Blogy

Píše se neděle 30.října, 10 hodin večer. A já si pročítám rubriku „Running“ a články, které na tomhle blogu za poslední rok a půl přistály. Od těch, kdy jsem s běháním začala a překonala tu středoškolskou nenávist vůči všemu, co čítalo víc než 200m, po všemožné závody, osobáky a konečně i můj první půlmaraton, který […]

Ondřej Velička je nejen výborný ultramaratonec, který dosáhl skvělého výsledku na ME v běhu na 24 hodin, ale dokáže také svůj úspěch mistrně popsat. Zde je pohled na zavod jeho očima: https://www.ultramaratonec.cz/zavody/mistrovstvi-evropy-24-hodin-ve-francouzskem-albi/

Vinařský maraton, sobota 29. října Vinařský maraton 2016 měla z MK Seitl naplánovaný jen nezmarka Lenka Hehejíková, postupem času jsme se – po skvělé zkušenosti z loňského premiérového ročníku – do startovní listiny dostali i já a UltraLibor Svozil. Maratonců starujících už v devět hodin ráno bylo 137, půlmaratonů vyrážejících na trať o půl jedenácté pak dokonce 303...(více)

Běhy na Kubánkov si v klusací komunitě získávají jméno a jejich jarní i podzimní varianta se stávají pevnou součástí termínovek. Zázemí závodu se na podzim přesunulo na hřiště do Chlebovic a dle mého skromného názoru, to jen prospělo – lepší dopravní dostupnost, více prostoru, možnost celorodinného vyžití a mám to z domu blíž J. Nejdřív přišly na řadu děti, v 11 hodin startovaly 15ky a chvíli po nich 8ky. Se změnou startu a cíle souvisela i změna trasy a nutno říci, že to byla změna k lepšímu. Od startovního oblouku jsme vyběhli nahoru vesnicí a po cca kilometru odbočili „do přírody“. Stoupání sjezdovkou prověřilo připravenost hned v úvodu. Po ní následovalo ve zkratce oběhnutí Kabátnice, Babí hory, výběh na Kubánkov s následným seběhem a výběh na Ostružnou a pak dolů do Chlebovic. Kudy přesně nevím, nejsem znalec místních poměrů ani lesů. Ale bylo to krásné. Nahoru a dolů, lesem i vesnicí, bahýnkem, šotolinou listím i asfaltem. Díky tomu že vyšlo počasí, naskýtaly se krásné výhledy a jeden by se kochal, a tak se kochal a bylo nutné si připomínat, že jsme na závodě a ne tréninku, ale když ty před sebou sotva vidíte a za sebou nikoho nezahlédnete, motivace se hledá hůř. K většímu úsilí mě po pravdě donutil až před cílem dotahující se Standa. Ten kluk, co mě předběhl za Ostružnou mě ani moc nemrzel, seběhy mi prostě nejdou a bude třeba je začít trénovat. A výsledky? Mezi muži s přehledem stejně jako na jaře místní Marek Causidis (1:06:29), mezi ženami Alena Kollegová (1:17:33). Potěšující pro náš klub je, že modrožluté barvy se neztratily a mezi prvními deseti jsme měli tři zástupce – Dan Šindelek (1:11:53) Martin Hořínek (1:14:46) a Stanislav Kováček (1:14:56). S decentním odstupem doběhl pak Tomáš Lipina (1:22:42) a Martina Metzová (1:43:47). Martin Hořínek Foto: https://www.zonerama.com/LukasX-Trail/Album/2339007

V sobotu 5.listopadu se uskuteční 11.ročník Podzimního běhu Olympu, který je zároveň Přeborem Prahy v přespolním běhu a posledním závodem Poháru Pražských Běžeckých Nadějí 2016. Tak jako v minulých letech, […]

Nechybělo příliš mnoho a do Francie na mistrovství Evropy jsem vůbec nejel. V Kladně po 24 hodinovce jsem byl rozhodnutý, že takto dlouhý závod jednou ročně stačí. Navíc jsem si říkal, že po Spartathlonu se budu chtít velmi dobře připravit na listopadové MS na 100 km do Španělska a mezi tyto závody vložit další náročný […]

Příspěvek Mistrovství Evropy na 24 hodin ve francouzském Albi pochází z UltraMaratonec.cz

 Takový už je název nové hvězdy mezi evropskými trailovými ultra závody. Závod kterému předpovídám v budoucnu velkou oblibu. Proč? Z mnoha důvodů. Je zde možné totiž najít pohromadě mnoho lákadel současné. Na prvém místě teplé průzračné vody Jadranu.  Stačí se zastavit a osvěžit se koupelí tak jak to mnozí běžci během závodu i udělali. Přímo od moře se zdvihají hory do stovek metrů výšky s cestami natolik trailovými že si často říkáte,  "No to již není cesta ale vysypané kameny ostrého vápence všech velikostí". Jen spadne pár kapek deště promění se jejich zaprášený povrch v kluzký gel na kterém klouže bota jak po banánové slupce. Něco skvělého pokud toužíte po opravdu náročné cestě. Počasí je zde k běžců ale vlídné.  Přestože se závod koná v druhé polovině října,  průměrné teploty vody i vzduchu se pohybují okolo 18 stupňů a deště mnoho nespadle. Chorvati říkají že "pada kiše" Tento průměr se potvrdil i letos, kdy v první noci závodu neklesla teplota pod 14 stupňů, pršelo jen maličko a druhý den sluníčko hřálo jak u nás v červenci. Také okolní příroda dýchá na nás příjemnou exotikou.
Podél cesty zrajíci olivy,  granátová jablka ani nikdo netrhá a slouží jen potravou pro ptáky, mandarinky, citrony, jablka, stačí jen natáhnout ruku a utrhnout si. Pokud vám to není blbý přes plot. Nemusíte ale trhat protože přestože se jednalo letos o první ročník,  místní lidé byli od pořadatelů dobře o závodu informováni. Na mnoha místech stali u cesty děti i dospělí s vodou, nabízeli oloupané mandarinky a a dokonce se nám dostalo i filků a nabídky červeného vína k napiti. To jsme slušně odmítli, prostě pivo je pivo. Lidé jsou milí a pohostinnost,  český se domluvíte dobře, ale to již jistě každý zná z dovolené u moře. Co zde nechybí je i dech historie a památek. Antický amfiteátr,  staré hrady, mosty, na trase typické bílé domky s pavlačemi a úzké uličky. V noci pak se pod námi rozsvítily tisíce světel města Splitu a blízkých ostrovů. Nad hlavou nechyběly hvězdy až jsem si říkal jak to organizačně skvělé vyšlo. Ona také organizace zaslouží samou chválu. Značení cesty dobře viditelné ve dne i v noci. Červenobílé fáborky opatřené odrazkami se jen trochu schovávaly ve větru.
Na každém přechodu přes silnici s dopravním provozem stál pořadatel a zastavoval provoz i v době kdy startovní pole začalo být natažené do několika hodin. Přímo turistických cest v Dalmácii prý není mnoho.  Často trasa vedla po jediné blízké turistické červené značce. Přes dlouhé kilometry kudy trasa vede jsem ale často musel ocenit že jindy zjevně nepřístupnými místy prošel někdo s křovinořezy nebo sekačkou a rozšířil cestu do průchozí podoby.  Ono ostatně prodírat se keři a trny Chorvatska je přeci jen náročnější než překonat malinové šlahouny u nás. Zásobení občerstvovacích stanic mi vyhovovalo. Ovoce,  sladké i slané pečivo, nechybí sýr,  salám,  slanina, teplá polévka,  těstoviny na půlce trasy. Délku trati si na DUT můžete zvolit ve čtyřech kategoriích. 20km, 60km, 110km a 100mil.

Jak tedy závod probíhal pro mě? Omiš je historicky městem s památkou na piráty, tedy také start zde obstaral ve 13 hodin pirát výstřelem z bambitky který zazněl jak rána z kanónu a to už se na nejdelší distanci vydalo zhruba 65 běžců včetně 8 běžkyň. Kousek přes město ale jsou zde všude okolo skály tedy vzápětí stoupáme do kopce. Jak už jsem uvedl cesty jsou zde různé, převažují kozí stezky plné kamenů, méně je těch rovnějších ušlapaných a ještě méně asfaltu. Vyběhneme na vrchol kopce a konec křížové cesty a vzápětí prudce klesáme přes kameny dolů. Opatrně si hledám místo kam na hrbolaté cestě dávat nohy když mě dvojnásobným tempem předběhne drobná Italka v modrém, evidentně je tato cesta její živel. Běžíme dolů, rovně, kochám se neustále pohledy na moře pode mnou. První občerstvovačka, další křížová cesta a pak vrchol kde trochu prší s ještě víc to klouže. Už je vidět v dálce Split ale než se přes něj propracuji je tma a antické vykopávky a ruiny amfiteátru jsou vidězt jen ve světle čelovky. Stoupáme vzhůru nekonečným svahem, že ani netuším kam až to půjde.
Potom se cesta narovná a začne klesat aby vzápětí opět stoupala. Vše doprováží fantastický pohled na světla pod námi. Je vidět nejen Split ale i světla ostrovů za ním. Na 68km trasy leží nejvyžší vrchol Sitno, máme zde vystoupat do 670m. Špatně po tmě vidím na mapu a tak jej nechtěně překřtím na Sting. Však tak pila profilu zde tvoří pěknou špičku. Až sem se držím za Janou, ve stoupání ale začíná pro mě trochu krize před půlnocí a možná také z hladu. Ztrácím tempo a i morál na rychlejší postup. Časovou bránu v Gata na 83km sice zdolávám s více než 7 hodinouvou rezervou na linit. Sedí zde ale Honza kterého trápí koleno a tak se domlouváme skončit a dojit zbylých 5km do cíle zkratkou. Užil jsem si vše i tak dost a milovníkům drsných terénů závod v budoucích letech velice doporučuji.

Nevím jak vy, ale já místo plánového odpočinku a pozvolné -- radostné regenerace a přípravy na další sezónu.. žiji v děsném úsilí a zmatcích, .. převážně v práci, ale i trochu doma.. Zkrátka zdaleka ne vše stíhám -- nebo stíhám za cenu značného vypětí.

 

Ale vždycky si vzpomenu na velkého Koperníka a jeho "zákon", který říká -- "Pozice pozorovatele není v ničem výjimečná":). On jej sice použil k tomu, aby odhalil nebeské zákony, ale já to s důvěrou používám na svoje hodnocení životních situací a pro hledání sil na případný boj s "protivenstvími":). S velkou pravděpodobností, totiž podobné zmatky prožívají i ostatní kolem mě.

Taky že ano, po návratu z rychlé cesty za oceán, ubitý po 15-ti hodinové cestě se snažím vyrovnat s tím, že jsem těch pět dní v podstatě neběhal... A v tom mi píše nalomeně MM, představ si, takové zmatky, šíleně práce.. Brzo ráno spěchám do práce a po 11 večer se vracím.. Pět dní jsem neběhal! To se mi dlouho nestalo! ...Hned jsem pookřál..:)..

Jitka si mi stěžuje na svůj boj o běh a s během.. že její úsilí naprosto neodpovídá výsledkům.. Co na to říci? Odpovídám stejně jako R. Hrušínský -- "To mám taky!... Co tam máš dál?".. :).. Taky s tím bojuju, taky jsou chvíle, kdy mě stojí spoustu sil se vykopat z baráku a jít běhat... Kdy si uvědomuju, že běhám šíleně pomalu, že moje výsledky neodpovídají ani zdaleka vynaloženému úsilí... Mám to taky!:)

Prostě ten, kdo propadl běhu (chytání ryb, sbírání známek..) .. ví, že často je to opravdu těžké se svojí posedlosti vydržet, ale bez ní už to vůbec nejde. Proto běhám i teď. Málo a pomalu.. A v současné turbulentní době si pomáhám hláškami Běžícího Stína, že ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách...A že běhat, když je spousta času, hezké počasí, nic nás neboli a zažíváme nirvánu... To dokáže každý. Ale normální člověk si takový luxus nemůže dovolit:).

Jako dneska.. Zase o rok starší, ráno marně přesvědčuji Deri na zajímavý trail:), nakonec ji po 6+ kilometrech vracím domů, překonávám její vyčítavé štěkání a svoji lenost -- vracím se do údolí na "průzkum" a za nějakou chvíli se už prodírám ostružiním a trnkami jako zkušená emmo dívka:).. Když se vracím a vycházím z parku, zdraví mě jedna místní paní.. Povídá - "Vy jste takovej aktivní.. Pořád běháte.." .
Odpovídám skleslým hlasem a po pravdě. "Kéž by! Já teď běhám strašně málo!... Kdoví, jestli se mi podaří vůbec naběhat aspoň 80-90 km za tento týden.." .. Paní málem upadla, neboť vše jest relativní:)... A já doma koukám do svého záznamníčku a ejhle.. vždyť já běhám o 106 [km] :).. a ještě mám neděli před sebou.

Takže -- běhám pomalu a málo... ale snažím se!! Příští týden sice budu pracovně pár dní v Londýně a pak mi začne asi nejhorší (pracovní) šestinedělí.. ale na jeho konci -- jako na konci tunelu svítí jasné světlo [a není to protijedoucí vlak:)]...Je potřeba ve zdraví a při nezměrném úsilí [nejlépe pomocí závazkového hnutí] přečkat měsíc Československo-sovětského přátelství.. a pak už budou jen sama pozitiva a sociální jistoty:)..

Všemu zdar! Našemu úsilí... a ultra..zvlášť!

12:)

PS. Zážitky z Vegas, moje cesty podle městských dálnic.. Interakce s místními turisty, zážitků-chtivé ženy.. chytání pokémonů v kasinu..:).. To se těžko popisuje. Jak říkají znalci. "What happen in Vegas - stays in Vegas", tedy co se stane ve Vegas, tak tam také zůstane:).
Samozřejmě, osamělý starší muž ve Vegas - to znalci vědí - je zajímavá kategorie:). Pro jistotu má každý hotel svoje vlastní velké kasino, neustále otevřený tetovací salón a kapli pro případ svatebního obřadu. Místo zážitků, které není radno sdílet na netu:)...pár fotek..
Chtěl jsem koupit pro svoji nejmilejší manželku její oblíbené kafe:) a tak jsem se vypravil dle rad místních do supermarketu.. (ale ten je šíleně daleko.. :)...asi 1.8 mil), kam nevede - údajně žádná cesta, nikdo tam "nikdy" nešel pěšky:)..

Vstup do haly mého hotelu

Vycházím z výtahu ... .:)

Další kousek cesty halou hotelu, ještě stolky s ruletou a kartami..

Začátek mé "krátké" cesty do obchodu.. 8 pruhů mimo světla nepřecházím. :)

Postranní ulička.. jen 6 pruhů..ucpaná.. tady v klidu přejdu:)

Městská dálnice má na mé straně normální chodník!

Loňský výlet do maratonských Benátek se vydařil. Letecká společnost Volotea, která nás na sever Itálie bezpečně dopravila, spojuje Prahu i s jinými městy, a tak mě přirozeně napadlo, jestli by ji nešlo využít pro další a obdobně zajímavý turisticko-běžecký úlovek. Francouzské Toulouse se sice na první pohled nejeví jako bůhvíjak velké cestovatelské lákadlo, ale pohled druhý už může být výrazně jiný – stačí si v mapě povšimnout, že nedaleko od něj leží proslulé středověké městečko...

Už téměř deset let používám X-talon 212 v kombinaci s dalším „špuntovým titánem“ Mudclaw 300 a opravdu potřebuji pocit, že při vybíhání prudkého bahenního kopce nenastane situace, kdy budu připomínat křečka v kolečku, který sice peláší o sto šest, ale vlastně stojí na místě. S X-Claw 275 se vám taková úskalí vyhnou. Vybíhal jsem s nimi například po ledovci do základního tábora Mont Blancu a rozhodně jsem nepřipomínal kolouška Bambiho, který poprvé vstoupil na sníh :) Procupital jsem s jejich společností desítky kilometrů po pěšinkách v okolí Chamonix, zdolával s nimi první část výšlapu na italskou čtyřtisícovku Gran Paradiso a také jsem je měl připravené ve chvíli, kdyby případný déšť proměnil trať Ultra-Trail du Mont-Blancu v oraniště. Na(ne)štěstí se tak nestalo. Nicméně následovaly další měsíce testování, při kterých se se mnou botky podívaly nejen po českých lesích a hájích, ale také do rumunských hor a měl jsem je shodou okolností na nohou ve chvíli, kdy jsem flusal plíce při cestě do nepálského Dhaulagiri base campu. Tím se dostáváme k úvodnímu odstavci… I přes kvalitní aklimatizaci nám při trekování v Himaláji zkolabovala desítky kilometrů od civilizace jedna kamarádka a byly to právě X-Claw 275, se kterými jsem naběhal 18 km ve výškách kolem 4000 m n.m. při shánění satelitního telefonu a kyslíku. Snad i díky těmto botám se Klárka dočkala včasné záchrany a vyvarovala se trvalým následkům. Zpět k testu. Dávejte si však pozor, abyste obuv příliš dlouho netrápili na zpevněných cestách, či ostrých kamenech. V takovém případě vám bude podrážka ubývat před očima.