Jiří Šoptenko: na legendu československého běhu by se nemělo zapomenout

Náš bývalý skvělý běžec Jiří Šoptenko přichází s novou knihou. Po legendárním časopisu Runholic, který vycházel v 90. letech, a knize o Vlastimilu Zwiefelhoferovi nyní připravil publikaci o nejrychlejším vytrvalci, který se v bývalém Československu kdy narodil. Róbert Štefko nedávno oslavil 50 let, ale stále ho na závodech vídáme ať už jako běžce nebo trenéra.

Jirko, sám jsi byl velmi kvalitní běžec a se svými časy bys dnes útočil na mistrovské medaile… Můžeš čtenářům povědět, co za disciplíny jsi prostřídal?

V dětství jsem se věnoval veslování, džudu, řeckořímskému zápasu a hlavně plavání. S plaváním jsem ale začal až v 15 letech, což stačilo na 17. místo na MČR (100 a 200 m prsa) a pro další zlepšování by bylo bývalo třeba začít dřív. I z plaveckého tréninku jsem běžel několik závodů, například 3000 m za 9:40. Poté jsem se dostal k atletice.

S během jsem začínal v 18 letech na osmistovce, pak jsem přešel na 1500 m. Stýplu jsem se od roku 1993 věnoval primárně.

Každý běžec má jeden dva výkony, kterých si ve své kariéře cení nejvíc. Které jsou to pro tebe?

Myslíš osobáky nebo zážitky?

Můžeš říct obojí…

Největší radost jsem měl z osobáků na 1500 m (3:43.07) a na stýplu (8:40.66). A také z šesti titulů mistra ČR.

A co třeba 10 km?

Na dráze jsem ji zvládl za 30:28.17, na silnici o 10 sekund rychleji.

To bys letos i tak vyhrál MČR!

Letos měli kluci extrémně těžké podmínky… Bylo velké horko.

A ty zážitky?

Mám dva závody, kterých si vážím. Za prvé to byl start na Evropském poháru skupiny A, kde jsem běžel steepla za 8:43.06. Měl jsem radost, že jsem tam byl nominován.

Pak 5 km Běh České spořitelny, který se uskutečnil na Strahově kolem stadionů, kde jsem doběhl pátý za Vankem, Štefkem, Pešavou a Kučerou. Porazil jsem tam například Šubrta nebo Drahoňovského. To mě tehdy hodně překvapilo. Obzvlášť ten pocit běžet 2/3 tratě s klukama. Oni pravděpodobně taktizovali a šetřili síly na závěr, ale byl to zážitek.

Jak ses dostal k novinařině? Už jsi toho napsal více…

Jako malý jsem se zajímal o sport a kupoval si sportovní knihy a časopisy. S tím psaním to byl rychlý impulz. Shodou okolností se to stalo právě po tomto závodě na Strahově. O týden později jsem si koupil psací stroj. No a za 3 týdny vyšlo 1. číslo Runholicu.

A pak jsi Runholic vydával 3 roky…

Ano, 3 roky, 40 čísel, 32 stran

Ale k Róbertovi. Kdy tě poprvé napadlo napsat o něm a kdy jsi na tom opravdu začal pracovat?

V roce 2014 jsem dokončoval knížku v Vlastimilu Zwiefelhoferovi a byl jsem se podívat na Běchovicích. Rozdával jsem tam o ní letáčky. Hlavně závodníkům a trenérům, které jsem znal, protože se to stydím někomu vnucovat.

Pak jsem šel k cíli a 300 m před ním jsem proti sobě spatřil Róberta. Tak jsem si říkal, že mu dám letáček a v tu chvíli mi blesklo hlavou, že co kdybych se ho zeptal zda by souhlasil s knížkou o sobě. Rozhodl jsem se 50 metrů od něj. A on nebyl proti. Pak uplynula docela dlouhá doba, po které jsem ho kontaktoval emailem a byl pro.

Po knize o Vlastimilu Zwiefelhoferovi jsi řekl, že to trvalo asi 1000 hodin. Platí to i tentokrát?

Přibližně.

Jak se s Robem a Vlastíkem pracovalo?

Vlastík i Robo jsou oba skromní, nechtějí být příliš medializovaní. Já jsem se ale snažil připravit a dopředu věděl, na co se budu ptát. Myslím, že oba dva byli v pohodě, protože se dostali do světa běhání, začali vzpomínat a otevřeli se. Vrátili se a jakoby to znovu prožívali. Šlo to s oběma velmi dobře.

Róbert je o parník nejrychlejší maratonec československé historie. Čím to je? Dokázal bys popsat proč toho dosáhl zrovna on?

Jeho všechny výkony kromě trojky, kterou má Pešava, jsou dodneška imaginárními československými rekordy. Všechny zaběhl ve slovenském dresu, ačkoliv dnes je již držitelem českého občanství. A proč zrovna on? Já si myslím, že byl totální profík. Nerozptyloval se ničím a  soustředil se jen na trénink a regeneraci. Dával tomu opravdu všechno. Byli i další takoví, ale oni si dokázali dopřát víc. Róbert se i při soustředění v Americe věnoval jen a jen tréninku. I když Grand Canyon navštívil.

Druhý důvod je, že si v tréninku nic nedokazoval. Co měl naplánováno, to odběhal. Nezávodil v tréninku, což je velmi těžké. A to každý nedokáže.

Proč ses rozhodl stejně jako u knihy o Vlastimilu Zwiefelhoferovi opět zvolit formu rozhovoru?

Za prvé se osvědčila, měl jsem ji vyzkoušenou. A za druhé to je pak hodně autentické.

Jak vlastně ty rozhovory probíhají? Máte dopředu nějaký plán jak se scházet?

Já to srovnám s Vlastíkem. S ním jsem za 2 dny natočili 90% toho rozhovoru a komunikovali hlavně emailem. S Róbertem to bylo jiné – udělali jsme asi 15 rozhovorů po 2 hodinách.

Kdo někdy dělal jakýkoli rozhovor, ten ví, že výsledný text hodně záleží na otázkách a přístupu dotazujícího. Co je pro tebe při pořizování rozhovorů důležité, a jaká má být tvoje kniha?

Ta kniha má především shrnovat Róbertovu kariéru. Začíná jejím shrnutím z Robova pohledu a potom následují kapitoly od dětství a běhání pod svými trenéry. Tj. prvního trenéra na 800 m, dále trenéra na 1500 m, pak trenéra Bukovjana, který nastartoval jeho vytrvaleckou kariéru a nakonec samozřejmě i trenéra Valenta, pod kterým si zaběhl všechny osobáky.

Překvapilo tě něco, co ses od Róberta dozvěděl?

Překvapilo mě to, že den před některými osobními rekordy se necítil moc dobře. Jeden Robův kamarád v knize říká, že Róbert vždy optimálně odtrénoval svoje tréninky a pak přišel závod a on se se startovním výstřelem změnil ve zvíře. Má totiž extrémně závodnickou povahu. Teď a tady a nic jiného ho nezajímá.

Hodně si také cením toho, že i ve svých 50 letech stále běhá a závodí. To nebývá pravidlem.

Na webu jsi několikkrát zmínil, že součástí knihy budou i rozhovory s jinými lidmi jako trenéři, spoluběžci atd. Na které části se tedy v knize můžeme těšit? Jakou má kniha strukturu?

Kniha mapuje Robův život a běžeckou kariéru. Dále tam bude nahlédnutí do tréninků, část věnovaná jeho největším závodům a také jedna kapitola o maratonu a věcem okolo, kde si čtenáři mohou najít třeba inspiraci pro svůj trénink. Má tam opravdu velmi zajímavé prvky. Ale doporučuji ten trénink nekopírovat 🙂

Bude tam kapitola o tréninku a také trenérské kariéře. Trénoval totiž Lucku Sekanovou a Honzu Kreisingera (ten pod jeho vedením splnil maratonský olympijský limit) a v současné době trénuje Jirku Homoláče.

Pak tam budou rozhovory s jeho trenérem Dušanem Valentem, kamarádem a spoluběžcem Vankem. Ten je druhým nejrychlejším slovenským běžcem na 5000 m a 10000 m a v roce 2002 Robovi pomohl až ho dojal k slzám, ale více neprozradím. Čtenáři v knize najdou o Robovi i rozhovory s Karlem Davidem a Janem Pešavou. Ale nechci prozradit úplně všechno 🙂

Ještě nám řekni, jak budeš knihu distribuovat… Vydáváš ji vlastním nákladem. Kde si ji naši čtenáři budou moci koupit?

Právě jsme spustili web: www.kniharobostefko.cz. Uvidím, kolik objednávek bude k pátku 29.6. 12:00 a podle toho zadám tiskárně počet výtisků. Vytisknu i malou rezervu navíc, ale netuším, zda-li proběhne i dotisk

Co bylo hlavním impulzem knihy?

Myslím, že na legendu československého běhu by se nemělo zapomenout.

Osobní rekordy R. Štefka