Povolené ztráty
Výsledkový servis jaro 2016
Jarní sezona se nezadržitelně rozbíhá, a tak je nejvyšší čas obnovit referování o úspěších babických borkyň a borců. Začínáme! Radek Brunner si doběhl pro vítězství na Mistrovství ČR v běhu na 100 km s časem 7:11:47. To celé navzdory operaci kolena, kterou absolvoval cca měsíc před závodem.

Na půlmaratonu v Praze se blýskly naše reprezentantky Zuzka Urbancová a Klára Jakešová. Zuzka si udělala osobák těsně pod devadesát. Tuto hranici překonala o 23 sekund. Klára se časem 1:28:06 svému osobáku přiblížila na minutu a devět sekund.
Zuzka Urbancová zabodovala znovu o 14 dní později na Ještěd Skyrace. Zde skončila sedmá. Ten samý víkend v Pardubicích na MČR v půlmaratónu zaběhl Tomáš Luňák vynikající čas 1:19:55 a umístil se na 35. místě. O dvě místa za ním skončil Jirka Václavík, 1:20:19.

Den před pražským maratonem SK Babice slavily také mezinárodní úspěch. Honza Bartas uběhl Transvulcanii za 8:28:08. Bylo z toho 28. celkové místo na závodě s parametry: 74 kilometrů a 4400 metrů pozitivního převýšení.

Na Jesenické stovce zabodovala další babická žena. Kristýna Hájková doběhla jako třetí žena a celkově na 29. místě. Ten samý den se také běžel Perun SkyMaraton. Zde hájil naše barvy Martin Knol a umístil se na 34. místě.

Pražský maraton zaběhl z babických samozřejmě nejlíp Radek Brunner a to za 2:37:53. Celkově byl na 34. místě. Tomáš Luňák si zde odbyl svou maratonskou premiéru a to časem 2:56:09. Klára Jakešová zde běžela za 3:22:48.

Zatím posledním úspěchem je titul Mistryně ČR v ultratrailu pro Zuzku Urbancovou. Trasu 86 km zaběhla za 7:36, což znamená průměrné tempo 5:17 na kilák. A na to i Honza Bartas říká, že to není žádná turistika

Všem, na které jsem zapomněl, se omlouvám. S dalším reportem se přihlásím zhruba za měsíc a doufám, že bude hodně o čem referovat. Vaše zaznamenáníhodné úspěchy mi prosím hlašte i sami na mail petr.riman@behej.com.
Cape Wrath Ultra – co a jak?
8 dní, 400 km, cesta na sever, vy víte všechno, já nevím nic. Tak nějak by se dal v principu charakterizovat závod Cape Wrath Ultra. A teď pěkně postupně: Jde o etapový závod jednotlivců. Vystartujeme v neděli 22. května v 11 hodin ráno (tedy zítra nebo vlastně už dnes!) z Fort William a 400 km...
The post Cape Wrath Ultra – co a jak? appeared first on Pavel Paloncý - Adventure racing, ultratrail, rogaining a podobně.
100km Nitra-brána zůstala zavřená :(
Osobák o 4 minuty. Ale kurňa je tam furt ta prokletá sedmička. Bylo teplo? No a co. Blinkal jsem? No a co. Prostě jsem to nedal. Ještě na 75 km to bylo naprosto jasný a byla jen otázka, jak moc to bude pod sedm. Pak se ale svět trochu zatočil a všechno bylo jinak. Co jsou 4 minuty v sedmi hodinách? Pro někoho nic, pro jiného všechno. Aspoň jsem se dnes naučil blinkat za chůze. Taky zážitek. Díky že jste mi fandili a drželi palce. Nepovedlo se to, omlouvám se. Prostě jsem na to neměl. Brána zůstala zavřená.
https://connect.garmin.com/modern/activity/1177663070
EXAM TIME
EXAM TIME
Hoka One One Clayton Review

Kardiologie a čtvrtmaratonská dohra
Včera jsem dorazil na kardiologii do Brandýsa, takové to běžné rutinní vyšetření, na které jsem byl v rámci série záručních kontrol už nějakou dobu objednán. Už v recepci mne odlovila sestřička a když vás sestřička ve zdravotním zařízení osloví jménem, hned jak vás vidí, víte, že je to na pováženou. A když vás okamžitě bere stranou, tak v člověku s jistou dávkou představivosti hrkne podruhé. No a když mě vede do místnosti, kam normálně odvádějí jen postarší problematické pacienty, tak to už jsem si říkal, že to bude pěkný průser. A jako každý nájemný pisálek okresního formátu mám dobrou fantazii, takže už přemýšlím nad tím, jestli mi pohřebním hlasem řeknou, že jest vhodno uspořádat své poslední věci a rozhodnout se pro zpopelnění nebo pohřeb do země, nebo tak něco.
V místnosti stojí paní a na to, že umírám, je vysmátější, než by vážnosti okamžiku slušelo. Ptá se, zda ji poznávám a já nepoznávám, protože stran prodejců pohřbů nejsem na trhu ještě zorientovaný. To už mne do obrazu uvádí sestřička. Ukazuje se, že nejde o rakve ani žádnou jinou kardio-tragédii, nýbrž o běžkyni, kterou jsem v sobotu při závodech dotlačil na Brandýský kopec do cíle závodu a teprve teď, když jsem přemístěn do správného kontextu ji opravdu poznávám. Ostatně, je to náhoda takřka absurdní a kdybych to napsal do scénáře, scénárista mne s tím vyhodí, protože takové věci se nedějí!
O tom, že jsem na sobotním brandýském běhu donutil jednu nebohou běžkyni, aby doběhla závod, jsem psal. S běžkyní jsem se rozloučil v sobotu na náměstí, pak jsem si potřásl rukou s ještě pár běžci, s nimiž jsme na sebe udělali nějaký dojem a běžel jsem domů. Doma mi to leželo v hlavě proto, že jsem se šel kouknout do výsledků, jak se vypořádala časomíra s naším synchronizovaným doběhem - a nikoho, kdo by doběhl se mnou, jsem ve výsledcích nenašel. To mne znejistilo a říkal jsem si, zda se mi to nezdálo. Pak mi poslal Petr Kalčík fotku, kde jsme vyfoceni, takže halušky by měl ještě i fotočip - no a podle startovního čísla jsem běžkyni našel, ukázalo se, že před tím jsem prohlížel jen výsledky mužů, kam logicky nespadla. Mimo jiné se ukázalo, že když máte dojem, že běžíte na krok přesně, jako ten druhý, tak v tom je taky vesele vteřina rozdíl. Jméno mi nic neříkalo, tak jsem to pustil z hlavy, ostatně v Brandýse bydlí dvacet tisíc lidí, z nichž znám asi tak šest.
Na kardiologii se od víkendu historka o týpkovi, který paní doktorku vystrkal v rekordním čase na kopec, stala dosti populární, zvláště, když si vygooglovali můj popis závodu na Kryse. Tím se taky trochu vysvětlilo, co tak dobře k běhu motivovalo: když má za běhu kardiolog poslouchat moji přednášku o tom, jak běžet, aby měl správný tep, radši uteče smile emoticon
Konec dobrý, všechno dobré. Kromě šťastného shledání jsem si zajezdil na rotopedu a ujasnil si i zdravotní situaci, kdy bolesti na prsou způsobuje sice běhání, ale není to začínající infarkt, jen necvičené svaly horní části trupu, které by bylo vhodné pocvičit. A do třetice jsem si taky ujasnil, že tepová frekvence, kterou udává optický snímač jak Garminu, tak Fitbitu, je ve vyšších hodnotách téměř naprosté hausnumero. Do čtvrtice mám téma k přemýšlení, jak moc se ostatním běžcům montovat do toho, co a jak dělají ... (s ohledem na to, že nejsem Zátopek, ale prostý běhající amatér-začátečník)...
PS: ta kardiologie v Brandýse je skvělá i na pražské poměry.
IQ AQUA – chytrá voda
Možná jste už slyšeli o vodíkové vodě? ano vodíkové je to tak :-). A o co tady jde, tak je právě ten vodík, kterým je voda sycena. Sám vodu užívám několik měsíců a ze začátku jsem si říkal, co to vlastně je a jak funguje. Vyzkoušel jsem dvě věci- dát si pár těžkých tréninků a vodu neužívat a pak opět pár těžkých tréninků a vodu užít a ejhle on ten rozdíl byl poznat. Znáte to, po nějakém těžkém 3- hodinovém běhu v kopcích je člověk docela rozbitý -protáhnete se, doplníte vodu, sacharidy a každý to své co doplňuje a ještě ta voda- po užití jde po pár hodinách poznat, že únava není tak intenzivní jak obvykle, vodík prostoupí celým tělem a účinkuje tam kde je potřeba.Nejlépe se však pozná užítí před i během závodu a hlavně rozdíl jsem poznal na "ultra" distancích a to docela razantní, když jsem vodu užíval skoro v průběhu, tak jsem citíl menší únavu svalů než obvykle a hlavně i celkově jsem byl svěží a mohl podávat kvalitní výkon delší dobu. Samozdřejmě jsem při závodě spotřeboval asi 4 vody během 12-ti hodin, je to dost ale vyplatí se.
A to proč? Jednoduše vysvětlím, pokud vezmu svaly až na úroveň buňek tak jsou v každé buňce obsaženy stovky mitochondrií, které spalují cukr, tuky a z nich vytvářejí za pomoci kyslíku energii adenosintrifosfát-ATP. A pokud se výkon neustále zvyšuje a prodlužuje tak se v mitochondriích vytváří mnoho splodin a ten největší je OH- volný radikál (ne ten islámský), který zacpává pory buňky- nemá snadný přísum paliva a tím pádem nemůže vytvářet potřebnou energii. Zvýšeným výkonem se tedy zhoršuje produkce ATP a člověk, ale chce stále bežet a jaksi to nejde. Další zdroj je aerobní glykoza, který k výrobě energie potřebuje pouze cukr a ne kyslík a ze stejného množství cukru vyrobí pouze 10% ATP a mnoho laktátu, takže čím víc laktátu, tím větší únava a následuje zatáhnutí za záchranou brzdu....
Pokud vypijeme vodík, který se velmi rychle šíří do celého těla, téměř okamžitě reaguje právě s hydroxylovými radikály, vznikne spojení H + OH = H20, vzniká nová voda a mitochondrie jsou čisté, opět fungují naplno a my nemusíme využívat v takové míře anaerbnmí glykolýzu, tvoříme méně laktátu a samozřejmě menší množství laktátu rychleji odbouráme a rychleji regenerujeme.
Z mé vlastní zkušenosti je voda velký pomocník a zároveň velký antioxidant, mnoho přátel kolem vodu také užívá- hlavně během závodů a pocity z menší míry únavy jsou totožné. Určitě není to žádná hopsinková štáva, která Vás vyšvihne ihned vzhůru ale jako další forma regenerace a zmírnění únavy to není vůbec špatné. :-)

























