nedostatek času
N E D O S T A T E K
času
d o p l n i t s t r á n k u
Má drahá, milovaná
Řekni, kolik je to let, co jsme se neviděli. Tři, čtyři? Tolik jsi mi chyběla a přec jsem po Tobě nesmutnil. Skoro jsem na Tebe zapomněl, odpusť mi to, prosím.
Mnoho vody uplynulo, spousta skutků se udála. Vyprávění by zabralo pořádný ultraběh. Pamatuješ? Třeba na to, jak jsi nás doprovázela při Tříkrálovém běhu. Nebo při běhu na Levý Hradec. A těch nesčetně ranních běhů, jen Ty a já. Ach, řeko má milovaná.
Ta Tvoje majestátnost, neochvějná síla, ale i ticho mi pokaždé pohladí duši. Štasten jsem dnes stanul na Tvém břehu. Neměnně v korytu, které sis vydobila, přivítala jsi mne stejně jako kachny odpočívající na pahýlu trčícím z Tvých vod.
Zaplať Bůh za mého klienta nad Drahaňským údolím. Trvalo to sice pár měsíců než jsme se sblížili natolik, abych si mohl dovolit přijít v poloběžeckém a tam vyměnit kalhoty za trenky. Pocit nedočkavosti mě zaplavil, když jsem se v lijáku spouštěl k potoku, který Tě od nepaměti napájí. Klouzal jsem v bahně s plným batohem a přál si dorazit k Tobě čistý, alespoň od pasu nahoru. Vím, Kayanova bota není vhodná na mokré kořeny a kameny, ale nostalgie mi velela ji nazout.
Tolik vzpomínek se dralo na povrch. Skupinové výběhy ze Stromovky, natáčení pořadu V kondici, první ochutnávka nepoživatelného gelu. Tyhle všechny zážitky položily základní kameny důvodů, proč pořád běhám.
Mám nyní, řeko má dráhá, jinačí prožitky. S malou dcerkou se raduji od rána do večera a někdy i v noci. Očekávaná bytost rozzářila můj život a dává mi nahlédnout pod povrch věcí zrakem neviditelných. Učí mě jásat z každé chvíle bytí a přenáší na mě čisté potěšení z tady a teď. Ty se svými vodami tak žiješ po staletí, já si čirou přítomnost začínám teprv uvědomovat. Tvé vody mi dávají jistotu. Neochvějnou víru v sebe sama na správné cestě.
Děkuji Ti má drahá, milovaná. Brzy na viděnou.
Mnoho vody uplynulo, spousta skutků se udála. Vyprávění by zabralo pořádný ultraběh. Pamatuješ? Třeba na to, jak jsi nás doprovázela při Tříkrálovém běhu. Nebo při běhu na Levý Hradec. A těch nesčetně ranních běhů, jen Ty a já. Ach, řeko má milovaná.
Ta Tvoje majestátnost, neochvějná síla, ale i ticho mi pokaždé pohladí duši. Štasten jsem dnes stanul na Tvém břehu. Neměnně v korytu, které sis vydobila, přivítala jsi mne stejně jako kachny odpočívající na pahýlu trčícím z Tvých vod.
Zaplať Bůh za mého klienta nad Drahaňským údolím. Trvalo to sice pár měsíců než jsme se sblížili natolik, abych si mohl dovolit přijít v poloběžeckém a tam vyměnit kalhoty za trenky. Pocit nedočkavosti mě zaplavil, když jsem se v lijáku spouštěl k potoku, který Tě od nepaměti napájí. Klouzal jsem v bahně s plným batohem a přál si dorazit k Tobě čistý, alespoň od pasu nahoru. Vím, Kayanova bota není vhodná na mokré kořeny a kameny, ale nostalgie mi velela ji nazout.
Tolik vzpomínek se dralo na povrch. Skupinové výběhy ze Stromovky, natáčení pořadu V kondici, první ochutnávka nepoživatelného gelu. Tyhle všechny zážitky položily základní kameny důvodů, proč pořád běhám.
Mám nyní, řeko má dráhá, jinačí prožitky. S malou dcerkou se raduji od rána do večera a někdy i v noci. Očekávaná bytost rozzářila můj život a dává mi nahlédnout pod povrch věcí zrakem neviditelných. Učí mě jásat z každé chvíle bytí a přenáší na mě čisté potěšení z tady a teď. Ty se svými vodami tak žiješ po staletí, já si čirou přítomnost začínám teprv uvědomovat. Tvé vody mi dávají jistotu. Neochvějnou víru v sebe sama na správné cestě.
Děkuji Ti má drahá, milovaná. Brzy na viděnou.
Teda řeknu Vám, že na svůj páteční den jsem se těšila už minimálně pět...
Teda řeknu Vám, že na svůj páteční den jsem se těšila už minimálně pět let. Nesuďte mě, nesnažte se...
Karlovarská premiéra
Když se objevil nápad s půlmaratonem v KV, tak bylo jasné, že se zúčastním. I když mi bylo také jasné, že 14 dní po maratonu to určitě nebude ono. A také nebylo :)
Počasí super, pošmourno, ale bez větru, teplota ideální cca 12 st...
25.5. RUNCZECH Karlovy Vary
25.5. 2013 START 18:00 h
SOBOTA 1/2 marathon Karlovy Vary
| 42. | Vaněček Michael | SUTRI Prachatice | 01:26:04 |
| Start | 00:00:02 | ||||||||||||||||||||||||||||||||
 | 5 KM | 00:19:42 | |||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | 10 KM | 00:39:52 | |||||||||||||||||||||||||||||||
 | 15 KM | 01:01:11 | |||||||||||||||||||||||||||||||
 | Cíl | 01:26:06 |
Běžecký závod seriálu RUNCZECH a jeho prémiové umístění do v Karlových Varů mi udělal nesmírnou radost. Nikdy jsem v tomto městě nebyl a s jeho účastí jsem něváhal. Registruji se několik měsíců předem pevně rozhodnut s účástí.
Cesta do Karlových Varů vzdálena 186 kilometrů zabere slabé tři hodinky. Předpověď počasí na dnešní den slibuje déšť. Teplota chladných 9 stupňů. V nedalekých Krušných horách poletuje sníh, v Karlových Varech zatím bez deště. Ihned po příjezdu vyhledávám registraci umístěnou v hotelu Thermal. Poprvé v seriálu RUNCZECH se registruji i do rodinného běhu na 3kilometry. Chci si kompletně užít atmosféru Karlových Varů. Původně jsem měl v plánu vzít sebou i děti, jen nepřízeň počasí tento plán mění. REGISTRACE, čísla, startovní tašky vyzvednuty a MY si můžeme v poklidu prohlédnout město. Město je úchvatné a nádherné. Skutečně naplněné rusky znějícím slovem. Tak jak se o něm vypráví :-D
RODINNÝ BĚH mne překvapuje svou úžasnou pohodovou atmosférou. Užívám si každý stovky metrů.
Pro babičku premiéra v behu, pro mne nádherné zpestření a rozhýbání před závodem. Před chladným počasím se schovávám jako mnoha běžců v Hotelu Thermal. Přečkávám desítky minut do startu. Přes studené počasí volím tílko a trenky. Po kilometru je vždycky teplo. Zimu člověk nemá šanci cítit.
Připravený - natěšený na Karlovarský půlmaraton zaujímám mou oblíbenou startovní pozici v první řadě hned za ELTNÍmi běžci. Kličkovaná po startu se dnes konat nebude.
Běží se 3 krásné stejné okruhy.
Běží se 3 krásné stejné okruhy.
START
Vybíhám svým tempem a první kilometr se držím s černými ženami. Alespoň jsem viděn v televizní kameře, na fotečkách v galeriích.
Mám rád rychle rozběhnutý závod. Co ztratím na začátku, dohnat v závěru již neumím... Půlmarathon mi připadá jako sprint na krátkou vzdálenost. Od startu až do cíle svým maximálním tempem bez chvilky oddechu.
První kilometry hledám své tempo, svou skupinku do které se zařadím.
Pouze na první okruh, na 7 kilometrů, nalézám skupinku do které se schovávám. Po 7 kilometrech se rozpadne a chvílemi sipřipadám, že běžím na trati sám.
12kilometr, moje utrpení. Z neznámého důvodu dostávám do břicha neskutečné křeče. Co závod to vždy nějaká potíž. Ale nikdy nic nevzdávám, překousnu to a po pár kilometrech bolest odchází....
1500lidí na trati ?? a já to celé musím běžet sám .... Nikdo mi nechce doběhnout. Nemám se čeho držet. Jen svého pocitu a informací z hodinek....
V posledním okruhu se naplnilo očekávání a začínám předbíhat běžce o jedno kolo. Atmosféra závodu je úžasná. Diváků kolem trati je neskutečně mnoho. Hlasitě povzbuzují a dodávají závodu úžasnou atmosféru.
Poslední okruh. 5 kilometrů do cíle. V těle spousta sil na závěrečný finish. Mohl jsem si na posledním kilometru dát pořádně do těla a jít na maximum. Vzdávám to. Užívám si atmosféru, dobíhám svým tempem s radostí a úsměvem se vztyčenýma rukama nad hlavou protínám cílovou čáru :-)
FANTASTICKÝ ZÁVOD kazilo jen chladné počasí. PO DOBĚHU SI ČLOVĚK NEMŮŽE SEDNOUT A PROMÍTAT SI V HLAVĚ NÁDHERNÝ ZÁŽITEK. Rychle na masáž nožiček, vyzvednout batoh, posbírat chutné syrovátkové MADETA nápoje a pryč.... ""JEJDA zpátky já si nevygravíroval čas na zadní stranu medajle"" Zvěčnit na památku svůj čas z hezkého závodu... ZIMA je ukrutná, pospíchám do auta a těším se jak si cestou domů v autíku zatopím...
DOMŮ dorážím až o půlnoci... Noční návrat ze závodu je únavný. Nucené přestávky na benzínových pumpách u kávy jsou povinností...ÚŽASNÝ běžecký den
KARLOVY VARY za rok opět nashledanou....
Přijedu - ten zážitek za to stojí a všem doporučuji.....
Jste určitě zvědaví co jsem celou tu dobu zase dělala, že jsem ani čárku...
Jste určitě zvědaví co jsem celou tu dobu zase dělala, že jsem ani čárku nenapsala, že?
Moji...
ŠUTR72
ŠUTR, neboli Šárecko-Hanspaulský Ultra Trail, je pro mě tak trochu zakletým závodem. Zatím se mi podařilo se jej zúčastnit pouze jednou (vloni na jaře), jinak mi do něj vždy vlezlo něco neodvolatelného a nepředvídatelného. Stejně tomu bylo i letos, dva týdny po plastice ACL se prostě běžet nedá...
ŠUTR je pro mě ale hlavně tak trochu společenskou akcí (stejně jako třeba Babický trail 1/4 maraton), takže koleno nekoleno, vzal jsem aspoň foťák a Eriku a vyrazil povzbuzovat.
Pro samé focení a kecání jsem moc průběh závodu nesledoval, navíc přinejmenším půlku lidí znám sice od vidění, ale jména mi vypadávají (mea culpa), takže než se pouštět do spekulací, odkážu na článek Petra Římana na stránkách běhej.com a na výsledky na webu sportovniservis.cz. Za sebe jen dodám, že kdyby to byl můj závod, tak experti, kteří se přihlásili a nedorazili, by byli asi již pro všechny budoucí ročníky ŠUTRfree.
Fotky najdete u mě na Picase. Pokud by někdo chtěl fotku v původním rozlišení, nechť se mi ozve. Omluvte všelijakou kvalitu, většinou fotím věci, které se hýbou málo, nebo vůbec...
ACL – dva týdny po operaci
Je na čase shrnout zážitky z posledních dvou týdnů.
Postupně se mi dařilo snižovat dávky analgetik - zůstal Tramadol 2x denně a sem tam ještě brufen na noc. Po pěti dnech jsem dobral antibiotika a po šesti i antitrombotické injekce. Samozřejmě, aby byla legrace, tak tou poslední jsem trefil nerv, takže stála za to. Největší zážitek ale byl, že jsem mohl konečně definitivně rozbalit nohu, sundat krytí stehů a pořádně se osprchovat. Nádhera... Dlouho se mi nedařilo zvedání napnuté nohy. Svalům se nechtělo, navíc to neuvěřitelně bolelo - což byl dost možná důvod, proč se jim nechtělo. Než jsem rozbalil nohu a sundal krytí, myslel jsem si, že je tak citlivé místo odběru štěpu, ale pak jsem zjistil, že tak strašně bolí holeň. Při odběru štěpu se samozřejmě do okolí kosti vyleje nějaké množství krve - a hematom pak tlačí na co může... Nakonec jsem nefungující svaly vyřešil tak, že jsem si na postelí udělal kladku, nohu chytl do smyčky a opatrně jí zdvihal nahoru na smyčce. Současně jsem se svaly snažil zatínat. Na nějaký pátý pokus se mi to opravdu povedlo a noha i po povolení smyčky zůstala zdvihnutá. Nutno dodat, že jsem pak deset minut funěl jako po maratonu. Důležité však je, že se mi postupně začalo dřit zvládat zdvihání natažené nohy i bez předchozí "aktivace" kladkou. Flexe se také pomalu zlepšovala, ale přes 45 stupnů to šlo dost ztěžka. Ale rehabilitační plán zněl jasně: 2.-5. pooperační den postupně zvyšovat flexi do 60 stupňů. U mě to bylo spíš někde mezi 5. a 10. dnem, největším omezením ve všem byla bolest holeně. Nakonec se však povedlo.
 |
| Ještě před vytažením stehů: jeden steh vlevo, velký vpravo. Tečka nahoře na stehně je místo, kudy vyšel ven zaváděcí vrták při vrtání stehenní kosti. |
Devátý den po operaci (sobota) jsem to už nevydržel, vytáhnul novou nepromokavou cyklo/běžeckou bundu a vyrazil do deště. Na první pokus jsem ušel 1,2 km za šílených 26 minut. Ale hned druhý den to bylo 2,5 km/51 min, další den to samé, jen o čtyři minuty rychleji a z půlky bez berlí. V úterý jsem už vzal berle rovnou jenom do rukou a začal jsem se snažit: 2,6 km/46 minut, celé bez berlí.
Ve středu jsem měl pobíhací den. Ráno návštěva u mého praktického lékaře (MUDr. Páša), kde jsem si nechal ukončit neschopenku. Stejně v práci dobře třetinu (a víc) času sedím, tak lepší než sedět doma a nudit se - navíc úkoly se samozřejmě postupně hromadí koleno nekoleno... V poledne pak kontrola u pana doktora Maurera. Vytáhnul mi stehy (a peníze z peněženky), zkonstatoval, že koleno vypadá dobře (flexe už skoro 90 stupňů - postupně koleno trochu povoluje i samo) a že se tedy uvidíme přibližně za dva měsíce (10. týden po operaci). Ještě jsem se dozvěděl, že rehabilitaci záměrně nepíše. Do 10. týdne prý není dobré nechat si na koleno sahat od kohokoliv cizího, pouze je třeba cvičit podle rozpisu. Moc násilná "rehabilitace" zhoršuje vhojení štěpu. A po deseti týdnech, pokud pojedu podle rozpisu, tak nebudu potřebovat ani tak rehabilitaci, jako už posilovnu, abych dostal nohu zpět do formy.
V pátek jsem absolvoval první pracovní den (peklo) a první poúrazovou kryosaunu, v sobotu fotil na ŠUTRu a neděli jsem strávil v botanické zahradě, ve Stromovce, v kryosauně a na Vyšehradě. Celkem nachozeno (ne moc rychle, zato zcela bez berlí) nějakých 12 kilometrů. Jedinou vadou na kráse pořád ještě zůstává hodně pomalu se vstřebávající hematom u holeně - pořád ještě mě to občas v noci dokáže vzbudit a nějakou dobu držet vzhůru. Co člověk nadělá...
Teď opatrně zvládnout pořádně těch 90 stupňů, abych mohl jezdit na rotopedu - a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty ;-)
Vem si prášek
Určitě se nikoho nechci dotknout a pokusím se dát si pozor aby se v tom někdo nepoznal :(
Ale tak jak si dneska brouzdám netem tak už poněkolikáté na mě v souvislosti s během (či jiným vice hodinovým náročným sportem) vyskočilo užívání prášků proti bolesti .
To že ve sportu existuje doping to víme všichni a ani nás to nepřekvapuje, že špička v tom dost pravděpodobně jede. To ,že nás u dlouhých běhů (akcí) začne někdy něco bolet zná asi každý kdo si to aspoň párkrát zkusil.
Někdy v minulých letech když jsem poprvé četl o jakémsi delším závodu a jak si na něj jedinec připravuje zásobu růžových tablet se slovy že se to bez toho nedá zvládnout, jsem se tak nějak podivoval ale říkal sem si on to asi někdo jinak neumí . Ale postupem času jsem si začal všímat, že se to pro spoustu lidí stává normálem . Sice to všichni dělají pro zábavu i když třeba ve své kategorii chtějí vyhrát kdo by taky nechtěl ? že. Ale když něco začne bolet tak od toho jsou prášky proti bolesti .Bolest se ztlumí mozek otupí a ono se dá pochodovat běžet a kdovíco ještě dále a dále případně se znova nasype :(.
Nevím asi sem stará škola a říkám si buď to zvládnu vlastníma silama nebo si mám vybrat něco jiného nebo aspoň jindy .
Stojí to vůbec za to říci že jsem něco zvládl sice s prášky na bolest ale dokázal jsem to ??
Asi pochopím třeba někoho kdo si tím zachrání život protože je to jediná možnost která mu umožní třeba sestoupit z hory ale někde kde se můžu kdykoli sebrat a jít na autobus nebo si dát o pár kol méně?
Tak to doufám, že k tomu nikdy neklesnu to radši zůstanu lama která nikdy nic nedokáže :(
Prostě dnes mi to uvízlo v hlavě asi více jak jindy a musel jsem si to napsat :(
Ale taky by mě zajímal názor ostatních co to tu někdy čtou ?
Ale možná už je jiná doba a nikdo se neptá jak si to dokázal ale jen super žes to dokázal.
Tak ať vás nic nebolí aby jste nemuseli řešit volbu :))
z Německa až domů
53km LAUF z NĚMECka až domů :-)
odkaz na záznam z GARMINA
| Minimální nadmořská výška: | 478 m | ||||||||||||||||||||||
| Maximální nadmořská výška: | 1.099 m |
nastoupal jsem překvapivých 1300 metrů.
První otázka? Dnes je běžecký závod kousek od mého bydliště Hospická DESÍTKA... Nemám moc rád 10kilometrové běhy. MÍSTO TOHO ZVOLIT dlouhý běžecký výlet ???
Předpově´d počasí na tento den slibovalo krásných dvacet stupňů za svitu sluníčka. Nerad běhám o víkendu kolem města. Velmi rád vyrážím do jiných krajů. Miluji cestování. V hlavě se zrodil nápad na krásný výlet. Podívám se za hranice, proběhnu krásným ŠUMAVSKÝM krajem až domů.
SBALIT běžecký batoh na který nedám dopustit. DOPORUČUJI SALAMON S-LAB 12 pohodlný, kvalitní i když za extrémně vysokou cenu, vyplatí se... Slouží mi stále dodnes.
Nejlevnější a nejlepší způsob dopravy je vlakem. Jezdí od nás přímý spoj až na hraniční přechod NOVÉ ÚDOLÍ. Za 53korun je to velmi laciný výlet.
S překvapením jezdící české dráhy na minutu přesně usedám do vlaku. Za ty roky se přeprava vlakem zvedla o úroveň výše. Příjemné pohodlné posezení. Jízdu vlakem si zkracuji snídaní. Nechal jsem si ji až do vlaku, kde bude dostatek času. Přeci jen cesta vlakem od nás trvá 1,5hodiny :-(
Konečně NOVÉ ÚDOLÍ - státní hranice. Prázdno a pusto. HRANIČNÍ hospoda zavřená, turistická sezona ještě nezačala. Povinné fotky pro uchování paměti na STARTU dnešního VÝLETU. Jedna na VLÁČKU nejkratší mezinárodní železnice. Tato trať s rozchodem 1435 mm je dlouhá 105 metrů a je to nejkratší mezinárodní železniční trať na světě. Nikdy jsem tímto malým prťavým vláčkem nejel, snad jednou i na toto dojde :-D. Vždy se zde jen vyfotím a směřuji dále. Pár kroků přes potok a jsem v NĚMECKÉM kraji. Ani nevím kolikátá je tato fotka s NĚMECKOU cedulí. Stala se z toho tradice při každé cestě.
První kroky příjemně ubíhají. Za pár minut mne vítá první městečko Haidmühle. Lehké osvěžení v teplém dni ve fontánce. A už směřuji dolů k mostíku kde protéka Studená Vltava. (německy Kalte Moldau) Studená Vltava vzniká soutokem potoků Goldgrubenbach a Rothbach v Bavorsku západně od obce Haidmühle. Protéká Haidmühle, v délce 1,5 km tvoří německo-českou státní hranici a u Nového Údolí vtéká na území Česka.
Moje trasa pokračuje kopírováním státní hranice podél HRANIČNÍHO POTOKU. Cesta lehce stoupání po asfaltové silnice. Sluníčko krásně hřeje do zad. Pokud se na chvilku zastavím, otočím, spatřím krasný výhled na vrcholky Třístoličníku a Hochsteinu (1332mnm). Pokračuji po cestě až do části obce Auersbergsreut, kde konečně vyměním asfalt za příjemnou šotolinu. Držím si výletní běžecké tempo. Rozhlížím se neustále kolem sebe a pozoruji krásu přírody. Tato cesta mne dovede až na MLAKA - hraniční hraniční přechod České Žleby / Bischofsreuth.
Informační panel na rozcestí Bischofsreutu. Odtud jen strmé klesání na hraniční přechod.
Je to už mnoho let co jsem tudy jezdil z Prachatic téměř denně na svém "BIKu" na tréninky. Tento pohled, tato cesta, každý metr je mi stále uchován do paměti Nic se tu nemění. Příroda zůstává, nic nového se nepostavilo.
hraniční přechod České Žleby / Bischofsreuth pouze pro pěší. Na mostě si uvědomuji, překročení hranic bez jediného dokladu. Opět na výletě bez jediného dokladu :-( I v těchto končinách se dá narazit na pohraničníky kontrolující DOKLADY. Sám jsem toho několikrát svědkem.
Doslova v letu si užívám vstup do naší vlasti. Prožívám si krásný den, mám rád sluníčko modré nebe, které mne naplňuje tak nádhernými pocity na každém výletu.
Od hranic cesta začíná nadále stoupat. ČEKÁ mne 3,5 kilometru krásnou krajinou až do Českých Žlebů.Tady se dokáže člověk potrápit i v zimním období na sněhu. Vede tudy hojně využívaná běžecká stopa.
Cesta je naplněna odměnou krásnými výhledy ŠUMAVSKÝCH KOPEČKŮ. Pohled do údolí Stožecka. Tam dole v údolí začínal můj běh. ČESKÉ ŽLEBY jen probíhám bez zastavení. Pravidelně doplňuji z vaku tekutiny a přichází první několikalikometrové klesání. První svačinka za běhu. Dnes žádné ENERGi-gely ale poctivé české sušenky :-)
Po dlouhých 6 kilometrech klesání lesem po modré turistické značce se dostávám až k obci LENORA. Obec vyrostla kolem slavné sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834, jež ve druhé polovině 19. století patřila mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska. Potkávám u mostu na soutoku potoka Řasnice a Teplé VLTAVY vodníka. Neodolal jsem pozdravit se osobně s vodníkem, zvěčnit se společně na jedné z fotek. Přeběhnu přes most, za sebou nechávám Teplou Vltavu, která až po mnoha kilometrech na soutoku se Studenou - ponese ŘEKA svůj název "VLTAVA"
Cesta z Lenory až pod úpatí BOUBÍNa vede po rozpáleném asfaltě. Jinou volbu nemám než přežít do Zátoně až k železniční zastávce. Odtud se cesta schová do ŠUMAVSKÝCH lesů .
V NOHÁCH MÁM dnes 26 KILOMETRŮ... Půlka mého běžeckého putování...
Za kolejemi u železniční zastávky Zátoň pod Boubínem začíná strmé stoupání po modré turistické značce až k Boubínské chráněné oboře. Cestu před několika lety vyasfaltovali. Jen 3kilometry s převýšením 300metrů dává zabrat. Přichází na mne první krize. A mé jediné místo kdy můj běh přechází v chůzi. Z batohu vytahuji můj takzvaný sušenkový a musli oběd. Zajídám to velkou porcí hroznového cukru. Za chůze najednou cesta vůbec neutíká. Přemluvím své tělo běžet. Je to jen kousek ke vstupu do obory, na vrchol stoupání. Odtud to bude několikakilometrová pohoda. Je to nevyšší bod dnešní cesty.
PŘELÉZÁM turistický přechod a vstupuji do chráněné BOUBÍNské obory. Dnes Jeleny neuvidím, jako běžec dělající ohromný hluk vyplaším na velkou vzdálenost snad vše. POTKAL jsem v oboře spoustu zvěře, jen na turistu jsem štěstí zatím nikdy neměl. Připadám si jako bych toto místo hluboko v lesích navštěvoval jen já.
Obora se nachází v nadmořské výšce od 700 do 1263 m n. m., čímž se řadí k nejvýše položeným oborám v České republice.
K mému překvapení zde někdo během 14dní položil čerstvý nový asfalt. Před pár týdny tu ještě nic nebylo. DOČETL jsem se, že obora se stala rájem lovců jelenů.
Lovcům je samozřejmě nabízeno také ubytování, a to v několika loveckých chatách přímo v oboř. U jedné z nich se osvěžuji čerstvou - chladivou - pitnou vodou. Omyju celé své rozpálené tělo od soli.
Cesta nadále strmě klesá. Svaly na nohou se otřásají a citím krásnou úlevu od bolesti svalů. Že by klesání a otřásání svalů mělo příjemné regenerační účinky ? Nebo se mi do těla dostává energie z mého oběda :-D ?
Zastavuji na rozcestí turistického značení směr vrchol BOUBÍN. Dnes červenou turistickou odbočku na vrchol BOBÍKu na fotce za mnou vynechám.
Běží se domů, a stále z kopce po šíleném novém asfaltu, ze kterého stoupá stále čerstvá vůně. Na silniční kolo to tu bude super, ale pro běžce ? který vyrazil do ŠUMAVSKÝCH kopců na prašné cesty ? Nevím názor se může lišit....
Před koncem obory nádherný výhled na území BOLETICE.
40. kilometr výletu. Seběhnu kolem Blanice do první vesnice Záblatí. Snad bude hospoda otevřena. Myslím že bych si zasloužil pořádný veliký nápoj.
Štěstí přeje, poprvé v této vesnici vidím hospodu otevřenou. Za opravdu pohádkovou cenu 12korun dostávám PŮLITR nějaké černé KOLJI limonády. Chutná skoro jako CocaCola kterou jsem požadoval :-D Jak to říkal Miloš, napřed nealko tekutiny pak PIVO...
0,8 litru tekutin na ulici do mne padá velmi rychle. Ač neustále doplňuji průběžně tekutiny, dehydratace a chuť je veliká ...
Ze ZÁBLATÍ jsem to chtěl lehkým stoupáním vyběhnout po žluté až na chráněné ZÁBRDSKÉ skály. Udělat si fotečku z vrcholku skal s pohledem do údolí Blanice. Jenže k mé smůle cesta byla velkým zklamáním. Bláto - mokro - podmáčené úplně všude. Suchá část cesty v nedohlednu. Chvíli jsem se snažil najít náhradní cestu, prolézám křoví, ani lesem to nejde. Vzdávám se.!!! Vracím se zpět k řece Blanice. :-( :-( :-(
Alespoň jsem si od řeky BLANICE udělal jednu fotečku vrcholku BOUBÍN, který jsem před pár kilometry těsně minul. V hlavě mám nádherný nekonečný seběh z tohoto kopce.
Posledních 10 kilometrů domů utíká rychle. Každým krokem jsem blíže ke svému domovu. Poslední vesnička přede mnou .
DOMOV je téměř na dosah. TYTO cesty znám z pracovních dnů. Běhám tudy skoro denně....
běžecký VÝLET SE BLÍŽÍ KE KONCI ...
po 52 kilometrech - 5hodinách - jsem DOMA :-)
Prožil jsem krásný slunný sobotní DEN. Utekl jsem z města kdy právě probíhá zde pouťová sláva. MÁM ZA SEBOU NEJDELŠÍ letošní běh. Nohy s překvapením nebolí, a vím že by vydrželi běžet dále... Večer si za odměnu s přáteli dopřávám několik piv. TAKOVÁ byla SOBOTA...
