Dobře upletený půlmaratonský bič
Není nad to, když se člověk při závodech šetří, nepřehání tempo a dobíhá plný sil. Může pak klidně žít s reálnou nadějí, že se v budoucnu ještě třeba zlepší. Ale jak nemyslíte na zadní kolečka, dopadnete bledě, to vá...
Tak po dlouhé době…:-)
Dlouhá odmlka na behdovrchu.cz je ta tam a hlásím se s novým článkem z úvodu sezóny!
Jak jsem na podzim avizoval, rád bych běžel v Praze svůj poslední rovinový maraton na nějaký solidní výkon. Tím by pro mne byl čas 2:20 a níže, ale kdyby to bylo alespoň pod 2:22 byl bych docela spokojený. Přeci jenom pro mě, jako vrchaře a navíc v sezoně, kdy mi bude 38 let, už není úplně jednoduché fyzicky i psychicky vydržet těžký maratonský trénink. Je znát, že to co jsem odregeneroval před 10-15 lety,...
Turecko: Zpátky do měst, zpátky domů
9. den: Emli Bo and #287;azi - Ni and #287;de - Kayseri 10. den: Kayseri - and #304;stanbul 11. den: and #304;stanbul 12. den: and #304;stanbul - Praha V noci jsem toho moc nenaspala, díky čemuž...
GO & GET HEALTHY
Krásný večer!
Dneska jsem tady s článkem, který se týká zdravého stravování, ale také zdraví jako takového. A tím tématem je přesněji VISCERÁLNÍ TUK. Je to totiž
jedna z kolonek, která mi v průběhu posledních dvou měření stoupla (ačkoli dříve šla v podstatě jen dolů) a já se rozhodla to řešit. Viscerální tuk je totiž
o něco jiný než klasický tuk. Takže pokud si myslíte "to se mě netýká, jsem hubená", mýlíte se. On totiž není tak úplně vidět. Takže jestli máte chvilku,
uvařte si čaj, ničím ho neslaďte a pojďte se dozvědět pár informací, které Vám možná zlepší zdraví (a postavu).
Dnešní oběd - grilovaný lilek, cuketa a tofu na kokosovém oleji.
Co to je viscerální tuk a proč je tak nebezpečný?
Pokud jste neslyšeli pojem "viscerální tuk", možná ho budete znát pod názvy "útrobní" nebo "orgánový". Viscerální tuk má v těle svou důležitou funkci
- zásoba energie a vitaminů, obaluje klouby a chrání orgány (důležitý je obzvláště pro ženy, kde obaluje dělohu apod. a tvoří tak ochranou vrstvu pro
(případné) miminko). Tady ale bohužel neplatí "čím více tím lépe". Nadbytek viscerálního tuku se nerovná vyšší ochraně či zdraví. Naopak způsobuje velké
zdravotní problémy, např. cukrovka, srdeční infarkt, mozková mrtvice, zvýšení "špatného" LDL cholesterolu, ucpávání cév a i následnou zástavu srdce...
Problém často bývá v tom, že spoustu lidí neví, že nadbytkem viscerálního tuku trpí. Je totiž prakticky neviditelný. Narozdíl od podkožního tuku,
kterého si každý jedinec se zdravým zrakem všimne, prostě NENÍ vidět. A bohužel ani neplatí, že pokud nemáte podkožní tuk, nemáte ani ten viscerální.
I naprosto hubený člověk může trpět jeho nadbytkem. Obézní lidé k tomu mají samozřejmě blíže, ale zrádnost toho všeho je právě v tom, že si myslíte, že
jste hubení a zdraví, ale vlastně máte nadbytek tuku.
Jedním z ukazatelů je obvod pasu, kde se u žen uvádí 88 cm a u mužů 102 cm.
Je to pouze jeden z faktorů, který tomu nasvědčuje. Když jsem psala, že se mi hodnota zvýšila, neznamená to, že není v normě.
Mé hodnoty jsou naprosto v pořádku, ale samozřejmě, pokud víte, že máte v těle tuk, který Vám škodí a dříve jste ho neměli, je na čase
se ho zbavit, i když máte v pase těch centimetrů o 25 míň.
Dalším z faktorů je také věk. V poslední době se totiž prokázalo, že ačkoli si člověk drží váhu i procento tuku v těle, s přibývajícím věkem
se mění místa v těle, kde se tuk usazuje a škodí a většinou se tato místa přesouvají kam jinam než do břicha. Achjo.
Optimální a rizikové hodnoty
Viscerální tuk se měří na stupnici od 1 do 59 "bodů". Hodnoty od 1 do 12 znamenají optimální hodnoty, tj. že "velikost" Vašeho viscerálního
tuku není více než 100cm². Pokud hodnoty převyšují 12ku, velikost tuku expandovala nad 100cm². A čím větší hodnota, tím hůř.
Pozitivní zpráva
Jednou z pozitivních věcí je, že hodnoty se dají snížit pouhou úpravou jídelníčku. A to nejen zamezení ukládání do budoucna, ale dají se
upravit i stávající hodnoty. Někteří lidé mají k ukládání bohužel větší genetické sklony a pokud o nich vědí, měli by svůj jídelníček hlídat preventivně.
Jak viscerální tuk eliminovat?
Teď se dostáváme konečně k té nejdůležitější části a to jak si upravit jídelníček, aby viscerální tuk klesal. Respektivě to můžete brát jako
seznam potravin, kterým se vyhýbat, aby naopak hodnoty nestoupaly.
Sáhněte si do svědomí a zamyslete se u každého bodu, jak jste na tom :)
Omezit příjem brambor, kukuřice, bílé rýže, těstovin a jiných zrn, která v těle metabolizují na cukr. -
Pozn. neberte to tak, že dát si rýži nebo brambory je špatné. VŮBEC ne. Zde je to spíše pro ty, kteří si uvědomují, že denně jí rýži nebo
těstoviny ve velkém množství. Pokuste se jídla případně zařadit na oběd a ne na večer, kdy tělo nemá možnost cukr spotřebovat.
Doporučují se nahrazovat bezlepkovými variantami - jáhly, pohanka, quinoa, amarant, luštěniny, kroupy. Nebo zkuste alespoň
celozrnné či bezlepkové těstoviny a hnědou rýži.
Vyřaďte nebo alespoň omezte cukr, bílou mouku a fruktózu.
Vyřaďte nebo alespoň omezte cukr, bílou mouku a fruktózu.
- Pozn. fruktózou se nemyslí přímo ovoce, ale spíše fruktóuový sirup, kterým se doslazuje většina levných výrobků.
I tak se ale doporučuje nepříjímat více než 2ks ovoce denně.
Jezte co nejvíce zeleniny. - Ideálně té zelené.
Vykašlete se na hotová a instantní jídla.
Jezte dostatek kvalitních omega3 a omega9.
Vykašlete se na hotová a instantní jídla.
Jezte dostatek kvalitních omega3 a omega9.
- ryby, ryby v konzervě, semínka a kvalitní oleje.
Požívejte denně 1-2 lžíce lněného oleje nebo 3x denně lžičku nadrcených či namletých lněných semínek. -
Požívejte denně 1-2 lžíce lněného oleje nebo 3x denně lžičku nadrcených či namletých lněných semínek. -
Opravdu musí být nadrcená, jinak se z nich nic neuvolní.
Pijte čistou vodu nebo čaje. Nic neslaďte.
Snažte se vyřadit alkohol.
Sportujte. Pravidelný pohyb snižuje hladinu inzulinu a tím i viscerálního tuku.
Relaxujte, dostatečně spěte a vyhněte se stresu.
Pijte čistou vodu nebo čaje. Nic neslaďte.
Snažte se vyřadit alkohol.
Sportujte. Pravidelný pohyb snižuje hladinu inzulinu a tím i viscerálního tuku.
Relaxujte, dostatečně spěte a vyhněte se stresu.
- Stres napomáhá ukládání tuku. #Haj*l.
Pokud jste kuřáci, přestaňte.
Vybírejte méně tučné mléčné výrobky.
Jezte pravidelně.
Pokud jste kuřáci, přestaňte.
Vybírejte méně tučné mléčné výrobky.
Jezte pravidelně.
- Největší nesmysl je, že když nebudete jíst, nepřijmete žádný tuk ani cukry a tak ho budete redukovat. BLBOST.
Slovo na závěr
Když si projdete jednotlivé body, možná někomu přijde, že by musel předělat celý jídelníček. Vyřadit veškeré přílohy, pečivo, sladké, cukry,
mléčné výrobky, ovoce a jíst jen ryby a zeleninu. Ale tak to není. Tahle strava přichází na řadu až v případě, kdy už je pozdě.
Možná ale článek někoho dovede k zamyšlení, kdy si uvědomí, že je čas dělat něco pro své tělo a zdraví.
Ať už přestanete kouřit nebo omezíte alkohol.
Ať si koupíte lněný olej a dáte si denně dvě lžičky.
Ať jednou za čas vyměníte rýži za jáhly nebo si místo polotučného tvarohu koupíte odtučněný.
Ať si uvědomíte, že sníst na snídani mísu ovoce a zapít to pomerančovým freshem není dobré.
Ať si ke každé večeři přidáte alespoň trochu zeleniny.
Ať se půjdete proběhnout nebo se projít do přírody.
Nemusíte měnit celý svůj životní styl a jídelníček.
Stačí se zamyslet. A udělat alespoň něco málo za co Vám tělo poděkuje.
Zdravá svačinka
Ingredience
4 mrkve
2 velké jablka
1 velkou polévkovou lžíci medu
trochu skořice
chia semínka
citrón
Postup
Mrkve a jablka nastrouháme na jemném stroužku.
Podle chuti přidáme med, skořici, chia semínka a kapku citrónu
Množství
4 porce
Množství
4 porce
Trénink březen 2016
Trénink v březnu nezačal příliš dobře. Snažil jsem se důkladně připravovat na mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni a chytl jsem nějakou chřipku nebo virózu a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Návrat pak by velmi pozvolný a trval několik dnů, jelikož jsem se stále vyskytoval mezi ne úplně zdravými lidmi […]
Kysucká 100 – Zpackaný začátek, překvapivý konec
11. 3. 2016, Kysucké Nové Mesto, Slovensko
Přiznávám se bez mučení, že letos jsem Kysuckou stovku (127 km, +5 560m) v plánu opravdu neměl. Nová sezóna měla začít Ledopády a pokračovat Šluknovskem, ale bohužel o Ledopády jsem byl marod. Musel jsem tedy pozměnit plány a najít nějakou náhradu, abych dohnal body do ČSUT a nedopadl jako loni. Okopávát bramborovou medaili se mi už nechce.
Vzhledem k termínovce přiházela v úvahu pouze Letecká nebo Kysucká stovka. Letecká je ale týden před Šluknovskem a to bych nestihl zregenerovat. Kysuckou jsem běžel poprvé loni a moc nadšený jsem z ní nebyl. Respektive z trasy ano, ale ze závodu jako takového vůbec. Vše jsem popsal loni ve svém reportu a nemá smysl se k tomu znovu vracet. Teď už mám nutné know-how, jak a kudy se to běhá, kde a jak jsou dělané kontroly, atd.. Vím už do čeho jdu, takže se rozhoduji pro Kysuckou. A těším se, forma je dobrá, tak snad ji prodám. I když při pohledu na startovku je mi jasné, že to nebude vůbec jednoduché.
Před devátou večer se všichni společně přesouváme ze sportovní haly, kde je zázemí závodu, na start v obci Radoľa. Než odbije devátá, kdy má být start, odchytnu hlavního orga Romana. Zjišťuji, jak je to s tím Bobovcem, s kterým jsem měl loni největší problém. V itineráři je totiž stále napsáno, že nejdřív se musí běžet k orloji do Bystrice a až teprve potom na Bobovec. Všichni ale běželi vyjma mě přímo.
"Beží se priamo na Bobovec." odpoví Roman
"Ok, díky."
Tak všechno konečně jasný, jdeme na to. Je přesně devět večer. "Start!"
Hned od startu se odtrhne cca 8 členná skupinka v které se držím. Tempo neudává nikdo jiný než Vítek Otevřel s čímž jsem počítal. Jasný favorit. Po prvních 5 kilometrech si říkám, "je to rychlé", ale držím se. Po 15 km si už říkám "je to ale kurva rychlé" a držím se dál. Běží se bez pardonu vše, jen v tom nejprudším stoupání se na chvilku přepne na rychlou chůzi. A právě při chůzi do kopce zjišťuji, že stehýnka už nějak tuhnou a odumírají. Přesto se držím stále dál ve vedoucí skupince. V kopci někde po 20km (+800m), které jsme dali za 2:04, už to ale nejde. Odpadám. Jako první z vedoucí skupinky. Stehna úplně odpálený. 7 statečných s čele s Víťou mi mizí ve tmě a jsem najednou sám jako kůl v plotě.
Musím hodně zpomalit. Něž se doplácám k první občerstvovačce v Dolném Vadičově, přeženou se přede mě další lidi. Občerstvení zkracuji opravdu jen na nutné minimum a vyrážím sám před ostatními na Ľadonhoru. Tady to stoupání mi nechutnalo ani loni natož letos. Jsem ostudně pomalý a všichni, před které jsem se dostal rychlou občerstvovačkou, už jsou dávno přede mnou. Aspoň nemusím hledat cestu, nahoře je mlha jako z Rákosníčka. Není vidět nic.
"Seběh dolů bude fajn, tam je předběhnu." říkám si po označení vrcholové kontroly.
Pouštím to dolů, ale s čelovkou na hlavě je v té mlze vidět ani né na metr. Vůbec nevím kam šlapu a klouže to.
Přes Zadedovou, kde je další kontrola se 4 sochami, dorážím po žluté až do bufetu U Medveda. Je tu občerstvovačka. Sedí tu dva kluci. Po chvíli zjišťuji, že jeden z nich je Majo, se kterým jsem se přesně tady potkal i loni. Dobrá náhoda. Běželi jsme spolu pak několik desítek následujících kilometrů. Ne tak letos. Po rychlé polívce se rozebíháme všichni tři spolu, ale ještě než doběhneme po silnici do Oščadnice, tak při ohlédnutí se zpět zjišťuji, že jsem jim utekl.
Na Chotárnym kopci, kde je netknutý sníh se to nakonec vyřeší. Stopy jsou přede mnou už pouze od těch Salomonu. Je to jasný přede mnou je fakt už pouze Víťa a já jsem skutečně druhý. Podle toho jak jsou stopy ve sněhu čerstvě vykrojené a neokoralé zkušeně odhaduji, že je přede mnou tak hoďku max hoďku a půl. Vesele běžím dál a bláhově si fandím, že ho třeba ještě o něco stáhnu.
"Kolik má na mě první náskok?" ptám se hned jak doběhnu na poslední občerstvovačku v Nesluši.
Moc se mi to líbilo. Trasa Kysucké stovky je fakt nádherná a na jaře velmi rozmanitá. Letos sice nebylo tolik sněhu jako loni, ale alespoň nějaký byl a na to jsem se těšil. Naštěstí bylo i méně bahna a když už ho někde bylo hodně, dalo se to v pohodě oběhnout. Takže to bylo pěkně rychlé. No nebýt té krize a mlhy v noci, tak ještě rychlejší.
Díky Romanovi a celé jeho partě organizátorů za krásný závod. Skvěle jsem si ho užil. Změna systému kontrol závodu určitě prospěla, akorát bych v itineráři už konečně smazal tu pasáž s orlojem před Bobovcem. ;)
Přiznávám se bez mučení, že letos jsem Kysuckou stovku (127 km, +5 560m) v plánu opravdu neměl. Nová sezóna měla začít Ledopády a pokračovat Šluknovskem, ale bohužel o Ledopády jsem byl marod. Musel jsem tedy pozměnit plány a najít nějakou náhradu, abych dohnal body do ČSUT a nedopadl jako loni. Okopávát bramborovou medaili se mi už nechce.
Vzhledem k termínovce přiházela v úvahu pouze Letecká nebo Kysucká stovka. Letecká je ale týden před Šluknovskem a to bych nestihl zregenerovat. Kysuckou jsem běžel poprvé loni a moc nadšený jsem z ní nebyl. Respektive z trasy ano, ale ze závodu jako takového vůbec. Vše jsem popsal loni ve svém reportu a nemá smysl se k tomu znovu vracet. Teď už mám nutné know-how, jak a kudy se to běhá, kde a jak jsou dělané kontroly, atd.. Vím už do čeho jdu, takže se rozhoduji pro Kysuckou. A těším se, forma je dobrá, tak snad ji prodám. I když při pohledu na startovku je mi jasné, že to nebude vůbec jednoduché.
Před devátou večer se všichni společně přesouváme ze sportovní haly, kde je zázemí závodu, na start v obci Radoľa. Než odbije devátá, kdy má být start, odchytnu hlavního orga Romana. Zjišťuji, jak je to s tím Bobovcem, s kterým jsem měl loni největší problém. V itineráři je totiž stále napsáno, že nejdřív se musí běžet k orloji do Bystrice a až teprve potom na Bobovec. Všichni ale běželi vyjma mě přímo.
"Beží se priamo na Bobovec." odpoví Roman
"Ok, díky."
Tak všechno konečně jasný, jdeme na to. Je přesně devět večer. "Start!"
 |
| Však on tě smích za chvíli přejde panáčku! |
Musím hodně zpomalit. Něž se doplácám k první občerstvovačce v Dolném Vadičově, přeženou se přede mě další lidi. Občerstvení zkracuji opravdu jen na nutné minimum a vyrážím sám před ostatními na Ľadonhoru. Tady to stoupání mi nechutnalo ani loni natož letos. Jsem ostudně pomalý a všichni, před které jsem se dostal rychlou občerstvovačkou, už jsou dávno přede mnou. Aspoň nemusím hledat cestu, nahoře je mlha jako z Rákosníčka. Není vidět nic.
"Seběh dolů bude fajn, tam je předběhnu." říkám si po označení vrcholové kontroly.
Pouštím to dolů, ale s čelovkou na hlavě je v té mlze vidět ani né na metr. Vůbec nevím kam šlapu a klouže to.
„Au“ první mrcha.
Posbírám se a pouštím to dál.
„Au“ druhá mrcha. „Takhle to dál nepůjde!“
Sundám čelovku z hlavy a držím ji v ruce, pokoušejíc se mlhu podsvítit ze spod jako mlhovky na autě. Je to o dost lepší. Zrychluju.
„Au“ třetí mrcha.
No jo, ale když mám čelovku v ruce, tak zase nemůžu rukou držet při seběhu balanc a stejně letím k zemi. Musím hold hodně brzdit, na což z kopce nejsem vůbec zvyklej. Stehna zase trpí.
„Au“
Obouchanej a vyšťavenej jako vymačkanej citrón, jsem dole. Poměr „běhu“ a sjezdu v pádu po boku či zadnici byl asi fifty fifty. Rozebíhám se, ale vůbec to nejde. Krom vyšťavení začínám být i pěkně unavený. Moc jsem toho za předchozí dvě noci nenaspal, k tomu ještě 5 hodin za volantem. Už si to vybírá svojí daň. Každou chvíli musím zastavit. Dřepnu si na nějaký pařez, hlavu do klína, zavřu oči a pokouším se vydýchat krizičku a neusnout u toho. Když mě někdo předběhne zkouším ho uviset, ale prostě to nevydržím a zas někde dřepím a odpočívám na pařezu. Závoďák jak sviň. A to jsem si dělal zálusk na bednu. Tímhle stylem budu rád, když vůbec doběhnu. Navíc zjišťuju, že sem někde ztratil i fixu na označování kontrol. No to je fakt bída toto. Ještěže mám foťák, tak si je hold budu fotit.
Běžím indiánem dál po červený směrem na sedlo Rovný, když v tom v protisměru běžec s čelovkou.
„Čau, kam běžíš, proč se vracíš?“ ptám se ho.
„Já se nevracím, ty se vracíš. Běžíš v protisměru!“ oponuje
„Né, já běžím správně, celou dobu po červený směrem na Rovný. Ty běžíš blbě!“
„Ale Rovný je na druhou stranu, jak běžím já.“ zase oponuje
„To není možný!“ nevěřím mu ani slovo.
„Já se nevracím, ty se vracíš. Běžíš v protisměru!“ oponuje
„Né, já běžím správně, celou dobu po červený směrem na Rovný. Ty běžíš blbě!“
„Ale Rovný je na druhou stranu, jak běžím já.“ zase oponuje
„To není možný!“ nevěřím mu ani slovo.
Nakonec se nijak nedohodneme, každý má svojí pravdu a každý si dál pokračuje ve svém směru. Tak jako vrtá mi to hlavou, ale jsem si na 100% jistý, že jdu dobře. Nikde jsem se neotáčel. Mrknu na Ambity, odtáhnu mapu a…
„Kurva, já jdu fakt v protisměru! To snad není možný!“
„Kurva, já jdu fakt v protisměru! To snad není možný!“
Nevěřím. Ještě jednou to kontroluju i na mobilu a je to opravdu tak. Nechápu nic. Absolutně netuším, že jsem se někde otočil. A kolik kiláků se už takhle vracím? To je úplně v háji. Já na to snad na nejbližší občerstvovačce prdim. Počkám na Fojťase a půjdu s ním na pohodu pěšo, žádný závodění, budeme si dávat všude pivko a bude klid. Dneska fakt nemám den.
Pozn.: Po závodě při kontrole záznamu z hodinek zjišťuju, že jsem se vracel cca 1km. Tzn. tam a zpět kufr o délce přes 2km.
S nechutí dobíhám do Kubiny, kde je další občerstvovačka. Vůbec netuším, kam až jsem se v pořadí propadl. Tak 15. místo, ale spíš ještě horší. Nicméně k mému velkému překvapení jsem prý osmý.
„Tý jo, to není zas tak špatný. Nechápu, ale díky!“ loučím se s kontrolou a s o trošku lepší náladou se rozebíhám dál.
Na Bobovci, na který vyjdu na přímo, bez orloje v Bystřici, zase bojuji s únavou. Za chvíli ale začne svítat, tak mě to snad nakopne, konečně se té únavy zbavím a rozeběhnu se. Pro jistotu do sebe kopnu ještě ampuli kofeinu a mířím dolů do Bystrice k orloji.
A opravdu. Svítá, já stoupám svižně na Velkou Raču a únava je zdá se ta tam. Najednou to zase jde. Konečně začíná taky nějaký sníh. Nazuji Microspikes, když už je s sebou táhnu, a bez sebemenšího podklouznutí jsem za chvilku až nahoře.
 |
| Orloj ve Staré Bystrici |
 |
| Teď už to klouzat nebude |
 |
| Polská chata na Vysoké Rači. Jsem skoro na hoře. |
 |
| Vysoká Rača (1236 m.n.m) |
 |
| Tady ještě panuje zima. |
Rozebíhám se dolů. Po dlouhé době zase parádní běh, únava pryč, řetězy drží a dolů to letí skvěle. U lanovky Laliky ještě horská služba není. Jsem tu moc brzo. Razítko do výkazu mi dá přímo obsluha lanovky. Vyžebrám od uja i ohřátou vodu k pití, která mi už dochází.
 |
| Kontrola Príslop Zadedova aneb spočítej sochy. |
"Ono mi to zase pěkně běhá!" raduji se v duchu.
Od teď jde vše rychle a naprosto bez problému. Z Oščadnice se vydrápu podél vleku zpět na hřeben a přes krásně běhatelné, měkké a zabahněné louky si to valím zpět dolů až k řece Kysuci.
Ještě jeden kopeček nahoru, parádní seběh dolů a už jsem v Čadce na předposlední občersvovačce.
 |
| Bláta je dost pro všechny. |
 |
| Tady to letělo úplně samo. |
 |
| Lávka přes řeku Kysuci k žel. stanici Oščadnica |
"No konečně někdo!" vítá mě obsluha. "Jsi druhý nebo třetí."
"Cože?"
Zatím sem doběhl prý pouze Víťa na prvním místě a pak ještě někdo kolem proběhl, ale nezastavil se. Asi to byl nejspíš nějaký běžec mimo závod. Ale i tak. Kde jsou ostatní? Byl jsem po noční krizi osmý, pak jsem předběhl dva běžce a najednou jsem už druhý? To je zabiják ten Víťa. Ti ostatní co svým tempem s sebou strhl, to asi přepálili tak, že pak už rovnou odstupovali ze závodu nebo fakt nevím. Ještě, že jsem odpadl jako první a dokázal se z toho ještě nějak oklepat.
Běžím dál. Už je to jen kousek. Vrtá mi hlavou jestli jsem teda druhý nebo třetí a tak si v rámci zabavení sebe sama hraju na stopaře. V blátě přede mnou vidím dvoje běžecké boty, jedny Salomony a jedny Inov8 X-Talony. Tak že bych byl teda třetí? Ty Salomony to je určitě Víťa, ale čí jsou ty Talony?
Pozn.: V cíli přijdeme na to, že ty X-Talony patřili Romanovi, který tam nadělal stopy, když značil trať.
 |
| Víťovi na stopě. Za chvilku ho mám... |
 |
| Rozhledna na Marťákovskom kopci |
 |
| Horská blecha |
"Jó hóóóódně. 3 hodiny a 40 minut." odpovídá kontrola a vrací mě do tvrdé reality.
"No ty woe. To je ostuda."
Poblouzněné nadšení amatérského stopaře je ta tam. Zůstává to už jen dotáhnout. Už tam chci konečně být, takže běžím dál vše, co alespoň trochu jde. Přes Majtánky šup na poslední kontrolu na kopci Tábor. Koukám, že tu od loňska vyšvihli fungl novou rozhlednu.
Už už se odhodlávám to pustit dolů do Kysuckého Nového Mesta. Ale co to? Kde jsou ty bahenní lázně ve zničených cestách od lesáků? Tady to bylo loni úplně nejhorší a letos naprostá pohoda. Pustím to tedy s chutí dolů a v cíli ve sportovní hale jsem za chvilku coby dup.
Konečně cíl. Čas 17:55. O dvě hodiny rychlejší než loni. I přesto, že mě hned Roman napíše na výsledkovou tabuli na druhé místo, stále tomu zvratu z noční krize nějak nemůžu uvěřit. Byl jsem úplně prošitej, bloudil jsem aniž bych o tom věděl, propadal se v pořadí, pak přišlo svítání a všechno šlo najednou úplně skvěle. Ztráta na Víťu už byla sice ohromná, ale co mám radost, že jsem to nevzdal. Víťa nakonec vyřešil i zbytek. Všechny úplně oddělal, zabiják. Nakonec to dopadlo skvěle.
 |
| Poslední kopeček Tábor (697 m.n.m) |
 |
| Tábor, nová rozhledna |
Konečně cíl. Čas 17:55. O dvě hodiny rychlejší než loni. I přesto, že mě hned Roman napíše na výsledkovou tabuli na druhé místo, stále tomu zvratu z noční krize nějak nemůžu uvěřit. Byl jsem úplně prošitej, bloudil jsem aniž bych o tom věděl, propadal se v pořadí, pak přišlo svítání a všechno šlo najednou úplně skvěle. Ztráta na Víťu už byla sice ohromná, ale co mám radost, že jsem to nevzdal. Víťa nakonec vyřešil i zbytek. Všechny úplně oddělal, zabiják. Nakonec to dopadlo skvěle.
 |
| No jo, fakt jsem druhý. |
 |
| Družný rozhovor v cíli. "A ty si ako kto?" ptá se Emil (vpravo, 3. místo) nevěřícně Vítka (uprostřed, 1 místo) |
 |
| Vítězové Kysucké stovky 2016 1. místo: Vít Otevřel (CZ), čas 14:50 2. místo: Aleš Zavoral (CZ), čas 17:55 3. místo: Emil Páleník (SK), čas 18:33 |
 |
| Zase něco do vitríny. |
- Stránky závodu Kysucká Stovka
- Oficiální výsledky Kysucké Stovky 2016
- Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3
- Všechny mé fotky ze závodu
WK13 2016 + maraton Bratislava
Po - 9,5km, v tom 8km @ 4:33/km , bez cukrů a zatím se to dá, jen hlava trochu bolí a nohy cítím i při chůzi.
Út - 5,5km, v tom 3,5km @ 4:30/km, svaly na levé noze už hodně tuhnou, tak to domů dopajdám a nechám si do rána zdát o tom, jak se pořádně nadlabu.
St - 3,5km volně
Čt - 7,5km v tom 3km @ 4:15/km, tepy na volnoběh o dost vyšší, ale jinak se běží lehce.
Čt - 7,5km v tom 3km @ 4:15/km, tepy na volnoběh o dost vyšší, ale jinak se běží lehce.
Pá - volno , bolí hlava a mluvím, jako bych měl rýmu, ale dýchá se mi dobře. Raději vybírám den volna
So - 4km, v tom cca. 2,5min kolem 160tf ( 3:35/km ) a pak už celý den sacharidy, voda, veget a cesta do Blavy!
 |
| vývoj tempa maraton Bratislava 2016 |
Ne - 2,5km zahřátí / 42,2km maraton Bratislava 3:32:57 , do cca. 12-14km se běží lehce, pak začnu cítit, že se mi špatně dýchá, nebo spíš, že mě bolí pod žebry břišní svalstvo. Když trochu zvolním a zkouším zhluboka dýchat, trochu to povolí. Takže můžu opět běžet, ale stav se postupně zhoršuje, tempo klesá a balónky na 3:00h se mi vzdalují. Vnitřně s tím vším zápasím a na 1/2M mám nutkání to zabalit. Jenže nohy jsou v pohodě, a tak si nechci připustit, že se to nemůže zlepšit.. a bohužel nezlepší. Každý další kilometr už jen nabírám ztrátu a trápím se kolem 6min/km a jen propočítávám, kdy se objevím v cíli. Docela depka, když mě postupně všichni předbíhají, ale nakonec jsem i rád v cíli, že jsem to nevzdal a "vychutnal" si tuto porážku vlastního těla.
Dobrá zpráva je, že už dva dny po maratonu mi v hlavě šrotuje a dívám se po termínech blížících se závodů :) . Myslím, že v nohách mám za zimu dost odběháno na to, abych si vylepšil pár osobáků i na kratších tratích. A co se týče maratonu, tam nic nevzdávám. Ba naopak, Kysuce jsou docela blízko a možná mi i trať bude vyhovovat.
Inspiroval jsem k běhu. Tfujho s tou inspirací
Nesnáším inspiraci. Nesnáším, když někdo chce inspirovat nebo naopak říká, že jsem ho inspiroval. A včera jsem to dostal na plnou čočku.
Běhám teď z vlaku v Zelenči domů do Brandýsa. Takový malý lifehack: možnost běžet sedm kiláčků za denního světla, náhradou přepravy autobusem ve stejném čase. No a jak tak běžím k nadjezd nad dálnicí do Liberce mezi Zelenčí a Svémyslicema, blíží se ke mě ze zadu auto. Pro jistotu se ohlížím, ne každý řidič si všimne běžce na druhé straně krajnice a fakt je, že středočeské silnice s vymlácenou krajnicí nebývají nejširší. Je to takové to SUV od Porsche. Řidič zpomaluje, stahuje okénko a volá na mě, jestli nechci někam hodit. Zdvořile odpovídám, že ne, že jsem šel běhat schválně a snažím se zaostřit, jestli je to někdo, koho znám.
“To je super, jít si takhle zaběhat,” vede konverzaci řidič ze stočeného okénka a zpomaluje na těch deset kiláčků za hodinu, co běžím. Za ním dobržďuje další auto, předjet řidiče nemůže, protože už jsou tu svodidla nadjezdu a můj řidič si najel do prostředka, aby se mnou mohl rozprávět. Pravím něco ve smyslu, že jasně jasně, že běhám rád, nějak mě nic oduchovnělého nenapadá.
“To je super, jít si takhle zaběhat,” vede konverzaci řidič ze stočeného okénka a zpomaluje na těch deset kiláčků za hodinu, co běžím. Za ním dobržďuje další auto, předjet řidiče nemůže, protože už jsou tu svodidla nadjezdu a můj řidič si najel do prostředka, aby se mnou mohl rozprávět. Pravím něco ve smyslu, že jasně jasně, že běhám rád, nějak mě nic oduchovnělého nenapadá.
“Taky jsem rád běhával,” zasní se řidič v okénku. “Jenže jak mám firmu, tak nejni čas,” vylhává se sám před sebou. Za ním už jsou tři auta, začínám nervoznět. Jenže ani nestíhám nic odpovědět, jen si funím do nadjezdu a pán pokračuje v konverzaci: “Nojo, máš recht, je to moje firma. Bych vlastně teď mohl…”
Kývám neutrálně hlavou. Aut za námi už je pět.
“Vlastně teď jedu domů!” ujišťuje mě ten pán. “To já si půjdu zaběhat. Po tolika letech,” dodává a ohlíží se, proč na něj troubí deset řidičů.
Konstatuju, že je to super nápad.
“Tak ti dík za inspiraci, fakt! Ahoooj” dodává řidič SUV, vytáčí okénko, zrychluje a odváží i vytočených dvanáct aut za sebou. Konečně můžu přeběhnout silnici, Svémyslice mají chodníky tak hezky promyšlené, že silnici budu muset přebíhat ještě pětkrát, než na druhém konci vesnice zůstanu na stejné straně silnice, jako jsem vbíhal.
Kývám neutrálně hlavou. Aut za námi už je pět.
“Vlastně teď jedu domů!” ujišťuje mě ten pán. “To já si půjdu zaběhat. Po tolika letech,” dodává a ohlíží se, proč na něj troubí deset řidičů.
Konstatuju, že je to super nápad.
“Tak ti dík za inspiraci, fakt! Ahoooj” dodává řidič SUV, vytáčí okénko, zrychluje a odváží i vytočených dvanáct aut za sebou. Konečně můžu přeběhnout silnici, Svémyslice mají chodníky tak hezky promyšlené, že silnici budu muset přebíhat ještě pětkrát, než na druhém konci vesnice zůstanu na stejné straně silnice, jako jsem vbíhal.
Tak takhle jsem inspiroval. V podstatě bez jediného slova. A to je přesně to, proč tuhle “inspiraci” nemám rád. Inspirovat, neznamená něco naučit nebo o něčem přesvědčit, už vůbec to neznamená převzít zodpovědnost nebo se na něčem spolupodílet, jak by bylo třeba, kdyby se něco mělo opravdu stát.
Dnešní “Průmysl Inspirace” znamená touhu obejít systém práce, kdy je třeba něco vykonat a ne přemýšlet nad tím, jak lépe rozmyslet, jak to vykonat, namísto konání samotného či zlepšení samotného. Už to je pošahaně zamotaná věta, že jo. Dnešní “Inspirace” je jen nikdy nekončící naděje, že něco, co samo o sobě vyžaduje úsilí, půjde bez úsilí. Nepůjde. Jediná skutečná inspirace, kterou vám můžu dát, je to tradiční “just do it”. Prostě to udělejte. Je jedno, že to nebude nejlíp podle módních časopisů, ale bude to. Na to mě nepotřebujete, na to nemusíte ani přibržďovat svoje SUV u nadjezdu kvůli tomu nýmandovi v zeleným tričku s báglem Nokia, co má vaše nejlepší léta za sebou a svoje před sebou…
Turecko: Hory a samá dobrá rozhodnutí
8. den: Emli Bo and #287;azi Ráno jsem se probudila v sedm báječně vyspalá. Po snídani se mě přišel zeptat jeden z horolezců, jak se mám a jestli jsem ok, co hodlám dneska podnikat a že...