To mám taky.. aneb pozice pozorovatele není v ničem výjimečná:)..

    0

    Nevím jak vy, ale já místo plánového odpočinku a pozvolné — radostné regenerace a přípravy na další sezónu.. žiji v děsném úsilí a zmatcích, .. převážně v práci, ale i trochu doma.. Zkrátka zdaleka ne vše stíhám — nebo stíhám za cenu značného vypětí.

     

    Ale vždycky si vzpomenu na velkého Koperníka a jeho “zákon”, který říká — “Pozice pozorovatele není v ničem výjimečná”:). On jej sice použil k tomu, aby odhalil nebeské zákony, ale já to s důvěrou používám na svoje hodnocení životních situací a pro hledání sil na případný boj s “protivenstvími”:). S velkou pravděpodobností, totiž podobné zmatky prožívají i ostatní kolem mě.

    Taky že ano, po návratu z rychlé cesty za oceán, ubitý po 15-ti hodinové cestě se snažím vyrovnat s tím, že jsem těch pět dní v podstatě neběhal… A v tom mi píše nalomeně MM, představ si, takové zmatky, šíleně práce.. Brzo ráno spěchám do práce a po 11 večer se vracím.. Pět dní jsem neběhal! To se mi dlouho nestalo! …Hned jsem pookřál..:)..

    Jitka si mi stěžuje na svůj boj o běh a s během.. že její úsilí naprosto neodpovídá výsledkům.. Co na to říci? Odpovídám stejně jako R. Hrušínský — “To mám taky!… Co tam máš dál?“.. :).. Taky s tím bojuju, taky jsou chvíle, kdy mě stojí spoustu sil se vykopat z baráku a jít běhat… Kdy si uvědomuju, že běhám šíleně pomalu, že moje výsledky neodpovídají ani zdaleka vynaloženému úsilí… Mám to taky!:)

    Prostě ten, kdo propadl běhu (chytání ryb, sbírání známek..) .. ví, že často je to opravdu těžké se svojí posedlosti vydržet, ale bez ní už to vůbec nejde. Proto běhám i teď. Málo a pomalu.. A v současné turbulentní době si pomáhám hláškami Běžícího Stína, že ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách…A že běhat, když je spousta času, hezké počasí, nic nás neboli a zažíváme nirvánu… To dokáže každý. Ale normální člověk si takový luxus nemůže dovolit:).

    Jako dneska.. Zase o rok starší, ráno marně přesvědčuji Deri na zajímavý trail:), nakonec ji po 6+ kilometrech vracím domů, překonávám její vyčítavé štěkání a svoji lenost — vracím se do údolí na “průzkum” a za nějakou chvíli se už prodírám ostružiním a trnkami jako zkušená emmo dívka:).. Když se vracím a vycházím z parku, zdraví mě jedna místní paní.. Povídá – “Vy jste takovej aktivní.. Pořád běháte..” .
    Odpovídám skleslým hlasem a po pravdě. “Kéž by! Já teď běhám strašně málo!… Kdoví, jestli se mi podaří vůbec naběhat aspoň 80-90 km za tento týden..” .. Paní málem upadla, neboť vše jest relativní:)… A já doma koukám do svého záznamníčku a ejhle.. vždyť já běhám o 106 [km] :).. a ještě mám neděli před sebou.

    Takže — běhám pomalu a málo… ale snažím se!! Příští týden sice budu pracovně pár dní v Londýně a pak mi začne asi nejhorší (pracovní) šestinedělí.. ale na jeho konci — jako na konci tunelu svítí jasné světlo [a není to protijedoucí vlak:)]…Je potřeba ve zdraví a při nezměrném úsilí [nejlépe pomocí závazkového hnutí] přečkat měsíc Československo-sovětského přátelství.. a pak už budou jen sama pozitiva a sociální jistoty:)..

    Všemu zdar! Našemu úsilí… a ultra..zvlášť!

    12:)

    PS. Zážitky z Vegas, moje cesty podle městských dálnic.. Interakce s místními turisty, zážitků-chtivé ženy.. chytání pokémonů v kasinu..:).. To se těžko popisuje. Jak říkají znalci. “What happen in Vegas – stays in Vegas”, tedy co se stane ve Vegas, tak tam také zůstane:).
    Samozřejmě, osamělý starší muž ve Vegas – to znalci vědí – je zajímavá kategorie:). Pro jistotu má každý hotel svoje vlastní velké kasino, neustále otevřený tetovací salón a kapli pro případ svatebního obřadu. Místo zážitků, které není radno sdílet na netu:)…pár fotek..
    Chtěl jsem koupit pro svoji nejmilejší manželku její oblíbené kafe:) a tak jsem se vypravil dle rad místních do supermarketu.. (ale ten je šíleně daleko.. :)…asi 1.8 mil), kam nevede – údajně žádná cesta, nikdo tam “nikdy” nešel pěšky:)..

    Vstup do haly mého hotelu

    Vycházím z výtahu … .:)

    Další kousek cesty halou hotelu, ještě stolky s ruletou a kartami.. 

    Začátek mé “krátké” cesty do obchodu..
    8 pruhů mimo světla nepřecházím. 🙂

    Postranní ulička.. jen 6 pruhů..ucpaná.. tady v klidu přejdu:)

    Městská dálnice má na mé straně normální chodník!