Viděl jsi slunce, jak koupalo se v mlze
a cítil klid, co rezonoval ve tvé duši…
studeným prstem napsal mráz
vzkaz na ledovou plochu
snad rybám pod hladinou
a všude ticho – majestát královny Zimy
v koruně stromu veverka
a v houští černočerný pták…
To ticho jen tvé kroky porušily.
Když bílá zem ti křupe pod nohama
běžíš a slyšíš jen svůj přerývavý dech
u ohně dvanáct měsíců hledících do plamenů…
teď vládne LEDEN
a slunce svítí
nechci se vrátit zpět
do reality.
