Soustředění Vranča
Přátelé,
o víkendu 3. a 4. 9. 2016 proběhlo již druhé letošní soustředění týmu BORCI zdar! tentokrát se v Novém Hrozenkově sešlo téměř kompletní složení našeho týmu zápolící v létě na kolečkových běžkách. V sobotu naši BORCI ve složení Brož, Maňas, Hlaváč a Holánek vyrazili z Nového Hrozenkova do Vsetína a zpět, celkem 38 km a tuto část tréninku zakončili výjezdem na Kohútku v délce 7,1 km, když stoupání místy dosahovalo k 20 %!
Celkově sobotní trénink čítal 45,1 km s úhrnným stoupáním 744m....
Zbraslavská Závist a tréma před ještědským skyrunningem
V úterý jsme si shodou okolností dali s Jakubem běh po Závisti a Zbraslavských lesích, něco jako 17 kilometrů v kopcích. Závist se to tam jmenuje proto, že ostatním (jmenovitě Jakubovi) závidíte odpich v kopcích, to abychom se uvedli do místopisu.
Místní hradiště miluju, jako většinu (byt z nouze použitých starších) přemyslovských hradišť, to jsme si dali jen tak okrajově, zlatým hřebem výběhu bylo, když jsme nemohli najít cestu nahoru na kopec a rozhodli jsme se pro terénní vlnku, následkem čehož jsme místo běhu a chůze přešli po chvíli do šplhání po skále. To zkazilo rychlostní průměr, ale zase vylepšilo nastoupané metry. Nicméně fakt, že do kopce běžím fakt pomalu, mě nepotěšil.
Mazaně jsem se totiž přihlásil na ještědský skyrunning KTRC a pod dojmem “za stejné peníze delší trasa” jsem si vybral půlmaratonskou trasu namísto desítky pro hobíky. Tu, kterou jsem před měsícem nedoběhl, když jsem to zkusil. Jasně, mám výmluvu, že jsem neměl čas to doběhnout, ale dobře si pamatuju, jak jsem byl vyflusnutý. Na Závisti jsem na tom byl líp, ale pořád existuje jistá moje pochybnost, že dám 22 km s převýšením 1350 metrů a vejdu se do čtyř hodin. A to, i když se snažím trénovat kopce, což v Brandýse jde dost blbě. Včera jsem zmateně pobíhal kolem jediného slušnějšího kopce v Dřevčicích, než se z něj vyklubala neseběhnutelná stěna kamenolomu...
Poslední dobu jsem kromě běhání trávil ve statistikách. My ajťáci věříme, že lepší než se zeptat je, podívat se do čísel a analyzovat je, tak jsem si nastahával běhy lidí ze Stravy a koukal se, co z toho vyčtu. Je to zajímavý extrémně, protože z toho vyčtu věci, který jsem se v knihách nedočetl. Někdy z toho zkusím sfouknout nějakou svodku pro začínající, ale pro teď je podstatné to, že jsem si ujasnil hranice objemů.
V zásadě takovéhle skyrunningové aktivity dávají (tím myslím úspěšně) lidé, kteří běžně naběhají měsíčně přes 200km, což byla taky hranice pro maraton v pohodě pod čtyři hodiny. Pro delší trasy, ultramaratonové trasy lidi naběhají 300-350 km a více, aby je byli schopni odběhnout nějak v pohodě, samozřejmě ani náhodou na prvních místech. Možná se blížím tomu prvnímu, rozhodně ne tomu druhému. To je důvod, proč jsem myšlenky na delší běhy odsunul na později a teď se soustředím na to, abych příští neděli doběhl těch dvacetdva kolem Ještědu… Člověk nemá nic přehánět a nemá si od jednoho roku běhání slibovat, že bude šlapat na paty machrům. Stejně tak se ale může tu a tam decentně přetestovat pro případ, že by těm machrům na paty přeci jen funěl a dělal čelo závěru peletonu :)
Místní hradiště miluju, jako většinu (byt z nouze použitých starších) přemyslovských hradišť, to jsme si dali jen tak okrajově, zlatým hřebem výběhu bylo, když jsme nemohli najít cestu nahoru na kopec a rozhodli jsme se pro terénní vlnku, následkem čehož jsme místo běhu a chůze přešli po chvíli do šplhání po skále. To zkazilo rychlostní průměr, ale zase vylepšilo nastoupané metry. Nicméně fakt, že do kopce běžím fakt pomalu, mě nepotěšil.
 |
| Nahoře na hradišti už padá listí, my jsme naštěstí nepadali :) |
Mazaně jsem se totiž přihlásil na ještědský skyrunning KTRC a pod dojmem “za stejné peníze delší trasa” jsem si vybral půlmaratonskou trasu namísto desítky pro hobíky. Tu, kterou jsem před měsícem nedoběhl, když jsem to zkusil. Jasně, mám výmluvu, že jsem neměl čas to doběhnout, ale dobře si pamatuju, jak jsem byl vyflusnutý. Na Závisti jsem na tom byl líp, ale pořád existuje jistá moje pochybnost, že dám 22 km s převýšením 1350 metrů a vejdu se do čtyř hodin. A to, i když se snažím trénovat kopce, což v Brandýse jde dost blbě. Včera jsem zmateně pobíhal kolem jediného slušnějšího kopce v Dřevčicích, než se z něj vyklubala neseběhnutelná stěna kamenolomu...
Poslední dobu jsem kromě běhání trávil ve statistikách. My ajťáci věříme, že lepší než se zeptat je, podívat se do čísel a analyzovat je, tak jsem si nastahával běhy lidí ze Stravy a koukal se, co z toho vyčtu. Je to zajímavý extrémně, protože z toho vyčtu věci, který jsem se v knihách nedočetl. Někdy z toho zkusím sfouknout nějakou svodku pro začínající, ale pro teď je podstatné to, že jsem si ujasnil hranice objemů.
V zásadě takovéhle skyrunningové aktivity dávají (tím myslím úspěšně) lidé, kteří běžně naběhají měsíčně přes 200km, což byla taky hranice pro maraton v pohodě pod čtyři hodiny. Pro delší trasy, ultramaratonové trasy lidi naběhají 300-350 km a více, aby je byli schopni odběhnout nějak v pohodě, samozřejmě ani náhodou na prvních místech. Možná se blížím tomu prvnímu, rozhodně ne tomu druhému. To je důvod, proč jsem myšlenky na delší běhy odsunul na později a teď se soustředím na to, abych příští neděli doběhl těch dvacetdva kolem Ještědu… Člověk nemá nic přehánět a nemá si od jednoho roku běhání slibovat, že bude šlapat na paty machrům. Stejně tak se ale může tu a tam decentně přetestovat pro případ, že by těm machrům na paty přeci jen funěl a dělal čelo závěru peletonu :)
Štafetová míle
Ve středu 7. 9. 2016 se uskutečnil druhý závod „O POHÁR OBCE HRABOVÁ“ ve Štafetové míli. Na start se postavilo celkem 20 dvoučlenných štafet. Všichni závodníci se statečně prali nejen se sluníčkem, ale také s velkým dusnem, které tento den panovalo. Atmosféra byla opět skvělá, přátelská, pozitivní a tak tomu má být. Náš klub měl v Hrabové i tentokrát své zastoupení. V závodě byla jedna čistě seitlovácká štafeta - Jana Dominiková/Ondřej Dominik a další členové tvořili pár s někým jiným – Jakub Jurčaga/Radek Luksza, Magdaléna Drastichová/Lenka Švidrnochová, Petr Wilhelm/Georgis Fasulis a Martina Metzová/Marek Moravec. Ve středu 5. 10. 2016 nás čeká finále Štafetové míle. Po závodě proběhne vyhlášení „O POHÁR OBCE HRABOVÁ“ a na řadu by pak měla přijít závěrečná tombola.
Výsledky: https://docs.google.com/spreadsheets/d/1xGM13Gb2-i0UuyRRkoBNE1Sv4G0Cdyc5Zge1ArJqejI/pubhtml?gid=813417653&single=true
Foto: http://ostravahrabova.rajce.idnes.cz/Stafetova_mile%2C_7.9.2016/
Opavská míle
První zářijovou středu se v našem kraji konali hned 4 závody. Největším z nich byla Opavská míle. Její čtvrtý ročník přilákal do slezské metropole na 700 běžců. Start je u Slezské nemocnice na Olomoucké ulici. Po ní pak trať vede s jedinou zatáčkou až do cíle u Slezského divadla na Horním náměstí. Letos menší komplikace způsobila oprava železničního mostu, ale pro závod byla Olomoucká ulice provizorně "zprovozněna"...(více)
Příčovský kros: Chlapi, nelijte to pivo z oken…
První zářijový víkend nabízel celou řadu na první pohled sympatických pouťáků, a tak bylo nasnadě nějaký ochutnat. Se Sedlem jsme koketovali s osmičkou v Lysé nad Labem, ale zrušený čtyřkilometrový side event a nabitá startovka na hlavním závodě nás odradili. Vyrazili jsme tedy na Sedlčansko, do vesnice Příčovy. Příčovský kros napsal do historie už své osmé pokračování.…
10. závod MBP 2016 – Běh Chuchelnou
8. ročník Běhu Chuchelnou se koná již tuto sobotu 10. 9. 2016. Začátek je v 10:00 hod. a start i zázemí je v areálu TJ Spartaku Chuchelná. Tento oblíbený závod je zařazený do Moravskoslezského běžeckého poháru a také do Česko-polského poháru „RYBOST“.
www.behchuchelnou.maweb.eu
Lovochemie AGROFERT Run 2016
Sobota 3.9.2016
Do Lovosic s sebou bereme naší babičku. Program v lesoparku Osmička zahajují dětské závody. Hned v tom úvodním, Baby Runu na dvě stě metrů pro děti narozené v letech 2012 až 2015, se představuje Augustýnek. Trošku smůla, že načasování startu vyšlo na dobu, kdy se mu chce zrovna spát, nicméně se mnou za ruku to zvládl. Je prostě šikula :-). V cíli už rozdává úsměvy, dostává medaili s diplomem a užívá si ty hezké pocity úspěšného závodníka.
V rámci Agrofert Runu je možné využít bohatý doprovodný program. Babička vyráží připraveným autobusem na komentovanou prohlídku areálu Lovochemie. Na děti čeká olympijská bojovka nebo třeba skákací hrad.
Po Rodinném běhu na dva kilometry přichází v pravé poledne na řadu dvouokruhová desítka.
Mají tady nádhernou stezku podél Labe a my musíme běžet chemičkou :-(. Ale o tom tenhle seriál přece je ;-).
Když v závěru finišuji do cíle, pořadatelé nás posílají ještě na jednu oběžku :-(. Tak ono se do něj přibíhá z opačné strany než jsem si mylně myslela :-).
Snažila jsem se běžet, co to šlo, ale stejně jsem chtěla být alespoň o minutu rychlejší. Pětačtyřicetiminutová hranice letos opět odolala. Chvíli si vyčítám, že jsem si na startu nestoupla víc dopředu. Navzdory čipům se neměřil čipový čas. Navíc mě po startu trošku brzdili pomalejší běžci, ale stejně to bylo parádní :-).
Při mém momentálním samoživitelském rozpočtu padesáti korun na den je každá koruna dobrá. Kupuji si chalvu s mandlemi a Augustýnkovi vanilkové sušenky. Na větší odměňování to opravdu není. Však ono tou největší odměnou je to, že si spolu můžeme takhle hezky běhat :-).
Celý den byl super. Parádní akce s perfektní organizací. Děkujeme a příští rok zase rádi přijedeme :-).
Do Lovosic s sebou bereme naší babičku. Program v lesoparku Osmička zahajují dětské závody. Hned v tom úvodním, Baby Runu na dvě stě metrů pro děti narozené v letech 2012 až 2015, se představuje Augustýnek. Trošku smůla, že načasování startu vyšlo na dobu, kdy se mu chce zrovna spát, nicméně se mnou za ruku to zvládl. Je prostě šikula :-). V cíli už rozdává úsměvy, dostává medaili s diplomem a užívá si ty hezké pocity úspěšného závodníka.
Po Rodinném běhu na dva kilometry přichází v pravé poledne na řadu dvouokruhová desítka.
Mají tady nádhernou stezku podél Labe a my musíme běžet chemičkou :-(. Ale o tom tenhle seriál přece je ;-).
Na trati se střídají různé povrchy. I čistě šutrová pasáž tady je :-). Z ranního pošmourna se vyčasilo na slunečné a hřejivé počasí.
Snažila jsem se běžet, co to šlo, ale stejně jsem chtěla být alespoň o minutu rychlejší. Pětačtyřicetiminutová hranice letos opět odolala. Chvíli si vyčítám, že jsem si na startu nestoupla víc dopředu. Navzdory čipům se neměřil čipový čas. Navíc mě po startu trošku brzdili pomalejší běžci, ale stejně to bylo parádní :-).
Po závodě následuje výborný guláš s křenem, vanilkovo-ananasová zmrzlina a k tomu navrch ještě prize money za celkově desáté místo mezi ženami :-).
Při mém momentálním samoživitelském rozpočtu padesáti korun na den je každá koruna dobrá. Kupuji si chalvu s mandlemi a Augustýnkovi vanilkové sušenky. Na větší odměňování to opravdu není. Však ono tou největší odměnou je to, že si spolu můžeme takhle hezky běhat :-).
Celý den byl super. Parádní akce s perfektní organizací. Děkujeme a příští rok zase rádi přijedeme :-).
Thoughts On The New Apple Watch Series 2 with GPS & Waterproofing
It’s been almost exactly two years since Apple announced their first version of the Apple Watch. Today they announced details regarding their second iteration – simply called ‘Apple Watch Series 2’. You’ll remember that the first iteration of the Apple Watch … Read More Here →
Ještěd WINTER SkyRace® 2016
Na jaře letošního roku zahájil skyrunning sezonu v Česku Ještěd SkyRace® zařazený do Bohemia Industry Skyrunner® Czech Series i ATEX Skyrunner® Czech Series Junior a U23. A co by to bylo za pořadatele, aby nezkusil sezonu i uzavřít. Jednoduše řečeno Honza Dušánek jako ředitel závodu a tvůrce toho všeho, co jste na jaře mohli v … Pokračování textu Ještěd WINTER SkyRace® 2016 →
Port Macquarie || Whales whatching + Koala Hospital
Port Macquarie. Místo, kde jsme původně plánovali jen přespat a pokračovat dál v našem 800 km přejezdu z BlueMountains na Byron Bay. Naše airbnb mamka Le-Anne nás ale přesvědčuje, že místní whalewatching je absolutní mustsee a půl hodiny před vyplouvání lodi nás přesvědčuje, že to ještě stihneme. A tak jsme se po pár minutách a dopravních přestupcích […]