Blogy

The Asics GT 1000 - 5 is a lightweight shoe that provides super support. It is reasonably priced, putting an extra pep in your step for multiple reasons

Foto

Moje letošní léto je Emila Zátopka plné. Nejen, že si na dovolenou přibaluji knížky, jejichž je ústředním hrdinou a které jsem dostal k narozeninám. Nečekaně ho potkávám i na cestách samotných. Ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, přes který jsme se s rodinou vraceli z Tater, je u kostela malý hřbitov nazývaný Valašský Slavín. Aniž bych to předem tušil, právě zde Emil odpočívá, pod pěkným náhrobkem a s příjemnými sousedy, jakými podle mě musí být Jan Karafiát, Ludvík...

Sotva skončilo Mistrovství světa ve Španělsku a je třeba říci, že úspěšně pro naši reprezentaci, hned další víkend budou o mistrovské tituly, medaile i umístění bojovat závodníci do 23 let v Itálii. V srdci Apenin v bezprostředním okolí nejvyššího vrcholu Gran Sasso se uskuteční od 29.7. do 31.7. první oficiální mistrovství světa (Youth World Skyrunning … Pokračování textu Youth World Skyrunning Champs 2016 →

Vždycky návrat z říše euforie do běžného života je pro mě náročný, zejména v tom, že je potřeba udržet potřebnou rovnováhu mezi mírou nadšení z dosaženého výsledku -- a určitě reflexe, co se dalo udělat lépe.. a jak se zase dokopat k tomu, aby člověk myslel na další cíle..:). Balancovat mezi chválou od kamarádů, pohledem do výsledkové listiny a tvrdou realitou, že v mém podání absolvování Rondy nemá s během zase tolik společného..:).

Nejlépe to vystihuje otřepaná hláska padoucha Hogo-Fogo, který jasně říká.. "Život pádí vpřed jako splašená herka -- a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!"... A tak už dva dny po návratu začínám nesměle popobíhat, abych se co nejdříve vrátil do svého úsilí.. Žádné posvícení netrvá dlouho, navíc... za měsíc (28.8.) běžím náročných 144 km (10.900D+) v Savojských alpách.. Je to můj "zavěšený" pytel -- na eChappeBelle je potřeba odčinit loňské DNF!

Pozvolna, ale ve své víře v konzistenci se znova snažím, znova od začátku, znova jako by to bylo poprvé... Ale není to tak obyčejný návrat, něco se změnilo. Nintendo totiž uvedlo jednu ze svých nejúspěšnějších virtuálních her Pokémon Go a najednou přibyli v údolí chodci/běžci všech věkových kategorií, v ruce mobil a v pohybu "loví" pokémony, dobývají "Gym" a svým pohybem líhnou vajíčka.. A já si připadám -- no jako na safari..:)

Takhle si běžím s kopečka, najednou kousek vedle mě šílený výkřik "Magmar!!" :)... dva kluci s mobilem okamžitě zastavují a proti keři posunují prsty po displeji.. "Zůstaň v tom pokébalu, ty mrcho"!! .. "Petře, hoď mu ještě jedno candy, já už ho mám.."..:)...

Jsou to nádherný zážitky, díky tomu, že běhám s neméně nadšeným a zkušeným trenérem pokémonů, tak vím v údolí, kde co je.. tady u rybníka se objevuje "Magic Carp", na louce je Dratini, támhle se občas ukáže něco silného .. atd. Takže i bez nainstalované aplikace dokážu lovcům, co zabloudí do naší části poradit.. ano, támhle v kopci je Eevyy:).. Svoji domácí adresu bych mohl hráčům snadno popsat, bydlím mezi Igglybuffem a Bulbasaurem, kousek od permanentně obsazeného (RED-tedy červený týmem) Stodůleckého Gym. Syn ho momentálně pomáhá bránit se svým Vaporeonem (cp1350)...:).. Vím všechno!

A tak jsem dnes a denně svědkem zajímavých setkání a rozhovorů.. Třeba jdeme na metro a Honzu zastaví teenager s dívkou a ptá se "Neviděl jsi tady někde pikačua"?:).. Holka červená jak ředkvička, ovšem junior neztratil glanc a říká, kdepak, ten je dneska o kus dál.. Já ho chytil asi 6km vedle v údolí.. ale támhle mezi baráky je skvěle místo, tam se objevují vzácní a silní..:)..

Sice neznalí věci říkají, jaká je to pitomost.. přiblblá hra a tak.. Naopak, já třeba nevidím rozdíl mezi pokémony a geocachingem:).. Geniální hra! Podle mě, Nintendo udělalo pro boj s dětskou obezitou v posledních pár týdnech řádově víc, než Michell Obama ve své masivní kampani za poslední čtyři roky:)!

Třeba včera -- běžím do práce a v Hlubočepech míjím na autobusové zastávce dva cca desetileté "lovce", oba trochu kulatější.. a ten jeden povídá.. "Tak zítra určitě vyrazíme dřív! Potřebuju vychodit silné desetikilometrové vajíčko!"..:)
[Syn prohlásil, že z hlediska pokémonů bych se svými kilometry byl ideální líheň vajíček:), že bych se mu je mohl líhnout ve velkém:).. Pak se ale zamyslel a řekl.. kdepak! Svoje pokémony si musím vychodit a vyběhat.. sám! :)]

A tak našemu úsilí, návratům a ultra zdar!
12:)

Svět je krásný. Plný přítulných a kamarádských pokémonů. Přiznávám, že i já mám jednoho! ... při našich průzkumech se sice občas chameleonsky přeměňuje na polomáčenou sušenku, ale je to pořád ona
....
.. Deri!:).

As we near trainer season, I’ve seen an uptick in interest in understanding what exactly ANT+ FE-C is, and why it matters when it comes to choosing a trainer (or an app, or a bike computer).  So I figured I’d … Read More Here →

Sobota, 9:00 ráno. Přešlapuju s kufrem u cesty, v uších sluchátka a přemýšlím, jestli mám všechno. Klasicky jsem balila na poslední chvíli večer před odjezdem. V 9:15 už sedíme všichni tři v autě a jedeme po dálnici směr Brno. 700 km? to bude ještě dlouhá cesta.. V Brně se stavujeme pro neopreny do Austrálie, na oběd […]

Back in June Withings announced two new WiFi scales, though only one of them really got any attention – the new Body Cardio scale.  I wrote up a bit of a preview post back then, but needed more time to … Read More Here →

    Na tento běžecký svátek jsem se hodně těšil a vlastně to byl i můj vrchol sezony, mistrovství světa pořádá mezinárodní skyrunningová federace (ISF) je jednou za dva roky a Buff Epic byl dle mého tratí hodnou MS. Trat 106km a +8000m převýšení hovoří jasně.
Jakožto normálně pracující běloch s běžnou porcí dovolené, kterou šetřím jak můžu, tak odlétáme ve  do Španělska až ve čtvrtek ráno. Což nebyl dle mého až tak dobrý tah, ale co už, cestujeme tedy celý den a na místo se dostáváme až v podvečer. Připojujeme se ke zbytku reprezentace, ubytovaní máme všichni společně, což je super aspon na chvíli jsme taková malá česká běžecká rodina.
V pátek se jdeme s ostatními proběhnout do Barruery a podpořit Macka a Ondru na VK, oběd, odpočinek, k večeru ješte brífink k závodu a poslední přípravy před závodem. Povinné výbavy bylo jak na expedici do himalájí takže batoh pěkně napěchovaný- no paráda. Jen sme debatovali o tom zda bude mít i tu povinnou výbavu elita- no samo že jich spousta neměla, skrátka opět dvojí metr..
Start závodu v sobotu v 6:00, takže to znamená vstávat po čtvrté hodině ranní, vydatná snídaně pohanková kaše s kupou ovoce, sbalit se a alou do Barruery kde dojedeme pohodlně autem. Před samotným startem ještě kontrola povinné výbavy. Hlavně chtějí vidět waterproof kalhoty, těmi nedisponuju ale doma jsem se připravil a nášivka Goretex na šustkách vše dokonale maskuje a borec říká excelent :-) yes. Takže pozitivně naladěni jdeme na to v šest to celé vypukne povinné kolečko městečkem a valíme do hor, první kilometry po šotolince kolem řeky utíkají docela rychle, tempo medium plus plus, vbíháme do vesnice kde jsme ubytovaní a začíná
první 1300m stoupání do sedla Coll de Senet, závodní pole se začíná dost trhat, nahoře fučí a je docela chladno -ideál, terén se mění v travky a stezku plnou kravských lejn, vyhýbám se jak můžu, v sedle občerstvovačka a následuje dlouhý seběh docela si ho užívám, dole probíháme městěčkem lidé povzbuzují tak jak je v zahraničí zvykem, a následuje dlouhá táhlá šotolinka, sbíhám pár lidí a  na první větší občerstvovačku na Refugi Conangles dorážíme docela rychle,  dávam meloun a pomeranč doplním vodu a mažu dál, opět šotolina a dostáváme se konečne do hor, stezka plná kamenů a plno skalek kolem v horních partiích se drží mlha, běží se příjemně, potkávám Lukáše, který fotí na trati- snímky jsou od něj profi!! kamenité stoupání nás vede do sedla opět mnoho lidí co povzbuzují nechápu kdese jich tu tolik vzalo, to je někdy k nezaplacení a vždy to nakopne hold Španelé jsou jinde. Bežíme kolem jezer krajina je báječná sice mlha toho hodně schovává ale i tak paráda, terén je čím dál težší mnoho šutrů velkých či volných a je třeba si dávat pozor na každý krok, hodně se to klikatí a začínám sbíhat dolů kde po stezce teče potok a v botách už to pěkně čvachtá, do toho to jěště okoření vysoká tráva co vše schová. Běžíme skupinka asi čtyř, dva se trhají a v seběhu utíkají, v tomto jsem asi trochu opatrný nechci to valit hlava nehlava, trail končí a následuje šotolinová cesta. To už je jiná, valím si své a ty dva dobíhám a na občerstvovačku jsem před nimi, to už je 36 km a opět táhlé dlouhé stopání, hodně se dá běžet tak občas použiju i hůlky at se trošku pošetřím, sbíhám další odpadlíky někteří jsou dost papá, to mě baví, vidím někoho před sebou a mám ho jako kořist a chut ho doběhnout, prohodit pár slov mazat dále, to je moje taktika. Opět se terén mění do jednoho velkého kamenolomu to mě baví technické, prudké, občas i kluzké pasáže, které si užívám.
Začíná být docela chladno a to mi vyhovuje,přehoupnu se přes sedlo bežím dolů všude spousta volného kamení a nechci se tu natáhnout a další obět přede mnou. Dobíhám ho těsně na konci kopce, následuje prudký seběh ve vysoké trávě, boty opět čvachtají pár kouzavých pohybů a jsme dole na cestě kousek na občerstvovačku a zase do toho kameniva, ještě že jsem z těch Tater zvyklý, je to pořád nahoru dolů o zábavu postaráno, skaču z kamene na kámen přeskakuji je bavím se, mlha všude kolem a lehce prší, a hle další občerstvovačka na Refugi Saboredo je tu, dám rychlou polívku ta mě zahřeje a valím zpátky do mlhy, asi je to tu fakt pěkné ale nejde toho moc vidět i tak není čas se kochat. Vbíhám do Národního parku St. Maurici kde se musí zakrýt číslo, tak dávám přes sebe bundu a užívám si seběh, hodně těžký seběh, dole je desítky jezer opravdu nádhera, otáčím se za mnou nikoho nevidím ani přede mnou ne, kameny končí a následuje opět šotolina a zástupy kochajících se turistů, do Espotu je to ješte daleko, nespomaluji, cesta je nekonečná, lidi spousta a konečne změna a vbíhám do lesa na parádní měkký trail, začína mi být vedro, že já blbec si dával přes sebe tu bundu už se těšim až bude konec parku, dočkávám se po dvou kilometrech a jsem za to rád, bundu pakuju do batohu a valím směr Espot na 68km.
Po dvaceti minutách tam dorážím beru svůj bag co jsem tam poslal, boty neměním, beru gely, a vodíkové vody, rychlá polívka a vstříc největšímu stoupání závodu. Na devítí kilometrech se nastopá 1700m což je ukrutný kopec, co jde běžím-spíš nebežím, závěrečné stoupání je pěkný očistec, občas si odfrknu opřený v hůlkách, na kopci se rozližím se kde to asi povede, nekonečných kopců svšude kolem, ale jde to, prudkým, opradu prudkým seběhem zase dolů k jezeru, mezi kameny schovaná občerstvovačka, dám pár chipsů a zase stoupám do kopce. Druhá polovina závodu je dost jiná než ta první, slunce svítí, počasí o něčem jiném, neskutečné panoramata, terén není tak težký a dobře se běží, sice někdy křivim hubu, ale to už k tomu patří. Seběhy se dají valit, teda asopn v rámci možností, přes dlouhé louky se dostávám na poslední jídlo na Estany Gento 83km, beru bagetu se šunkou dám trochu koly a rychle dál.
Po kamenitém trailu obíháme údolí opět na mě jukne Lukáš s fotákem, přeje hodně štestí a do cíle už jen dvacet kiláků ale jakých, opět stoupáme do sedla sbíhám japonce ten nevypadá moc dobře, ale ty dva co jsou přede mnou ne a ne předběhnout..v seběhu mi utečou a v kopci je zas doženu takže nalej vylej, po dlouhém seběhu do ůdolí záčíná poslední táhlé stopání stezka se vlní nízkou trávou jak na zahrádce to je balzám na nohy závěr opět kameny a prudké stoupání, zato v posledním a to cca 12km seběhu je o kameny a srandu postaráno. Nejde říct, že bych to pral ale běžím svižně, stejně mi pořád připadá, že jsem pomalý, teda není to ono. Slunce zapadající za obzor začíná kreslit nádhernou scenérii barev-nádhera, přibíhám do Taulu kde se probíhá snad celým městem lidi na zahrádkách u pivka fandí i pár fanoušků se zvonci.. díky vám za to ..do cíle to uteklo jak voda, celou dobu jsem netušil kolikátý jsem, ale nějak tak jsem tušil. Takže nakonec beru 18.místo, k výkonu bych měl výhrady nebylo to značka ideál, sice jsem žádnou mega krizi neměl, běželo se mi dobře a dobře je za tři!!! :-)..ale i tak být v TOP 20 je super..Před závodem jsem chtěl být v cíli ještě za světla a to se povedlo, dále bodovat pro český tým se taky povedlo a udělat dobré jméno Beskydské buňce to byla samozdřejmost, vlastně si nemám na co stěžovat..:-)

To co předvedl Zdenda Křížů je výsledek uplně mega, vybojovat 5.místo!!! prostě na tu špici patří a ješte určitě letos pár takových výsledků předvede..V celkovém bodování týmu jsme neuvěřitelně obsadili 2.místo a ted mě mrzí že jsme nemohli být při vyhlášení u toho a bylo někde v letadle.

 
Závod jsem odběhl v Adidas XT Boost a  skvělá věc je obepnutí kotníku = žádné kamínky v botách a noha byla jako v bavlnce v takovém terénu co tu byl, kratasy Split short dobře luftovaly a nově jsem použil kompresy na stehna a lýtka od SLS3, za které jsem byl v nejednu chvilí rád, skvěle obepínaly nohy a neměl jsem je tak dobité. Na takový typ závodu ideál. Gely jsem použil od PowerBaru -asi jen pět, pro mě je důležitá vodíková voda hlavně v druhé části závodu kde mám svaly zase o něco svěží.

Velký dík všem kteří mi na dálku fandili a podporovali.