéru se startovní pole velmi vyrovnává a na některých závodech je problém s draftigem – řešením jsou pouze již intervalové starty.

Někteří amatéři jsou schopni si obstarat ještě lepší výbavu než lecjaký profi závodník, finanční náročnost stoupá, ale triatlon stále nabírá na popularitě. Nominovat se na závod na Havaji je rok od roku náročnější.

I v Česku roste zájem zejména o dlouhé tratě. K tomu velmi pomáhají kvalitně organizované závody v czech tri series a možnost zúčastnit se závodů série Challange ať již na Slovensku nebo v Praze. Domnívám se, že o budoucnost je postaráno.

A jak vnímáš atmosféru v českém triatlonovém prostředí?

Mohu hodnotit jen dlouhý triatlon. Zmínil jsem to již v letním rozhovoru pro triatlonový server, že se mi obecně nelíbí, jak každého zajímá jen výsledný čas a ztrácí se pokora k železným distancím. Podle času se hodnotí, jak dobří jste?

Děláme to snad pro sebe, nebo pro druhé? Pro překonání sebe sama, pro ten krásný pocit, že cítíš, že se překonáváš, že to nevzdáš, že stále bojuješ i na 35 km maratonu.

„Uznávám jen stopky a reakci svého těla. Poslouchám jej. Není lenivé, ale když je unavené není nutno jej honit do červených čísel“

Nebo pro množství “liků“ na facebooku?Konečný výsledek by měl být až druhořadý. Zdá se mi, že se z Ironmana něco vytrácí. Dobře to pamatují začátečnici a průkopníci železňáka, kdy byla frajeřina železné distance vůbec dokončit.

Dnes by chtěl každý jezdit pod 10 nejlépe pod 9 hodin. Mít co nejvíc finisherských medailí z různých lokalit. Nejsem tomu honu za výsledky nakloněn, ale takové je doba. V lidech pak převládá zklamání ze svého výkonu, ale mělo by to být přesně naopak.

Láká tě účast na Havaji?

Absolutně ne. Havaj je dle mého komerční bublina u hobby triatletů. Havaj uznávám pouze na poli profesionálním, kdy se zde každoročně koná MS série Iroman. Ještě rozumím, jak obyčejného a začínajícího závodníka může motivovat umístění v age group. Sám uznávám jen celkové pořadí, ale absolutně nerozumím, jak někoho může motivovat být mistrem světa ve své kategorii amatérů? To je přeci takový komerční nesmysl.

Mistr světa může být jej jeden – ten celkový vítěz. Havaj je nicméně krásný závod s drsnými podmínkami, ale beru jej jako každý jiný velký závod.

Místo je magické a účastníci mluví o zvláštní energii, jež sálá z lávového ostrova. Někde uprostřed Tichého oceánu se nachází podstata dlouhého triatlonu. Tam to vše začalo. Na tomto závodě je mnohem náročnější umět se překonat a jisto jistě si sáhnete hlouběji na dno svých sil.

Jak odpočíváš a regeneruješ? Máš nějaký trik, o který se s námi podělíš?

Na regeneraci nezbývá čas, ale snažím se pravidelně strečovat, což je základ. Velmi si chválím masážní válec trigger point. Zejména pro běžce, je to super doplněk na uvolnění svalstva. Nejlepší regenerace je ale stejně smích a dobrá nálada v rodině.

Zdá se mi, že se z Ironmana něco vytrácí. Dobře to pamatují začátečnici a průkopníci železňáka, kdy byla frajeřina železné distance vůbec dokončit

Je ještě pořád pravda, že je triatlon opravdu nákladný sport, nebo už to není pravda?

Není jednoduché se triatlonu věnovat. Finančně je to čím dál náročnější, pokud chcete držet krok na kole se soupeři, nezbývá než mít kvalitní aerodynamický rám.

Nicméně začátečníkům doporučuji zapůjčit si vybavení od kamarádů, případně z půjčoven a pokud vás to chytne, zvolte spíše kvalitnější model, který vám déle bude sloužit. Komunita v triatlonu je rodinná a všichni rádi poradí. Například doporučuji skupinu triatlonisté na facebooku.

Co dělá Lukáš Slatinský, když zrovna netrénuje, nezávodí, nebo odpočívá?

Rád tráví čas s rodinou, čtyřnohým kamarádem a věnuje se své dceři.

Stíháš sledovat i dění kolem sebe?

Samozřejmě a velmi mě trápí směrování naší republiky. Chybí mi národní vize, vědět kam směřujeme. Ztrácíme identitu, vlastenectví a nepěstujeme kritické myšlení. Ale věřím, že se z tohoto divného mezidobí snad dostaneme.

Předchozí generace byly nesmírně charakterově pokřivené a morálně zlomené. Vládla lůza a v lidech se pěstovala závist, potlačovali se emoce, to se přesouvalo do dětí, které s tím v dospělosti musí bojovat.

„Mistr světa může být jej jeden – ten celkový vítěz. Havaj je nicméně krásný závod s drsnými podmínkami, ale beru jej jako každý jiný velký závod“

Bude těžké to z lidí dostat a nalít do nich optimismus, sebedůvěru a trpělivost. Nicméně jsme nesmírně pracovitý a všestranný národ. Chtělo by to najít autoritu v politice, ale s jiným morálním kreditem než je současný premiér a prezident a jasně nasměrovat naši republiku za společným cílem. Trápí mě to a není mi to lhostejné. Líbil se mi nedávno jeden citát.

Nebuďme jako ovce, nebo nás vlci sežerou!!!

Máš prostor komukoliv poděkovat

Oceňuji tuto možnost a v prvé řadě děkuji mé skvělé, krásné a tolerantní ženě. Rád bych poděkoval i celé své rodině za podporu a fandění.