Czech Skyrunning Team druhý na světě – World Champs 2016
Czech Skyrunning Association existuje tři roky a reprezentační Czech Skyrunning Team se již zúčastnil dvou Mistrovství Evropy a dvou Mistrovství světa. Z toho posledního se vrátil se zcela nečekaným úspěchem. Pro rok 2016 byli na pořádání World Skyrunning Champs tři kandidáti (Itálie, USA, Španělsko). Nakonec v této konkurenci kandidátů zvítězila pyrenejská skyrunningová velmoc a snad nám … Pokračování textu Czech Skyrunning Team druhý na světě – World Champs 2016 →
VZS OSTRAVA!!! – Běžecký oddíl Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Ostrava 2016-07-26 17:17:00
Dogtrekking - Stopou strejdy Šeráka - 49,5km
Po maratonu v Krakově jsem musela dát nucenou pauzu od běhání. Potíže s patou a plantární fascií mě donutily trochu spočnout, více posilovat , absolvovat léčbu rázovou vlnou a přidat na kole.No naštěstí pauza nemusela být tak dlouhá a už v půli června jsem zkoušela vyklusávat, nechala jsem si udělat vložky do bot a koupila jsem si gelovou podpatěnku a docela to šlo. A tak jsem opět začala přidávat na trénincích, dokonce i kopečky a už mě opět svrbělo na nějaký závod.
Doma nikdo ( děti nám nějak už utekly a má drahá polovička stále pracuje) a potřebovala jsem i vypadnout. Tudíž jsem se na poslední chvíli přihlásila na dogtrekking v Jeseníkách a v pátek vyrazila s Ajou do Lipová Lázně. Oficiální trasa 49,5km. No není dogtrekkingu, kde bych nebloudila, takže jsem si dala opět nějaký kilák navíc a nakonec jsem dala 52,5km . Trasa velmi těžká - nejdříve z Lipová Lázně na Javořík. Tento úsek nebyl zas tak těžký,ale já už přemýšlela, jak zvládnu zbytek, protože to nějtěžší nás ještě čekalo. A to Keprník , Šerák, seběh na Ramzovou, výstup na Smrk , Lví Horu a přes Smrčník a Pomezí pak zpět do Lipová Lázně a areál Miroslav.
Počasí na tento typ závodu zrovna nebylo ideální - prostě horko. Navíc na dogtrekkingových akcích nejsou žádné občerstvovačky jako třeba na B7 - tady si prostě vše taháte s sebou . Na startu přísné kontroly - povinně 2l vody , botičky pro psa, obvazy,náplastě, miska pro psa, čelovka atd ....
Ikdyž odstup od prvních dvou míst jsem měla docela velký , přesto jsem velmi spokojena. Po pauze a v plném tréninku jsme si daly s Ajinkou do těla. Krásná akce, dobrá organizace, dobrá nálada a vše završeno 3. místem v ženách bez rozdílu věku.
Aja to zvládla bez větších problémů, moje nožka vydržela také bez větší újmy a těším se na další akci.
Výslekdy : http://www.strejdaserak.cz/vysledky.php
Na splnění běžeckých snů není pozdě ani ve čtyřiceti
Není nijak neobvyklé, když na olympijských hrách startují sportovci, kteří už oslavili čtyřicáté narozeniny. Není to nijak neobvyklé ani mezi běžci – ostatně za pár týdnů budou v Riu závodit veteráni Meb Keflezighi (41) nebo Bernard Lagat (rovněž 41). Ale je docela unikát, když se maratonec ve čtyřiceti letech chystá na svůj olympijský debut. Aktuálně je to případ australského vytrvalce Scotta Westcotta. Životní sen se mu splnil ve chvíli, kdy už se o něj vlastně přestal prát. Po olympijské účasti poprvé zatoužil v roce 1993. Byl ještě teenager, pořadatelství olympijských her pro rok 2000 bylo právě přiklepnuto australskému městu Sydney a…
Ultrarunning – k čemu mi je? Výhody do života, aneb jak trénovat a netrénovat?
Stále běhám....fakt je, že mám méně času a čím jsem starší, tím je to horší. Ale víte, jak se závislosti těžce odvyká? Nelze jen tak přestat. Chvíli máte útlum, pauzu, ale opět se k tomu po chvíli, nebo určitém časovém období, vrátíte. A vždy vám to spoustu dá a spoustu vezme. Jen tak s tím
ale nedá přestat. Je to těžké ... A ultrarunning, to je přeci ultrazávislost? A nebo ne?
Spousta běžců, nebo i ultra běžců ví o čem mluvím, určitě v tomto stavu lítají, nebo v něm někdy lítali a dokonale mě tedy, alespoň myslím, chápou. Přiznám se, že podnětem k sepsání tohoto článku byla moje letní brigáda, kdy jsem pochopila, že opravdu vydržím hodně. Mám hold trénink, tedy alespoň trochu tréninku. Poslední dobu jsem tomu sice moc nedala, ale výhoda vytrvalosti je že se tak lehce neztratí.
Výdrž, aneb trénink na noční závody
Včera jsem měla po dlouhé době volný den, a tak co jiného dělat, než si udělat čas na dobrou knihu. A hádejte o čem ta kniha je. No jak jinak, než o běhání. Titul s názvem Běžkyně mě zaujal už podle názvu. Co mě ale zaujalo více, je obsah knihy. Autorka Lizy Hawker, zde popisuje noční dvanáctihodinové směny, a že nejhorší jsou mrtvé hodiny kolem druhé a čtvrté hodiny ranní. V tuto chvíli jsem se nad větou upřímně usmála, jelikož tuto situaci dokonale znám. Poznala jsem ji ale poprvé při ultramaratonu, ne v práci. V práci až později. Hold začala jsem s ultra brzy. V tuto dobu vždy přicházela krize. Je to ten stav, kdy se rozednívá a vy jste po celé noci chůze, běhu, opakovaných výstupů a sestupů. Oči jsou unavené. Jste zpocení a myslíte často v těchto krizích na teplo domova, teplou sprchu a normální jídlo. Vymoženosti, které v normálním životě máme a připadají mám samozřejmé. V závodě nám tyto obyčejné věci schází a já osobně si zakazuji v krizi na ně myslet. Ubere to člověku určité množství energie - to představovat si, co má doma a to, co dělá většina jeho přátel. Dvanácti hodinové směny jsou horší, jsou nudné. U běhu se většinou nenudíte. Musíte být ve střehu, pouhá nepozornost, zaváhání a chyba může znamenat konec v závodě a to nikdo z nás, včetně mě, nechce.
Stagnace
Ano, v této fázi se momentálně nacházím. Tím nechci říct, že bych nic nedělala. Právě naopak. Ono to nejde přece nic nedělat. Tedy alespoň v mém případě. A prý přeháním ty brigády, řekla mi nedávno máma. Těžko říct, jestli přeháním. Možná je to náhrada za to, že je mé běhání v lehkém útlumu. Měla bych se do něj opět pustit, ale co dělat, když není ten čas, a nebo když je čas tak prší. Dříve jsem si trénink v dešti užívala. Ale to jsem byla mladší. Nyní nechci riskovat, že kvůli jednoho běhu v dešti zůstanu tři týdny neschopná a budu se z toho minimálně další měsíc, ne -li déle dostávat. Z toho už jsem taky vyrostla. Byla jsem ale taková. Dost jsem trénink přeháněla. Těžko říct, jestli by tomu tak nebylo dodnes, kdybych si akčně nenašla na léto tolik brigád.
Změna
O té jste se mohli dočíst v jednom z mých dřívějších článků. Ano, stále trvá. Jezdím více na kole než běhám. Fakt je, že jsem tomu také poslední dobu moc nedala. Přesto vím, že je to ideální tréninkový prostředek na ultramaraton. Techniku běhu s ním nenatrénujete. Ta se nedá nijak odrbat. Jen běhat, běhat, běhat - a u toho se soustředit na chyby. S objemy a zátěží pro klouby, šlachy a podobně je to jiné. Nikdo se přeci nechce nadměrným běháním odrovnat na zbytek sezóny. Ideálním tréninkovým prostředkem je tedy kolo.
Co dále dělám a proč to dělám?
Začala jsem posilovat. Můj bývalý trenér z gymnázia by měl možná radost. Posilování - přesněji obecnou sílu a ranní tréninky na sedm hodin v posilovně nebyly nikdy mým šálkem čaje. Já vždy raději ten běh, kolo, nebo když na to přišlo tak kolečkové lyže.
Tím, že jsem posilování neměla nejraději, tak se z něj nikdy nestal stereotyp. Dodnes ale nemám ráda stroje a ani hektické návštěvy fitcentra. Preferuji lehké zahřátí doma na zahradě. Vytáhnu si na terasu notebook s různou hudbou a makám. Posiluji převážně střed těla a nohy, tedy, když už se odhodlám a udělám si čas. Dále následuje trénink koordinace a na závěr dvě minuty tahání gum v soupaži - jedná se o skvělý tréninkový prostředek, zažitý z běhu na lyžích, který jsem také nikdy nepreferovala. Tato speciální síla je ale důležitá při závodech s použitím holí - stejně se totiž pohybuji do kopce. Na závěr se ještě protáhnu. Tímto je skvělý trénink za mnou.
Nesmíme zapomenout, že vše výše napsané je skvělým vytrvalostním tréninkem. Počínaje práci na nočních hodinových směnách a konče posilováním s gumami - připadá vám, že dvě minuty jsou jako věčnost. Ale jsou to jen dvě minuty. Chce to jen vydržet. Vydržíme, nebo chcete -li vytrváme ve sportu, vytrváme i v práce, ve škole, v životě. Spousta věcí má svůj důvod. Vše špatné je pro něco dobré a naopak. Vše se hodí.
ale nedá přestat. Je to těžké ... A ultrarunning, to je přeci ultrazávislost? A nebo ne?
Spousta běžců, nebo i ultra běžců ví o čem mluvím, určitě v tomto stavu lítají, nebo v něm někdy lítali a dokonale mě tedy, alespoň myslím, chápou. Přiznám se, že podnětem k sepsání tohoto článku byla moje letní brigáda, kdy jsem pochopila, že opravdu vydržím hodně. Mám hold trénink, tedy alespoň trochu tréninku. Poslední dobu jsem tomu sice moc nedala, ale výhoda vytrvalosti je že se tak lehce neztratí.
Výdrž, aneb trénink na noční závody
Včera jsem měla po dlouhé době volný den, a tak co jiného dělat, než si udělat čas na dobrou knihu. A hádejte o čem ta kniha je. No jak jinak, než o běhání. Titul s názvem Běžkyně mě zaujal už podle názvu. Co mě ale zaujalo více, je obsah knihy. Autorka Lizy Hawker, zde popisuje noční dvanáctihodinové směny, a že nejhorší jsou mrtvé hodiny kolem druhé a čtvrté hodiny ranní. V tuto chvíli jsem se nad větou upřímně usmála, jelikož tuto situaci dokonale znám. Poznala jsem ji ale poprvé při ultramaratonu, ne v práci. V práci až později. Hold začala jsem s ultra brzy. V tuto dobu vždy přicházela krize. Je to ten stav, kdy se rozednívá a vy jste po celé noci chůze, běhu, opakovaných výstupů a sestupů. Oči jsou unavené. Jste zpocení a myslíte často v těchto krizích na teplo domova, teplou sprchu a normální jídlo. Vymoženosti, které v normálním životě máme a připadají mám samozřejmé. V závodě nám tyto obyčejné věci schází a já osobně si zakazuji v krizi na ně myslet. Ubere to člověku určité množství energie - to představovat si, co má doma a to, co dělá většina jeho přátel. Dvanácti hodinové směny jsou horší, jsou nudné. U běhu se většinou nenudíte. Musíte být ve střehu, pouhá nepozornost, zaváhání a chyba může znamenat konec v závodě a to nikdo z nás, včetně mě, nechce.
Stagnace
Ano, v této fázi se momentálně nacházím. Tím nechci říct, že bych nic nedělala. Právě naopak. Ono to nejde přece nic nedělat. Tedy alespoň v mém případě. A prý přeháním ty brigády, řekla mi nedávno máma. Těžko říct, jestli přeháním. Možná je to náhrada za to, že je mé běhání v lehkém útlumu. Měla bych se do něj opět pustit, ale co dělat, když není ten čas, a nebo když je čas tak prší. Dříve jsem si trénink v dešti užívala. Ale to jsem byla mladší. Nyní nechci riskovat, že kvůli jednoho běhu v dešti zůstanu tři týdny neschopná a budu se z toho minimálně další měsíc, ne -li déle dostávat. Z toho už jsem taky vyrostla. Byla jsem ale taková. Dost jsem trénink přeháněla. Těžko říct, jestli by tomu tak nebylo dodnes, kdybych si akčně nenašla na léto tolik brigád.
Změna
O té jste se mohli dočíst v jednom z mých dřívějších článků. Ano, stále trvá. Jezdím více na kole než běhám. Fakt je, že jsem tomu také poslední dobu moc nedala. Přesto vím, že je to ideální tréninkový prostředek na ultramaraton. Techniku běhu s ním nenatrénujete. Ta se nedá nijak odrbat. Jen běhat, běhat, běhat - a u toho se soustředit na chyby. S objemy a zátěží pro klouby, šlachy a podobně je to jiné. Nikdo se přeci nechce nadměrným běháním odrovnat na zbytek sezóny. Ideálním tréninkovým prostředkem je tedy kolo.
Co dále dělám a proč to dělám?
Začala jsem posilovat. Můj bývalý trenér z gymnázia by měl možná radost. Posilování - přesněji obecnou sílu a ranní tréninky na sedm hodin v posilovně nebyly nikdy mým šálkem čaje. Já vždy raději ten běh, kolo, nebo když na to přišlo tak kolečkové lyže.
Tím, že jsem posilování neměla nejraději, tak se z něj nikdy nestal stereotyp. Dodnes ale nemám ráda stroje a ani hektické návštěvy fitcentra. Preferuji lehké zahřátí doma na zahradě. Vytáhnu si na terasu notebook s různou hudbou a makám. Posiluji převážně střed těla a nohy, tedy, když už se odhodlám a udělám si čas. Dále následuje trénink koordinace a na závěr dvě minuty tahání gum v soupaži - jedná se o skvělý tréninkový prostředek, zažitý z běhu na lyžích, který jsem také nikdy nepreferovala. Tato speciální síla je ale důležitá při závodech s použitím holí - stejně se totiž pohybuji do kopce. Na závěr se ještě protáhnu. Tímto je skvělý trénink za mnou.
Nesmíme zapomenout, že vše výše napsané je skvělým vytrvalostním tréninkem. Počínaje práci na nočních hodinových směnách a konče posilováním s gumami - připadá vám, že dvě minuty jsou jako věčnost. Ale jsou to jen dvě minuty. Chce to jen vydržet. Vydržíme, nebo chcete -li vytrváme ve sportu, vytrváme i v práce, ve škole, v životě. Spousta věcí má svůj důvod. Vše špatné je pro něco dobré a naopak. Vše se hodí.
Asics Gel-Kayano 23 Review
La Course, Le Tour, and the Paris Finale–2016 Edition
While almost every day is a great day living in Paris, there are a few days that really take the cake: Bastille Day (Fête nationale), and the finish of the Tour de France. Over the last three years however, ASO/UCI … Read More Here →
Tvrdkov 2016
Přátele, kamarádi,
tuto sobotu započal KOLSKI CUP 2016 závodem končícím v Tvrdkově, nedaloko Rýmařova. Na startu se za slenečného počasí sešla početná skupinka nadšených běžkařů, kteří se popasovali s náročným stoupáním a teplým, slunečným počasím. Závod to byl skutečně krásný a skvěle připravený. Gratulujeme vítězům, děkujeme pořadatelům za perfektní organizaci, všem vřelý dík za rodinnou a přátelskou atmosféru a všem účastníkům kompliment! Je vidět, že všichni trénují a pilně se připravují na...
Horský běh Perštejn – Klínovec 17,2 km převýšení 904 m 2016
Sobota 16.7.2016
Do Perštejna přijíždíme krátce po deváté hodině. Sakryš, proč jsme tady tak brzy? Prý abychom pořádně nasáli závodní atmosféru přece. Aha. Tak tedy nasáváme :-).
Každý debatuje nad tím, která pasáž závodu je nejhorší... Já to neřeším. Člověk by to neměl tolik prožívat. Prostě poběžím jak to půjde. Hlavně ať z toho mám radost! :-)
Prvních pět kilometrů je opravdu hodně hnusných. Až uvažuji nad tím, jestli bych raději neměnila s krávou, co se tu pase ve stráni. Ale né, neměnila :-). Já tedy nevím jak té krávě, ale mě bude odpoledne krásně :-).
Za občerstvovací stanicí na pátém kilometru trať stále stoupá až k devátému, po němž dokonce následuje krátký seběh. Tříčlenná skupinka mi utekla, běžec za mnou zase ztrácí, a tak běžím sama. Desítku mám pod hodinu. To jde :-). Počasí je parádní. Sluníčko, teplo, ale ne žádný nepříjemný pařák. Pofukuje mírný vítr. Nádhera.
U odbočky k Meluzíně si u další občerstvovací stanice někdo hrál s křídami... :-) "Utíkej jako Chris Froome ve žlutém!" Jo, taky jsem si na něj tady už vzpomněla :-). "Dávej do toho srdce!" Dávám!!! Hrozně mě to baví :-D. Maximálně si to užívám.
Pořád čekám, kdy opět přijde něco tak brutálního jako bylo oněch prvních pět kilometrů, ale ono stále nic... :-) Výživná je až závěrečná sjezdovka. Na jejím úpatí mě předchází Lenka Bayerová. Já předcházím Michala Kujíčka.
V cíli jsem o devětadvacet minut rychleji než před pěti lety při mé zdejší první a zároveň jediné účasti. Stejně jako v roce 2011 tady i dnes startoval Lukáš Bauer. Také on si polepšil. O minutu.
Turisté koukají. No jo no, jsme očíslovaní a přibíháme odněkud zezdola. Seshora asi né :-).
Na vrcholu čeká krásný výhled na okolí, rizoto a jako bonus také pohár za druhé místo v kategorii za reprezentační lyžařkou. To není úplně špatné :-).
Do Perštejna přijíždíme krátce po deváté hodině. Sakryš, proč jsme tady tak brzy? Prý abychom pořádně nasáli závodní atmosféru přece. Aha. Tak tedy nasáváme :-).
Každý debatuje nad tím, která pasáž závodu je nejhorší... Já to neřeším. Člověk by to neměl tolik prožívat. Prostě poběžím jak to půjde. Hlavně ať z toho mám radost! :-)
Prvních pět kilometrů je opravdu hodně hnusných. Až uvažuji nad tím, jestli bych raději neměnila s krávou, co se tu pase ve stráni. Ale né, neměnila :-). Já tedy nevím jak té krávě, ale mě bude odpoledne krásně :-).
Za občerstvovací stanicí na pátém kilometru trať stále stoupá až k devátému, po němž dokonce následuje krátký seběh. Tříčlenná skupinka mi utekla, běžec za mnou zase ztrácí, a tak běžím sama. Desítku mám pod hodinu. To jde :-). Počasí je parádní. Sluníčko, teplo, ale ne žádný nepříjemný pařák. Pofukuje mírný vítr. Nádhera.
U odbočky k Meluzíně si u další občerstvovací stanice někdo hrál s křídami... :-) "Utíkej jako Chris Froome ve žlutém!" Jo, taky jsem si na něj tady už vzpomněla :-). "Dávej do toho srdce!" Dávám!!! Hrozně mě to baví :-D. Maximálně si to užívám.
Pořád čekám, kdy opět přijde něco tak brutálního jako bylo oněch prvních pět kilometrů, ale ono stále nic... :-) Výživná je až závěrečná sjezdovka. Na jejím úpatí mě předchází Lenka Bayerová. Já předcházím Michala Kujíčka.
Turisté koukají. No jo no, jsme očíslovaní a přibíháme odněkud zezdola. Seshora asi né :-).
Na vrcholu čeká krásný výhled na okolí, rizoto a jako bonus také pohár za druhé místo v kategorii za reprezentační lyžařkou. To není úplně špatné :-).
Organizace byla perfektní. Moc se mi to líbilo. Určitě sem zase někdy zavítám, protože mi tu ještě zůstávají nějaké nesplněné sny. Ráda bych tu sjezdovku totiž jednou celou vyběhla. A také si to pak za odměnu seběhla z cíle zpátky do Perštejna, kde se startuje :-).
#triveforme
Tak slavíme třetí rok blogování. Uf, to to letí. Za tu dobu už jsme napsaly 251 článků a na Instagramu se objevilo 602 příspěvků. Na první pohled se to nemusí zdát jako velká čísla, ale my razíme teorii, že píšeme a fotíme, když nás něco opravdu osloví, nadchne nebo fakt baví. Snažíme se, aby vítězila kvalita nad kvantitou. Chceme, aby vám naše články a fotky přinesly nějakou tu inspiraci, motivaci, abyste se nad nimi nenudili a třeba se něco zajímavého dozvěděli.
Poslední dvě oslavy byly opravdu moc povedené, hlavně díky vám. Letos chceme také slavit, ale pouze virtuálně. Barča vás zdraví z Holandska, já z lázní Bechyně.
Pokud chcete na dálku slavit s námi, budeme jen a jen rády. Alespoň přibude více oslavenkyň, když ta naše party bude probíhat tentokrát na Instagramu.
Za uplynulý rok jsme toho zažily fakt hodně a potkaly jsme se se spoustou zajímavých lidí. A jsme moc rády, že někteří z nich se do naší oslavy také zapojili. Dárky nebudeme dostávat my, ale tři z vás.
Tři kamarádky, které spojuje láska ke sportu. Holčičí trojka, která se nebojí výzev a někdy podniká bláznivé, ale i třeba úplně normální věci dohromady. Jsi to zrovna ty, která máš dvě super parťačky do pohody i nepohody? Jestli jo, tak není nic jednoduššího než se vyfotit při jedné z vašich sportovních akciček a postnout foku na Instagram.
 |
| S naší oblíbenou blogerkou Karol |
Jak se s fotkou zúčastnit soutěže?
- nejdůležitější je přidat k soutěžní fotce #triveforme
- budeme rády, když připojíš nějaké hezké přání k našim 3. narozeninám
- a taky nezapomeň označit fotku @holkyveforme
A o co se hraje? Jedna trojce, kterou vybereme, od nás dostane:
- Tři balíčky Weleda, z nichž každý obsahuje: Arnikový sprchový gel a Masážní gel s arnikou. Ideální pro sportovkyně.
- 3x náušnice Flowerski, které krásně doplní váš sportovní outfit.
- Tři tištěné kuchařky Supersnídaně, na které jsme se také podílely. Je plná receptů na zdravé snídaně ze superpotravin. Připojíme i osobní věnování.
- Weleda zároveň pořádá velkou soutěž o wellness pobyt pro dva a spustu dalších krásných cen. Pokud se chceš zúčastnit i této soutěže, sleduj Weledu na Instagramu a přidej #mujduvod a @weledacz
- Více info na http://sport.weleda.cz/
 |
| Flowerski milujeme a hrdě nosíme :-) |
 |
| Snídejte zdravě! |
Soutěž bude probíhat od pondělí 25.7. do neděle 7.8. Máte tedy dva týdny na to svolat svoje dvě nej kámošky a zasportovat dohromady. Myslím, že léto je k tomu naprosto ideální. Budeme se těšit na vaše společné holčičí chvíle.
Moc vám děkujeme za vaší přízeň, bez ní by to nešlo. Tak tedy vzhůru do čtvrtého roku!
#triveforme
Železný chlíst 2016
Pro mě jeden z nejoblíbenějších závodů. Takže si zaslouží být i zde na blogu. Moje pátá, respektive šestá účast (záleží jak to budu počítat). A jak jsem si vedl?
Číst dál »»»
Číst dál »»»