Katka Matrasová je stabilním článkem české reprezentace v horských závodech a vídáme ji na řadě závodů doma i v zahraničí. Minulý víkend se na Sněžce uskutečnil vrchol letošní sezóny pro vrchaře vytrvalce – MS v horském maratonu. Katka tam samozřejmě nechyběla a po závodě jsme se jí zeptali na několik otázek…
Katko, co to ten horský maraton vlastně je? Na to, že jde o disciplínu zaštítěnou Českým atletickým svazem, se o něm mluví jen minimálně…
On to vlastně není horský maraton, ale “běh do vrchu na dlouhé distanci”. V podstatě se pod tento pojem dají zahrnout různé závody v horském terénu, jejichž trasa měří okolo 40 km. Každý rok se mistrovství v této disciplíně koná na jiné trati, obvykle v rámci závodu, který se běhá každý rok, a tratě se tudíž liší jak co se týče délky, převýšení, tak i technické náročnosti. Letošní závod měřil “jen” 36 km a nastoupali jsme při něm okolo 2100 výškových metrů.
Ano, horské běhy nad 30 km mám asi nejraději, ideálně, když není trať příliš technická.
Předpokládáme, že MS tedy byl tvůj vrchol sezóny…
Máš pravdu, chtěla jsem se na tento závod připravit jako na vrchol sezóny. Ale ne vždy je vše tak, jak si člověk naplánuje 🙂
Jak jsi tedy spokojena s výsledkem?
Vzhledem k tomu, jak ta příprava nakonec probíhala, bych asi spokojená být měla. Aktuálně jsem na moc víc neměla. Nějaké rezervy byly v seběhu, kde se mi po kamenných chodnících opravdu hodně smekaly boty, ale ten hlavní problém to určitě nebyl. Přesto jsem trochu zklamaná, chtěla jsem lepší výsledek. Ale je to sport.
Měli jsme docela silné týmy, zároveň ale mimořádně silnou konkurenci… Poláci, Italové, Američani, Švýcaři i Španělé přivezli skvělé vrchaře a vrchařky. Muži přesto zvítězili a ani vy jste se rozhodně neztratili. Jak týmový výsledek hodnotíte?
Kluci byli naprosto výborní. Věděli jsme, že mají hodně silný tým, ale nenapadlo mě, že budeme mít hned 3 kluky v top 10 (a dva v top 5) a že celkově vyhrají! Je to nádherný výsledek a to vyhlášení s českou hymnou pro mě bylo takovou náplastí na to, že jsem sama neběžela podle svých představ.
Celý český tým bydlel na hotelu v Karpaczi. Pomohlo to v něčem?
Určitě bylo fajn, že jsme tam byli všichni, měli nadstandardní zázemí a zároveň se mohli před závodem vzájemně podpořit.
Dost lidí vás přijelo povzbudit na trať. Jaké to bylo mít takovou podporu?
To bylo naprosto úžasné a chtěla bych ještě jednou všem moc poděkovat. Hrozně moc to pomáhalo. Třeba v Itálii nebo ve Španělsku bývá podél trati hodně fanouš
ků a atmosféra tam je moc hezká, ale s fanděním “našich” se to srovnat nedalo, tolik známých i neznámých lidí, kteří povzbuzovali. Opravdu velké díky za to, že jste tam kvůli nám mrzli.
Ta změna počasí byla opravdu skoková… Z třicetistupňových veder teploty spadly den před závodem na 15 a déšť, na Sněžce bylo dokonce k nule a snad i sněžilo… Vyhovovalo to při závodě?
Počasí bylo pro mě úplně optimální. Před závodem jsem se trochu bála, že nahoře bude zima, ale vůbec mi to nepřišlo a ani ten déšť nevadil. Snad jen, že nebyly výhledy, ale kvůli nim si na Sněžku vyběhnu někdy jindy 🙂
Tobě asi disciplína vzdáleností i převýšením dost vyhovuje, že?
Ano, horské běhy nad 30 km mám asi nejraději, ideálně, když není trať příliš technická.
Jak se to vůbec dá trénovat? Jezdit do hor a sbírat vertikální metry? Nebo prostě hodně běhat?
To je asi hodně individuální. Někteří jezdí po soustředěních a běhají co nejvíc v horách, jiní trénují víc do rychlosti ve zvlněných terénech. Myslím si, že především pro ty techničtější závody je trénink v horách potřeba.
Já se to snažím trochu kombinovat. Nejvíc kilometrů odběhám v našich lesích, kde moc velké kopce nejsou, ale snažím se o víkendech jezdit do hor. A o
bčas na nějaké soustředění, kde mi odpadají rodinné povinnosti a můžu se pár dní soustředit jen na běhání, odpočinek a užít si hory.
Je kvalitní maratonec i kvalitním horským maratoncem?
I to je hodně specifické. Existují univerzální běžci, kteří jsou schopni natrénovat na běhy v horách i na silnici na dobré úrovni. I v neděli bylo na startu dost závodníků, kteří mají zaběhnuté kvalitní časy na silnici, z našich třeba Robert Krupička, Jirka Čípa nebo Anka Straková. Myslím si, že nejde asi dělat oboje na té úplně nejvyšší úrovni, ale rozhodně platí, že horští běžci musí umět i běhat rychle.
Ještě lehce k terminologii… Vysvětlíš čtenářům rozdíl mezi horským maratonem a skyrunningovými typy závodů?
Čistě laicky platí, že horské maratony jsou “běhavější”. Některé z nich vedou z větší části i po asfaltových nebo zpevněných cestách. Třeba švýcarský Jungfrau maraton, kde je polovina trati téměř rovinatým půlmaratonem. Nemusí na nich tedy být tak velké převýšení. Skyrunningové závody jsou pak vyloženě v horském terénu, bývají hodně technické, prudká stoupání i seběhy. A mají předepsané minimální převýšení – nebývá pak výjimkou, že třeba na 35km trati nastoupáš okolo 3000 výškových metrů.
Z vlastních zkušeností víme, že na polské straně Krkonoš jsou v podstatě všude šíleně nepříjemné kočičí hlavy. Předpokládáme, že jste po nich běželi značnou část závodu…
Zase tak značnou část ne, nejdelší úsek byl asi ten seběh ze Sněžky ke Slezskému domu. Jinde byly ty chodníky i dost podobné těm našim.
Jaký ten seběh byl? A je to pro tebe spíš výhoda nebo nevýhoda?
Nečekala jsem, že to bude nějaký zázrak, ale hodně mě zaskočilo, jak se to po dešti smekalo. Myslím, že jsem tam při seběhu pár minutek ztratila. Z toho, co povídali ostatní, to ale bylo spíš nesprávnou volbou bot, většině se to nesmekalo.
Bylo to jen nahoru a dolů nebo se tam našly nějaké delší rychlé úseky?
Našlo se i pár rychlejších úseků. Nejdelší byl asi ve druhém stoupání, kdy se přes 3 km běželo po šotolinové cestě do mírného kopce. Byli jsme se tam v sobotu před závodem rozcvičovat a věděli jsme tedy, že je potřeba pošetřit si síly a trochu se tam rozběhnout.
Krkonoše jsou možná vedle Beskyd jediné naše hory, kde jsou dlouhá a prudká stoupání… Kde jsi trénovala?
Kde se dalo 🙂 Nejvíc mi asi pomohl pobyt v Alpách, kde jsem naběhala pár delších stoupání během Trailcampu Honzy Dušánka. Chtěla jsem potom ještě něco podobného zopakovat, ale už mi to nevyšlo. A zbytek jsem naběhala v Krkonoších a u nás na Vysočině.
Na MS bylo třeba se kvalifikovat. Nominační kritéria z webu atletického svazu jsou ale mlhavá. Na základě čeho k nominacím nakonec došlo?
Na MS v dlouhé distanci neprobíhá kvalifikační závod, asi především kvůli tomu, že takto dlouhých závodů není možné kvalitně odběhnout tolik jako těch kratších, a každý běžec má sezonu nějak naplánovanou. Kvalifikuje se na základě výsledků v předchozím roce.
Je jiné běžet za sebe a být nominován?
Pro mě určitě. Cítím na sobě větší tlak, navíc neběžím jen za sebe, ale za celý tým.
Ještě nám prosím pověz, jak ti vyhovuje spolupráce s novým trenérem Zdeňkem Křížem. Změnilo se něco?
Spolupráce mi vyhovuje, ale je to zatím dost krátká doba, aby se to nějak projevilo na výkonnosti. Trochu se mi prodloužila doba tréninků, ale tréninky jsou hodně pestré a zaměřeny na komplexní rozvoj dovedností, tak uvidíme, jak to půjde dál 🙂
