The Best Running Bras
WHERE TO EAT III.
Pátek osm večer. Většina z mých spolužáků se právě chystá někam někam na party do klubu. A já místo toho, abych si dobalila věci na hory do Francie, kam odjíždím za necelé dvě hodiny, usedám k počítači, abych se s Váma podělila o dnešní snídani a tip kam zajít. Protože dneska jsem měla zase […]
Lifefood v Salomon-run
Tyčinky Lifebar a Lifebar plus Lifebar raw & bio energetické tyčinky jsou skvělým zdrojem zdravé energie pro každou příležitost. Tyčinky jsou ručně vyráběny z těch nejlepších tepelně nezpracovaných bio surovin při teplotě do 42 °C, díky čemuž si uchovávají maximum přirozených výživných látek. Tyčinky Lifebar poskytují celou škálu důležitých látek, vitamínů a minerálů, které potřebujete …
Petra podruhé na stupních vítězů.
3.3. se běžel v Dubaji závod na 10 km, kde bez problému zvítězila. Jenom problém byl v tom že start závodu byl v 7 hod. Ráno.
U nás to je ve 4 hod. Ráno. Tady je čas o 3 hod. Více. Jsme ubytování 100 km od Dubaje. Na Al Marjan Island na poloostrově.
Prezentace byla otevřena v 6. hodin ráno.
Další týden opět v pátek 10.3.,jelikož jejich pátky jsou naše neděle, tedy volné, s tím rozdílem, že křestané navštěvují chrámy a muslimové své mešity, běžela horský půlmaraton. Závod se běžel v horském městě Hatta vzdálená od nás 155 km.
Takže opět brzo vstát. O půl sedmé se zde vychází slunce, start opět v 7. Ono to má svůj důvod, proč závodí takhle zrána – ano – teplota :-)…..nyní je zde kolem 26°C, ráno cca 20°, ale dnes 10. bylo přes 30°, prostě hyc jak…
Hodnocení Petry: Byl to pro mě celkem těžký závod, dvakrát jsem přešla do chůze, když jsme vybíhali na hráz nad jezero, zato ty scenérie byly nádherné. K tomu vysoká teplota a pálící slunce, kolem cesty jsem hledala alespoň kousek stínu z palmy, v kopcích samozřejmě žádný stín nebyl. I to, že startovali ženy asi o pět minut dříve před muži mi úplně nevyhovuje, není s kým běžet, ti rychlí černoši nás předběhli asi už na 4km a tak jsem skoro celý závod odběhla sama, jelikož první žena mi odběhla na 8.km, byla prostě lepší. Naštěstí na trati bylo hodně pořadatelů, kteří mi ukazovali směr.
Na obou závodech jsem potkala nějakého Čecha, kteří zde pracují a žijí již několik let.
Brtnické ledopády 2017 – dětská trasa
Brtnické ledopády 2017 - dětská trasa
Zapsáno s měsíčním odstupemV prosinci a lednu jsem moc neběhal, nešlo to z mnoha důvodů, práce i komplikace s tlakem tomu bránily, přesto ale hlava zoufale chtěla.
Bohužel kilometráž klesla na 50% co jsem běhal dříve, forma poodešla dál a hlava zoufale chtěla běhat dál. Dlouho jsem si myslel na Brtníky, ale jarní prázdniny letos dětem vyšly tak, že jsou v kolizi s touto akcí. Trochu se utěšuji, že to nevadí a stejně nemám naběháno, forma je dávno v čudu, tak mohu zamáčknout slzu a říct si, že to tak moc nevadí, že není všem dnům konec.
Ale !!!!
Díky chybě při objednávání ubytování, hned po příjezdu na hory do penzionu zjišťujeme, že pobyt nám končí už v pátek.
V hlavě se rodí čertíka a celý týden pak hlodá ... to by se dalo stihnout ...
čistě teoreticky zvažuji i dlouhou variantu, ale přeci jen logistika v pátek by byla velmi našponovaná, zdraví také ještě není ok, forma nikde, tak zvažuji spíše krátkou dětskou trasu. Když zjistím, že Pavel F. jde také na krátkou a má místo v autě, je rozhodnuto.
 |
| K16, Spravedlnost |
Nevěřte navigátorovi a čtěte tabule.
Musím se hned přiznat, že takovou navigační chybu jsem snad ještě neudělal. Nahnal jsem Pavla s jeho "obyčejnou" Oktávkou na "zkratku" která byla jasně označena cedulkou "Cesta se v zimě neudržuje" teda tu značku jsme nějak přehlédli oba. No .. Následovalo asi 5km cesty, kde led střídá hluboký sníh. Míjíme utrhnuté plasty od jiných aut, vidíme stopy traktorů, které snad jediné tu cestu projedou. Pavel se stoickým klidem jede, nezastavuje, jede dál, a dál a dál ... Kola prokluzují, smýkají se, auto se kroutí a sténá, mě se v hlavě honí černé myšlenky co potom až tu uvázneme... Když to celé zázrakem projedeme Pavel jen tiše prohlásí "no, už jsem myslel že tam zůstaneme" usměje se a jede dál. Musím se Pavlovi i jeho autu hluboce omluvit a zároveň oběma vykrojit hlubokou poklonu a musím oba moc pochválit, oba jsou víc skvělí a už nikdy nebudu podceňovat Oktávku a Pavla mám ve velké úctě. Poznámka během závodu křižujeme začátek této "zkratky" všímáme si cedulky, že se cesta se v zimě neudržuje a v dáli na horizontu vidíme uvízlé auto v závějích ... jsem rád, že to nejsme my.
Klouže to
Startujeme v Krásné Lípě, spolu se spoustou kratších tratí. Olaf všechny varuje, že nesmeky jsou nutné a bez nich, že je terén neschůdný ... měl pravdu. Přesto na ledopádech potkáváme spoustu turistů i závodníků, kteří si pomáhají jak umí. Viděl jsem Maďary, kteří úseky dolů záměrně sjíždějí po zadku, protože po nohách to prostě nejde. Kdo zná Kyjovský hrádek, tak ví, kolik je tam kamenů a schodů a umí si představit jak tam jízda po zadku musí bolet. Vidím lidi co mají ponožky přes boty. Vidím lidi co se pokouší používat kameny jako cepíny. Vidím spoustu balancujících "bruslařů" a spoustu pádů. Když procházím okolo rodinky, co se nemůže dostat ani nahoru ani dolů, slyším jak se děti ptají svých rodičů, jak to, že mě to neklouže ... "on má řetízky na botách" říká tatínek. Hned si vzpomínám na historku H12 o stoupacích železech. |
| Letos jsou ledopády nadstandardní |
Cesta
Cestou se často snažím běžet, ale moc to nejde, né že by moje forma byla úplně pryč, ale v hlubokém sněhu se moc dobře neběhá ...
Člověk nikdy neví jak hluboko se proboří, občas je to jen po podrážku jindy po kotníky a někdy i po kolena. Pod tenkou umrzlou krustou je hluboký a přemrzlý sníh s konzistencí písku. Kluci ze stovky co potkávám a se kterýma pak dlouho běžíme spolu říkají, že takový terén byl celou první část. No potěš. Je to dřina a člověk namáhá svaly úplně jinak, než je zvyklí. Takový terén je cca 6km okolo Studence a člověk na to potřebuje skoro 2 hodiny. Ještě, že se terén pak umoudří a přejde v ušlapaný sníh a led, celu trasu by to bylo opravdu drsné. Myslím na kluky ze stovky a jsem rád, že běžím krátkou. Nicméně na posledních 12km se charakter terénu ještě vrátí a možná i přitvrdí. Do teď mi uvízla vzpomínka jak poslední km neutíkají a jak já se pomalu bořím sněhem k cíli. Posílám jednu SMS za druhou a s Pavlem koordinujeme odjezd a pořád to posouváme dál a dál. Musím Pavlovi moc poděkovat za to, že na mne vydržel 3 hodiny v hospodě čekat.
Člověk nikdy neví jak hluboko se proboří, občas je to jen po podrážku jindy po kotníky a někdy i po kolena. Pod tenkou umrzlou krustou je hluboký a přemrzlý sníh s konzistencí písku. Kluci ze stovky co potkávám a se kterýma pak dlouho běžíme spolu říkají, že takový terén byl celou první část. No potěš. Je to dřina a člověk namáhá svaly úplně jinak, než je zvyklí. Takový terén je cca 6km okolo Studence a člověk na to potřebuje skoro 2 hodiny. Ještě, že se terén pak umoudří a přejde v ušlapaný sníh a led, celu trasu by to bylo opravdu drsné. Myslím na kluky ze stovky a jsem rád, že běžím krátkou. Nicméně na posledních 12km se charakter terénu ještě vrátí a možná i přitvrdí. Do teď mi uvízla vzpomínka jak poslední km neutíkají a jak já se pomalu bořím sněhem k cíli. Posílám jednu SMS za druhou a s Pavlem koordinujeme odjezd a pořád to posouváme dál a dál. Musím Pavlovi moc poděkovat za to, že na mne vydržel 3 hodiny v hospodě čekat.
 |
| Rozhledna na Studenci |
12 kilometrů
Z posledních 12 kilometrů stojí za zmínku ještě další dvě věci. Krásná a vysoká rozhledna na Wiefbergu, která mne opravdu nadchla a druhá věc je úsek který měl být po modré, ale nikde nic, žádná odrazka, žádná značka KČT, jen pole, žádná cesta není pod sněhem vidět a stopy ve sněhu jsou jen sporadické, jdu podle GPS a podle čáry v mapě, bořím se sněhem, je tma nikde není vidět světýlko, ani přede mnou, nebo za mnou, jdu sám, fouká, úsek se zdá nekonečný, atmosféra místa a mého rozpoložení je neuvěřitelně silná. V tu chvíli myslím na polárníky, jaké to muselo být, když šli po pláních a další lidé byli tisíce kilometrů daleko, naštěstí mě stačí popít jen relativně malý kousek a dál už pokračuji lesem, ale ten dojem byl tak hluboký, že jsem ho sem musel zaznamenat.
Tajná kontrola
Letos stihnu dokonce dvě, první měl Honza Sedlák v Kyjově a druhá byla tradičně na Turistickém mostě. Když jsem dorazil na druhou, akorát se začalo smrákat a obsluha už balila, nezbyl na mne buřt, na který jsem se tak těšil. Nicméně ultráci jsou kamarádi a rozdělili se se mnou, takže nakonec vše dobré a i pivo bylo, prostě paráda a slast.
Cíl
Nakonec jsem se tam dohrabal, trvalo to dvanáct a půl hodiny, naměřil jsem 60km což je jen o trochu více, než slibovali - mělo to být 57km. Dokonce jsem byl na krátké trati 3. muž. Jupííí
Moc se mi to líbilo, organizace klasicky skvělá a všem pořadatelům děkuji, jsou skvělí, že takové věci dělají.
Moc se mi to líbilo, organizace klasicky skvělá a všem pořadatelům děkuji, jsou skvělí, že takové věci dělají.
Proč? Proto! … aneb ultra zdar! :)…
Už je tady, jaro je doslova za dveřmi. Jarní (nesmělé) sluníčko vytahuje do parku a do údolí i ty největší pecivály.. Zase víc lidí běhá, nebo se aspoň na to chystá..:).. Kolem sebe slyším o plánech na 5, 10km, 1/2M, M.. Slyším dnes a denně, že běh dělá lidi lepšími:).. Že všichni běžci jsou kamarádi, milí, usměvaví, přející, pohodáři.. Neustále se zdraví, povzbuzují a jak neudělají denně aspoň tři dobré skutky, tak jsou nešťastní.:) Takové novodobé náboženství, prozářené pravdou, láskou a sounáležitostí..
OMG! Taková blbost!:).. Tím, že si navléknu běžecké boty a nějaký tričko/trenky, ze mě určitě neudělá lepšího člověka. Tím, že budu všem kolem vyprávět, jak je všechno skvělé a budu (po americku) neskutečně optimistický, pozitivní.. nebo, že budu na FB všem vyprávět, jak se mám skvěle, ještě neznamená, že to bude pravda:).
Jsem starší ročník, věřím ve vnitřní integritu. Udržovat rovnováhu mezi tím, co cítím a co říkám.. Osvobozuje mě to. Je dobře si realisticky a optimisticky (a po pravdě) říci: "Stojí to za ho*no" .. Ale to je v pořádku! :)..Opravdu, takové poznání je osvobozující a umožňuje mi nelhat sám sobě, nazývat věci pravými jmény a vlastně ten dílčí průšvih potažmo změnit na budoucí úspěch.
[Tady si vždycky vybavím svého kamaráda Čunase, který na otázku, jak se má, odpovídal dvojznačně.. "Nestojí to za nic, ani za nic to nestojí... Bodejť by to taky stálo.. v našem věku..:)]
Po největším z Kanárů jsem se rychle musel vrátit do reality. Od reakcí typu -- co si tím proboha kompenzuješ a otázek, co si podobnými akcemi chceš dokazovat, máš nějakou milenku? Až po zákeřné PROČ to děláš?.. Zejména, když "na to evidentně nemáš"..:)..
Ty všechny reakce mě dovedly k mnoha kilometrům, kdy jsem si to probíral ze všech stran. Ale na konci toho všeho přemýšlení jsem našel znova tu samou odpověď.. PROTO! :).. Kašlu (řekl bych to i jinak) na to, co si ostatní myslí.. Jsem si jistý.
Ultra je pro pro mě určitý životní styl/přístup. Tady se velmi dobře protínají všechny výkonnostní kategorie. Každý tam najde to své, každý má svůj cíl, svůj boj -- u middle pack runners většinou ten nejtěžší.. sám se sebou,:). Překonávání překážek v ultra mi přináší sílu do obyčejných bojů všedního dne. Naštěstí mi pořád stojí za to bojovat s časovými limity, se svojí nedostatečností, špatným zrakem, závratí, pohodlností.. Pořád mi připadá skvělé se snažit a posunovat svoje hranice, které IMHO poznáváme jedině tím, že se je snažíme překonávat.
Otevřeně jsem si přiznal, že sice běhám ho*no:), ale že mě to těší!:) .. Jsem unavený, běhám teď pomalu, .. ale i když jsem nedoběhl až do Maspalomas, zase nacházím odhodlání a sílu. Musím se na nadcházející akci v Albionu dobře připravit. Naběhat kilometry a trochu se poprat s blátem/deštěm a rychlostí:). Zase to moc chci a věřím, že pro to udělám maximum...
Pravda, v minulých dnech jsem si vyslechl ledasco. Ale naprosto skvělá reakce na moje poslední DNF přišla od mých nejlepších kamarádů, kteří mi obratem nabídli .....další "horolezecký"výcvik !:)... Pavel VS, nezapomněl připomenout, že on to věděl už dávno:), když u mě na blogu louku porostlou pampeliškami nahradily horské motivy.. Měl jasno!:). Prý na Suchých skalách to natrénujeme:).. Podobně Martin VP nabídl trénink na horolezecké stěně, abych si pocvičil lezeckou gymnastiku.. Rychle utírám slzy dojetí.. zároveň jsem ale zděšen!:)
V tom píše t-bird, že bychom v rámci tréninku a společenské soudržnosti měli udělat nějaký noční/pivní běh. Jsem unavenej, ještě trochu nalomenej, kašlu, smrkám... ale (pochopitelně) souhlasím a tak v úterý večer vybíháme společně z Palackého náměstí na pivo do Vraného:)... Pod tlakem zmatků zase zapomínám doma čelovku(!), takže závěrečný samostatný běh od Barandovského mostu do Stodůlek je paměťově silně stimulující (=beru to jako aktivní boj proti Alzheimerovi), kdy se snažím vzpomenout na všechny nerovnosti a díry na cestě.. Před půlnocí jsem doma. Nakonec s téměř 40 km, s dvěma Plzněmi:) a společenským rozměrem..
Ve sprše v duchu odvolávám, co jsem odvolal.. Ano, (moji známí) běžci jsou kamarádi.. pozitivní, neustále připravení pomoci.. Nicméně, tím,že mám tak dobré kamarády už nepotřebuji žádné nepřátele!:). Oni by mě dokázali zahubit sami o sobě! :). Už teď se těším/děsím z možného "výcviku" a dalších společenských akci, které na mě s nimi čekají.
Všemu zdar! Naším kamarádům.. a ultra zvlášť!
12:)
OMG! Taková blbost!:).. Tím, že si navléknu běžecké boty a nějaký tričko/trenky, ze mě určitě neudělá lepšího člověka. Tím, že budu všem kolem vyprávět, jak je všechno skvělé a budu (po americku) neskutečně optimistický, pozitivní.. nebo, že budu na FB všem vyprávět, jak se mám skvěle, ještě neznamená, že to bude pravda:).
Jsem starší ročník, věřím ve vnitřní integritu. Udržovat rovnováhu mezi tím, co cítím a co říkám.. Osvobozuje mě to. Je dobře si realisticky a optimisticky (a po pravdě) říci: "Stojí to za ho*no" .. Ale to je v pořádku! :)..Opravdu, takové poznání je osvobozující a umožňuje mi nelhat sám sobě, nazývat věci pravými jmény a vlastně ten dílčí průšvih potažmo změnit na budoucí úspěch.
[Tady si vždycky vybavím svého kamaráda Čunase, který na otázku, jak se má, odpovídal dvojznačně.. "Nestojí to za nic, ani za nic to nestojí... Bodejť by to taky stálo.. v našem věku..:)]
Po největším z Kanárů jsem se rychle musel vrátit do reality. Od reakcí typu -- co si tím proboha kompenzuješ a otázek, co si podobnými akcemi chceš dokazovat, máš nějakou milenku? Až po zákeřné PROČ to děláš?.. Zejména, když "na to evidentně nemáš"..:)..
Ty všechny reakce mě dovedly k mnoha kilometrům, kdy jsem si to probíral ze všech stran. Ale na konci toho všeho přemýšlení jsem našel znova tu samou odpověď.. PROTO! :).. Kašlu (řekl bych to i jinak) na to, co si ostatní myslí.. Jsem si jistý.
Ultra je pro pro mě určitý životní styl/přístup. Tady se velmi dobře protínají všechny výkonnostní kategorie. Každý tam najde to své, každý má svůj cíl, svůj boj -- u middle pack runners většinou ten nejtěžší.. sám se sebou,:). Překonávání překážek v ultra mi přináší sílu do obyčejných bojů všedního dne. Naštěstí mi pořád stojí za to bojovat s časovými limity, se svojí nedostatečností, špatným zrakem, závratí, pohodlností.. Pořád mi připadá skvělé se snažit a posunovat svoje hranice, které IMHO poznáváme jedině tím, že se je snažíme překonávat.
Otevřeně jsem si přiznal, že sice běhám ho*no:), ale že mě to těší!:) .. Jsem unavený, běhám teď pomalu, .. ale i když jsem nedoběhl až do Maspalomas, zase nacházím odhodlání a sílu. Musím se na nadcházející akci v Albionu dobře připravit. Naběhat kilometry a trochu se poprat s blátem/deštěm a rychlostí:). Zase to moc chci a věřím, že pro to udělám maximum...
Pravda, v minulých dnech jsem si vyslechl ledasco. Ale naprosto skvělá reakce na moje poslední DNF přišla od mých nejlepších kamarádů, kteří mi obratem nabídli .....další "horolezecký"výcvik !:)... Pavel VS, nezapomněl připomenout, že on to věděl už dávno:), když u mě na blogu louku porostlou pampeliškami nahradily horské motivy.. Měl jasno!:). Prý na Suchých skalách to natrénujeme:).. Podobně Martin VP nabídl trénink na horolezecké stěně, abych si pocvičil lezeckou gymnastiku.. Rychle utírám slzy dojetí.. zároveň jsem ale zděšen!:)
V tom píše t-bird, že bychom v rámci tréninku a společenské soudržnosti měli udělat nějaký noční/pivní běh. Jsem unavenej, ještě trochu nalomenej, kašlu, smrkám... ale (pochopitelně) souhlasím a tak v úterý večer vybíháme společně z Palackého náměstí na pivo do Vraného:)... Pod tlakem zmatků zase zapomínám doma čelovku(!), takže závěrečný samostatný běh od Barandovského mostu do Stodůlek je paměťově silně stimulující (=beru to jako aktivní boj proti Alzheimerovi), kdy se snažím vzpomenout na všechny nerovnosti a díry na cestě.. Před půlnocí jsem doma. Nakonec s téměř 40 km, s dvěma Plzněmi:) a společenským rozměrem..Ve sprše v duchu odvolávám, co jsem odvolal.. Ano, (moji známí) běžci jsou kamarádi.. pozitivní, neustále připravení pomoci.. Nicméně, tím,že mám tak dobré kamarády už nepotřebuji žádné nepřátele!:). Oni by mě dokázali zahubit sami o sobě! :). Už teď se těším/děsím z možného "výcviku" a dalších společenských akci, které na mě s nimi čekají.
Všemu zdar! Naším kamarádům.. a ultra zvlášť!
12:)
Brooks Transcend 4 Review
Brooks Transcend 4 is a stable shoe without bulk and is well-suited for both long runs and speed work. It's higher price tag is justified by cushion that lasts throughout a long run as well as obvious technology and quality materials going into the design
Co jste nevěděli o Holandsku….
Letí to a to hodně! V půlce března tomu bude už 9 měsíců, co jsem se ocitla v menším Holandském městě Hilversum nedaleko Amsterdamu. Rodilá Pražačka, která nedala na velké město dopustit, si žije spokojeným životem v Holandských Pardubicích (Hilversum má přibližně stejný počet obyvatel J ) a velkoměsto jí rozhodně nechybí.
Zvykla jsem si, že do práce jezdím 7 minut na kole, na CrossFit to mám kolem 10 minut, v centru jsem za 5 minut a na nádraží za 8 minut. No dobře, možná jsem divná, že si to takhle stopuju, ale dělá mi radost, jak je vše blízko! Za ten necelý rok jsem poznala spoustu zajímavých lidí, viděla krásná místa a dozvěděla se spoustu zajímavých věcí, které se v průvodcích nedozvíte. Na to musíte časem přijít samy, zeptat se holandských kolegů anebo zapátrat, proč například oranžová barva je považována za národní barvu.
Pokusila jsem se shrnout nejzajímavější objevy a postřehy a nalákat vás na výlet J!
Kola
Není to žádný objev roku, že v Holandsku se jezdí na kole, to ví přeci každý, ale jak?! To už vám nikdo neřekne, to si musíte zažít samy. Já jsem amatér a posera, držím se oběma rukama řídítek, dívám se na cestu a když prší obalím se pláštěnkou. Místní – tak to už je jiný level! Základ je nedržet se řídítek, ideálně telefonovat, dodělávat ranní make-up a bez lodiček to nemá tu pořádnou kulturu. Na kole vozí vše-děti, partnery, psy, kočky, skříně, židle, nákup na vše se vždy najde způsob, jak danou věc přepravit.
V Holandsku je celkem 35 000 km cyklo stezek a 18 milionu kol v celém Holandsku. Ještě že se nepořádá národní sjezd cyklistů, to už bych svoje kolo asi nikdy nenašla J!
Hagekslag
No nevím, jestli náš rodinný název (myší bobky J ) vám napoví, co to vlastně je. V Čechách se to dříve hodně používalo jako ozdoba na dort, zmrzlinový pohár, taková finální dekorace dezertu. Řekla bych, že už to u nás moc nefrčí, možná babičky nám tím ještě ozdobí polárkový dort, ale tady?! Věřte nebo ne, jedí to hodně, často, a dokonce i k obědu! Vezmou si krajíc chleba, někdy ho pomažou máslem a nasypou na to ideálně čokoládové myší bobky!
Děkuji, asi neochutnám! Průměrně se v Holandsku sní 14 milionů kilogramů ročně! Aspoň vím, čím zaujmout Holandskou návštěvu, žádné složité pečení, ale toastový chléb s Hagekslagem J!
Oranžová barva
Není to žádná novinka, národní barva je oranžová, ale proč? Vždyť vlajka je červeno-bílo-modrá, tak proč zrovna oranžová? Zapátrala jsem a našla odpověď, Willem van Oranje , který se stal Princ of Orange, vedl Holandskou revoluci proti Španělům. Je považován za ‘‘ father of fatherland ‚‘ a barvy na vlajce zobrazovaly jeho charakter a jsou spojené s jeho jménem (Orange). Oranžová barva byla nahrazeno červenou v roce 1648 a oficiální důvodu nejsou známy. Říká se, že to bylo, protože vlajka nebyla dobře vidět z moře, často se vyšisovala na sluníčku a že House of Orange ztratil na popularitě.
Ne záclonám
Já jim řekla ano a mám je na všech oknech, tedy ne záclony, ale rolety. Myslela jsem si, že se to jen tak říká, a moderní doba vzala za své a záclony mají. Ne nemají, a to za žádných okolností! Snažím se do oken nekoukat, ale někdy to prostě nejde J! Jsem asi nápadná, protože místní si navzájem do oken nekoukají, ale já si prostě nemůžu pomoci! Proč tedy vlastně záclony nepoužívají? Důvody jsou dva a jsou velmi jednoduché – nemám co schovávat a chci mít v bytě co nejvíce světla. No, já se také nemám za co stydět, bydlení mám pěkné, dekorace na oknech, ale nepotřebuju, aby na mě někdo koukal, jak sedím u stolu večeřím.
Druhý důvod je pochopitelný přes den, to i já nemám zataženo, ale večer?! Je vidět všechno, co jíte, jak vypadáte, na co se díváte v televize, že nemáte uklizeno…všechno! Klobouk dolů, ale já si své soukromí chci chránit, takže jako rebel si rolety ponechám.
Gel na vlasy
Holanďané jsou největšími spotřebiteli gelu na vlasy na světě. Všimla jsem si toho už v práci, hodně chlapů má nagelované vlasy, ale trochu jiným stylem než jinde v Evropě. Řekla bych, že můj Honza má tubu gelu na 2-3 měsíce (doufám, že jsem to tipla správně :D) ale místní mají tak jednu tubu na týden! Po nánosu gelu dostává zabrat krční páteř, hlava je tak o 2 kg těžší J! Tento styl je populární především u realitních makléřů, bankéřů, studentů, fotbalistů, veslařů a pozemních hokejistů. Klucisluší vám to J! Jen bych si nechtěla každý den mít hlavu a dostávat z ní vrstvy gelu.
Pracovní doba
Holanďané rádi pracují, ale také radí nepracují. V rámci Evropské Unie jsou vyhašeni tím, jak nepracovat. Holandská pracovní doba je nejnižší v Evropské Unii, což mě překvapilo. Nic proti Italům a Španělům, ale se všemi těmi jejich kafíčky, siestami a croissanty, bych tipovala právě je jako vedoucí žebříčku. Průměrná pracovní doba v Evropě je 37,5 hodiny týdně, v Holandsku je to 30,6 hodin týdně. Když si to jednoduše spočítáte, dělá to skoro jeden den týdně méně oproti jiným evropským kolegům.
Oproti tomu v Severní Americe je průměrná týdenní doba 44-52 hodin, a to už je sakra rozdíl! Můžu být ráda, že jsem nebyla vyslaná do Ameriky, tam bych work-life balance asi moc nepoznala. Já si to užívám a nestěžuji si a nemyslete si, lidé tu pracují a to dost! Líbí se mi, že si na sebe mohou každý den udělat čas, mají čas na sport, rodinu, kamarády a je to na nich i vidět. Ještě jsem nepotkala naštvaného, negativního Holanďana, taky nemá proč J!
Nike Zoom VaporFly Elite: the shoe of Breaking2 you can’t buy.
The Vaporfly Elite are the shoes that the Nike athletes will be wearing while trying to break the 2 hour marathon. But there's 3 more for the rest of us