Dan Orálek doběhl druhý
v čase 2:45:45 na 10. ročníku Budějovického Mercury maratonu 2017
v budějovických garážích, konaný dne 21. ledna
Spine Race 2017 – Blátivé jaro v Anglii
V lednu je Spine Race. Na tohle už si mnoho mých kamarádů zvyklo a několik dní sleduje pohybující se tečky na počítači. V lednu opravdu je Spine Race. Také jsem si na to zvykl (už počtvrté) a tak se na několik dní proměním v pohybující se tečku. Pracovní produktivita diváků postupně klesá k nule, stejně...
The post Spine Race 2017 – Blátivé jaro v Anglii appeared first on Pavel Paloncý - Adventure racing, ultratrail, rogaining a podobně.
Brooks Launch 4 Review
The Launch 4 is a superb daily trainer. Improvements made to the 4 have enhanced the smooth and responsive ride that that shoe always delivers. The Launch 4 is an excellent choice for runners who seek a versatile and durable daily trainer
4. Zabaglione
No hele, nic tak příšerně sladkého jsem už dlouho nejedl a v další době snad ani jíst nechci. Musel jsem ty návaly večer vyběhat a teď se pro změnu bojím usnout. Čirá exploze cukru! Italové si prý na tom kdesi … Continued
Zrušení tréninku 3.2.2017
V pátek 3.2.2017 odpadá trénink z důvodu pololetních prázdnin a účasti trenérů na halovém Mistrovství Moravy a Slezka v Ostravě
Zimowy Półmaraton Gór Stołowych 2017
Ani letos jsem si neodpustil výlet do Polska hned po Novém roce. Cíl byl jasný – doběhnout do cíle tak trochu extrémního půlmaratonu, který se konal hned u českých hranic 21. ledna 2017. Závod, jehož parametry popisuji níže, není výjimečný svým převýšením nebo distancí, ale sněhovými a teplotními podmínkami.
Po startu od horského střediska Pasterka čekalo 499 závodníků (omezeno kapacitou) 21 km běhu a převýšení 1050 / -850 m. Citelnou část kladných výškových metrů tvoří nezapomenutelný doběh do cíle – 600 kamenných schodů. Kdo je zdolá, může se těšit na finisherskou medaili, občerstvení a výhled ze Sczelince wielkieho. Sczelinec wielki neboli Hejšovina je s 919 m n. m. nejvyšší horou Gór Stolowych.
Těšil jsem se na již třetí start na ZPGS. Věděl jsem, že mě čeká opravdu hodně sněhu a velmi těžké podmínky na trati. Jasnou volbou byly mé zcela nové INOV-8 Arctic Claw 300. Mám ve srovnání se soupeři slabší seběhy a byl jsem upřímně rád, že mě boty s kovovými hřeby právě z kopce podržely. Ve výbězích a samotném finiši jsem spolehlivost hřebů na podrážkách cítil také.
V převážně polské konkurenci se mi podařilo doběhnout na celkově druhém místě a v kategorii M40 zvítězit. Zážitek ze závodu byl opravdu silný. O charakteru závodu svědčí i skutečnost, že na trati je nutné mít s sebou povinnou výbavu (mobil, čepici, bundu, rukavice a termofólii). Pokud vám v cíli něco z uvedené výbavy chybí, čeká vás časová penalizace 10 minut za každou věc.Čas 02:35:55 nebude mým půlmaratonským osobákem, ale silový výkon v kopcích a hlubokém sněhu mně dává naději, že letošní zimní příprava na OCR sezónu se ubírá správným směrem.
Miloš Kratochvíl, INOV-8 OCR TEAM
Web pořadatele: http://www.maratongorstolowych.pl/
Kompletní výsledky: http://wyniki.b4sport.pl/zimowy-polmaraton-gor-stolowych-2017/e497.html
Autoři fotek: Piotr Dymus a Robert Urbaniak
Ďábelsky rychlá!
Nikola Bendová. Mladá, krásná, talentovaná atletka. Nová vycházející hvězda českého sprintu a čerstvá držitelka juniorského rekordu na 300 m v hale. V sladkých sedmnácti má na svém účtu již mnoho úspěchů doma i za hranicemi, na krku jí už visely medaile i z dospělé kategorie a na Instagramu jí sleduje o čtyři tisíce fanoušků víc než nás. Jak to dělá?
Díky tvým úspěchům tě začíná znát čím dál víc a víc lidí. Jak si zvykáš na postupně rostoucí popularitu?
Musela jsem si zvyknout, že mě lidi sledují. Dávám si trošičku víc pozor na to, jak se chovám a prezentuji, už to není, jako dřív. Bohužel už mám i negativní zkušenosti s bulvárem. Ale do hlavy mi to nijak neleze. Dokud nebudu mistryně světa, tak zůstanu při zemi.
Sedím tady s budoucí mistryní světa?
Tak to je můj cíl. Být mistryně světa, být nejlepší!
Kde se vidíš třeba za pět let?
Spousta lidí mi říká, že mě vidí na 400 m překážek, ale já bych zatím chtěla být hlavně reprezentantka České republiky na 100 a 200 metrů. Jasná sprinterka a nejlepší na světě. Spousta lidí si myslí, že jsem blázen, ale mě to nezajímá. Takhle bych to chtěla, takže doufám, že se za pár let uvidím na olympiádě nebo mistrovství světa s medailí na krku. Nejdůležitější je ale být zdravá.
Ty trénuješ sama, že?
Ano, já nemám žádnou skupinu, se kterou bych trénovala. Jsem taková samostatná jednotka, takže mám trenéra vlastně jenom pro sebe. A můj trenér trénoval už i moji mamku a taťku, kteří byli vrcholoví sportovci. Je to taková rodinná záležitost. Trenér (Miroslav Záhořák) je super, ví jak na mě a má cit.
A není ti někdy na tréninku smutno?
Tak já si občas zaběhám s Lenkou Masnou (reprezentantka ČR na 800 m) třeba pětistovky, to je docela makačka. Nebo se domluvím s nějakým klukem, když potřebuju trénovat starty. Ale když jde o závody, tak mám ráda svůj klid a soustředím se na sebe, i když jsem hodně ukecaná. Já bych asi ani v holčičí skupině být nechtěla, já bych spíš potřebovala kluky. Ti si navzájem přejí a nejsou tak závistiví. Už jsem si ale zvykla trénovat sama a nevadí mi to. Ten trénink je rychlejší, na nikoho nemusím čekat, všechno je podle mě, to mi vyhovuje.
Existuje mezi holkami, které dělají stejnou disciplínu opravdové přátelství?
Já jsem typ závodnice, který má hodně rád konkurenci. Pokud mě ta konkurentka nijak nepomlouvá, tak jsem za ni ráda a ráda se rvu o medaile. Nemám problém s tím, když je to zrovna moje kamarádka. Ale znám hodně lidí, se kterými jsem se dřív bavila, ale jak jsem začala být lepší a lepší, tak o mě třeba začali špatně mluvit a nepřáli mi to.
Trénuješ v hlavním městě, bydlíš kousek od Prahy, ale rodilá Přažanda nejsi, viď?
Nejsem, narodila jsem se v Ostravě, ale ve čtyřech letech jsme se přestěhovali. Takže už jsem tady docela dlouho. Ale v Ostravě mám rodinu.
Závodila jsi někdy na Zlaté tretře?
Zatím jsem závodila jen v předprogramu, ale tento rok plánujeme, že bych tam měla běžet čtvrtku (400 m), tak na to se připravuji. Takové překvapení.
Takže nezůstaneš jen u stovky a dvoustovky? Čtvrtka už docela bolí…
No já se tak rozhoduju, ale zatím si běhám to, co mě baví. Hlavně stovku a dvoustovku, ale ráda si dávám i výzvy právě v podobě delších tratí. Nikdo neví, co ode mě může čekat, a já ráda lidi překvapuju.
Jsi držitelka tří českých dorosteneckých rekordů (100 m, 200 m, 100 m př.) a teď čerstvě juniorského rekordu na 300 m v hale. To je zase další výzva, pokořit i ty juniorské rekordy, co?
Tak já jsem nikdy nešla do závodu s tím, že půjdu na český rekord. Na to já nikdy nemyslím, ani jsem nečekala, že bych je nějak překonávala. Ale ty juniorské rekordy nejsou zas až tak daleko, takže myslím, že se to dá, ale určitě se tím nenechávám nijak svazovat.
Už ses účastnila i velkých mezinárodních závodů (MS do 17 let v Cali v Kolumbii, nebo ME do 17 let v Tbilisi v Gruzii). Jaké to je pohybovat se na takové úrovni?
Je to jiné, ale je to výzva. Baví mě to. Ta rivalita je tam zase trochu větší. Když na tebe třeba ty načančané černošky hodí takový ten pohled, tak se z toho nesmíš hned sesypat.
Jsi před závody nervózní?
Jsem nervózní spíš před závody, kde není tak velká konkurence a hodně se ode mě očekává. Ale na mém prvním velkém závodě v Cali jsem byla hodně nervózní, to jsem ještě nevěděla jak s tím pracovat. Nakonec jsem zaběhla dobrý čas, ale ten běh si nepamatuju.
Jak prožíváš porážku?
I porážka je někdy dobrá a může člověku něco dát.
Prý hodně trénuješ v přírodě, je to pravda?
Je to pravda. Tatínek mi vždycky říkal, že běháním v lese si posiluju kotníky. A taky se mi líbí, že tam vůbec nikdo není. Běžím sama, se sluchátky a užívám si tu přírodu. Je to lepší než jen pořád běhat na oválu. Běhám hlavně kopce, těch tam u nás máme na výběr hodně, to je výhoda. Kopce mám hodně ráda, protože to není nuda. Mám dokonce radši sprint do kopce, než po rovině.
Řešíš stravu?
Nijak to nehrotím, určitě nedržím žádné diety. Když mám po nějakém těžkém tréninku chuť na pořádnou flákotu, tak si jí dám. Ale vysadila jsem úplně mléčné výrobky a nejím sladké. Kravské mléko nahrazuji rýžovým. Vyhýbám se slazeným nápojům, piju hlavně vodu nebo čaj.
Snídáš?
Snídám. Kdybych se nenasnídala, tak bych asi nemohla fungovat. Miluju avokádo, tak s tím často něco vymýšlím, třeba avokádový toast.
Jakou máš podporu doma?
Rodiče mě hodně podporují a moc mi pomáhají. Bez nich bych vůbec nebyla tam, kde jsem. Mám ještě mladší sestru, která taky dělá atletiku, a doufám, že mi bude šlapat na paty.
Co nějaký atletický vzor?
Já nemám úplně takový ten vzor, kterému bych se chtěla podobat, ale hodně sympatická je mi Ivet Lalová (bulharská sprinterka). Tu úplně zbožňuju. A kdybych přeci jen měla říct nějaký vzor, tak by to byl asi Usain Bolt, protože je nejrychlejší, ale ještě navíc si to užívá a dělá tu podívanou zajímavější.
Jak si užíváš volný čas?
Moc volného času nemám. Scházím se hlavně s atlety, občas někam vyrazíme na dobré jídlo. Ale zábavu si umíme udělat i na soustředění.
Je sedm večer, jdeš ještě běhat?
Jasně, dneska jdu trénink u nás na cyklostezce. To je taková pohodička, vezmu sluchátka a rukavice a jdu se proběhnout.
Chtěli byste si přečíst rozhovor s někým, koho máte rádi, kdo vám přijde zajímavý? Napište nám do komentářů vaše tipy. Díky
Atletická přípravka, leden 2017
Minipřípravka (ročníky 2009–2010), tělocvična Open Gate, středa od 16.00 do 17.15
Elévové (ročníky 2008 a starší), tělocvična Open Gate, středa od 17.15 do 18.30
Nákup nových silničních bot: Asics Gel-CUmulus 17 Lite-Show
Jestli něco při běhání zatím nepoznám, tak je to sešlapaná bota. Zatím jsem to vyřešil tak, že jsem ve Stravě dostal hlášení o tom, že obě moje boty, jak terénní NB1210, tak silniční Vomera, mají přes 800 kilometrů a začal jsem hledat náhradu. Trailové jsem volil ty samé (jen o generaci novější), tam nebyla pochybnost a navíc jsem je sehnal za fajnovou cenu. Se silniční botou byla větší potíž.
Nedá se říct, že bych s Vomerama nebyl spokojen. Jak jsem nevěřil, že bota může být ten rozdíl, tak i když se dívám do statistiky, mám ve Vomerách průměrně o 20 vteřin na kilometr lepší čas (po silnicicíh) oproti NB1210. A to není málo. Samozřejmě, když jsem si je vzal na výběh s Jakubem do Prokopáku, z něhož se stal tanec po sněhu a ledu, tak to nebyla dobrá volba, ale na silnici mně nutí přidat do kroku. Létají.
Jenže z nich mám taky divný pocit. Zatímco NB1210 zapomenu, že mám, Vomera se pořád něčím připomínají. Někdy dobře: cítím, jak mi obepínají chodidlo, to je fakt technologie, která funguje hezky. Ale taky mají tvarovaný to, na čem stojím, je tam takový hrbol na podporu nožní klenby a ten mě znervozňuje. Nevím ani proč. A spička je dost utažená, už i dvakrát puchýře byly za situace, kdy bych je ani nečekal. Možná náhoda, ale řekl jsem si, že tentokráte bych mohl zkusit něco jiného.
FuzeX mi nesedly. Sice jsou černé, ale jsou tvrdé, neměl jsem z nich vůbec dojem pohybu a dynamiky. Ale pán byl vemlouvavý, vytáhly Nimbusy a Cumulusy a Cumulus 17 byly jiná liga. Měli je ve výprodeji za osmnáct stovek. Bohužel oranžové, cirkusový design. Vedle měli o litr dražší verzi Lite Show, která byla na první pohled mnohem decentnější, rozzáří se až pod světly. A tak jsem vzal ty. Sedí dobře, mají rovnou stélku bez podpory klenby, cítím v nich odraz, vypadají jako silničky, na které zapomenu. A jelikož Vomera nemám sjeté tak, že v nich je díra, budu oboje boty střídat a alespoň poznám, jak se skutečně různé druhy bot liší.
Teď přemýšlím, jestli mohu nové miláčky vzít do toho bahna a sněhu, nebo mám ještě počkat :)
Koupil jsem si je na oslavu dvoutisícého uběhnutého kilometru. A napnutě čekám, jestli mi přijde batoh na běhání do práce, který mi PostNL někam potratila a druhý týden mi ho není schopna doručit z Holandska. Pak budu na jaro kompletní, teda jestli seženu nějaké neelastické druhé příjemné běhací kalhoty místo těch, které jsem dotrhal. Na jejich hledání se teprve chystám, nemohu si vše příjemné vyplácat v jednom měsíci, že ano.
Nedá se říct, že bych s Vomerama nebyl spokojen. Jak jsem nevěřil, že bota může být ten rozdíl, tak i když se dívám do statistiky, mám ve Vomerách průměrně o 20 vteřin na kilometr lepší čas (po silnicicíh) oproti NB1210. A to není málo. Samozřejmě, když jsem si je vzal na výběh s Jakubem do Prokopáku, z něhož se stal tanec po sněhu a ledu, tak to nebyla dobrá volba, ale na silnici mně nutí přidat do kroku. Létají.
Jenže z nich mám taky divný pocit. Zatímco NB1210 zapomenu, že mám, Vomera se pořád něčím připomínají. Někdy dobře: cítím, jak mi obepínají chodidlo, to je fakt technologie, která funguje hezky. Ale taky mají tvarovaný to, na čem stojím, je tam takový hrbol na podporu nožní klenby a ten mě znervozňuje. Nevím ani proč. A spička je dost utažená, už i dvakrát puchýře byly za situace, kdy bych je ani nečekal. Možná náhoda, ale řekl jsem si, že tentokráte bych mohl zkusit něco jiného.
Asics botky
Udělal jsem preselekci, moje zadání bylo aby ve čtyřciferné cenovce byla na začátku dvojka. Nakonec jsem jel kolem štěrboholského outletu, stavil se v Asicsu podívat se, jestli nemají rukavice, které jsem potratil (mají, drahé jak prase, koupím zase ty z Decathlonu) a skončil jsem u obuvi. Pokukoval jsem totiž po FuzeX a to z prostého důvodu. Mají černou verzi a mě by se hodilo mít boty, které si můžu vzít do práce na nohy k džínům a pak v nich běžet, aniž bych musel mít druhé boty.FuzeX mi nesedly. Sice jsou černé, ale jsou tvrdé, neměl jsem z nich vůbec dojem pohybu a dynamiky. Ale pán byl vemlouvavý, vytáhly Nimbusy a Cumulusy a Cumulus 17 byly jiná liga. Měli je ve výprodeji za osmnáct stovek. Bohužel oranžové, cirkusový design. Vedle měli o litr dražší verzi Lite Show, která byla na první pohled mnohem decentnější, rozzáří se až pod světly. A tak jsem vzal ty. Sedí dobře, mají rovnou stélku bez podpory klenby, cítím v nich odraz, vypadají jako silničky, na které zapomenu. A jelikož Vomera nemám sjeté tak, že v nich je díra, budu oboje boty střídat a alespoň poznám, jak se skutečně různé druhy bot liší.
Asics Gel-CUmulus 17 Lite-Show v ceně 2800 Kč. Ano, loňský model
Teď přemýšlím, jestli mohu nové miláčky vzít do toho bahna a sněhu, nebo mám ještě počkat :)
Koupil jsem si je na oslavu dvoutisícého uběhnutého kilometru. A napnutě čekám, jestli mi přijde batoh na běhání do práce, který mi PostNL někam potratila a druhý týden mi ho není schopna doručit z Holandska. Pak budu na jaro kompletní, teda jestli seženu nějaké neelastické druhé příjemné běhací kalhoty místo těch, které jsem dotrhal. Na jejich hledání se teprve chystám, nemohu si vše příjemné vyplácat v jednom měsíci, že ano.
The North Face Endurus TR Review
The North Face Endurus TR (retails for $130) is a new model intended to deliver maximum cushioning for trail runners. Beyond the comfortable fit, the Endurus provides solid traction through dirt, mud, snow and even ice