Už je tady, jaro je doslova za dveřmi. Jarní (nesmělé) sluníčko vytahuje do parku a do údolí i ty největší pecivály.. Zase víc lidí běhá, nebo se aspoň na to chystá..:).. Kolem sebe slyším o plánech na 5, 10km, 1/2M, M.. Slyším dnes a denně, že běh dělá lidi lepšími:).. Že všichni běžci jsou kamarádi, milí, usměvaví, přející, pohodáři.. Neustále se zdraví, povzbuzují a jak neudělají denně aspoň tři dobré skutky, tak jsou nešťastní.:) Takové novodobé náboženství, prozářené pravdou, láskou a sounáležitostí..
OMG! Taková blbost!:).. Tím, že si navléknu běžecké boty a nějaký tričko/trenky, ze mě určitě neudělá lepšího člověka. Tím, že budu všem kolem vyprávět, jak je všechno skvělé a budu (po americku) neskutečně optimistický, pozitivní.. nebo, že budu na FB všem vyprávět, jak se mám skvěle, ještě neznamená, že to bude pravda:).
Jsem starší ročník, věřím ve vnitřní integritu. Udržovat rovnováhu mezi tím, co cítím a co říkám.. Osvobozuje mě to. Je dobře si realisticky a optimisticky (a po pravdě) říci: “Stojí to za ho*no” .. Ale to je v pořádku! :)..Opravdu, takové poznání je osvobozující a umožňuje mi nelhat sám sobě, nazývat věci pravými jmény a vlastně ten dílčí průšvih potažmo změnit na budoucí úspěch.
[Tady si vždycky vybavím svého kamaráda Čunase, který na otázku, jak se má, odpovídal dvojznačně.. “Nestojí to za nic, ani za nic to nestojí… Bodejť by to taky stálo.. v našem věku..:)]
Po největším z Kanárů jsem se rychle musel vrátit do reality. Od reakcí typu — co si tím proboha kompenzuješ a otázek, co si podobnými akcemi chceš dokazovat, máš nějakou milenku? Až po zákeřné PROČ to děláš?.. Zejména, když “na to evidentně nemáš”..:)..
Ty všechny reakce mě dovedly k mnoha kilometrům, kdy jsem si to probíral ze všech stran. Ale na konci toho všeho přemýšlení jsem našel znova tu samou odpověď.. PROTO! :).. Kašlu (řekl bych to i jinak) na to, co si ostatní myslí.. Jsem si jistý.
Ultra je pro pro mě určitý životní styl/přístup. Tady se velmi dobře protínají všechny výkonnostní kategorie. Každý tam najde to své, každý má svůj cíl, svůj boj — u middle pack runners většinou ten nejtěžší.. sám se sebou,:). Překonávání překážek v ultra mi přináší sílu do obyčejných bojů všedního dne. Naštěstí mi pořád stojí za to bojovat s časovými limity, se svojí nedostatečností, špatným zrakem, závratí, pohodlností.. Pořád mi připadá skvělé se snažit a posunovat svoje hranice, které IMHO poznáváme jedině tím, že se je snažíme překonávat.
Otevřeně jsem si přiznal, že sice běhám ho*no:), ale že mě to těší!:) .. Jsem unavený, běhám teď pomalu, .. ale i když jsem nedoběhl až do Maspalomas, zase nacházím odhodlání a sílu. Musím se na nadcházející akci v Albionu dobře připravit. Naběhat kilometry a trochu se poprat s blátem/deštěm a rychlostí:). Zase to moc chci a věřím, že pro to udělám maximum…
Pravda, v minulých dnech jsem si vyslechl ledasco. Ale naprosto skvělá reakce na moje poslední DNF přišla od mých nejlepších kamarádů, kteří mi obratem nabídli …..další “horolezecký”výcvik !:)… Pavel VS, nezapomněl připomenout, že on to věděl už dávno:), když u mě na blogu louku porostlou pampeliškami nahradily horské motivy.. Měl jasno!:). Prý na Suchých skalách to natrénujeme:).. Podobně Martin VP nabídl trénink na horolezecké stěně, abych si pocvičil lezeckou gymnastiku.. Rychle utírám slzy dojetí.. zároveň jsem ale zděšen!:)
V tom píše t-bird, že bychom v rámci tréninku a společenské soudržnosti měli udělat nějaký noční/pivní běh. Jsem unavenej, ještě trochu nalomenej, kašlu, smrkám… ale (pochopitelně) souhlasím a tak v úterý večer vybíháme společně z Palackého náměstí na pivo do Vraného:)… Pod tlakem zmatků zase zapomínám doma čelovku(!), takže závěrečný samostatný běh od Barandovského mostu do Stodůlek je paměťově silně stimulující (=beru to jako aktivní boj proti Alzheimerovi), kdy se snažím vzpomenout na všechny nerovnosti a díry na cestě.. Před půlnocí jsem doma. Nakonec s téměř 40 km, s dvěma Plzněmi:) a společenským rozměrem..
Ve sprše v duchu odvolávám, co jsem odvolal.. Ano, (moji známí) běžci jsou kamarádi.. pozitivní, neustále připravení pomoci.. Nicméně, tím,že mám tak dobré kamarády už nepotřebuji žádné nepřátele!:). Oni by mě dokázali zahubit sami o sobě! :). Už teď se těším/děsím z možného “výcviku” a dalších společenských akci, které na mě s nimi čekají.
Všemu zdar! Naším kamarádům.. a ultra zvlášť!
12:)
