Vždycky návrat z říše euforie do běžného života je pro mě náročný, zejména v tom, že je potřeba udržet potřebnou rovnováhu mezi mírou nadšení z dosaženého výsledku — a určitě reflexe, co se dalo udělat lépe.. a jak se zase dokopat k tomu, aby člověk myslel na další cíle..:). Balancovat mezi chválou od kamarádů, pohledem do výsledkové listiny a tvrdou realitou, že v mém podání absolvování Rondy nemá s během zase tolik společného..:).
Nejlépe to vystihuje otřepaná hláska padoucha Hogo-Fogo, který jasně říká.. “Život pádí vpřed jako splašená herka — a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!”… A tak už dva dny po návratu začínám nesměle popobíhat, abych se co nejdříve vrátil do svého úsilí.. Žádné posvícení netrvá dlouho, navíc… za měsíc (28.8.) běžím náročných 144 km (10.900D+) v Savojských alpách.. Je to můj “zavěšený” pytel — na eChappeBelle je potřeba odčinit loňské DNF!
Pozvolna, ale ve své víře v konzistenci se znova snažím, znova od začátku, znova jako by to bylo poprvé… Ale není to tak obyčejný návrat, něco se změnilo. Nintendo totiž uvedlo jednu ze svých nejúspěšnějších virtuálních her Pokémon Go a najednou přibyli v údolí chodci/běžci všech věkových kategorií, v ruce mobil a v pohybu “loví” pokémony, dobývají “Gym” a svým pohybem líhnou vajíčka.. A já si připadám — no jako na safari..:)
Takhle si běžím s kopečka, najednou kousek vedle mě šílený výkřik “Magmar!!” :)… dva kluci s mobilem okamžitě zastavují a proti keři posunují prsty po displeji.. “Zůstaň v tom pokébalu, ty mrcho”!! .. “Petře, hoď mu ještě jedno candy, já už ho mám..”..:)…
Jsou to nádherný zážitky, díky tomu, že běhám s neméně nadšeným a zkušeným trenérem pokémonů, tak vím v údolí, kde co je.. tady u rybníka se objevuje “Magic Carp”, na louce je Dratini, támhle se občas ukáže něco silného .. atd. Takže i bez nainstalované aplikace dokážu lovcům, co zabloudí do naší části poradit.. ano, támhle v kopci je Eevyy:).. Svoji domácí adresu bych mohl hráčům snadno popsat, bydlím mezi Igglybuffem a Bulbasaurem, kousek od permanentně obsazeného (RED-tedy červený týmem) Stodůleckého Gym. Syn ho momentálně pomáhá bránit se svým Vaporeonem (cp1350)…:).. Vím všechno!
A tak jsem dnes a denně svědkem zajímavých setkání a rozhovorů.. Třeba jdeme na metro a Honzu zastaví teenager s dívkou a ptá se “Neviděl jsi tady někde pikačua”?:).. Holka červená jak ředkvička, ovšem junior neztratil glanc a říká, kdepak, ten je dneska o kus dál.. Já ho chytil asi 6km vedle v údolí.. ale támhle mezi baráky je skvěle místo, tam se objevují vzácní a silní..:)..
Sice neznalí věci říkají, jaká je to pitomost.. přiblblá hra a tak.. Naopak, já třeba nevidím rozdíl mezi pokémony a geocachingem:).. Geniální hra! Podle mě, Nintendo udělalo pro boj s dětskou obezitou v posledních pár týdnech řádově víc, než Michell Obama ve své masivní kampani za poslední čtyři roky:)!
Třeba včera — běžím do práce a v Hlubočepech míjím na autobusové zastávce dva cca desetileté “lovce”, oba trochu kulatější.. a ten jeden povídá.. “Tak zítra určitě vyrazíme dřív! Potřebuju vychodit silné desetikilometrové vajíčko!”..:)
[Syn prohlásil, že z hlediska pokémonů bych se svými kilometry byl ideální líheň vajíček:), že bych se mu je mohl líhnout ve velkém:).. Pak se ale zamyslel a řekl.. kdepak! Svoje pokémony si musím vychodit a vyběhat.. sám! :)]
A tak našemu úsilí, návratům a ultra zdar!
12:)
Svět je krásný. Plný přítulných a kamarádských pokémonů. Přiznávám, že i já mám jednoho! … při našich průzkumech se sice občas chameleonsky přeměňuje na polomáčenou sušenku, ale je to pořád ona
….
.. Deri!:).
