Jiří Rerych zvítězil ve své kategorii
na půlmaratonu ve Vídni časem 1:18:57, který se konal v neděli dne 19.2. Umístění našich závodníků:
8.
Rerych Jiří
1962
1:18:57
1.
muži nad 50 let
9.
Havránek Jan
1977
1:18:59
3.
muži nad 40 let
19.
Svoboda Petr
1968
1:22,53
7.
muži nad 40 let
Dominika Coufalová překonalo halový
klubovní rekord v běhu na 1 000 m časem 3:11,56 na 6. veřejném závodě PAS dne 18.2. Překonalo tak čas z roku 2011, který držela Hana Martincová časem 3:21,92
Week in Review–Feb 19th, 2017
The Week in Review is a collection of both all the goodness I’ve written during the past week around the internet, as well as a small pile of links I found interesting – generally endurance sports related. I’ve often wondered … Read More Here →
7. Tvarohovo-malinový koláč
Další týden a s ním i další recept. A jelikož se mi líbí práce s křehkým těstem, jdu do něj. Je to prostě klasika, jenž neomrzí v jakékoliv podobě. Vytahuji ověřenou kuchařku nabitou recepty, abych mohl nalistovat příslušnou stránku a … Continued
MBP 2017 – dodatečně vložený závod do poháru
Do termínovky Moravskoslezského běžeckého poháru 2017 byl dodatečně vložen závod Hasičský velikonoční čtvrtmaraton Jilešovicemi, který se koná 8.4.2017. V původní termínovce byl nedopatřením opomenut, za což se omlouváme.
Běh Dolem a reportáž obou našich zúčastněných členů
Není to obvyklé, abychom mohli ze závodu přinést dvě reportáže. A tak přinášíme pohled obou našich členů Martina Hořínka a Radka Lukszy. Jedn doplníme, že Marin skončlil na celkovém 2. místě a Radek byl celkově 17...(více)
My rifle, my pony and me..:)… aneb vzhůru na čundr kolem ostrova kanárů!
Na svoje poměry jsem si delší dobu nic nenapsal. Proti "normálu" mám v podstatě 1-2 zápisky mezeru:) a tím, že si píšu primárně pro sebe je jasné, že se něco "stalo"...:(..
Před 12 dny na mě všichni usilovně plivali viry a bakterie, až mě to sklátilo k zemi.:).. Možná to taky bylo přiživené tím, že každý z nás (včetně mě) má tendenci se domnívat, že je že železa, nebo aspoň ze železných pilin. Proto není nic lepšího, když si občas musím(e) uvědomit, že moje tělo říká (a křičí).. odpočiň.. zpomal.. soustřeď se jen na to podstatné..
A tak jsem se minulý víkend sotva hýbal, potil se tak, že jsem za noc se musel 5x převlékat.. Během celého týdne jsem kašlal jako abonent tuberkulózní léčebny.:). Ještě teď kašlu:(, ale víra v moji "imunitu" získanou v dětství a utuženou "selským" způsobem života -- mi dává věřit, že do závodu budu OK a že nakonec všechno dobře dopadne. Ta víra a touha po dokončení je zase na stupni 12 ze škály 1-10..:).
--- malá odbočka ---
Ten globální boj proti bakteriím, antibakteriální mýdla, speciální přípravky na WC, krémy na ruce .. to mě nikdy nebralo (navíc v USA ten "boj" vypadá obzvlášť směšně a má podle mě negativní efekty na zdraví děti, alergie, apod. Plně souhlasím s George Carlinem -- doporučuji si poslechnout jeho zábavnou show "- fear of germs" [zvlášť ta hláška, kdy říká, že si po záchodě myje ruce, jen když si je pos***:)], Je to skvělá reflexe mého dětství, kdy jsme chytali nitěnky rukama a brodili se přitom u výpusti městské kanalizace, v rybníku v bahně sbírali pijavice, překusovali žížaly, atd.. Například díky tomu jsem zdárně přečkal i záškrt:).
--- konec odbočky ---
Zase jsem "statisticky" zabalil zavazadla .. Tedy v příručním zavazadle mám úplně všechno, co nutně potřebuju na závod. I kdyby mi zašantročili velký kufr, tak můžu ve finále běžet jen s tím, co budu mít u sebe. Vždycky mě udiví, že se všechno podstatné se nakonec dá poskládat do malého příručního kufru.. Tady je fotodokumentace, jak to šlo za sebou a mám v kufříku..
Když o tom tak přemýšlím, tak jsem připraven. V podstatě se není na co vymlouvat,. Kašlu? Kdo nekašle.. Jsem unavenej? Kdo není..:).. Před startem budu mít sice méně kilometrů naběhaných (fyzicky), ale mentálně jsem udělal maximum. Dokonce jsem si sám připravil mapy do navigace, procházím a plánuji si trasu. Utěšuji se tím, že méně naběhaných kilometrů zvládnu:).. -- nejedu tam soutěžit o čelní umístění:), a tak bude důležitá moje pohoda, vyspání, vůle po dokončení a i určitý "hlad" na běhání.. který naštěstí ve mně každý den roste..
Držte mi palce. V pondělí brzo ráno sedám(e) do letadla a ve středu v 9.00 to vypukne. Už mám v sobě usazenou i písničku/písničky na závod.. takže je mi jasné, co si budu zpívat do kroku do kopce a do běhu s kopce:).
Všemu zdar! Našemu nadšení a ultra .. zvlášť!
12:)
Před 12 dny na mě všichni usilovně plivali viry a bakterie, až mě to sklátilo k zemi.:).. Možná to taky bylo přiživené tím, že každý z nás (včetně mě) má tendenci se domnívat, že je že železa, nebo aspoň ze železných pilin. Proto není nic lepšího, když si občas musím(e) uvědomit, že moje tělo říká (a křičí).. odpočiň.. zpomal.. soustřeď se jen na to podstatné..
A tak jsem se minulý víkend sotva hýbal, potil se tak, že jsem za noc se musel 5x převlékat.. Během celého týdne jsem kašlal jako abonent tuberkulózní léčebny.:). Ještě teď kašlu:(, ale víra v moji "imunitu" získanou v dětství a utuženou "selským" způsobem života -- mi dává věřit, že do závodu budu OK a že nakonec všechno dobře dopadne. Ta víra a touha po dokončení je zase na stupni 12 ze škály 1-10..:).
--- malá odbočka ---
Ten globální boj proti bakteriím, antibakteriální mýdla, speciální přípravky na WC, krémy na ruce .. to mě nikdy nebralo (navíc v USA ten "boj" vypadá obzvlášť směšně a má podle mě negativní efekty na zdraví děti, alergie, apod. Plně souhlasím s George Carlinem -- doporučuji si poslechnout jeho zábavnou show "- fear of germs" [zvlášť ta hláška, kdy říká, že si po záchodě myje ruce, jen když si je pos***:)], Je to skvělá reflexe mého dětství, kdy jsme chytali nitěnky rukama a brodili se přitom u výpusti městské kanalizace, v rybníku v bahně sbírali pijavice, překusovali žížaly, atd.. Například díky tomu jsem zdárně přečkal i záškrt:).
--- konec odbočky ---
Zase jsem "statisticky" zabalil zavazadla .. Tedy v příručním zavazadle mám úplně všechno, co nutně potřebuju na závod. I kdyby mi zašantročili velký kufr, tak můžu ve finále běžet jen s tím, co budu mít u sebe. Vždycky mě udiví, že se všechno podstatné se nakonec dá poskládat do malého příručního kufru.. Tady je fotodokumentace, jak to šlo za sebou a mám v kufříku..
| Rozložené na zemi | ||
 |  |  |
| Postupně rovnané do příručního zavazadla | ||
 |  |  |
Držte mi palce. V pondělí brzo ráno sedám(e) do letadla a ve středu v 9.00 to vypukne. Už mám v sobě usazenou i písničku/písničky na závod.. takže je mi jasné, co si budu zpívat do kroku do kopce a do běhu s kopce:).
Všemu zdar! Našemu nadšení a ultra .. zvlášť!
12:)
A co když mu ruku utrhne granát?
Osmihodinový kurz základů první pomoci v taktickém prostředí. Alias po nezbytné teorii jsme se tam váleli po podlaze, zaškrcovali si nohy a nesměli se při tom zvedat, protože jsme...
Konečně pracuju v docházkové vzdálenosti od domu (čili běh z práce domů)
Po tomhle jsem toužil dlouho: doběhnout z práce domů. Má to své nevýhody: bydlím v Brandýse nad Labem, pracuju v centru Prahy, teď na Jiřího z Poděbrad. Ale v práci jsem zavedli "běžné porady", při nich jsem zjistil, že deset kiláků běhu znamená, že doběhnu už před Černý Most no a odtamtud už je to jen něco přes šestnáct kiláčků domů. Takže jsem si ve středu udělal plán, že vypadnu o půl čtvrté z práce a budu za dvě hodiny doma.
Pak jsem přeběhl na Smetanku, tu znám podle jména, ale nikdy jsem netušil, kde to v tý Praze je. Zajímavý je běh po úzké hrázi Hořejšího rybníka, je tam segment Stravy, který jsem rychlostně prokoučoval hlavně proto, že na hrázi byl ušlapaný zledovatělý sníh a já spíš tančil, než běžel. Pak podběh pod tratí a přes Hloubětín do zahrádkářské osady mezi Cihelnou a Bažantnicí. Jednak zajímavý kopec, ale taky zajímavý kus Prahy, částečně trvale obývané či houmelessné trvalé ležení ve velmi autentické úpravě.
Přes Hutě (tywe, prvně v životě tady!) jsem proběhl do Satalic, to už jsem přeběhl i Vysočanskou spojku a v Satalicích se dostal do bažantnice, odkud už to znám, je to stará vesta Projektu Černý Most. To už se začalo stmívat a tak jsem vytáhl čelovku a běžel s ní. Dlužno dodat, že právě celé Satalice až do vinořské obory byly po zledovatělém sněhu, na němž stála vrstva vody, byl to asi nejpomalejší úsek cesty, protože to fakt nešlo běžet rychle a když jsem z jednoho kopce dvacet metrů klouzal dolů, neviděl jsem to moc dobře. Nakonec jsem všechno ustál bez pádu a výhodou bylo, že počasí nelákalo ven pejskaře, takže i bez problémů se psy. Ovšem když na ledu běžíte mírný trail, tak je to ... inu, zábava.
Ve Cvrčovicích mi došla baterka v hodinkách, myslel jsem si, že dvě hodiny ještě patnáct procent utáhne. Chyba. Takže naměřeno je 21 kilometrů běhu, odtud je to domů dalších šest, takže door to door z práce domů je to 27 kilometrů. No, asi si to nedám každý den. Musím se přiznat, že jak šla dolů teplota, tak už jsem cítil hodně zatuhlé svaly, měl jsem relativně tenké kalhoty a ve sprše doma na mě už šly křeče. Takže jsem si dal horkou sprchu, hořčík, čaj a příště budu muset oblečení mírně doladit.
Vyhodnocení: batoh obstál, jen je třeba poladit ještě přidělávání vaku na bundu. Jenže tahle vzdálenost je už dvě a půl hodiny běhu a v zimě je to přeci jen nutno víc uvážit, neboť teplota i osvětlení jsou dost proměnlivé. Nový boty jsem si nevzal, abych je nezprasil, jelikož v nich chodím i po městě, tak si beru stará Vomera, která se na chození a běh osvědčují a není mi líto, že je ošoupávám.
Pokud časové možnosti dovolí, zařadím běh práce - domov na program jednou za dva týdny, snad i jednou za týden.
Zlatý voči.
Problém jedna: samozřejmě jsem vypadl až po čtvrté, protože se nakupilo neodkladného.
Problém dva: obleva jak svině, takže kde neležel ušlapaný zmrzlý sníh, tam bylo deset čísel vody nebo bahýnko eňoňuňozní.
Jenže kdo jsem já, abych se hádal, běží se, protože jest třeba běžet a trocha vody prospívá hydrataci pokožky.
Problém jedna: samozřejmě jsem vypadl až po čtvrté, protože se nakupilo neodkladného.
Problém dva: obleva jak svině, takže kde neležel ušlapaný zmrzlý sníh, tam bylo deset čísel vody nebo bahýnko eňoňuňozní.
Jenže kdo jsem já, abych se hádal, běží se, protože jest třeba běžet a trocha vody prospívá hydrataci pokožky.
Problém tři: brzy se smráká. To jsem pořešil čelovkou porychtovanou v kapse k rychlému nasazení. Jenže jsem zapomněl, že vyběhnu v příjemném slunci asi tak v plus deseti a doběhnu v noci kolem Hrušovského rybníku, kde bude kosa jak svině.
Rozhodl jsem se při té příležitosti otestovat nový batoh, který jsem si speciálně na tuhle příležitost pořídil. Moudře jsem ovšem usoudil, že do něj nebudu cpát na cestu notebook a nechám ho v práci ve skříni, což mi bohužel ušetřilo to kilečko a kousek, stejně měl batoh s oblečením pět kilo. V každém případě se osvědčil, kromě toho, že furt nechápu, jak se může k batohu připnout vak na bundu. Musím pokorně napsat výrobci, jak to vymyslel. Prozatím jsem to nějak přivázal, ale radši pravidelně kontroluju, že mi ten vak nespadl, protože bych o bundu docela nerad přišel.
Jinak běh velmi příjemný. Provedl mě kusama Prahy, který jsem si do téhle chvíle nijak nespojoval či v nich ani nebyl.
Rozhodl jsem se při té příležitosti otestovat nový batoh, který jsem si speciálně na tuhle příležitost pořídil. Moudře jsem ovšem usoudil, že do něj nebudu cpát na cestu notebook a nechám ho v práci ve skříni, což mi bohužel ušetřilo to kilečko a kousek, stejně měl batoh s oblečením pět kilo. V každém případě se osvědčil, kromě toho, že furt nechápu, jak se může k batohu připnout vak na bundu. Musím pokorně napsat výrobci, jak to vymyslel. Prozatím jsem to nějak přivázal, ale radši pravidelně kontroluju, že mi ten vak nespadl, protože bych o bundu docela nerad přišel.
Jinak běh velmi příjemný. Provedl mě kusama Prahy, který jsem si do téhle chvíle nijak nespojoval či v nich ani nebyl.
Z Jiřího z Poděbrad jsem běžel kolem vinohradských hřbitovů na Želivárnu a dál do Malešic a Malešického parku. Tady mě začala zlobit GPSka a zledovatělý povrch, takže bylo nutno zpomalit a v tempu kolem šesti minut na kilometr už jsem zůstal. Pak jsem běžel kolem botanické zahrady v Malešicích, což bylo pro mě překvapení, že tam něco takového je - věděl jsem jen to, že někde tam proběhla bitva u Štěrbohol, nejkrvavější bitva osmnáctého století (kterou nikdo nezná, víte, kdo se tam mydlil?).
Pak jsem přeběhl na Smetanku, tu znám podle jména, ale nikdy jsem netušil, kde to v tý Praze je. Zajímavý je běh po úzké hrázi Hořejšího rybníka, je tam segment Stravy, který jsem rychlostně prokoučoval hlavně proto, že na hrázi byl ušlapaný zledovatělý sníh a já spíš tančil, než běžel. Pak podběh pod tratí a přes Hloubětín do zahrádkářské osady mezi Cihelnou a Bažantnicí. Jednak zajímavý kopec, ale taky zajímavý kus Prahy, částečně trvale obývané či houmelessné trvalé ležení ve velmi autentické úpravě.
Přes Hutě (tywe, prvně v životě tady!) jsem proběhl do Satalic, to už jsem přeběhl i Vysočanskou spojku a v Satalicích se dostal do bažantnice, odkud už to znám, je to stará vesta Projektu Černý Most. To už se začalo stmívat a tak jsem vytáhl čelovku a běžel s ní. Dlužno dodat, že právě celé Satalice až do vinořské obory byly po zledovatělém sněhu, na němž stála vrstva vody, byl to asi nejpomalejší úsek cesty, protože to fakt nešlo běžet rychle a když jsem z jednoho kopce dvacet metrů klouzal dolů, neviděl jsem to moc dobře. Nakonec jsem všechno ustál bez pádu a výhodou bylo, že počasí nelákalo ven pejskaře, takže i bez problémů se psy. Ovšem když na ledu běžíte mírný trail, tak je to ... inu, zábava.
 |
| Udusaný zledovatělý sníh. Na běhání nic moc, brzdit se na tom nedá vůbec. |
Vyhodnocení: batoh obstál, jen je třeba poladit ještě přidělávání vaku na bundu. Jenže tahle vzdálenost je už dvě a půl hodiny běhu a v zimě je to přeci jen nutno víc uvážit, neboť teplota i osvětlení jsou dost proměnlivé. Nový boty jsem si nevzal, abych je nezprasil, jelikož v nich chodím i po městě, tak si beru stará Vomera, která se na chození a běh osvědčují a není mi líto, že je ošoupávám.
Pokud časové možnosti dovolí, zařadím běh práce - domov na program jednou za dva týdny, snad i jednou za týden.
Whole 30- Třicetidenní restart
Je to už delší dobu, co mě zaujal výživový program s názvem Whole30. Ani už si přesně nepamatuji, kde jsem na něj narazila, pravděpodobně někde na internetu nebo na Facebooku. Zajimavá věc je, že mě to tehdy zaujalo i přesto, že jsem v tu dobu byla striktní vegeratirán a částečně vegan. Koupila jsem si o programu dokonce 2 knížky a přečetla je v podstatě najednou. Stále jsem ale nebyla rozhodnutá a dostatečně odhodlaná do toho jít.
Koncem léta jsem si zašla na testy intolerance potravin a ty mě ještě vice nahlodaly. Vyšlo mi, že bych ideálně měla jíst maso, ryby, zeleninu, vejce, ořechy a omezeně ovoce. Pro vegetariána celkem podpásovka a chce to chvíli čas, než se člověk rozhodne, co dál a jak k výsledkům bude přistupovat.
Koupila jsem si další knihu, která obsahuje i recepty, nákupní seznam a podrobnější popis celých 30 dní, co vás čeká a nemine. Začala jsem si kupovat bio šunku, uzeného lososa a tuňáka, na pravidelné pojídání masa se ještě necítím, nebo si to spíše namlouvám.
Co je a není povoleno v rámcí třicetidenního programu Whole30 najdete podrobně popsáno na oficiálních webových stránkách.
Ve zktratce jíte pouze: maso, ryby, vejce, zeleninu, ovoce, ořechy, povoleno je přepuštěnné máslo ghí a dobrá zpráva je, že můžete černou kávu J !
Zní to děsivě? Na první pohled možná ano, ale ve skuteřnosti je tolik možností co jíst, a jak jídlo kombinovat, že to během zmíněných 30ti dní ani nestačíte vyzkoušet.
Díky brouzdání na internetu a hledání informací jsem narazila na webové stránky Paleo Zdravě a Julii Zákosteleckou, která je známou výživovou specialistkou.
Stránky se mi moc líbily, Julie mi byla sympatická a její přístup se mi zamlouval, tak jsem is řekla, že by bylo skvělé udělat rozhovor.
Podařilo se nám to nakonec pouze na dálku, jsem Julii vděčná za její čas a díky ní, jsem odhodlaná do toho jít a zahájít svou Paleo cestu programem Whole30.
Rozhovor najdete už během pár dní na našem blogu!
Nerada se do nových věcí pouštím sama a mám ráda kolem sebe lidi, kteří mě motivují, proto se do toho chci pustit společně s vámi!
Souhlasíte? Půjdete do toho se mnou? Je to ‘’jen’’ 30 dní!
Napiště mi do komentářů, kdo to se mnou aspoň zkusíte, za to nic nedáte a buďme si vzájemnou podporou!
Chtěla bych začít co nejdříve, ideálně příští týden až dojím zásoby v lednici :)!
Na instagramu a Facebooku budu postovat fotky jídel během zmíněných 30ti dní a bude skvělé když se přidáte a budete fotky tayk sdílet.
Nezapomeňte přidat #whole30holkyveforme !
Budu se těšit na co nejvíce komentářů a nezapomeňte že, Holky ve Formě přece musí držet při sobě J!
