Do třetice všeho dobrého …..
Povím Vám přátelé jeden krátký příběh. Ten příběh je můj.
Začalo to myšlenkou na psa a skončilo to prázdnými maskami a umělou hračkou mezi dveřmi.
Poslyšte to, co bylo mezi tím ....
Monty
.
Přál jsem si psa .... na běh, pro všední radost a potěšení. 14. února se mi sen splnil a na svět přišlo malé černé klubíčko. To klubíčko dostalo jméno Monty. Vždy, když pobíhal kolem, lehce získával
Lazová 100 2013
http://www.lazovka.wbl.sk/
106km / 3050m+
19:25hod
Po Kysuckej se pouštím do své druhé stovky. Vzhledem k náročnosti prvního pochodu jedu na Lazovku s přesvědčením, že když jsem dala Kysuckou, tak Lazovka a další stovky musím dát s přehledem taky. V Příboře mě vyzvedávají opět Ivan s Braňom a pokračujeme do Nového Jičína, kde nabíráme Radku. Do Vrbového (místo startu) přijíždíme v noci po 22hod, okolo 23hod se tiše plížím do internátního pokoje, kde na mě čeká volná postel. Po 5ti...
ACL – den poté
Žiju...ale bolí to...
Den D, 2. května, 7:30 ráno - příjem v Palas Atheně na Hájích. Na plastiku jdeme celkem čtyři, dva chlapi a dvě ženské. Vada na kráse je, že nám nikdo neřekne, v jakém jdeme pořadí, takže po předoperačním poučení a nafasování síťky na vlasy, punčochy proti trombóze na neoperovanou nohu a jednorázového andělíčka čekáme a čekáme. Mezitím se seznámuju s kolegou, tohle je (doufá) jeho poslední operace - před rokem a půl ho na motorce sestřelila jiná - havarovaná - motorka. Proti tomu je můj měsíc od úrazu prkotina. V jedenáct odvážejí jeho, kolem dvanácté pak mě. Od sestřičky na předoperačním dostávám kanylu, do ní "panáka, aby mi bylo veseleji", pak mě přemístí na operační stůl, anesteziolog se mě ještě vyptá na pár věcí, dává mi dýchat...
...probouzí mě přístroj, co dělá ping. Říkám si, že ta zeď byla na opačné straně, proč tam jsem a na co čekají. Až když nahmatám obvaz, dojde mi, že už mám operaci za sebou, hodiny ukazují 14:00. Následuje převoz na pokoj, do kapačky morfin a odpoledne v polospánku. (edit) Jak jsem slíbil, volám a smskuju všem kolem - upřímně, ani si nepamatuju komu a co jsem napsal/řekl, takže doufám, že jsem se nedopustil nějakých přílišných faux pas. Oni moc dobře vědí, proč píšou, že po operaci nemá člověk činit závažná rozhodnutí ;-) (/edit) Někdy uprostřed morfinového rauše přichází pan doktor Maurer a říká nám, že operace šla fakt dobře, že normálně trvá hodinu ale u nás dvou to šlo tak hladce, že to zvládnul za 45 minut. Opatrně se ptám na menisky - prý v pořádku, jen zhmožděné, ale to bude dobré. Úžasná zpráva. Méně příjemná je jeho následující hláška: "Teď přijde doba, kdy to bude stát za prd. Dneska máte jediný úkol: mačkat tlačítko, aby vám sestra dala něco proti bolesti...". A má pravdu, stojí to za prd... Pak tak pospáváme, opatrně upíjíme čaj a občas si čteme. Večer dostáváme rohlík a čaj, pak koukáme na fotbal. Kolega se rozhodne, že už zvládne dojít na záchod, já vidím jeho grimasy, zkusím pohnout nohou a konstatuju, že jedna noc s bažantem nikoho nezabila. Dostáváme kapačkou antibiotika a já pak ještě koktejl něčeho a morfinu, protože jsem ho nedostal odpoledne, a jdeme spát. Kolega usíná okamžitě, pro mě je noc neuvěřitelně dlouhá. Nedaří se mi usnout, pořád se pohybuju na hranici polospánku a budí mě noha. Nakonec mě definitivně budí sestra, která nás jde zkontrolovat, převázat nám nohu a vytáhnout nám Redonův dren. Je dobře, že předtím otevřela okno a pustila do pokoje trochu studeného vzduchu, protože pak s kolegou oba asi pět minut tak trochu lapeme po dechu. Ještě dostaneme instruktáž abych věděli, jak si správně píchat antitrombotikum a pak už konečně snídani. Po snídani mě čeká křest ohněm - cesta na záchod. Koleno nebolí (překvapivě). Co ale bolí naprosto neuvěřitelně je místo odběru štěpu - tedy přesně ta část nohy, kterou prostě nejde nezapojit, pokud potřebujete zvednout nohu (nebo jí nechcete nechat volně padnout k zemi). Nakonec zvládám prazvláštní techniku, při které nohu zvedám horním koncem berle jako hákem. Tohle absolvuju během dne ještě asi třikrát, z toho jednou kvůli obědu. Nikdy bych nevěřil, že svíčková na dva metry vzdáleném stole je moc daleko. Naštěstí pořád ještě dostáváme různé prášky proti bolesti, dohromady slušný koktejl, takže to v rámci možností jde. Dostáváme propouštěcí dokumentaci, recepty na analgetika, antibiotika a antitrombotika. Kolega odchází kolem jedné, já si ještě zdřímnu (tentokrát usnu dobře) a snažím se podle pokynů cvičit extensi a flexi nohy (nic moc), kolem páté pro mě pak přijíždí táta a já po nějakých 30 hodinách od operace vydávám domů. Teď už jen doufat, že bolest brzo odezní a já budu schopný co nejdřív pořádně rehabilitovat.
Noha, ještě před vytažením Redona (to je ta hadička vlevo, co mizí pod chladicím pytlíkem) |
Jak Gandalf vyběhal na Krušnohorském dogtrekingu zlato
Kdy? 20. 4. 2013
Kde? V Krušných horách
Co? trasa MID 47,5 km
Po Brdské stezce, co jsme běželi minulý týden, ještě trochu bolí kotníky, ale jinak všechno O.K. V pátek večer vyrážíme
z Chomutova do červenohrádeckého kempu na poradu ohledně...
O Krušovický soudek
Je tomu rok co mě na tento závod namlsal velký BUBO :))
Prej " poslední dva km jsou z kopce a končí to v pivovaru :))"
Jako běžet z kopce a ještě do pivovaru to je výzva když k tomu přidáme, že ten pivovar jsou Krušovice tak to prostě musím.
Nojo jenže loni jsem kvůli bolavé noze nemohl a se slzou v oku to musel odpískal. Letos jsem se už na to připravoval a šetřil se přece si takovou událost nemůžu nechat ujít.
V pátek se mi práci ptaly co prej chystám na víkend . No odpovídám "sobota opočívám a v neděli běžím s klukama na pivo " :)) To nebudeš sportovat ? Říkám no jen to pivo :))
Sobota pozdě večer . Venku někdo začal na zítřek uklízet venku rachotěj plechy a slyším jak nám voda bubnuje na okna . Taky někdo vypnul kotel teploměr padá dolu :)
Neděle ráno. Budík nemilosrdně pípá venku mrholí na teploměru něco kolem 6 st. Budím spoluběžkyni chvíli hraje divadlo a nakonec zůstává v pelechu. No nic jedu sám tohle mě nerozhodí je to můj závod :)
Nádraží klasicky nestíhám Pavel kupuje lístky a na peroně se potkáváme s Advidem a dalšíma které znám spíš od vidění . Jasně jedeme všichni vlakem, na pivo se přece autem nejezdí :))
Na nádraží už čeká autobus co nás veze k tělocvičně jsme mezi prvníma a tak dostáváme super čísla .
Avid stojí předemnou a fasuje číslo 11 :)) jeje moje čislo . Já nevěřícně koukám a fasuju číslo 12 (kua co mi to pripomíná ) říkám super prémijové číslo . Teď zas kouka divně ta pani protože o prémijovém číslu ví asi svoje ale to zas já pochopim až později :) Pavlik nechce 13 a pouští dva lidi nenapadne před sebe dostává patnácku. :)) Něco se kolem děje nejakej starší organizátor říká a ukazuje na nej "to je on" Pavel má asi průser :))
S postupujícím časem se tělocvična plní a plní docházejí plátěná čísla na řadu přichází dotištěná čísla :))
No dochází dokonce i na ručně psaná čisla. I přes to počasí je učast vysoká :)
No čas se chýlí je potřeba se převléct vyměnit týmové triko iThinkBeer.com a vyrazit. volím kraťasy tilko a triko s krátkym na hruď špendlim magickou dvanáctku. Honza prej už doběhl tak teď je řada na mě :))
Pavel se mezitím šel proběhnout, vrací se přehodnocuje a převléká se do dlouhých kalhot a bere bundu :)
Čekáme na start občas mám pochybnosti o správné volbě oblečení a vedrem to opravdu nebylo :))
START !!
Rána jak z děla málem sem se lekl. Kam tak všichni letí ?? Asi maj velkou žízeň :)
Moje taktika je jasné chytit se na konci a jistit to aby se nikdo neztratil :))
No běžíme zima ale je docela slušná začínaj mě fialovět ruce :)) a co víc něco má tíží.
Ať už jsme za vesnici potřebuju klidnej strom :))
Konečně .
Ztráta dalších míst v pořadí ale běží se mi podstatně lépe. Za mnou ještě někoho vidím je to dobré nejsem poslední . Ruce mi začínají červenat teplota se ustálila a vlastně je super počasí na běh :) Trať je docela dobrá lidí málo no paráda. Začínám se snažit dotahovat ty přede mnou . No moc mi to nejde. Nakonec jeden kousek získávám . Přede mnou červená bunda ale drží se :)) teď je kousek po silnici a docela z kopce tak to pouštím ale evidentně to dělaj i ti přede mnou. Tohle je ta výhoda že neběžím sám a o něco jde :)) Pořád mě někdo táhne teď to byla slečna v červeném :)) konečně na 13km se začne ohlížet :)) To znám teď to přijde :)
Dotahuju plejtvám silama ale mám málem další kousek. Nakonec běžíme spolu až téměř do cíle a každý chvilku tahá pilku :)) (Díky.. Díky) Mě docela slušně rozbolelo koleno a začínam chodit, trošku to povolí a tak přichází na řadu indián. .
No kde je ten kopec dolu už jsme skoro na 18km kluci už sou v cíli divný je že mi nejdou naproti ale asi to pivo, asi to pivo :))
Najednou se to láme to sem nečekal tak trochu je to víc z kopce než jsem vůbec tušil . Tady to ani nejde pustit pokud se nechci někde rozbít a nohy začinaj z kopce docela bolet kdo by to čekal :)
Taky už chápu že naproti by mě šel jen slušnej blázen :))
Se slovy možná stihnem lepší čas se mi červená bunda začíná vzdalovat. Ten kopec dolu je nekonečnej . Poslední zatáčka a cílová brána sbíram poslední zbytky sil a vbíhám do pivavaru .
Digi mi fotí cilovou fotku a to prej bude drahý :)) čekal na mě dlouho v té zimě :) Diky Digi :)
No a pak už přichází samá pozitiva Pivo, Pivo, Párek :))
Všichní jsou vysmátí a v naprosté pohodě prostě super závod.
Konečně vyhlášení a my se dovídáme co že to ten Pavel provedl .Už ho vyhlašují jako 3000 cáteho učasníka v historii závodu vyhrává baterii Krušovické 12ky Honza by z nás měl radost :)
No a co dodat ? Příští rok je už teď jistej .
Prej " poslední dva km jsou z kopce a končí to v pivovaru :))"
Jako běžet z kopce a ještě do pivovaru to je výzva když k tomu přidáme, že ten pivovar jsou Krušovice tak to prostě musím.
Nojo jenže loni jsem kvůli bolavé noze nemohl a se slzou v oku to musel odpískal. Letos jsem se už na to připravoval a šetřil se přece si takovou událost nemůžu nechat ujít.
V pátek se mi práci ptaly co prej chystám na víkend . No odpovídám "sobota opočívám a v neděli běžím s klukama na pivo " :)) To nebudeš sportovat ? Říkám no jen to pivo :))
Sobota pozdě večer . Venku někdo začal na zítřek uklízet venku rachotěj plechy a slyším jak nám voda bubnuje na okna . Taky někdo vypnul kotel teploměr padá dolu :)
Neděle ráno. Budík nemilosrdně pípá venku mrholí na teploměru něco kolem 6 st. Budím spoluběžkyni chvíli hraje divadlo a nakonec zůstává v pelechu. No nic jedu sám tohle mě nerozhodí je to můj závod :)
Nádraží klasicky nestíhám Pavel kupuje lístky a na peroně se potkáváme s Advidem a dalšíma které znám spíš od vidění . Jasně jedeme všichni vlakem, na pivo se přece autem nejezdí :))
Na nádraží už čeká autobus co nás veze k tělocvičně jsme mezi prvníma a tak dostáváme super čísla .
Avid stojí předemnou a fasuje číslo 11 :)) jeje moje čislo . Já nevěřícně koukám a fasuju číslo 12 (kua co mi to pripomíná ) říkám super prémijové číslo . Teď zas kouka divně ta pani protože o prémijovém číslu ví asi svoje ale to zas já pochopim až později :) Pavlik nechce 13 a pouští dva lidi nenapadne před sebe dostává patnácku. :)) Něco se kolem děje nejakej starší organizátor říká a ukazuje na nej "to je on" Pavel má asi průser :))
S postupujícím časem se tělocvična plní a plní docházejí plátěná čísla na řadu přichází dotištěná čísla :))
No dochází dokonce i na ručně psaná čisla. I přes to počasí je učast vysoká :)
No čas se chýlí je potřeba se převléct vyměnit týmové triko iThinkBeer.com a vyrazit. volím kraťasy tilko a triko s krátkym na hruď špendlim magickou dvanáctku. Honza prej už doběhl tak teď je řada na mě :))
Pavel se mezitím šel proběhnout, vrací se přehodnocuje a převléká se do dlouhých kalhot a bere bundu :)
Čekáme na start občas mám pochybnosti o správné volbě oblečení a vedrem to opravdu nebylo :))
START !!
Rána jak z děla málem sem se lekl. Kam tak všichni letí ?? Asi maj velkou žízeň :)
Moje taktika je jasné chytit se na konci a jistit to aby se nikdo neztratil :))
No běžíme zima ale je docela slušná začínaj mě fialovět ruce :)) a co víc něco má tíží.
Ať už jsme za vesnici potřebuju klidnej strom :))
Konečně .
Ztráta dalších míst v pořadí ale běží se mi podstatně lépe. Za mnou ještě někoho vidím je to dobré nejsem poslední . Ruce mi začínají červenat teplota se ustálila a vlastně je super počasí na běh :) Trať je docela dobrá lidí málo no paráda. Začínám se snažit dotahovat ty přede mnou . No moc mi to nejde. Nakonec jeden kousek získávám . Přede mnou červená bunda ale drží se :)) teď je kousek po silnici a docela z kopce tak to pouštím ale evidentně to dělaj i ti přede mnou. Tohle je ta výhoda že neběžím sám a o něco jde :)) Pořád mě někdo táhne teď to byla slečna v červeném :)) konečně na 13km se začne ohlížet :)) To znám teď to přijde :)
Dotahuju plejtvám silama ale mám málem další kousek. Nakonec běžíme spolu až téměř do cíle a každý chvilku tahá pilku :)) (Díky.. Díky) Mě docela slušně rozbolelo koleno a začínam chodit, trošku to povolí a tak přichází na řadu indián. .
No kde je ten kopec dolu už jsme skoro na 18km kluci už sou v cíli divný je že mi nejdou naproti ale asi to pivo, asi to pivo :))
Najednou se to láme to sem nečekal tak trochu je to víc z kopce než jsem vůbec tušil . Tady to ani nejde pustit pokud se nechci někde rozbít a nohy začinaj z kopce docela bolet kdo by to čekal :)
Taky už chápu že naproti by mě šel jen slušnej blázen :))
Se slovy možná stihnem lepší čas se mi červená bunda začíná vzdalovat. Ten kopec dolu je nekonečnej . Poslední zatáčka a cílová brána sbíram poslední zbytky sil a vbíhám do pivavaru .
Digi mi fotí cilovou fotku a to prej bude drahý :)) čekal na mě dlouho v té zimě :) Diky Digi :)
No a pak už přichází samá pozitiva Pivo, Pivo, Párek :))
Všichní jsou vysmátí a v naprosté pohodě prostě super závod.
Konečně vyhlášení a my se dovídáme co že to ten Pavel provedl .Už ho vyhlašují jako 3000 cáteho učasníka v historii závodu vyhrává baterii Krušovické 12ky Honza by z nás měl radost :)
No a co dodat ? Příští rok je už teď jistej .
Běžecká knihovnička II
Jak mě upozornil Sam Straka, samozřejmě mi v Běžecké knihovničce chyběla kniha nejpodstatnější. A to proto, že jsem si na ní vyhradil samostatný zápis.
Running Times Magazine |
Lore of Running - Tim Noakes
Zde by stačilo hodnocení magazínu Runner‘s World uvedené na obálce knihy: "For the serious runner or coach, this book is a must."
Autorem této téměř tisícistránkové knihy je profesor zátěžové fyziologie na University of Cape Town a (ultra)maratonec Timothy David Noakes. Tim Noakes je známý pro svůj kritický přístup k mnoha oblíbeným teoriím a modelům, které se týkají zátěžové fyziologie. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří teorie centrálního řízení (central governor), mozkové činnosti, která upravuje intenzitu zátěže tak, aby nedošlo k narušení homeostáze a tím k ohrožení života. Podle této teorie mozek po určité době (a intenzitě) zátěže začne systematicky vyřazovat jednotlivá svalová vlákna, čímž postupně dochází ke snížení výkonu a tím i výdeje energie. Tento stav je následně vnímán jako únava. Tato teorie byla poprvé navržena v roce 1924 nositelem Nobelovy ceny za medicínu Archibaldem Hillem. Byla však odmítnuta a další výzkum se zaměřil na pocit únavy jako na přímý následek déletrvající zátěže svalů, při které dochází k nedostatečnému okysličení, k nárůstu hladiny laktátu a vyčerpání energie. V roce 1997 Tim Noakes navázal na Hillův výzkum a vytvořil teorii, podle které je výkon svalů v každém okamžiku na základě výpočtů upravován mozkem tak, aby námaha neznamenala pro organismus nebezpečí. Současné výzkumy Hillovu-Noakesovu teorii spíše potvrzují, než vyvracejí.
Tolik na úvod, abyste věděli, s kým máte tu čest. Tim Noakes patří mezi špičku v oboru a Lore of Running je tak právem označována za 'běžeckou bibli'. O její popularitě svědčí i fakt, že nyní je na trhu již čtvrté (opět trochu přepracované) vydání. Kniha je členěná do čtyř základních částí: Fyziologie a biochemie běhu, Základy tréninku, Od tréninku k závodům, Běžecké zdraví.
V části Fyziologie a biochemie běhu je podrobně popsaná činnost svalů (kapitola 1), transport kyslíku (kapitola 2), způsob získávání a využívání energie (kapitola 3) a regulace teploty během zátěže (kapitola 4). Je zde dopodrobna rozebrána řada různých modelů, týkajících se přísunu energie, metabolismu (a významu) laktátu nebo tolik oblíbeného ukazatele VO2max. Za velmi důležitou považuju část diskutující příjem tekutin a péči o zkolabované atlety. Zmíním jen nejdůležitější část – příčinou kolapsu (obzvlášť v cíli závodu) nemusí být (a zpravidla nebývá) dehydratace, tudíž dát automaticky každého závodníka, který zkolabuje, na kapačku (nebo – je-li při vědomí – mu dát láhev a nutit ho pít) je blbost a hazard s jeho zdravím. Zatímco dehydratace při závodě málokdy končí smrtí (prakticky nikdy), hyponatremie (pokles obsahu sodíku v krevní plazmě) – kterou může způsobit právě neopodstatněný nadměrný přísun tekutin – může končit smrtí častěji, než by se běžci líbilo. Stručně řečeno, i u kolapsu běžce by medikaci měla nejprve předcházet diagnóza.
Část Základy tréninku popisuje vše, co je podstatné pro správný a efektivní trénink. Začíná kroky nezbytnými k vybudování dobrého tréninkového základu (kapitola 1). Součástí je i 15 pravidel tréninku, počínaje nutností trénovat pravidelně a kvalitně a konče odpovídajícím zařazováním odpočinku a laděním formy na konkrétní závody. Druhá kapitola je trochu motivační, obsahuje přehled nejvýznamnějších světových běžců (není překvapením, že mezi nimi figuruje i Emil Zátopek) a jejich tréninkových metod. Další dvě kapitoly popisují jak se vyhnout přetrénování, případně jak se s ním následně vyrovnat (kapitola 3), a jak trénovat nejen tělo, ale i hlavu (kapitola 4).
Část Od tréninku k závodůmpopisuje specifickou přípravu na jednotlivé typy závodů, počínaje desítkou a půlmaratónem (kapitola 1) a konče ultramaratony (kapitola 3). Čtvrtá kapitola může být pro někoho poněkud depresivní, neboť popisuje fyziologická omezení výkonnosti. Výkonnost nelze zvyšovat donekonečna a bohužel se rychle blížíme k okamžiku, kdy již bude prakticky nereálné posouvat běžecké rekordy. Na této skutečnosti nás může těšit, že jedním z těch velmi obtížně překonatelných časů je světový rekord Jarmily Kratochvílové na trati 800 metrů, který nebyl pokořen od roku 1983 a má hodnotu 1:53,28.
První kapitola části Běžecké zdraví rozebírá účinnost různých podpůrných prostředků, jak legálních, tak ilegálních. S výjimkou ilegálních prostředků (EPO, krevní doping atp.) lze říct, že platí to, co všichni běžci podvědomě vědí: kde není natrénováno, ani bobule nezaberou. Nebo přesněji: přínos jednotlivých prostředků je tak nízký, že rozhodně nevyvažuje jejich náročnost a/nebo cenu. Druhá kapitola pojednává o prevenci zranění, rozebírá jejich příčiny, projevy a možná řešení. Poslední kapitola pak popisuje vliv běhu na zdraví – jak asi nikoho nepřekvapí, běh má na zdraví vliv vesměs pozitivní, pokud člověk poslouchá své tělo a netlačí ho až za hranici.
Koho by nebavilo číst knihu klasicky od začátku do konce, může se opřít o velmi dobře udělaný věcný rejstřík (zabírá devět hustě popsaných stránek). Kdo by si chtěl přečíst nějakou ze studií, či jiný původní zdroj, na který Noakes odkazuje, bude muset na internet. Seznam literatury je totiž umístěný pouze online – což není tak překvapivé, vzhledem k tomu, že má úctyhodných 100 (!) stran.
Na závěr ještě zajímavost (mimochodem ukazující Noakesův zdravý vědecký přístup) – minulý rok Noakes zkonstatoval, že část knihy týkající se výživy je 'špatně' ("Pokud vlastníte knihu Lore of Running, vytrhněte část o výživě a zahoďte jí"). Noakes původně doporučoval přijímat ve větším množství sacharidy (velmi oblíbeně chybně označované jako karbohydráty, uhlovodany a jiná zvěrstva). Na základě výzkumu a vlastních pokusů však dospěl k názoru, že strava běžce by měla obsahovat mnohem méně sacharidů a naopak mnohem více bílkovin a tuků. Uvidíme, jak se s tím Noakes vypořádá v dalším vydání knihy.
Hodnocení: 11/10 – vše, co jste chtěli vědět o běhání, ale báli jste se zeptat; obzvlášť kladně hodnotím, že když už Noakes nějaký model odmítá, vysvětluje velmi pečlivě důvody.
Běžecká knihovnička
Není nic lepšího před operací kolene, než probírat se všemi knihami o běhání, co člověk má doma. Tím spíš, že mi ta operace vystaví distanc od běhání přinejlepším na dva měsíce a přinejhorším navždy. Dospěl jsem k názoru, že je za tím má podvědomá snaha dát koleni najevo, že se s ním nadále počítá a tudíž že se má snažit dát dokupy, pokud možno zcela a rychle….
Uvedeny chronologicky tak, jak jsem je získával.
Christopher McDougall |
Tuhle knihu má doma snad každý druhý běžec. Světový bestseller o mexických domorodcích a fenoménu běhání na boso (barefoot) s sebou kromě zvýšeného odbytu pětiprsťáků od Vibramu a zahájení dovozu semínek chia za jiným účelem, než jako krmivo pro ptactvo přinesl také sezónní nárůst počtu zranění achilovky, lýtkových svalů a plantární fascie.Kniha je napsaná tak dobře, že jí jedním dechem přečetli nejen mí běhající známí, ale i lidi, které jsem nikdy neviděl běžet dál než na tramvaj. Bod pro McDougalla. Kdo trochu sleduje ultrascénu, tak zaregistroval v minulém roce dvě události s knihou úzce související. Ta dobrá: Dan Orálek v závodě CCUM 2012 (Copper Canyon Ultramarathon) obsadil druhé místo. Napsal o tom moc pěkné povídání na tři doby: 1, 2, 3
Ta špatná: na konci března zemřel hlavní ‚hrdina‘ knihy, Micah True aka Caballo Blanco (krátký článek od Dana Orálka na běhej.com).
Kdyby nic jiného, Born to Run donutí člověka zamyslet se nad tím, co obouvá na nohy.
Hodnocení: 9/10 – bod dolů proto, že v některých částech je realita poupravená, aby byla víc fancy.
Marshall Ulrich |
Podtitul: An Ultramarathoner's Story of Love, Loss, and a Record-Setting Run Across America.
Napadlo vás někdy udělat něco šíleného? Třeba přeběhnout Ameriku, nebo – protože to je blíž – oběhnout dokola Evropu? Tak si přečtěte tuhle knihu. Jestli vás to nepřešlo, přečtěte si jí ještě jednou. Kromě popisu průběhu celé akce kniha na konci obsahuje velmi pěkný přehled stravy a hlavně soupis zranění, která Marshalla na přeběhu Ameriky doprovázela. Ještě že v knize nejsou fotky.
Hodnocení: 10/10 – ponaučení: velké a bláznivé výkony prostě bolí a nepatří mezi nejzdravější činnosti.
Kosmas |
Podtitul: Románová pocta Emilu Zátopkovi.
Život Emila Zátopka jde stručně shrnout asi takhle: co Tě nezabije, to Tě posílí, ať už to jsou němci, nebo komunisti. Člověku se při čtení jednak otvírá kudla v kapse, jednak nechápe, jak je možné, že ve světě se o Zátopkovi mluví snad víc, než u nás. Kniha je psaná zvláštní formou, sice ve třetí osobě, ale velmi často jsou popisovány Zátopkovy vnitřní pocity a myšlenky.
Hodnocení: 7/10 – obsahově moc fajn, styl mě ale nezaujal.
Bookdepository |
Knížka různých reflexí na téma běhání od raketově stoupajícího japonského autora. Nebo možná už tak moc nestoupajícího, kdo se v tom má vyznat. Nic vysloveně objevného, ale docela pěkně se čte, hlavně když si po přečtení určité pasáže můžu říct ‚hele, já taky…‘
Hodnocení: 7/10 – nebýt od Murakamiho, asi by to takový trhák nebyl.
kniha.cz |
Kniha, která se podle mě tak trochu veze na vlně obliby Born to Run a to do té míry, že i způsob vyprávění je shodný (velký závod a pak retrospektiva, která velkým závodem končí). Běžec a novinář Finn se vydá na pár měsíců žít do Keni, aby zjistil, proč keňští běžci dominují současné běžecké scéně. Stručně lze říct, že ze stejných důvodů, proč gymnastice dominuje Čína a okolní státy – je to jediný způsob, jak se zvednout nahoru.
Hodnocení: 8/10 – Born to Run po keňsku, nic víc, nic míň.
‚‚No vy jste ale troska!‘‘ řekl mi včera s úsměvem doktor. Nedávno jsem zde psala...
‚‚No vy jste ale troska!‘‘ řekl mi včera s úsměvem doktor. Nedávno jsem zde psala o potravinových...