Jakub Langhammer se ve světe triatlonu pohybuje už opravdu hodně velkou řadu let. Litvínovský triatlonista, který už nějaký pátek trénuje pod vedením Brada Kahlefeldta se vrátil zpět z Austrálie do rodného Česka. Až do juniorských kategorií se věnoval sprint triatlonu a pak se dostal i k delším tratím, na kterých začal dominovat. Jednou z jeho posledních zastávek byl legendární střední triatlon CZECHMAN, který pro něj byl tak trochu zakletý. A právě (a nejen kvůli tomu), s ním děláme tento rozhovor.
Určitě si dejte nějaký z našich minulých článků o závodě, nebo rozhovory s vítězi.
“Mistr ČR ve středním triatlonu! Většinu své triatlonové kariéry jsem snil o tom, vyhrát na největším triatlonovém závodě v ČR, Czechman triatlon. Včera, po skoro 20ti letech v triatlonu, se mi tento cíl podařil! Byl jsem přesvědčený, že Czechman je pro mě zakletý. Již několikrát jsem byl na tento závod perfektně připravený, ale nikdy se mi nepodařilo podat výkon, který jsem pravidelně podával na zahraničních závodech. Včera jsem chtěl tak hodně vyhrát, až se mi to nakonec podařilo! Navíc v traťovém rekordu 3:53:44. Děkuji všem soupeřům za včerejší závod, speciálně Pavlovi Wohlovi a Tomášovi Řenčovi za souboje až do posledních metrů.
Od kluků jsem nedostal ani metr zadarmo. Děkuji trenérovi Brad Kahlefeldt, který mě dokázal dostat do formy za super krátkou dobu. Dále mé rodině, která to se mnou nemá vůbec jednoduchý. A v neposlední řadě všem sponzorům a kamarádům, kteří mi fandí v této bláznivé cestě životem. Mistr ČR ve středním triatlonu! Většinu své triatlonové kariéry jsem snil o tom, vyhrát na největším triatlonovém závodě v ČR, Czechman triatlon. Včera, po skoro 20ti letech v triatlonu, se mi tento cíl podařil!
Byl jsem přesvědčený, že Czechman je pro mě zakletý. Již několikrát jsem byl na tento závod perfektně připravený, ale nikdy se mi nepodařilo podat výkon, který jsem pravidelně podával na zahraničních závodech. Včera jsem chtěl tak hodně vyhrát, až se mi to nakonec podařilo! Navíc v traťovém rekordu 3:53:44.Děkuji všem soupeřům za včerejší závod, speciálně Pavlovi Wohlovi a Tomášovi Řenčovi za souboje až do posledních metrů. Od kluků jsem nedostal ani metr zadarmo. Děkuji trenérovi Brad Kahlefeldt, který mě dokázal dostat do formy za super krátkou dobu. Dále mé rodině, která to se mnou nemá vůbec jednoduchý. A v neposlední řadě všem sponzorům a kamarádům, kteří mi fandí v této bláznivé cestě životem. “
Jak se ti Jakube trénuje a závodí, když venku není již někdy v 8 ráno “padesát stupňů ve stínu” (velký smích)
Dost si to užívám. Plno sportovců mi závidělo, že jsem trénoval v teple, ale popravdě to nebylo jednoduché. Musel jsem trénovat hodně brzo ráno a pozdě večer. V tomto systému jsem vlastně zůstal napořád.
Jak dlouho jsi vlastně už zpět v ČR? Díky COVID nám ten čas trochu splývá. Je to už dva roky, viď? Jak moc se ti po klokanech ještě posteskne?
Za pár dní to budou přesně dva roky. Ten čas opravdu neskutečně letí… Občas mívám slabší chvilky kdy si vzpomenu jaké to bylo a jaké by to třeba mohlo být, kdyby… V Austrálii jsme určitě nebyli naposledy. Jednou bych to tam rád ukázal dceři a trochu si zavzpomínal.
V Austrálii ses chtěl dostat jako profesionál na legendární závod na Havaji. Chápeme tedy, že jsi tento sen již (bohužel) hodil za hlavu?
Havaj nebyla úplně hlavním cílem. Spíše jsem cílil na MS v polovičním Ironmanu. Dokonce jednou jsem byl 8 vteřin od kvalifikace a to mě opravdu mrzelo. V tom roce jsem byl přesvědčený, že se mi kvalifikace povede a měl jsem dokonce nakročeno k tomu, se triatlonem živit. Měl jsem domluvené smlouvy a vše propočítané. Bohužel pak přišel Covid a bylo po plánech.
Jak se ti trénuje na dálku (ještě navíc v jiném časovém pásmu)?
Se změnou času jsem nikdy neměl problém. Hodně jsem cestoval a postupně se učil rychleji adaptovat.
Vrátil ses zpět do ČR. Jak se ti změnil život? Víme, že jsi začal trénovat, nastoupil do školy a teď jsi začal dělat sportovní marketing. Je to tak?
Změna to byla obrovská. Měli jsme dva měsíce pobalit celé 4 roky života a doteď nechápu jak se nám to podařilo. Náročné to bylo v tom, že jsme poslední dva měsíce žili po krabicích a doma (v AUS) se nám střídal jeden kupce našich věcí s druhým. Po návratu do ČR tento kočovný život pokračoval další 3 měsíce, až z toho vznikla dcera Sofie (velký smích).
Trénuješ stejně, jako jsi trénoval, nebo už se tomu kvůli práci a rodině, nejde věnovat naplno jako v Austrálii?
Trénuji podstatně méně. V Austrálii jsem se pravidelně pohyboval nad 20h tréninku/ týden s pravidelnou regenerací a sotva polovičním úvazkem v práci. Teď jsem rád, když se dostanu nad 15h tréninku/týden. Letos se mi to podařilo asi 2x. O to více se snažím trénovat chytře a když už mám čas na trénink, tak do něho vložím maximum.
Kolik máš vlastně v současné chvíli svěřenců a jak jsi s nimi spokojený?
Celkem mám 9 svěřenců a momentálně jsem na absolutní hraně, kdy jsem schopný jim věnovat čas, který bych sám od sebe očekával. Je to pro mě skvělá zkušenost a hodně mě to baví. Navíc se začínají dostavovat úspěchy a to je to nejvíc!
Máš ještě nějaké volné kapacity a bereš někoho do “týmu”?
Bohužel v letošním roce jsem již plně obsazený.
Jak se ti tahle nová role líbí?
Baví mě předávat informace a poznatky, které jsem nasbíral za 20 let v triatlonu. Sám jsem po celou dobu trénovaný trenérem a je skvělé to sledovat z obou stran. Navíc díky mým svěřencům, kteří se přes náročné práce na směny dokáží namotivovat a odjet trénink, jsem letos neseknul s triatlonem.
Co se ti vlastně od té doby co ses vrátil povedlo vyhrát?
V roce 2020, hned po návratu, jsem dokončil 3. na MČR v olympijském triatlonu, což bylo pro mě velké překvapení (a myslím si že nejen pro mě). Poté Pilman, kde jsem měl problémy se zády a následně Doskyrace, kde jsem úplně vyhořel. Začátek roku 2021 byl náročný, protože se nám narodila dcera Sofie a veškerý čas se věnoval jí, ale i tak se podařilo pár dobrých výsledků: ME ETU Walchsee 14.místo, poté výhra na Hamrman, 9.místo Ironman 70.3 Švýcarsko, první místo na domácím triatlonu Most a na závěr 12. místo na Mistrovství Světa Challenge Šamorin. (zahraniční závody v PRO kategorii)
Pojďme se teď věnovat CZECHMAN, o kterém bude především tento rozhovor. Máme správné informace, že ses na něj specificky připravoval pouze měsíc a půl?
Kéž by měsíc a půl (velký smích). Od konce sezóny 2021 až do března 2022 jsem trénoval maximálně 5 hodin týdně a občas ani to ne. V březnu jsem letěl na týden na Kanárské ostrovy, kde jsem opět chytil slinu a začal systematicky trénovat. Pořád jsem ale bojoval s časem a mojí nulovou výkonností.
Začátkem května jsme jeli celá rodina na Mallorku na pracovně/tréninkovou dovolenou a ve výsledku z toho nebyla ani dovolená ani trénink, spíše práce, takže jsem trénoval méně než v ČR. To mě naštvalo a týden po návratu jsem se přihlásil na Czechmana. Věděl jsem, že musím splnit všechny tréninky od trenéra (ne jako doteď) a jedině tak budu schopný se vůbec postavit na start.
Až dva týdny před startem, kdy jsem se začal cítil fakt dobře, jsem začal přemýšlet nad tím, že bych to mohl vyhrát, což se nakonec podařilo. V den závodu jsem nechtěl nic jiného než výhru, což mi určitě pomohlo v posledních kilometrech běhu.
CZECHMAN je pro tebe doslova zakletý závod. Pamatujeme si, když jsi “kvůli němu” přijel zpět do ČR a pokud nám paměť slouží, tak jsi se svým výkonem rozhodně nebyl spokojen. Bylo to ještě i nějaký ročník předtím?
V tom roce jsem na tom byl opravdu dobře, ale totálně mi došlo na běhu a byl z toho propadák. Myslím si, že mi to i dost ublížilo v kariéře, protože v zahraničí jsem se rval o slot na MS mezi profesionály a v ČR jsem nebyl schopný zajet vůbec nic.
Jak ses těšil (a věřil) na letošního Czechmana 2022? Strach ze soupeřů tam nějaký byl? Pár jmen se ve startovce neobjevilo. Například Petr Soukup, nebo Lukáš Kočař, nebo Honza Volár…
Vlastně z české špičky pouze Souky, Honza a Lukáš. Je to škoda, mohl to být zajímavý souboj a je těžké predikovat jak by to dopadlo, kdyby….
Závod dostal trochu jiný kabát a podle mě to závodu neskutečně moc prospělo. Jiná trať plavání, depo na špici ostrova a čtyři okruhy (kompletně ve stínu)
Byl to skvělý krok dopředu a celému závodu to dalo úplně nový nádech Evropského formátu.
Na závod je většinou 30 a těsně před bouřkou. Tobě asi teplota (jak už jsme se ptali výše) ale opravdu nevadí, viď? (velký smích)
Nemohu říci že nevadí, ale vím, jak v ní závodit a to je pro mě nejdůležitější. Větší teplo jsem cítil v druhé polovině prvního okruhu na kole, kdy jsem se snažil držet Pavla Wohla.
A pojďme se podívat hned na 1,9 km plaveckou část. Jak probíhala a jak jsi byl se svým výkonem spokojený?
Plaval jsem pomaleji než loni, ale zase na druhou stranu se mi plavalo hrozně dobře. Věděl jsem, že ve skupině tolik neztrácíme na prvního Tomáše Řenče, Pavla Hradila a Pavla Mužíčka.
Jak se ti povedlo první depo?
Za první depo se musím fakt pochválit a díky němu jsem to na kole měl o hodně jednodušší. Ztráta na čelo byla “pouze” minuta.
A následovala tvoje silná disciplína. 90 km kolo. Náskok kluků jsi stáhl a přejela Váš všechny jenom mašinka Pavel Wohl. Jak se ti jelo?
Začátek kola byl pro mě rozhodující. Věděl jsem, že musím dojet kluky a jet s nimi. V polovině prvního okruhu se mi to podařilo. Po pár minutách se to podařilo i Pavlovi Wohlovi, který na nic nečekal a pokračoval dál v nastaveném tempu, které jsem chvilku akceptoval, ale věděl jsem, že bych poté neběžel. Do toho mě chytla menší krize a tempa se ujal Tomáš Řenč, který strojovým tempem zkušeného Ironmana udržoval pro mě přijatelnější tempo.
A začal opravdu tvrdý souboj do posledních metrů. Stíhání náskoku Pavla a pokus závod vyhrát. Jak se běží půlmaratón po 3:31 min/km po 90 km průměr 41 km/h (velký smích)
Já jsem pořádně ani nevěděl jak rychle běžím. Strhnul jsem si hodinky při sundavání neoprénu. Na začátku běhu, když jsem běžel s Tomášem, tak jsem se ho ptal na tempo co běžíme. Bylo to kolem 3:35 min/km, což mělo stačit na seběhnutí Pavla. To se stalo a poté jsem stále držel pocitově stejné tempo. Jak je z času vidno, tak mám asi blbý pocit (velký smích).
Traťový rekord, MČR ve středním triatlonu a výhra závodu, co máš opravdu dlouho v notýsku. Jak to zní?
Je to skvělý pocit a KONEČNĚ si mohu odškrtnou výhru na tradičním Czechmanu, který chce vyhrát snad každý triatlonista z české špičky.
Jak moc jsi byl na 1-10 rozbitý? Těch závodů v ČR pod 4h nebylo (historicky) zatím moc zajeto…
10! Na běhu jsem si sáhl opravdu na dno. Od konce třetího okruhu jsem běžel jak robot, kdy jsem nemohl udělat špatný krok, abych nezačal křečovat. Ten náskok cca 30 s byl tak hrozně malý, že jsem nemohl oddechnout ani na vteřinu. Na víc jsem neměl a kdyby se souboj s Tomášem měl odehrávat ještě další km, tak dnes neodepisuji na tvoje otázky.
Co tě čeká teď? Další závody, práce pro CSG TRI a taťka na plný úvazek?
Přesně tak, napsal jsi to krásně! Koncem června Challenge Walchsee, který mi svým kopcovitým profilem sedí, poté IM 70.3 Dráždany a ME ETU v Rakousku. Určitě těch závodů bude více, ale ještě před čtyřmi týdny jsem neměl přihlášený žádný závod a sezónu s velkým otazníkem (smích).
Uvidíme tě na startu CZECHMANa i příští rok?
Teď už to bude muset být asi povinnost (smích)
