Evoluce člověka a běh (8) – Proč vzniklo zemědělství

Přesuňme se v našem seriálu o evoluci o velký kus dopředu. Již jsme mluvili o starých druzích rodu Homo. V pozdním paleolitu a následném neolitu se ale už začala tvořit moderní civilizace.

Posuňme se dále. Už existuje člověk jako separátní druh. V pozdním paleolitu nastala kulturní revoluce. O co přesně šlo?

Přesně tak, v pozdním paleolitu došlo k významné kulturní revoluci, která ovlivnila vše, co následovalo. Lidé začali používat sofistikovanější kamenné nástroje, jako jsou mikrolity, které zlepšily jejich schopnost lovit a zpracovávat potravu. Objevily se první známky umění, například jeskynní malby a sošky, které ukazují na rozvinutou symboliku a kreativitu. Sociální struktury se staly složitějšími, s rozvojem rituálů a obřadů, které naznačují vyspělejší organizaci a hierarchii. Objevily se obchodní sítě na dlouhé vzdálenosti, což umožnilo kulturní a materiální výměnu mezi skupinami. Změny v životním stylu zahrnovaly přizpůsobení se různým klimatickým podmínkám a nové strategie v lovu a sběru. Tyto změny znamenaly zásadní posun v technologickém a sociálním vývoji člověka.

Zapříčinil právě tento zlom vznik člověka dnešního typu?

Ano. V této době se výrazně zlepšily kognitivní schopnosti lidí, což se projevilo ve vyspělých nástrojích, umění a symbolice. Rozvinuté sociální struktury a složitější organizace vedly k vytvoření moderních komunit a kultur. Technologický pokrok a obchodní sítě ukazují na schopnost plánování a koordinace, které jsou typické pro dnešního člověka. Kulturní rozmanitost a vyjadřování prostřednictvím umění přispěly k rozvoji složitějších společenských struktur. Tento zlom tedy přispěl k vyvinutí moderního člověka v mnoha důležitých aspektech.

Říká se, že kultura je všechno, co my děláme a opice ne. Souhlasíš?

Kultura je komplexní a zahrnuje mnoho aspektů lidského chování, myšlení a komunikace, které jsou specifické pro člověka. Na rozdíl od opic máme schopnost vytvářet a předávat složité symbolické systémy, jako jsou jazyk, umění, náboženství a technologie.

Opice mají také kulturu, i když v jiném smyslu. U mnoha druhů primátů byly zaznamenány kulturní prvky, jako jsou používání nástrojů, specifické způsoby získávání potravy nebo sociální rituály. Tyto chování se přenášejí mezi jednotlivci v rámci skupiny a mohou se měnit v čase, což naznačuje určitý druh kultury i u opic.

Rozdíl je v rozsahu a složitosti: lidská kultura je výrazně komplexnější a zahrnuje abstraktní myšlení a symbolické systémy, které nejsou běžně pozorovány u jiných primátů. Takže souhlasím, že naše kultura se zásadně liší od kultury opic, ale je důležité si uvědomit, že i opice mají své vlastní formy.

Na základě této revoluce nastala další obrovská transformace – neolitická revoluce. Kdy se to událo v různých částech světa, v čem tato revoluce spočívala a jak navázala na bipedalizmus?

Neolitická revoluce, která začala asi před 10 000 lety, přinesla zásadní změny v lidském životě. Lidé se přestali stěhovat za potravou a začali pěstovat plodiny a chovat zvířata. Tento přechod k zemědělství umožnil vytvoření trvalých osad, což vedlo ke vzniku prvních vesnic a měst. S tím přišel rozvoj nových technologií, jako jsou zemědělské nástroje a zavlažovací systémy, které zefektivnily produkci potravin. Tento nový způsob života vedl k růstu populací a rozvoji složitějších společenských struktur.

Bipedalizmus hrál klíčovou roli v tomto přechodu. Díky němu měli lidé volné ruce, což bylo zásadní pro manipulaci s nástroji a plodinami. Tato schopnost umožnila efektivní práci na poli a přenos nástrojů, což usnadnilo zemědělství a vedlo k dalším technologickým inovacím. Kromě toho bipedalizmus přispěl k rozvoji složitějších sociálních struktur a kulturních systémů, protože lidé, kteří žili v trvalých osadách, mohli více investovat do společenského a kulturního rozvoje.

Mnozí antrolopologové tuto transformaci považují za zvláštní krok špatným směrem. Farmaření přináší obrovské množství nevýhod a problémů. Často se o něm mluví jako o hazardu a velké investici s nejasnou návratností. Co si myslíš ty? Co tato změna přinesla dobrého a špatného?

Z pohledu antropologie lze říci, že neolitická revoluce byla obrovským krokem vpřed, ale přinesla i nové výzvy. Zemědělství umožnilo rozvoj lidské civilizace, ale současně přineslo komplexní problémy, které musíme řešit i dnes.

Zemědělství umožnilo produkci většího množství potravy na menší ploše. To vedlo k trvalým osadám a větším populacím. Lidé už nemuseli neustále hledat potravu, což vedlo k rozvoji trvalých komunit. Dále zemědělství podnítilo rozvoj nových technologií, jako jsou pluhy, zavlažování a později i rozvinutější nástroje a stroje. Tyto inovace podporovaly efektivnější výrobu a životní podmínky. Trvalé osady umožnily vznik složitějších společenských struktur a kulturních systémů. To vedlo k rozvoji měst, náboženství, umění a vědy.

Na druhou stranu zemědělství přineslo nové zdravotní problémy, jako jsou chronické nemoci spojené s nedostatečnou rozmanitostí stravy a častými infekcemi v hustě osídlených oblastech. Zubní kaz a degenerativní onemocnění byly mnohem častější než u lovců-sběračů. S rozvojem zemědělství vznikly rozdíly v bohatství a moci. To vedlo k sociální stratifikaci, která se prohlubovala s rozvojem měst a států. Rozdělení práce a vlastnictví půdy vytvořilo socioekonomické rozdíly. Intenzivní zemědělství vedlo k degradaci půdy, deforestaci a ztrátě biodiverzity. Tyto problémy přetrvávají až do současnosti a ovlivňují ekosystémy a klimatické podmínky.

Jaká byla výnosnost farmářů v průběhu historie?

Na začátku zemědělství byly výnosy nízké. Například v raných neolitických společnostech byla průměrná výnosnost pšenice přibližně 1,5 až 2 tuny na hektar. Raní zemědělci používali primitivní nástroje, což vedlo k nízkým úrodám a větší závislosti na přírodních podmínkách.

Ve středověku se výnosnost mírně zlepšila díky zavedení trojpolního systému. Výnosy pšenice a dalších plodin se pohybovaly mezi 2,5 až 3,5 tuny na hektar.

S agrární revolucí a industrializací došlo k významnému zlepšení. Nové technologie, jako jsou pluhy, chemická hnojiva a vyšlechtěné plodiny, přispěly k vyšším výnosům. V 19. století dosahovala průměrná výnosnost pšenice v Evropě přibližně 4 až 5 tun na hektar.

S nástupem moderních technologií, jako jsou geneticky upravené plodiny, pokročilé zavlažovací systémy a precision farming, se výnosnost zvýšila dramaticky. Dnešní průměrné výnosy pšenice ve vyspělých zemích mohou dosahovat 7 až 10 tun na hektar a v některých oblastech ještě více.

Slyšeli jsme, že přínos velkých změn se dá měřit změnami ve výšce člověka. Proč?

Změny v průměrné výšce jsou často spojeny s kvalitou a dostupností potravy. Lepší výživa, zejména v dětském věku, podporuje zdravý růst.

Co analýza výšky fosílií říká o neolitické revoluci?

Analýza výšky fosílií z období neolitické revoluce ukazuje významné změny v zdraví a výživě lidí. Před neolitickou revolucí, kdy lidé žili jako lovci a sběrači, byla průměrná výška populace relativně vysoká, protože jejich dieta byla rozmanitá a zahrnovala čerstvé potraviny s vysokým obsahem živin.

Po přechodu k zemědělství, který začal přibližně před 10 000 lety, došlo k poklesu průměrné výšky. To nastalo hlavně kvůli monotónní stravě, zdravotním problémům a fyzicky náročné práci.

Jak vypadaly přechodové fáze neolitické revoluce?

V prvních fázích začali lidé v některých oblastech experimentovat s pěstováním rostlin a domestikací zvířat. Tento přechod zahrnoval postupné přizpůsobování zemědělských technik, jako je orba a zavlažování. Prvotní zemědělství bylo často doplňováno lovem a sběrem.

Jak se zemědělství stávalo efektivnějším a produktivnějším, lidé začali opouštět kočovný životní styl a usazovali se v trvalejších osadách. Tento proces zahrnoval vývoj nových technologií pro zpracování obilí a jiných plodin.

Jak se zemědělství stalo hlavním zdrojem obživy, začaly vznikat trvalé vesnice. S rostoucími populacemi a složitějšími společnostmi se začaly objevovat první městské struktury a sociální hierarchie.

Tak vznikly specializované profese, obchod a složitější obchodní vztahy.

Nevrátila se část lidí k lovu a sběru?

Ano, tento fenomén byl častým jevem v různých obdobích a oblastech.

V mnoha případech zemědělské praktiky nebyly vždy udržitelné nebo efektivní. Problémy s půdou, klimatické změny, nemocí a sociálními konflikty mohly přimět některé komunity, aby se vrátily k lovu a sběru. V některých kulturách byla tradice lovu a sběru hluboce zakořeněná, a lidé se k těmto praktikám vraceli kvůli kulturním nebo náboženským důvodům, a také kvůli sociálním zvyklostem.

Jaké jsou nejviditelnější příklady toho, jak se změnila naše stavba těla v důsledku změn v neolitu?

S přechodem na sedavý zemědělský život se změnily některé aspekty kosterní struktury. Například páteř se často stává méně flexibilní a může vykazovat známky degenerace kvůli dlouhému sezení a jednostranné zátěži. Přední část pánve se zplošťuje a mění se její tvar, což může ovlivnit chůzi a postoj.

Fyzická zátěž spojená s intenzivní prací na poli vedla ke zvýšené frekvenci artritidy a degenerativních změn kloubů. Tato onemocnění se objevují častěji u zemědělců než u lovců a sběračů.

Zubní problémy, jako je zubní kaz a opotřebení, se staly běžnějšími. Strava založená na obilovinách a škrobu vedla k většímu usazování plaku a kazům, což způsobilo změny v zubní struktuře a zdraví.

Jak jsme zmínili, průměrná výška lidí se snížila s přechodem na zemědělství. To bylo důsledkem horší výživy a zdravotních podmínek spojených se sedavým způsobem života.

Zemědělci často vykazují změny v tělesné kompozici, jako je zvýšení procenta tělesného tuku v porovnání s lovci a sběrači.

S rozvojem zemědělství se tělo adaptovalo na nové formy fyzické práce, což vedlo ke změnám ve svalové struktuře a vytrvalosti. Zemědělci vykonávali těžší a dlouhodobější práci, což ovlivnilo jejich svaly a fyzickou kondici.

Jaký mělo zemědělství vliv na běh?