Blogy

Navyšujeme kilometráž v závodech. Po 5K přichází 7,5K. Mrazivých sedum a půl kilometrů. Byl to můj narozeninový běh. Dnešním dnem jsem se posunula do kategorie 35+. Uf. No, život jde dál. Nebo spíš běží. Ale pro mne se jednalo o přínosný posun. Zdá se, že mrazivé počasí odradilo pár běžců. Nestartovalo jich tolik, co poslední ročníky. V mé kategorii jsme startovali jenom dvě ženy. No vida, šance na umístění. Nakonec mě druhá pozice neminula a domů jsem odjížděla s igelitkou autokosmetiky :-)

Zachlumlaný rozklus:


A mrazivý doběh:

Prvním letošním závodem byla 5K. Robert mě přesvědčil, že musíme vyzkoušet pravidelné běhy VŠLigy v Braníku. Běží se 10 km a 5 km. My jsme si na rozběh do nového roku zvolili tu kratší trasu. Přiběhli jsme na poslední chvíli. Děti jsme odložili na malinkaté ledové ploše, která byla k dispozici u úžasného hřiště a super restaurace pro děti. Zaplatili jsme 100 kč za bruslení a rychle jsme prostor opustili. Kluci byli proškoleni jak chovat v případě nouze, kam přijít, koho zavolat. Ivestice do bruslení byla ve výsledku naprosto zbytečná, protože kluci na lede vydrželi asi 5 minut. Prostě jim to nejezdilo a šli si raději blbnout na hřiště. Ja a Robert jsme se narychlo zaregistrovali. Místo rozklusání jsem bohužel trávila čas na záchodě. ALe bylo to zbytečné. Kdyby se závod startoval o 30 min později, tak mohlo být líp. Takto jsem nestačila strávit svačinku (proboha už si nikdy nedám před závodem sendvič s burákovým máslem). Seděla v břiše a tlačila. Nasadila jsem po výběhu rychlost 5 min/km, ale prostě jsem si ji nebyla schopná udržet. Pomalinku jsem s každým kilometrem zpomalovala. Pak se blížila rovinka a já myslela, jak budu sprintovat. ALe houby. Když jsem zrychlila, tak jsem křečovala. Proběhla jsem cílem a ejhle. Vidina záchodu mi dala možnost běžet dál. Pak už bylo dobře. No, nebyl to můj nejlepší výkon na 5 km, ale příště bez buráků to poletí o stošest.

 Kruté mrazy VRCu nepřály, někteří podlehli kouzlu útulného teplého domova s ledničkou a gaučem.

"Kouč" se také válel, a tak docházka byla všelijaká. Ale pokud vše dobře půjde a koleno bude mít alespoň za mák rozumu, žádné výmluvy už mu nepomohou :-).

A stejně tak ani vám :-)))! Protože nádherná zasněžená cyklostezka na Zbraslav, křupající sníh pod nohama, vynikající společnost, zábava i po tréninku polévka ve které stojí lžíce...tomu nelze odolat :-).

Těším se na vás příští týden!



PS: Jo a víte při kolika stupních mrzne nafta a při kolika běžec... :-)?

Ano, 1000 věcí, co mě serou je blog, který je zrovna in. Dokonce vydali knížku. Já nevím, asi mě serou jiné věci. Ostravak byl lepší a údernější… A když si pustím jednou za 3 měsíce v Česku rádio (tuším F1), tak je vidět, že po vzoru číňanů se dá kopírovat fakt všecko (tohle by měli někam […]

OB turistika Kdy na sever nejezdit? Sezóna švédského OB je rozkouskovaná. Zatímco v Česku se závodí v podstatě od konce března do konce října s tím, že prázdniny dělí OB rok do 2 bloků, ve Švédsku je situace drobně odlišná. Kromě prázdnin, které jsou však výrazně kratší, je orienťák tabu ještě v období od poloviny května do poloviny června, […]

  1.2.2012 - 4km běh
  5.2.2012 - 7,5km běh + 200 schodů
12.2.2012 - 6,5km běh + 200 schodů
13.2.2012 - 11km šlapání do pedálů pěkně doma v teple
14.2.2012 - 3km chůze
16.2.2012 - 3km chůze
16.2.2012 - 3km běh
21.2.2012 - 8km šlapání do pedálů
22.2.2012 - 7km běh
25.2.2012 - spinning (20km)

Dvě hodiny v přímém slunci. Bez úžehu či úpalu. Purpurová linka nad obzorem s přibývajícími kroky měnila svou barvu přes oranžovou a bílou až k sytě modré. Ani chameleon by tyto odstíny světla lépe nezvládl. Běh se a za sluncem se stal ukazatelem cesty. Takové, kterou musím dojít sám.

Po 36ti hodinách očistného půstu se běžím do lesa jen podívat. Kilometr, dva, pět, tělo stále neprotestuje. Po sedmé nedělní hodině je všude pusto a prázdno. Stejně jako v mém žaludku, těle i hlavě. Mrazivé povětří mi znecitliví ruce. Je to známka uvolnění nebo počínajících omrzlin? Kdo ví. Nezbytná zastávka u stromu mě vybízí k ohlédnutí. Hle, tam kde mé kroky před okamžikem ušlapávaly zmrzlou zem, stojí v tichém zastavení laň. Vzájemně se těšíme pohledem. Jako by mi říkala: "Ze mě si vezmi příklad. Spím, jím a běhám. Nic víc, nic míň."

Třináctý kilometr, tělo slábne, mysl zažívá nové, nepoznané vjemy. Už se neotočím a svůj kruh uzavřu, oběhnu jej celý. Jsem na cestě, ve které musím pokračovat. Je snadné se zastavit, vrátit se, když vábení lenosti a návratu ke včerejším zvykům je silné. Touha je však silnější. Touha běžet svou cestu, vidět pokroky, které nese.

Ne jedna, ne dvě, ale hned šest laní na opačné straně pěšiny mě vábí. Pokračuj, poběž dál, jako my. Vydávám se k nim. Dokončit svoje kolo. Nikdo neříkal, že to bude snadné. Takoví už jsme my lidé. Pro snadnost žití jsme zapomněli na sebe. Musíme se znovu rozpomenout na naše instinkty a rozsvítit si tam, kde máme zhasnuto.

V duši tichého bojovníka se rozhostila Láska. Že ji sděluje každému, na koho si vzpomene? Cítí to tak, nelze se mu divit.

Viděl jsi slunce, jak koupalo se v mlze
a cítil klid, co rezonoval ve tvé duši...
studeným prstem napsal mráz
vzkaz na ledovou plochu
snad rybám pod hladinou
a všude ticho - majestát královny Zimy
v koruně stromu veverka
a v houští černočerný pták...

To ticho jen tvé kroky porušily.

Když bílá zem ti křupe pod nohama
běžíš a slyšíš jen svůj přerývavý dech
u ohně dvanáct měsíců hledících do plamenů...
teď vládne LEDEN
a slunce svítí
nechci se vrátit zpět
do reality.