Ze stanice metra v klidu až do Brandýsa
Když jsem se stěhoval do Brandýsa, říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby sem jednou jezdilo metro. Nebo tramvaj. No a už je to skoro tady. Po Projektu Zeleneč jsem se rozhodl vyprojektovat další běžeckou trasu: z metra až domů.
V zásadě přicházely v úvahu dvě stanice metra: Letňany a Černý Most. Z Letňan vede přímá cesta až ke mě do baráku, je to ovšem terénní státní silnice první třídy číslo 610, kde jezdí auta a mají co dělat udržet se na rozryté vozovce. Dá se běžet nějak zadem, ale podléhá to větší investigaci.
Na Černý Most to není tak přímočaré, pokud nechci běžet po dálnici, ale už jsem terén v izolovaných místech zkoumal a proběhl, takže šlo spíše o to ty izolované trasy propojit. Rychle se ukázalo, že z Černého Mostu lze opravdu přeběhnou pěšinkami a cyklostezkami až ke mě domů, tak jsem to včera vyzkoušel v praxi.
Zádrhel první: jak projít vysočanskou spojku. Podle mapy je tam vedlejší silnice, zmátlo mě, že jsem ji za Makrem nemohl najít, ale naštěstí se ukázalo, že je to ta rozvoraná hliněná cesta - fakt podejde spojku vysočan a dálnice na Liberec. Pak už pěšina polem a cyklostezka, nádhera. Zádrhel číslo dvě, přeběhnutí železnice u Satalic. Tu kryje dvojitý val, dosti zarostlý, nicméně přes ni vede most pro místní dopravu. Bohužel v rekonstrukci. Zrovna ho betonovali, takže byla varianta ve funglnáglnových botách za necelou čtyřku přeběhnout po armaturách, nebo hupsnout do křoví a dát si terénní vlnku. Asi tušíte, co jsem volil, bohužel mě nenapadlo, že val kolem železnice je tvoření ze stavebního bordelu a pražců, to, že hustě porostlý náletovými dřevinami, jsem viděl. Překonat jej bylo trochu problematické. Až doma jsem zjistil, že o dvěsta metrů vedle byl přejezd, to pro příště, kdyby pánové neměli ještě hotovo.
Pak už to byla více méně pohoda v krásné přírodě. Satalická obora navazuje přímo na Vinořský park, pak k Jenštejnským rybníkům. Odtud jsem měl vymyšlenou trasu na Podolanku, kterou bylo třeba prověřit, z Podolanky by jinak šlo navázat na tu oblíbenou silnici 610, ale tamtudy jsem fakt běžet nechtěl. Silnici fakt stačilo přeběhnout a proběhnout Podolankou dozadu do polí na Cvrčovice. Tam nade mnou přeletěla nízko nad terénem Cessna , což mě trochu překvapilo, ukázalo se, že pár nadšenců si tam vysekalo trávník a udělalo si letiště pro velké modely letadel a vyblbnou se. Ale to už jsem mazal alejí na Popovice, proběhl alejí prvňáčků kolem Hrušovického rybníka k nám na Vrábí a byl jsem doma. Celkem mírně přes 14 kilometrů velmi příjemné trasy, více jak polovina z toho lesíkem či lesoparkem, část v polích, kde budou asi občas foukat, ale od toho mám větrovku. Čas nebyl okouzlující, běžel jsem pomalu, dneska jdu na kardio, tak jsem nechtěl situaci hrotit, navíc jsem několikrát hledal odbočku a několikrát kufroval, což taky zdržovalo.
Cesta na Černý most je tedy průchozí. Až si to takhle budu dávat ráno a večer celý pracovní týden cestou do práce, to bude mazec :)
Trasa na Stravě zde. Časem ji začistím a udělám z toho GPX pro navigace...
V zásadě přicházely v úvahu dvě stanice metra: Letňany a Černý Most. Z Letňan vede přímá cesta až ke mě do baráku, je to ovšem terénní státní silnice první třídy číslo 610, kde jezdí auta a mají co dělat udržet se na rozryté vozovce. Dá se běžet nějak zadem, ale podléhá to větší investigaci.
Na Černý Most to není tak přímočaré, pokud nechci běžet po dálnici, ale už jsem terén v izolovaných místech zkoumal a proběhl, takže šlo spíše o to ty izolované trasy propojit. Rychle se ukázalo, že z Černého Mostu lze opravdu přeběhnou pěšinkami a cyklostezkami až ke mě domů, tak jsem to včera vyzkoušel v praxi.
Zádrhel první: jak projít vysočanskou spojku. Podle mapy je tam vedlejší silnice, zmátlo mě, že jsem ji za Makrem nemohl najít, ale naštěstí se ukázalo, že je to ta rozvoraná hliněná cesta - fakt podejde spojku vysočan a dálnice na Liberec. Pak už pěšina polem a cyklostezka, nádhera. Zádrhel číslo dvě, přeběhnutí železnice u Satalic. Tu kryje dvojitý val, dosti zarostlý, nicméně přes ni vede most pro místní dopravu. Bohužel v rekonstrukci. Zrovna ho betonovali, takže byla varianta ve funglnáglnových botách za necelou čtyřku přeběhnout po armaturách, nebo hupsnout do křoví a dát si terénní vlnku. Asi tušíte, co jsem volil, bohužel mě nenapadlo, že val kolem železnice je tvoření ze stavebního bordelu a pražců, to, že hustě porostlý náletovými dřevinami, jsem viděl. Překonat jej bylo trochu problematické. Až doma jsem zjistil, že o dvěsta metrů vedle byl přejezd, to pro příště, kdyby pánové neměli ještě hotovo.
Pak už to byla více méně pohoda v krásné přírodě. Satalická obora navazuje přímo na Vinořský park, pak k Jenštejnským rybníkům. Odtud jsem měl vymyšlenou trasu na Podolanku, kterou bylo třeba prověřit, z Podolanky by jinak šlo navázat na tu oblíbenou silnici 610, ale tamtudy jsem fakt běžet nechtěl. Silnici fakt stačilo přeběhnout a proběhnout Podolankou dozadu do polí na Cvrčovice. Tam nade mnou přeletěla nízko nad terénem Cessna , což mě trochu překvapilo, ukázalo se, že pár nadšenců si tam vysekalo trávník a udělalo si letiště pro velké modely letadel a vyblbnou se. Ale to už jsem mazal alejí na Popovice, proběhl alejí prvňáčků kolem Hrušovického rybníka k nám na Vrábí a byl jsem doma. Celkem mírně přes 14 kilometrů velmi příjemné trasy, více jak polovina z toho lesíkem či lesoparkem, část v polích, kde budou asi občas foukat, ale od toho mám větrovku. Čas nebyl okouzlující, běžel jsem pomalu, dneska jdu na kardio, tak jsem nechtěl situaci hrotit, navíc jsem několikrát hledal odbočku a několikrát kufroval, což taky zdržovalo.
Cesta na Černý most je tedy průchozí. Až si to takhle budu dávat ráno a večer celý pracovní týden cestou do práce, to bude mazec :)
Trasa na Stravě zde. Časem ji začistím a udělám z toho GPX pro navigace...
WELCOME TO BRNO #NIGHTRUN
Ahoj ahoj!
Vzpomínáte si na článek o Nightrunu z Ostravy? Tentokrát se Night Run vydal do Brna! A nejen Night run. Shodou náhod se ten samý den konal v Brně squashový turnaj žen a snad ještě větší náhodou bylo squashové centrum od startu závodu asi na půl kilometru daleko. A tak jsem se do Brna vydala už
v 7 ráno autobusem, abych před závodem stihla odehrát v rámci turnaje 4 zápasy. Ale nakonec jsem hrála jen 3... náhoda?
Těch náhod bylo za ten den víc než je zdrávo!
Po příjezdu na nádraží jsme se přesunuli na zastávku tramvaje - nebo mám říct šaliny? A na zastávku "Komárov" nás dovezla šalina Julinka.
A teď vážně, je normální dávat tramvajím jméno?
Nebudu rozebírat, jak bylo na squashi ani můj výlet Olinkou do Vaňkovky.
To nejdůležitější se událo na večerním NightRunu!
Od té doby co jsem se stala ambassadorkou projektu #BlogRun, který se běhá v rámci série Night Run mám mnohem víc povinností než jen přijet na závod, běžet a jet domů. Po ostravském závodě jsem se těšila, že se v Brně budu těšit větší účasti, ale většina pozvánek zůstala bez odpovědi a nebo mi přišlo jasné a strohé "promiň, ale asi bych to neuběhla". Ale uběhla, 5km uběhne každý a i kdyby ne, není ostuda kousek jít. Chceš-li to nazvat pravým jménem, jsou to jen výmluvy a lenost, co? :)
Chvíli před závodem se ještě 2 holky odhlásily a mě zaplavila zoufalost. Tolik úsilí, mailů, vyřizování a nakonec je nás tak málo... ALE i to málo stačilo! Sešlo se nás sice "jen 5" závodících, ale já se ani minutu nenudila. A navíc - ti, které jsem chtěla poznat ze všeho nejvíc přijeli - a to mi k radosti stačilo.
Seznamte se!
Lucka z Mintyblog
Verča z Verablossom
Péťa z Petrabartakova
Tomáš z CzechFitnessCouple
A aby nás nebylo málo, každý si s sebou vzal nějaký doprovod a tak nás nakonec byla skvělá parta 8 lidí (5 běžců) a musím říct, že takhle jsem se dlouho nenasmála!
A tohle je pravděpodobně jediná společná fotka, kterou dnes ještě uvidíte, protože mi před závodem umřel telefon.... a už se neprobral.
Ale teď už k závodu!
Protože se trasa zdála být docela úzká, rozhodli jsme se jít na startu úplně dopředu. A kdo stojí vepředu? Ti, co běží nejrychleji a nechtějí se motat mezi pomalejšími. To ale není můj případ - takže tentokrát jsem se "motala" já a všichni mě předbíhali. Teda skoro všichni. Vyběhla jsem s větrem o závod, ale brzo jsem na to doplatila. Únava z předchozích 3 zápasů vzala za své a nohy mi tuhly s každým metrem. Chvílema mi přišlo, že se snad neunesu. Konečně jsem se dostala na třetí kilometr a "občerstvovačku". Ty dva loky isostaru se zdály jako záchrana a pocit, že už jsem za půlkou mi dodal trochu energie. Tu mi ale ubíralo neustálé odhánění otravných mušek, kterých tam bylo nesčetně. Marně jsem se soustředila na ceduli se čtvrtým kilometrem a když už jsem byla předsvědčená, že jsem ji přehlédla, protože běžím už moc dlouho na to, aby to byl jen jeden kilometr, po necelé minutě jsem kolem ní proběhla... teprve?! On byl totiž ve skutečnosti asi o 400 metrů delší. Poslední kilometr jsem jen držela tempo a modlila se, abych už byla v cíli. Cílem jsem proběhla v čase 30:34. Hmm, tak to nic moc. Náladu mi ale zlepšila Lucka, když jsem zjistila, že trasa byla mnohem delší > 5.55km. A protože nebyla jediná, kdo naměřil přes 5.5km, věřila jsem GPS. Ten půl kilometr navíc o kterém jsem nevěděla mé tempo snížil na 5:33 min/km. A s tím se dá žít už mnohem líp!
Po našem závodě ještě odstartoval závod na 10km. A zatímco jsme čekali na vyhlášení, zakotvili jsme ve stan-šatně, protože to bylo jediné místo, kde bylo trochu tepleji a nefoukalo... a než doběhli závodníci "z desítky", ládovali jsme se jedním závinem za druhým.
A teď alespoň pár oficiálních fotek, protože já nemohla udělat ani jednu - myslím, že výraz toho chlapečka přesně vystihuje mé pocity.
A Danovi vděčíme za tohle super video :)
Doufám, že se s někým z Vás uvidím na závodech v dalších městech!
Mějte se krásně (a přežijte zkouškový).
Sen o magické šestce…
Šestka. 6. Tohle číslo má svý kouzlo. Musí ale společně s ním být i napsáno: 100km. A pokud je to vše zapsáno společně, znamená to, že se splnil jeden velký sen. Sen o šestce na začátku výsledného času. Když o tom přemýšlím, tak mě asi nikdy nepřitahovala víc žádná jiná běžecká hranice. Maraton pod 2:30hod? Fajn, ale co z toho? V podstatě to nic neznamená. Ale uběhnout 100km v čase pod sedm hodin, to je něco, co patří do hranice snů. Když jsem začal v roce 2000 běhat ultramaraton a 100km, byla pro mě hranicí nejdřív osmička, pak se tím stala meta pod 7:30 hodin. Tu jsem tehdy nezlomil. No a když jsem přestal v roce 2003 běhat úplně, vypadalo to, že už jí ani nikdy neprolomím. Po zdravní pauze jsem se v roce 2012 znovu postavil na start. Zaběhl jsem 7:37hod a skoro si vyrovnal dávný osobák. Super. Po dalších dvou letech jsem se časomírou prokousal až k hodnotě 7:08:50. A tam se to nějak zastavilo. Loni, ačkoliv jsem trénoval co to šlo, se mi nepodařilo běžet rozumně a posunout se. Vylepšil jsem maraton, vylepšil jsem 24 hodin. Ale to co považuji za hlavní trať, tedy 100km, to zůstalo daleko za očekáváním. 7:41hod ve Winschotenu. Zklamání. Na letošní rok jsem se začal chystat už v listopadu. Všechno běželo podle plánu, trochu jsem pozměnil kostru tréninku a věřil, že to padne v březnu v Plzni. Neplánovaná odstávka levého kolene znamenala téměř 6 týdnů běhací pauzy a plán na Plzeň se rozplynul. Nakonec jsem tam stejně jel a zkoušel to. V cíli jsem byl z času zklamaný, ačkoliv to byl v podstatě můj druhý nejlepší závod na 100km. 7:11 hod. No jo, jenže tam prostě nebyla ta šestka. Hned mi začalo v hlavě šrotovat, jestli se mi to vůbec někdy podaří, jestli na to vůbec mám. A začal hledat místo a čas, kde bych to letos ještě zkusil. Není snadný najít závod, co vyhovuje. Podmínkou byl květen/červen, ideálně aby nekolidoval se Silvou Norticou a Krakonošovou 100. A nakonec se našlo. V pátek sednu do auta a pojedu do Nitry, abych mohl znovu zabojovat svůj sen o kulaté šestce. V posledních týdnech jsem trénink trochu upravil, trochu poladil. Dokonce jsem teď i zařadil sacharidovou dietu a superkompenzaci. Odpočet je nastavený. V sobotu v sedm ráno zapnu stopky a věřím, že až je zastavím, bude na nich svítit jako první číslo 6:xx:xx. Mám rád sny. Ale chci být i tím, kdo sny mění ve skutečnost. Už párkrát jsem si nějaké splnil, tak si říkám, proč s tím přestávat.
WELCOME TO BRNO #NIGHTRUN
Ahoj ahoj!
Vzpomínáte si na článek o Nightrunu z Ostravy? Tentokrát se Night Run vydal do Brna! A nejen Night run. Shodou náhod se ten samý den konal v Brně squashový turnaj žen a snad ještě větší náhodou bylo squashové centrum od startu závodu asi na půl kilometru daleko. A tak jsem se do Brna vydala už
v 7 ráno autobusem, abych před závodem stihla odehrát v rámci turnaje 4 zápasy. Ale nakonec jsem hrála jen 3... náhoda?
Těch náhod bylo za ten den víc než je zdrávo!
Sebevzdělávací online kurzy
Není jednoduché si to přiznat, ale je to tak, jsem perfecionista a snažím se být nejlepší ve všem, co dělám. Není to vůbec žádná výhoda, spíše nevýhoda a břemeno, které se se mnou táhne celý život. Jakmile mi něco nejde a cítím, že bych se měla v dané věci zlepšit, hned vymýšlím plán a způsob, jak toho docílit. V dnešní době to není jednoduché, času je málo, povinností čím dál tím více a hlavně tlak okolního světa je čím dál tím větší.
Když jsem se doslechla o možnosti online sebevzdělávacích kurzů, zajásala jsem, to je přesně to, co potřebuji. Nemám časovou kapacitu někam pravidelně docházet nebo si vyhradit víkend, online kurzy jsou pro mě ideální. Velké rezervy vnímám ve svém mluveném projevu a prezentování. Díky práci běžeckého trenéra jsem se už docela otrkala a před lidmi mi nedělá problém mluvit, ale i tak jsem cítila, že je potřeba můj slovní projev někam posunout. V práci neprezentuji tak často, ale když na to přijde, tak jsem z toho nervozní měsíc dopředu a mám trému.
Nejsem žádný troškař a když už si něco vezmu do hlavy, tak se do toho pořádně opřu. Zapsala jsem si rovnou dva kurzy: Staň se řečníkem a vynikni a Zbav se trémy a začni mluvit.
Kurzy probíhají online formou a můžete si je kdykoliv pustit, zastavit a shlédnout kolikrát chcete. Všechny kurzy jsou vedené profesionálními lektory, odborníky v dané problematice a díky jejich zkušenostem a znalostem dostáváte ty nejlepší rady a doporučení jak se zlepšit.
Když bych měla oba kurzy porovnat, tak mě více zaujal kurz Staň se řečníkem a vynikni. Je sice delší a obsáhlejší, ale díky dvou lektorům a kratším sekcím mne zaujal více. Kurz má celkem 27 lekcí, delká jednotlivých sekcí se pohybuje mezi 3 až 6 minutami. Nejdelší je část věnovaná správné přípravě tématu a prezentačním pomůckám, mají obě shodně okolo necelých 14 minut. Lekce na sebe smysluplně navazují a vybízí vás k různým praktickým zkouškám a praktikování doporučených pomůcek. Nejvíce mne zaujala lekce zaměřující se na zakázaná slova a fráze. Člověk ani netuší kolik nevhodných slovních spojení a slov, u mě konkrétně prostě a jakoby, používá a ani o tom neví. Druhým favoritem je lekce zaměřená na jediněčnou prezentaci a poutavé vystoupení. Musím říct, že už se těším, až budu něco prezentovat a rady a tipy lektorů využiji v praxi.
Samozřejmě to není o tom, poslechnout si kurz a doufat, že se z vás stane ten nejlepší řečník, je to o vás a o vaší snaze využít a použít to, co jste se v kurzu dozvěděli. Rozhodně toho nelituji, řadu věcí mám poznamenáno v bloku, který jsem si na online kurzy vyhradila. Až půjde do tuhého a bude mě čekat prezentace, tak se rozhodně na některé lekce kurzu podívám znovu a připravím se dle svých zápisků a rad lektorů. Věřím, že publikum oslním a budou se divit, kde se to ve mě vzalo.
Druhý kurz byl zaměřen na to, jak se zbavit trémy a začít mluvit. Nevím proč, ale lektor mi nějak nesedl a to pak mělo dopad na mé celkové vnímání kurzu. Lekce I jednotlivá témata byla zajímavá, ale asi mi méně vyhovovalo, že po celou dobu prezentoval pouze jeden člověk. Vím, že je to porfesionál s velkým P a v dané problematice se vyzná, jen mi byli vice simpatičtí lektoři z předchozího kurzu. Z kurzu jsem také dělala výpisky a poznamenávala si důležité pasáže, které se mi budou nejvíce hodit v praxi. Pro mě byla nejužitečnější lekce zaměřená na gestikulaci a oční kontakt, s tím mívám často problém. Ať už se jedná o prezentaci a mluvený projev pro více lidí, nebo jen rozhovor, či diskuse s kolegy v práci, je důležité vědět o čem mluvíte, nebát se prosadit a stat si za svým. Šedé myšy v koutě nikdo neposlouchá a nebere vážně a to jak v profesním, tak i osobním životě.
Stránky s kurzy Vím Víc nabízí celou řadu kurzů z mnoha oblastí a už teď si brousím zuby na další kurz. Pokud se chcete zlepšit, být zkušenější a mít větší rozhled, určitě neváhejte a na jeden s kurzů, které stránky vím víc nabízí se přihlašte, nebudete litovat.
Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2016
Po pražském maratonu jsem měl pouhých šest dnů na to, abych se pokusil dostatečně zregenerovat a připravil se na ještě náročnější závod, kterým byl Borák – běh za Loštickým tvarůžkem. Slovo pokusil je namístě, protože pokus se příliš nezdařil a celý týden po maratonu jsem měl hodně ztuhlé nohy a regenerace zdaleka neprobíhala ideálně. Maraton […]
Vychlazený Krakow
foto
Málková a Boketta znovu zářili při Újezdské Sově
Sobotní dopoledne přilákal závodníky a závodnice do Klánovického lesa na 11.ročník Běhu o pohár starosty aneb Během za Újezdskou Sovou. Už pár minut po otevření registračního stanu bylo jasné, že […]
6D Balatonfured 2016 – 2
Po plovině závodu nastal čas na přehodnocení cíle. 600 km už bylo v nedohlednu. Konec ještě daleko, únava a ospalost už značná. Rozhodl jsem se ve čtvrté 24-hodinovce víc odpočívat. Cíl jsem zredukoval na 570, a hned vzápětí na 550. Někdo dokáže...
3rd on Tiomila 2016 and home EOC behind doors
After the while is time for English again with Tiomila and EOC behind the doors.
Tiomila 2016The night of Tiomila is always an amazing experience. This time it was a short night as mi task was on the seventh leg. I could sleep only few hours and during them, our team did not have the best start into the relay, but with perfect runs on second and third leg we climb back into the long night train. That was our goal and we were ready to attack afterwards as we did. We manage again to make the competition spectacular and dramatic until the end and finished on nice 3rd place loosing victory in final sprint.
results
photo by Jukka
My 7th legWe were a bit behind after 6th leg. This year I got a new task to run a night leg. The advantage was, that terrain of “middle distance style” legs, was not extremely challenging. As you can see from GPS link, controls were just between skiing tracks and best routes were often by using those tracks. I manage to do a good run nearly without any mistake and move our team closer to the leading SNO.
[...]