Blogy

Vrchol letošní sezóny ještě před jejím začátkem? Položení základů nové tradice, která zavazuje? Ne, jen jsem chtěl vyzkoušet uběhnout třicet a dát tomu nějaký termín, abych se nemohl vymlouvat. A to je právě náš dubnový Polabský uprchlík :)


Termín připadl na 10. dubna, to je neděle - čas vymyšlený ještě nemáme, asi nějaké inteligentní dopoledne. Doprovod se uvolil dělat mi Jakub, po jeho šluknovském víkendu se 115 kilometry tohle slupne jako malinu a dost možná mě zvládne i přehodit přes rameno. Samozřejmě, pokud na to nezapomněl, že ano … ale tvrdí, že ne!

Závod má jednu výhodu, u závodů ne tak obyvklou. O pořadí je předem rozhodnuto, Jakub doběhne předposlední, já obsadím hezké druhé místo, ostatní pozice jsou nehodnocené ...

Když vidíte zdymadlo a elektrárnu v Kostelci, už máte před sebou posledních deset kilometrů, takže pohoda... !

No a kdyby se někomu z vás chtělo běžet závod na zhruba třicet kiláků z Mělníka do Brandýsa podél Labe s celkovým převýšením asi 5300 milimetrů, tak se ozvěte. Dopravní dostupnost vlakem či busem z Prahy je u obojího v pohodě a v Brandýse vám ukážu luxusní pláž aji s pískem, kde se můžete ošplejchnout v Labi :)

Propozice k závodu

Startovné: v případě, že respektujete výše uvedené pořadí účastníků, je poskytnuta sleva 100%
Občerstvení: od populární značky selfservice, jinak podniky na trase labské stezky.
Registrace k závodu: dostavením se na místo startu a komentářem zde ...
Časový limit: dokud nedojde Patrick ...

Celou trasu najdete zde pro Garmin
Trasa na Strava.com 

Velikonoce jsou již tradičně časem oddílových soustředění. Já letos vyrazil s Pragovkou slovy Ondry Sysla: „do osvědčeného penzionu Na Bojišti“ v Nové Bystřici. Program byl zahájen průzkumem terénu letošního MČR v Hojné Vodě, kde jsem dostal nějaký feedback pro stavbu tratí MČR. Tím se i dostávám k zamyšlení tohoto týdne. Nejdřív však musím na žádost Veličenstva poděkovat Flaškovi, že nám posunul obědy na 13h, protože jinak bychom to těžko stíhali.

Mapová technika: Je to až neuvěřitelné, běhám orienťák už více jak 20 let a skoro 15 let sbírám zkušenosti v zahraničí, přesto mám před každou sezónou respekt z mapové techniky. I přes značné množství nasbíraných zkušeností, jsem stále schopný udělat velké mapové chyby.

Soustředěnost Minulý týden se do mě po nočáku na Požárech Sosák obul, abych se na ty mapáče začal soustředit, aby měly smysl! Tento komentář byl více než trefný, na Požárech jsem měl v hlavě trochu jiné věci než OB a v lese nadělal spoustu chyb. Tedy soustředění je prvním klíčem k úspěchu!

Pečlivost Toto heslo jde ruku v ruce se soustředěností, tedy při každém tréninku pečlivě provádět zaběhlé rutiny. Každá kontrola je výzva, a já musím mít vždy plán, jak ji nalézt a pečlivě ho realizovat. [...]

5. den: and Uuml;rg and uuml;p - Nevşehir - Ni and #287;de - and Ccedil;amardi - and Ccedil;ukurbag 6. den: Emli Bo and #287;azi 7. den: Emli Bo and #287;azi Mhm, dopsat to mi trvalo jenom půl roku! To je...

(29 Km/1690m)Foto

Mám to potěšení oznámit, že mým novým partnerem od jara roku 2016 je šumperský výrobce špičkového outdoorové oblečení, firma Tilak. Každý, kdo se kolem outdooru a hor trochu pohybuje, tak tuto firmu zná pro její vysoce spolehlivé a odolné výrobky, takže ji není třeba zdlouhavě představovat.   Jsem proto velmi rád, že se Tilak stal...

Read More

The post Partnerství s firmou Tilak! appeared first on Pavel Paloncý - Adventure racing, ultratrail, rogaining a podobně.

1.místo 2:54:08  Chtěl jsem běžet lépe ,ale na 35km to na mě padlo,že jsem byl rád aspoň za tohle . Do 20km jsem držel tempo 4:05-4:00/km  Po půlmaratonu (1:25:31)  jsem trošku zrychlil na 3:55/km ,jak bylo v plánu. To vydrželo do 35km, kde začalo jít tempo dolů. Nakonec jsem rád za tento výkon. Celé jsem si to řídil od startu do cíle ,takže spokojen jsem. Ted malý odpočinek 2-3dni a jedeme dál :-) 28.5. závod v Praze - Stromovka na 6hodin se blíží. Emotikona gripak...

Za prvé je dobré mít dopředu rozmyšlenou trasu, protože člověk ztrácí hromadu času tím, že za běhu studuje mapu. Tohle jsem tušil, ale podcenil a řekl jsem si, že někam doběhnu a kdyžtak se vrátím tou samou cestou zpět. To se mi ale pak nechtělo, takže jsem to ladil za běhu a zdržuje to i rozptyluje. Na druhou stranu, co už, nebyl to závod.

Za druhé jsem se rozhodl, že když je hezký a slunný den, není třeba běhat v čepici ani čelence. Až později jsem si vzpomněl, že s čelenkou běhám ne proto, abych byl frajer, ale proto, že jinak mi chčije pot do očí, ty si furt vytírám, paří se mi brýle a obecně pozornost věnovaná trati je menší. Což se mi následně vymstilo, ale o tom později.

Za třetí jsem si uvědomil, o co je běh přes den, za světla, zábavnější, než v noci. V Brandýse mám svých pár tras, v podstatě je moc neměním, protože je s nima dobrá zkušenost stran náměru a z části jsou po světle. Všude jinde je tma, není nic vidět a terén je tam stejný. Krom toho se upřímně bojím psů, od posledního konfliktu, kdy pravda je, že ho ten debil před hospodou na mě pustil jen tak z prdele, takže to nebyl žádný potulný pes - a naštěstí měl ten pes dost rozumu, aby se zastavil, když zjistil, že mám nůž. Ve dne je na co se dívat - funguje mikropohled, kdy člověk má čas přemýšlet o věcech, které autem mine, aniž by je v té rychlosti stihl vnímat.

Za čtvrté mě zaujalo, jaký je na turistických cestách na Šumavě provoz. Pravda je, že pěšího jsem nepotkal nikoho, ale jednoho a dva motorkáře, kteří po trace jezdili na nějakém stroji za masivního řevu motorů. Ale byli slušní, poděkovali, když jsem je registroval a uhnul jim z cesty.

A za páté - kopce jsou něco jiného, než rovinka. Na rovince už jsem schopný držet vcelku ucházející rychlost 5:20-5:40 minut na kilometr deset kilometrů, ale do kopce nevydržím s dechem a musím prakticky okamžitě zpomalit na rychlost chůze, jinak emuluju leklou rybu. Sice to nebylo tak dramatické, jak vypovídají výsledky, několik minut jsem ztratil ohledávkou škod, ale rozhodně na velké rychlosti v terénu aspirovat nemůžu :(


Pokus promítnout trasu do Google Maps import z GPX - ten mimochodem funguje parádně.
A na čem jsem zhavaroval? Na nepozornosti. Pořád jsem studoval mapu, furt mi tekl pot do očí a jednou jsem opravdu blbě došlápnul. Pravou nohou na plochý kámen, který se svažoval po svahu k levé noze. Pravá noha mi uklouzla, jak byl porostlý řasama a mokrý, fláknul jsem sebou, kolenem do skály, něco pode mnou křuplo, pak pekelná bolest a krev ve vodě. Ležím tam v tom bahýnku, sbírám síly, uvědomuju si, že mě něco píchá do zadku a říkám si, co já asi tak kurva budu dělat, jestli jsem si zlomil haxnu a teď mě holenní kost píchá do prdele. Jsem v lese, ve svahu, tři kilometry na obě strany je jen lesní pěšinka. Ještě budu prosit ty maníky na motorkách, aby mě vzali na rám a odvezli, když jsem před chvílí přemýšlel, jestli to náhodou nejsou nějací lumpové, co ničí přírodu, že jo.

Nakonec se samozřejmě ukázalo, že prdla nějaká větev a tu jsem si zapíchl do zadku a krev je z kolene, které jsem si sedřel a trocha té kůžičky pouští krve, jako by prase podřezávali, jak jinak. Za chvilku jsem se usebral a aj koleno jsem rozhýbal, krom sedřeniny kolena snad bez následků, i když jsem pajdal zbytek běhu.

Ponaučení? Trojí:
Obnovit projekt Zeleneč a tedy začít běhat domů z práce.
Pořídit výběr pokrývek hlavy či čelenek, aby mi neteklo do očí.
A soustředit se na trasu, nemyslet si, že když uběhnu deset, tak je musím taky uběhnout ve zdraví jako samozřejmost…

S řinčením klíčů v kapse běžecké vesty jsem vykoukl ven z bytu. Když jsem odcházel, moje lištička seděla na posteli, na malém stolku měla položený notebook a psala texty do budoucí knihy pro děti. Byl víkend, osm hodin večer. Měla těsně před uzávěrkou na ukázkovou knihu a veletrh dětských knih v zahraničí je jak se lidově říká, za dveřmi. Byla v tom nejproduktivnějším měsíčním období a já