Blogy

A full week home in the city of light…and rain.  Here’s what I was up to over the weekend! 1) More trainers have arrived! This week I had both the CycleOps Magnus and the CycleOps Hammer trainers arrive.  That follows … Read More Here →

Honza Fousek se svým týmem a s pomocí našeho klubu připravil na statní svátek "Dne boje za svobodu a demokracii" 2. ročník závodu na 10 km. Oproti loňskému roku se musela trať z technických důvodu změnit a nutno dodat, že byl tento zásach ku prospěchu věci. Přesně změřená destíka tak měla téměř nulové převýšení a tím se z této trati stal adept na překonávání osobních rekordů. Počasí bylo pro běh příznivé a tak se do cíle dostalo, jak symbolické, 170 závodníků. Na prvních dvou místech doběhlo duo z SSK Vitkovice Matouš Vrzala 34:50 a Jakub Lukáš 35:15 min. Následováni byli naším Ondřejem Dominikem 35:21. Mezi ženami zvítězila navrátivší se z Dauhá naše Petra Pastorová a její čas v cíli byl 37:47. Druhá skončila Eva Filipiová (TJ Šumperk) 38:43 a třetí Hana Legerská (SSK Vítkovice) 44:07. Naši členové v závodě: Marek Škapa 36:05 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 37:46 a 1. místo v kategorii, Petr Jorníček 39:35 a 3. místo v kategorii, Tomáš Mrajca 40:29, Lukáš Malík 40:56, Tomáš Lipina 42:31, Ladislav Březina 43:31, Dalibor Červenka 44:46, Iva Pachtová 44:56 a 1. místo v kategorii, Jaroslav Hrabuška 45:42, Vladimír Skalka 47:24, Radek Luksza 48:19, Václav Pavelka 50:25 a 1. místo v kategorii, Václav Procházka 51:55 a 2. místo v kategorii, Zdeněk Čech 52:04, Martina Metzová 53:24, Lenka Hehejíková 54:26 a Věra Božová 56:30.

Víte, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou? Pesimista říká, že už nemůže být hůř, a optimista? Ten říká.. "ale může!":)... Když jsem absolvoval první týden té svoji podzimní intenzívní pracovní smršti, tak jsem si říkal, no je to šílený, ale už to snad nebude o moc horší.. ale ten optimista ve mně.. "optimisticky" (a varovně) říká, ale bude:).

A taky, že ano, a taky, že týden-dva přede mnou budou patřit k těm ještě náročnějším. Státní svátek ve čtvrtek - je v podobně situaci za trest. Musím ho nadělat -- tedy vměstnat už tak do nacpaného příštího týdne další extra den, tomu říkám maso. Takhle nějak si představují přípravu na náročné ultra:) Probírám to se svoji trenérkou a říkám ji, že do první půlky prosince se asi moc do terénu nedostanu, že udržet běhání bude šílený boj -- jen o to stíhat (a dokopat se) k běhání do práce/z práce. Pravidelný boj o mých pomalých aspoň 100km týdně, nabírá skoro epické parametry.

Anky rady a podpora mě nakonec v pondělním ránu těsně před práci ženou do mrazivého údolí. Nějak jsem to podcenil s oblečením, říkám si, když sedím na bobku za skupinkou keříků:)...z druhé strany louky na mě volá jeden z místních strážců údolí.."Dej si pozor na zánět vaječníků!" :).. Jsem si jistý, že mě sice poznal:), ovšem duše ženy, že? už se projevuje i tímto způsobem..:)
V práci není klíč od sprchy ve vrátnici, tak se rychle myji u umyvadla.. Spěchám učit, studenti nezkušeně komentují, že je dobře, že jsem dneska vynechal běh:).. že je to o zdraví v takové zimě:).. Nechávám je při tom, ovšem, když navečer s čelovkou vyrážím na cestu zpátky, jednoho z nich potkávám ve dveřích. Ptá se, jestli jsem ráno běžel? Jjo, snažím se..:). [Vždy povinnosti věrný spěch, byť vůkol vanul smrti dech:)]. Na slova obdivu v takové situaci mám naštěstí po ruce vždycky sadu svých kamarádů a známých.. Vím, že Machy a Pepa v takové situaci vybíhají v trenýrkách, v půlce běhu se koupou v ledové vodě a dobíhají domů oschnout:). Podobně můžu kontrovat s TB, VS, MVP nebo MM..

Proto mě potěšilo, že dlouho plánované pivo/hospoda s během -- jako prověrka zázemí na Hamru -- v naší malé skupince proběhlo ve čtvrtek. A i když jsme se dlouho neviděli, mělo to tradiční parametry. Petr (TB) přibíhá do hospody (na předstartovní pivo) na poslední chvíli, neboť běží už z Vinohrad, i když je plán běžet (večer) přes Závist na Vrané a zpět, nemá čelovku:). Veverkové mají zase s sebou skoro všechno i vajíčka na svačinu, MM a já do poslední chvíle pracujeme.. To jsou ty kotvy! Prostě balzám na duši..

Přibíháme pod Závist, VS jako správný horal na moje zpomalení a možný přechod do chůze, zavelí svoje "rovinky běžíme"!:).. No neskutečně si náš společenský večer užívám. A to mi ještě syn na telefonu připojil svůj účet na pokémony, abych jeho slovy "neběhal nadarmo":)... Dlouho jsme se s kamarády neviděli všichni pohromadě a tak řešíme všechny možné základní otázky lidstva, včetně toho, jak to bude letos s naším klubovým (po)vánočním oběhem Prahy (ano, ano POP bude!)...

Všechno má své rituály/zavedené postupy, jak říkám, Petr opět bez čelovky [zakopává v lese a říká, že příště.. příště si ji vezme:)], já mám zase špatně změřenou trať (a zase slibuji, že příště už to musím zvládnout:)].. Veverkovci mají i extra čelovku pro Petra (oni mají všechno, co by se dalo kdy potřebovat), Malý medvěd zkušeně "sbírá" všechny koně (ale nemluví sprostě, to mně by se občas hodilo celé stádo!), má sice čelovku, ale jako správný skaut ji často vypíná, aby viděl hvězdy a nechal si svítit měsícem na cestu..Alkoholový referent říká, že dneska pijeme jenom pivo, ale pak přinese fernety:), atd..

Před tou bouří, která na mě zase čeká, to bylo jako oáza.


Všemu zdar! Naším bojům, ultra a kamarádům, zvlášť!
12:)


PS. Je to těžké se zlepšovat, když já tradičně běhám nejméně kilometrů a nejkratší dobu! Vzhledem k tomu, že jsme například kolem Závisti běželi společně, je to vážné varování!:)

The Week in Review is a collection of both all the goodness I’ve written during the past week around the internet, as well as a small pile of links I found interesting – generally endurance sports related. I’ve often wondered … Read More Here →

v kategorii žákyň na MČR v přespolním běhu, které se konalo v Praze dne 19. listopadu. Umístění našich závodníků: Žákyně 4. Koláčková Adéla 2001 11:29 23. Kouřilová Soňa 2001 12:46 37. Dobrovolná Andrea 2001 13:22 Mladší žáci 17. Sekerka Antonín 2003 7:37 24. Hartmann Jakub 2003 7:45 Muži mílaři 21. Ambros Jakub 1987 13:57 Dorostenky 25. Matějáková Alena 2000 12:33 Dorostenci 26. Hladký Adam 2000 14:49 Žáci 26. Kligl Radim 2001 11:00 67. Konečný Vojtěch 2002 11:42

Čtvrtek 17.11.2016

Sedmnáctý listopad, pět dní po maratonu... A jak jinak oslavit státní svátek než během ;-).



Sluníčko svítí, nohy v kopci pálí. V Kadani je nádherně, běžíme dva okruhy parkem. Celkem pět kilometrů. Trať se mi moc líbí.


Nejsou přede mnou žádná očekávání. Pro letošek mám splněno :-). Cítím se uvolněně, závod si maximálně užívám a možná právě proto si zabíhám nejrychlejší pětku tohoto roku :-D.



 

Krásné a určitě i moc dobré dorty byly jen pro ty mladší, my starší už totiž běháme jenom pro radost :-D.

A jedna podzimní, běžecká, všem k potěšení ;-)


Ode mě to ale není. Já takový talent nemám :-D.
 

Poslední měsíce plynou neuvěřitelným tempem. Podzim byl ve znamení kolotoče “trénink—práce—víkendové přespoláky—pracovní cesty—trénink—práce” a tak dokola. Někdy se mi to dařilo skloubit více, někdy méně. Tak už to chodí. Nyní sedím v letadle z Lisabonu po 3 týdnech cestování po USA (Colorado, Wisconsin, Las Vegas) a Portugalsku, a uvědomuji si, že naposledy jsem se k psání dostal na … Continue reading Od podzimních přespoláků do Colorada

Znáte takový ten druh tréninku, kdy se odhodláte a vyrazíte trénovat i v nepříznivém počasí ven? Dnes jsem si takový trénink náramně užila, i když mě ta šílená vichřice, probíhající nyní v Beskydech, málem odfoukla. Naštěstí jsem to přežila a nejen to. Tyto tréninky s tím pravým adrenalinem mi připomínají proč se ještě stále věnuji trailrunningu a hlavně ultrarunningu

ČTVRTEČNÍ VÝBĚH
- 17. 11. 2016
Měl to být obyčejný trénink. Jednoduše si vyběhnout na kopec, pak seběhnout dolů. Trocha techniky, trocha objemu a konec. Jenže to bych nebyla já, kdybych to zase neudělala nějak extra.
Místo klasického poledního tréninku vyrážím ven až téměř za tmy. Ono to totiž bývá tak, že má člověk stále čas a najednou se podívá na hodiny a říká si:„sakra, to už je tolik hodin?“ Ano, bohužel tomu tak je. Tréninku se ale vzdát nemíním. A tak vybíhám.
Čelovku nasazuji po deseti minutách běhu a běžím do kopce vstříc nočnímu dobrodružství. Cesta ale není nejhorší. Sníh nám roztál a je ho kolem místy jen trocha.
Při takovém běhu, kdy s minimální pravděpodobností někoho v noci v horách potkáte, si můžete užívat dokonalost okamžiku. Jste tu jen vy a vaše mysl. Máte možnost soustředit se jen na své kroky, což je v cíli nutnost, jestli nechcete někde spadnout.

Cesta na Pustevny

Extrémní trénink na extrémní závod
Čím více stoupám nahoru a čím více se blížím sedlu Tanečnice, tím více sněhu se objevuje pod mýma nohama. Takže se místy bořím v polo roztátých sračičkách. Chvíli pomýšlím na to, že to zabalím a vrátím se domů.  Nakonec se přemůžu a i když mám trochu strach, tak pokračuji dále.
Rozbíhám to a i když párkrát spadnu, tak se nenechám zlomit. Má to být přeci extrémní trénink na extrémní závod a to se vším všudy.


Ondřejník v mlze (pohled z Trojanovic)


V cíli vytrvám. Doběhnu na Sedlo Tanečnice a následně na Pustevny, kde si dám alespoň jedno pivo. Za odměnu. Poté pokračuje druhá část tréninku.


SEBĚHY - NEJLEPŠÍ ČÁST TRÉNINKU - MILUJI TO
Vydávám se na svou druhou tréninkovou část. Sbíhám dolů po sjezdovce. Tentokrát běžím bez holí. Ironií je, že cesta  na vrchol mi trvá věčnost, zato dole jsem do deseti minut. Seběh už je jen takové to slíznutí smetany na závěr tréninku. No nádhera.

Noříčí hora

PÁTEČNÍ MTB 18.11.2016 NECHAT SE ODFOUKNOUT

Cesta

Proč se nevydat v tom největším větru do města? Protože musíte. Tak se tak vydám na projížďku na kole. Vítr je ale šílený. Málem mě to už při nasednutí a ujetí prvních deseti metrů od domu odfoukne. Do města ale musím a tak se opět nevzdávám a jedu. Každopádně už před výpravou vím, že to bude stát za to. Na hlavní cestě mě to málem odfoukne do příkopy. Jediné štěstí je, že kolem zrovna nejezdí žádné auta. Dojedu do Frenštátu a co nezjistím, že jsem si nevzala občanský průkaz. Bez něj mi dopis z pošty nedají. Jedu opět domů, kde si vezmu občanku a pokračuji zpět směr město. Tak dám si to v rámci tréninku. Na poště už mám konečně vše. Vyzvednu doporučené psaní a mířím domů. Ve Frenštátě si připadám jak blázen na tom kole a hlavně na silnici.


ŠLAPU

Čím více se blížím směr Trojanovice, tím více je na krajnici stromů. V noci to vypadá opravdu strašidelně. Jo, tyto extrémy mě baví. Bojuji s větrem co to jde. Ale bojujte s přírodními živly. Jde to vůbec? Myslím že není šance. Nazvala bych to spíše trénink překonávání sama sebe. A co je cílem takového tréninku? No přeci nesesednout nebo nespadnout z kola - v tom vichru a za tmy, zdůrazňuji. Opět mi v žilách začíná kolovat dávka adrenalinu.
Nic mě naštěstí nesrazilo a ani jsem neskončila odfouknutá někde s kolem v příkopě. Super. Přežila jsem to. A můžu se už jen těšit na další podobný extrémní trénink.