New Balance Running Shoes: the Definitive Guide 2016
Kros Zdiby – Klecany: Ve výhni se taví zlato a pečou brambory
Stále se má zkoušet něco nového. Se současným rozmachem běžeckého sportu se v termínovce vysokým tempem množí i závody všeho druhu. Po účasti na prověřených podnicích ve Kbelích, Ostravě, Úněticích, Berlíně či Klánovicích jsem se rozhodl čichnout i k nějaké nové šmakuládě. Má volba padla na první ročník závodu Kros Zdiby – Klecany. V předzávodním týdnu jsem tradičně nenechal nic…
5 Random Things I Did This Weekend
It’s getting sunnier! As one might expect in summer of course, but after the wet and stormy spring we’ve had in Paris, I was starting to wonder if that would ever happen. Here’s what I was up to the past … Read More Here →
Olomoucké horko sežehlo naše ambice
Na konec června patří do svěráckého kalendáře olomoucký půlmaraton, kam jsme zamířili potřetí tentokrát ve složení Míša, Sedlo, novej Vojta a já. Poctivý trénink a ambice na kvalitní časy se však usmažily v úmorném vedru. Namísto boje s časem jsme museli svádět mnohem těžší souboj, a to sami se sebou. Vedro, které koncem týdne postihlo…
Zkusil jsem to obráceně: běžet do práce, nikoliv z práce
Snažil jsem se naložit si tento měsíc víc kilometrů, ale Garmin na mě řve, že bych měl dát pauzu. Tak jsem se od pátku flákal. Ale dneska jsem si vykračoval se synem do školky, pak mě napadlo, že je ideální konstelace, jen jsem si ve školce převlíkl tričko, pracovní hodil do batohu a vytáhl běhací. A vyběhl na vlak.
V zásadě to není změna proti běhání z vlaku - kromě toho, že teď je to běhání NA vlak. To znamená tvrdou časovou hranici, bo vlak nepočká. Vlak jezdí jednou za půl hodiny a už by se mi nehodilo minout tenhle. Původně jsem měl pohodlných 50 minut na to, dát sedm kiláčků, jenže Vojtovo mrcasení ve školce při převlékání stáhl tenhle čas na 40 minut a to už je mírný stres, protože už je tam jen malá rezerva na cokoliv, co se může stát.
Nakonec se nic nestalo, v klidu jsem doběhl do Zelenče, za nádražím si sundal tričko, usušil se sušším zbytkem běhacího trička a převlékl se do náhradního trička na běhání. Ještě, že jsem měl dvě. Na sebe jsem si hodil větrovku, abych neprochladl. Větrovka je moje psychologická podpora. Sice jsem si ji kupoval kvůli dešti a zatím vždycky, když pršelo, jsem byl buďto líný si ji obléct, nebo pršelo už tak moc, že bylo dost fuk, že už jsem si ji konečně oblékl. Chtěl jsem prostě lehkou bundu, kterou můžu mít vždy sebou a na to je perfektní a funguje mi hlavně jako termopodpora, nemusím se bát, že bych prochladl větrem, před ním chrání parádně.
V práci máme naštěstí sprchu, takže jsem se stihl zrestaurovat a krom toho jsem dneska měl dlouhý kalhoty, který se dají použít jak na běh, tak skoro i do práce - a nemám žádné schůzky :)
Minulý týden bylo vedro jak svině, nakonec jsem se dostal k běhání jen přes den, večer bylo dost práce. Takže jen třikrát právě ze Zelenče. Dva běhy byly v pohodě, ale ve čtvrtek jsem si říkal, že bych si mohl dát čtrnáctikilometrovou trasu z Černého Mostu, abych nahnal tonáž. Když jsem se v práci převlékal, kolega mě zviklal, že je venku dost vedro. A skutečně vylezl jsem z kanclu a těch 35 °C bylo velmi privela. Takže jsem si dal krátký sprint na vlak a běžel sedmičku ze Zelenče, přičemž celá ta trasa je na plném slunci. Strava tvrdí, že bylo 25°C, ale domácí teploměr ukazoval ve stínu o deset více. Vypil jsem sedmičku vody, doběhl jsem i tak slušně dehydrovaný a čtvrt hodiny jsem na sebe lil ve sprše studenou vodu.
Den před tím jsem shodou okolností četl článek o tom, že ve vedrech se má běhat o 7-10% pomaleji, než je běžný standard. A protože jsem ten čtvrtek běžel “na pohodu”, dá-li se to v tom vedru tak označit, mrkl jsem se do výsledků na Stravě. A skutečně, běh v takovém vedru je zhruba o těch 10% pomalejší, než když je o deset stupňů méně. Budu to sledovat, zda to byla jednorázová výchylka.
Tak, odpoledne si to dám ještě zpět a uvidíme, jak to půjde.
V zásadě to není změna proti běhání z vlaku - kromě toho, že teď je to běhání NA vlak. To znamená tvrdou časovou hranici, bo vlak nepočká. Vlak jezdí jednou za půl hodiny a už by se mi nehodilo minout tenhle. Původně jsem měl pohodlných 50 minut na to, dát sedm kiláčků, jenže Vojtovo mrcasení ve školce při převlékání stáhl tenhle čas na 40 minut a to už je mírný stres, protože už je tam jen malá rezerva na cokoliv, co se může stát.
Nakonec se nic nestalo, v klidu jsem doběhl do Zelenče, za nádražím si sundal tričko, usušil se sušším zbytkem běhacího trička a převlékl se do náhradního trička na běhání. Ještě, že jsem měl dvě. Na sebe jsem si hodil větrovku, abych neprochladl. Větrovka je moje psychologická podpora. Sice jsem si ji kupoval kvůli dešti a zatím vždycky, když pršelo, jsem byl buďto líný si ji obléct, nebo pršelo už tak moc, že bylo dost fuk, že už jsem si ji konečně oblékl. Chtěl jsem prostě lehkou bundu, kterou můžu mít vždy sebou a na to je perfektní a funguje mi hlavně jako termopodpora, nemusím se bát, že bych prochladl větrem, před ním chrání parádně.
V práci máme naštěstí sprchu, takže jsem se stihl zrestaurovat a krom toho jsem dneska měl dlouhý kalhoty, který se dají použít jak na běh, tak skoro i do práce - a nemám žádné schůzky :)
Minulý týden bylo vedro jak svině, nakonec jsem se dostal k běhání jen přes den, večer bylo dost práce. Takže jen třikrát právě ze Zelenče. Dva běhy byly v pohodě, ale ve čtvrtek jsem si říkal, že bych si mohl dát čtrnáctikilometrovou trasu z Černého Mostu, abych nahnal tonáž. Když jsem se v práci převlékal, kolega mě zviklal, že je venku dost vedro. A skutečně vylezl jsem z kanclu a těch 35 °C bylo velmi privela. Takže jsem si dal krátký sprint na vlak a běžel sedmičku ze Zelenče, přičemž celá ta trasa je na plném slunci. Strava tvrdí, že bylo 25°C, ale domácí teploměr ukazoval ve stínu o deset více. Vypil jsem sedmičku vody, doběhl jsem i tak slušně dehydrovaný a čtvrt hodiny jsem na sebe lil ve sprše studenou vodu.
Den před tím jsem shodou okolností četl článek o tom, že ve vedrech se má běhat o 7-10% pomaleji, než je běžný standard. A protože jsem ten čtvrtek běžel “na pohodu”, dá-li se to v tom vedru tak označit, mrkl jsem se do výsledků na Stravě. A skutečně, běh v takovém vedru je zhruba o těch 10% pomalejší, než když je o deset stupňů méně. Budu to sledovat, zda to byla jednorázová výchylka.
Tak, odpoledne si to dám ještě zpět a uvidíme, jak to půjde.
Další zastávka SWS – Santa Caterina a Livigno
Poslední červnový víkend se odehrál další díl seriálu SWS dvojzávodem v italské Santa Caterina a Livignu. Zatímco páteční Vertical Kilometer® v Santa Caterina měl již svou historii, v případě SkyMarathon® se startem a cílem v Livigno, se jednalo o premiéru. Protože na návrhu a přípravě trati se podílel skvělý běžec a donedávna velmi vyrovnaný soupeř … Pokračování textu Další zastávka SWS – Santa Caterina a Livigno →
Alžběta Jeřábková vybojovala finále
v běhu na 400 m dorostenek. Dominice Bochníčkové uniklo těsně finále. Dorostenecká štafeta děvčat doběhla pátá v klubovním rekordy junioři ve stejné štafetě doběhli sedmí také v klubovní rekordu. Umístění našich závodníků na Mistrovství ČR, které se konalo v Třinci ve dnech 25. a 26. června.
400 m dorostenky
rozběh
8.místo
Jeřábková Alžběta
1999
59,30
58,88
klubovní rekord
9.místo
Bochníčková Dominika
1999
59,72
4 x 400 m dorostenky
5.místo
Bochníčková-Freibergerová E
4:01,09
klubovní [...]
Olympijský běh Kadaň 2016
Středa 22.6.2016
Nalákali nás na krásná zátopkovská trička, která ale bohužel v průběhu prezentace došla :-(. Prý je doobjednají. Tak snad ještě dorazí.
Desetikilometrová trať se skládá ze čtyř okruhů. V prvních třech se pokaždé stoupá do prudšího kopečku, v tom posledním je pak právě těsně pod tímto kopcem cíl. Ten však není nijak označený, a tak dochází k úsměvné situaci, kdy se v polovině závodu jeho moderátor přizná, že by ho také zajímalo, kde se vlastně nachází :-). Stačil by kousek křídy.
Na výběr je i pětikilometrová distance - té se účastní většina startujících.
Neběží se mi příliš dobře. Cítím namožené nohy. Jsem asi přepálená a připálená :-D. Panuje tu velké vedro. Odkrytá pasáž na Nábřeží Maxipsa Fíka je doslova spalující. Do (z) toho nějaké menší střevní potíže...
Nalákali nás na krásná zátopkovská trička, která ale bohužel v průběhu prezentace došla :-(. Prý je doobjednají. Tak snad ještě dorazí.
Desetikilometrová trať se skládá ze čtyř okruhů. V prvních třech se pokaždé stoupá do prudšího kopečku, v tom posledním je pak právě těsně pod tímto kopcem cíl. Ten však není nijak označený, a tak dochází k úsměvné situaci, kdy se v polovině závodu jeho moderátor přizná, že by ho také zajímalo, kde se vlastně nachází :-). Stačil by kousek křídy.
Na výběr je i pětikilometrová distance - té se účastní většina startujících.
Neběží se mi příliš dobře. Cítím namožené nohy. Jsem asi přepálená a připálená :-D. Panuje tu velké vedro. Odkrytá pasáž na Nábřeží Maxipsa Fíka je doslova spalující. Do (z) toho nějaké menší střevní potíže...
... ale bylo to fajn :-). V Kadani je moc hezky. Udělali jsme si o letním podvečeru příjemný výlet a myslím si, že jako předskokani Vysmátého léta jsme my běžci rozhodně obstáli :-D.
Sobota 16.7.2016
Doobjednaná trička dorazila. Požadovaná velikost dámského růžového sice nebyla, ale zato jsem dostala tři kusy v různých barvách.
Comrades. Úžasný závod a zážitek na celý život
V závěrečné kapitole své knihy Můj dlouhý běh Daniel Orálek píše: „Mým snem číslo jedna pro nejbližší období je ale Comrades Marathon v jižní Africe.“ Po dvou letech si ho splnil. Přečtěte si v reportáži, jak se mu na nejstarším a nejmasovějším ultramaratonu světa vedlo i líbilo. Jsou ultramaratony, které mají tradici. Jsou ultramaratony, které mají atmosféru. No, a potom je tady Comrades, ultramaraton, který má v rodném listu rok 1921, kdy ho Vic Clapham založil na počest kamarádů z první světové války a jejich dlouhých pochodů. Od doby, kdy v prvním ročníku startovalo 34 běžců, se hodně, opravdu hodně…
V Olomouci kopíráky došly
Foto: Zdeněk Krchák - České Budějovice
Nevím, čím to je, ale letos mi některé běžecké výsledky vycházely jako přes kopírák. Ono by to ani moc nevadilo, jen kdyby kopírované časy byly o pár minut lepší. Bohužel forma z brz...