Výsledky náboru
Tučně označené děti letos bohužel z kapacitních důvodů nepřijmeme.
Ročník 2000-2001= dorost
Pořadí
Jméno
50m
plný míč 2kg
dálka z místa
400m
1
Šujan Martin
7,1 s
620 cm
225 cm
01:13,20 min
2
Balášová Monika
7,1
610
222
01:13,00
3
Jůzová Veronika
7,8
730
220
01:18,01
4
Múdrý Lukáš
8,3
540
195
01:16,00
Ročník 2002-2003 = starší žactvo
Pořadí
Jméno
50m
plný míč 2kg
dálka z místa
400m
1
Křivánek František
7,1
825
241
01:07,00
2
Zounek Lukáš
7,1
650
240
01:14,00
3
Kleiblová Karolína
7,9
640
193
01:18,00
4
Ryšavá Anna
8,3
575
189
01:20,00
5
Holíková Daniela
8,3
630
187
01:25,00
6
Schmid Katharina
8,3
520
175
01:28,00
Ročník 2004-2005 = mladší žactvo
Pořadí
Jméno
50m
plný míč 2kg
dálka z místa
400m
1
Plotěný Lukáš
8,5
650
171
01:17,00
2
Lukášová Marie
8,4
525
188
01:32,00
3
Fraňková Clementina
9,1
650
178
01:27,00
4.-5.
Křivánek Matěj
8,9
420
173
01:24,00
4.-5.
Španěl Radovan
8,7
400
186
01:27,00
6
Nechvátalová Sára
9,1
450
170
01:32,00
7
Havlátová Veronika
9,2
400
172
01:28,00
8
Schmid Franziska
8,6
420
158
01:35,00
9
Vicente Nicolas
9,1
420
154
01:27,01
10
Galandrová Sára
8,9
350
171
02:00,00
11.-12.
Kropáček Lukáš
8,9
420
136
01:49,00
11.-12.
Barkerová [...]
Hands-on: The new Tacx Flux Smart Trainer
This week at Eurobike, Tacx has announced their latest smart trainer, the Tacx Flux. This new trainer sits at the upper edge of the mid-range electronic trainer pricing range at $899USD/€799, but pulls in features historically only seen at higher … Read More Here →
A Weekend in Chamonix and the Alps
This past weekend was a solid road trip adventure as I worked my way from Paris to Eurobike in Friedrichshafen, Germany. Except instead of just taking the highway there directly and being done with it, I decided to take a meandering detour … Read More Here →
Ohlédnutí za třemi roky a bezmála čtyřmi sezonami CZSA
Czech Skyrunning Association (CZSA) byla založena v březnu 2013. O tom, co vedlo k jejímu založení, jaké byly bezprostřední začátky jsem už psal dříve. Nyní tedy má oficiální skyrunning za sebou v Česku již více než tři roky a snad mi prominete, když se tak trochu sám pochválím a konstatuji, že se ho povedlo někam … Pokračování textu Ohlédnutí za třemi roky a bezmála čtyřmi sezonami CZSA →
DCR Facebook Live Chat Series at Eurobike Tomorrow Details!
It’s been just about a month since the inaugural DCR Live event I did, where I live streamed a Q&A session via Facebook Live. Some 7,000 of you tuned in over the course of the event, and about 12,000 of … Read More Here →
Článek o naší člence v Moravskoslezském deníku!
Zveřejňujeme odkaz na článek našeho člena Radka Lukszy v Moravskoslezském deníku, kde popisuje výkon z minulé soboty 20.8. naší neúnavné závodnice Lenky Hehejíkové. Jen doplníme, že čas v cíli druhého závodu měla Lenka 1:03 hodiny a ne 1:13, jak je v článku uváděno.
http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/ostravska-vytrvalkyne-bezela-tri-zavody-za-pul-dne-20160829.html
Hands-on: Fitbit’s new Flex 2 and Charge 2 Activity Trackers, plus Blaze & Alta updates
Fitbit’s starting off the week ahead going into IFA (a big tech show in Berlin later this week) by launching a slew of activity trackers and related activity tracker accessories. Plus, there’s some software updates to be had for existing Fitbit … Read More Here →
Jak se žilo v Utrechtu
Jsem pražská holka, v Praze jsem se narodila, vyrostla v hlavním městě a v podstatě celý život jsem bydlela blízko centra. Když jsem byla malá holka tak mi to bylo celkem jedno. Vyhovovalo mi, že do školy to mám 5 minut pěšky, na tenis jsme jezdili 10 minut autem a všude kolem bydleli kamarádi ze školy. V pubertě jsem se od centra Prahy vzdálila a objevila krásy Prahy 6. Ze začátku mi přišlo, že je to všude daleko, ale to bylo pubertou a nepochopením dospělých :)! Z večerních diskoték jsem musela jezdit taxíkem, byl to slib rodičům, což značně zamávalo s mým kapesným a našetřenými penězi. Ale co, chtěla jsem jít pařit, tak jsem holt musela chodit víc na brigády :). V dospělosti jsem na Praze 6 zůstala, jen jsem se přesunula o kousek níže do Dejvic. Pro běžecké blázny jako jsme my s Honzou to byla přímo ideální lokalita.
Teď je moje bydliště v Holandsku a měla jsem tu možnost vyzkoušet si na 2 měsíce život ve velkém městě v Utrechtu.
Jak na mě Utrecht zapůsobil a proč jsem se přestěhovala do menšího města? To vše jsem se pokusila shrnout v dnešním článku, tak s chutí do toho :)!
V polovině června jsem přijela se třemi taškami do města Utrechtu. Nic jsem o městě nevěděla, nic jsem si o něm nepřečetla, chtěla jsem město zažít na vlastní kůži.
Původně jsem měla být v Utrechtu jen měsíc dokud si sama nenajdu bydlení, ale nakonec se to protáhlo na 2 měsíce, což mi umožnilo město ještě více poznat.
Utrecht je čtvrté největší město v Nizozemsku. Sídlí zde největší univerzita a celkově působí dojmem menšího a klidnějšího Amsterdamu. Když jsem se dozvěděla, že město má přibližně 317 000 obyvatel, byla jsem překvapená. Pro srovnání s českými městy, Utrecht je o něco větší než Ostrava ( 302 500 obyvatel) a do počtu obyvatel Brna ( 385 000) Utrechtu ještě pár obyvatel chybí :)! I tak to pro mě bylo zajímavé zjištění, že vlastně bydlím v trochu větší Ostravě.
Měla jsem to štěstí, že jsem bydlela přímo v centru, 6 minut od hlavního vlakového nádraží. K hlavnímu kanálu jsem došla za 5 minut, byla jsem v centru dění města. Ze začátku mě to bavilo, vyjít před dům a být na ''Václaváku'', postupem času mě to ale omrzelo a už jsem se nemohla dočkat až budu zase bydlet v klidné části, kde mi nebudou pod okny hulákat podnapilí studenti.
Do práce jsem jezdila každý den vlakem cca 15 minut, což je oproti Praze přímo pohádka, i tak jsem ale byla časově svázaná. Stačilo se doma zapomenout a už jsem vlak nestihla a čekala 15 minut na další. Další věc je, že to nebylo nejlevnější, jedna jízda stoji 3,80 euro.
Přes týden jsem toho moc ve městě nestíhala, denně jsem jezdila brzy do práce za sportem a vracela se domů večer ověšena taškami s mokrými sportovními věcmi, batohem a taškou s nákupem.
Více jsem město poznávala o víkendu jak běžecky, tak i pěšky. Nejvíc mě to bavilo když přijel Honza, nebo rodiče. Když jde člověk sám městem a nemá komu říct, že tohle je hezké, jestli viděl tamto a tohle, tak na vás po čase padne úzkost, k čemu to je být v Utrechtu, když jste tu vlastně sám.
Běžecky to bylo lepší, viděla jsem okolní města, vesničky a to už mi nevadilo být sama. Atrakcí jsou určitě kanály, půjčili jsme si šlapadlo a jako správní turisté, jsme si užili jízdu po kanále doplněnou lahví šampaňského. Ten táta myslí na všechno :)!
Po celodenním chození městem není nic lepšího, než si sednou k vodě na večeři a pozorovat plující loďky po kanále. S výběrem jídla to není úplně jednoduché, restaurací je podél kanálu hodně a většina jsou svou nabídkou podobné. Je to typické místo pro turisty, tudíž ceny jsou vyšší a jídlo neodpovídá ceně. Ale takhle je to asi všude, bohužel.
Z Utrechtu jste v Amsterdamu za 30 minut vlakem, takže pokud máte potřebu většího města a ruchu, stačí sednout na vlak a za chvíli jste tam.
Utrecht jsem si užila, jsem ráda za možnost v něm pár týdnů bydlet, ale není to město pro mě. Chyběla mi příroda, možnost jezdit na kole, být nezávislá na vlaku a celkově jsem si odvykla na ruch velkoměsta.
Mým novým bydlištěm je nyní menší město jménem Hilversum.
A jak se mi tu žije? To se dozvíte v dalším článku :)!
Kokořínským dolem letních třicet (kilometrů i stupňů)
V pátek večer Jakub píše, že si žena sbalila kufry a odvezla děti k mamince. Než mu stihnu odepsat, že mu držím palce, vyklube se v další SMS situace méně hororuplná, byl to plánovaný opušťák, Jakubovi zbylo auto, prázdná lednička a víkend času. Čili potřebuje provětrat nový vůz, nakrmit a zabavit. Jelikož se u nás na neděli chystaly švestkové knedlíky, byl termín jasný, programově jsme se naladili na malý výběh. Sedl jsem k mapě a vysmahnul jsem patnáctikilometrovou trasu kokořínskem, což bychom měli stihnout za dopoledne, než bude pekelné vedro. Jakub k tomu drobnou editací přidal ještě deset, abychom do Kokořína nejeli kvůli pár minutám běhu a program na neděli byl jasný. Pro jistotu jsem ještě obeslal Honzu, který přibral Kubu, takže jsme v neděli v devět stáli na startovní čáře společného výběhu před hospodou u Grobiána čtyři. Vzal jsem to jako svůj narozeninový výběh k oslavě dožité dvaačtyřicítky a malou rekapitulaci půlročního snažení od Polabského uprchlíka.
Výhoda Kokořínského dolu pro neděli byla jasná. Běh v lese, zpravidla ve stínu, většinou mezi chladivými skalami. Doběhli jsme na Vojtěchov, pak přes fakultativní výběh a seběh Jestřebických pokliček na Jestřebice. Tam se ukázalo, že jsem si mezi tím v Mapách spletl růžovou značku cyklostezky s červenou naší trasou a běžíme beznadějně blbě. Dynamicky jsme trasu přeoptimalizovali, hodili terénní vlnku spojenou s broděním kapradím a šlapali na Dobřeň a zpět na Vojtěchov.
Kdo si nezapnul hodinky pozdě jako já, natočil přes 28 kilometrů, já o dva méně. U Grobiána jsem do sebe otočil dva půllitry smíchaného piva s jablečným džusem, Honza tvrdil, že je to lahoda, výčepnímu se protáčely panenky, ale pravdu měl Honza.
Drobné poznatky: vedro mi fakt nesvědčí, je potřeba důkladně pít, nečekat na žízeň. Od Jakuba jsem si vypůjčil jeho vestu Salomon S-LAB ADV SKIN 12 - moc fajnová věc, běhá se v tom velmi příjemně, je to něco jiného, než můj reklamní batůžek Nokia, ovšem taky za čtyři litříky. Za třetí, forma stále nic moc - kdo běhá o několik let déle, ten mě na těch třiceti kilometrech ve vedru vcelku dobře užene.
Jakub se mě snažil nalákat na nějaký šedesátikilometrový závod. Musím říct, že jsem toho měl po těch 25 km kokořínskem docela plné brýle, takže tím je šedesátka odepsána. Jestli něco takového, tak příští rok. Což mi připomíná, že ještě v pátek jsem se neprozřetelně přihlásil na KTRC kolem Ještědu, to je ta trasa, co jsem ji zkoušel proběhnout. Tentokráte na to snad budu mít čas a snad jsem se i lépe připravoval. Jo, je to ta trasa, co jsem o ní prohlásil, že to může běžet jen blázen. Já to půjdu, takže cajk… a bez toho, že to zkusím na ostro znovu, se nezlepším.
Jinak Kokořínsko je na běhání fakt malebná oblast. Kontrolní výběh je nutno v brzské době opakovat!
Výhoda Kokořínského dolu pro neděli byla jasná. Běh v lese, zpravidla ve stínu, většinou mezi chladivými skalami. Doběhli jsme na Vojtěchov, pak přes fakultativní výběh a seběh Jestřebických pokliček na Jestřebice. Tam se ukázalo, že jsem si mezi tím v Mapách spletl růžovou značku cyklostezky s červenou naší trasou a běžíme beznadějně blbě. Dynamicky jsme trasu přeoptimalizovali, hodili terénní vlnku spojenou s broděním kapradím a šlapali na Dobřeň a zpět na Vojtěchov.
Kdo si nezapnul hodinky pozdě jako já, natočil přes 28 kilometrů, já o dva méně. U Grobiána jsem do sebe otočil dva půllitry smíchaného piva s jablečným džusem, Honza tvrdil, že je to lahoda, výčepnímu se protáčely panenky, ale pravdu měl Honza.
Drobné poznatky: vedro mi fakt nesvědčí, je potřeba důkladně pít, nečekat na žízeň. Od Jakuba jsem si vypůjčil jeho vestu Salomon S-LAB ADV SKIN 12 - moc fajnová věc, běhá se v tom velmi příjemně, je to něco jiného, než můj reklamní batůžek Nokia, ovšem taky za čtyři litříky. Za třetí, forma stále nic moc - kdo běhá o několik let déle, ten mě na těch třiceti kilometrech ve vedru vcelku dobře užene.
Jakub se mě snažil nalákat na nějaký šedesátikilometrový závod. Musím říct, že jsem toho měl po těch 25 km kokořínskem docela plné brýle, takže tím je šedesátka odepsána. Jestli něco takového, tak příští rok. Což mi připomíná, že ještě v pátek jsem se neprozřetelně přihlásil na KTRC kolem Ještědu, to je ta trasa, co jsem ji zkoušel proběhnout. Tentokráte na to snad budu mít čas a snad jsem se i lépe připravoval. Jo, je to ta trasa, co jsem o ní prohlásil, že to může běžet jen blázen. Já to půjdu, takže cajk… a bez toho, že to zkusím na ostro znovu, se nezlepším.
Jinak Kokořínsko je na běhání fakt malebná oblast. Kontrolní výběh je nutno v brzské době opakovat!
Norsko: Rozdílné představy
Norsko, den čtvrtý a pátý. Jak se naše skupina rozpadla, jak se naše skupina stmelila, jak jsme došli na náhorní pláň a naše národnost byla identifikována zpěvníkem, jak jsme potkali...