Night Run Most – AVON běh 2017
Sobota 12.8.2017
Gustík se v Mostě poprvé účastní Innogy Kids Cupu. Když si mrňata ve startovním koridoru v rámci předzávodního rozcvičení hrají na honěnou, je na ně kouzelný pohled :-).
Již od úplného začátku do toho jdu zostra. Stoupání na prvním kilometru zdolávám s velkou chutí a potěšením :-). Nepřipadá mi tak hrozivé jako před rokem. Při seběhu se mi pak šíleně klepou nohy, jak dostávají zabrat.
Po celou dobu mám na dosah Lenku Švábíkovou. Borkyni, co vybíhá schody světových mrakodrapů. Co vím, tak tenhle seriál objíždí celý a obvykle vyhrává :-D. V závěru mi však schází větší vůle se překonat a jít do ní, což je ovšem právě tím, co závody rozhoduje... Jsem měkká.
Výsledný čas o třiatřicet vteřin rychlejší než loni, trať tentokrát navíc o nějakých tři sta metrů delší. Asi se trošku projevuje, že běhám s kočárkem ráda do kopce. :-)
Gustík se v Mostě poprvé účastní Innogy Kids Cupu. Když si mrňata ve startovním koridoru v rámci předzávodního rozcvičení hrají na honěnou, je na ně kouzelný pohled :-).
Já si opět pro zpestření a jako trénink rychlosti volím pětku.
Již od úplného začátku do toho jdu zostra. Stoupání na prvním kilometru zdolávám s velkou chutí a potěšením :-). Nepřipadá mi tak hrozivé jako před rokem. Při seběhu se mi pak šíleně klepou nohy, jak dostávají zabrat.
Po celou dobu mám na dosah Lenku Švábíkovou. Borkyni, co vybíhá schody světových mrakodrapů. Co vím, tak tenhle seriál objíždí celý a obvykle vyhrává :-D. V závěru mi však schází větší vůle se překonat a jít do ní, což je ovšem právě tím, co závody rozhoduje... Jsem měkká.
Výsledný čas o třiatřicet vteřin rychlejší než loni, trať tentokrát navíc o nějakých tři sta metrů delší. Asi se trošku projevuje, že běhám s kočárkem ráda do kopce. :-)
Beskydy: lanovkou nahoru, přežít kopce, během dolů.
Rozhodnutí zajet si na závod Běhej Lesy Bílá padlo po naší loňské účasti na povedeném závodě okolo Karlštejna stejného pořadatele. Závod nás nalákal atraktivním formátem, kdy se startuje intervalově po vyvezení lanovkou na kopec...
COOPER JE KÁMOŠ #Running
COOPER. Za mých středoškolských let dvanáct minut běhání po ovále, kdy vypadáte trochu jako křeček v kolečku a stejně vám nakonec tělocvikář řekne, že „jste to mohli dát ještě trochu líp“. Pro někoho easyshit, pro někoho smrt, ve výsledku ale všemi oceňovaná krátká hodina tělocviku, kdy věnujete 20 minut rozcvičky pro 10 minut běhu. Znáte takový […]
Nike Zoom Vaporfly 4% Review
Simply put, Nike has designed the greatest marathon racing shoe in history. The Vaporfly 4% is the culmination of a great deal of design research by Nike for the Breaking2 project. If you're willing to pay almost $300 to get into a major marathon, as w...
Jizerská 50 běžecky :)
Některé běžecké závody vás osloví natolik, že je chcete běžet každý rok a být ještě lepší než v předešlém roce.
Jizerská 50 je přesně ten typ závodu, který si užijete a budete na něj v dobrém vzpomínat a těšit se na další ročník.
Je to závod jako každý jiný, nohy vás bolet budou a kopce vám dají zabrat, ale ten pocit při doběhnutí do cíle je k nezaplacení.
Mnohé odrazuje název Jizerská 50, při představě 50km spousta lidí zbledne a závod rovnou odpískají.
To jsou ale předčasné závěry, jelikož v rámci Jizerské 50 máte možnost běžet tratě na 12km a 23km.
To už zní reálněji, že J?!
Já osobně jsem měla možnost běžet trasu na 23km a rok poté na 50km a doteď mám husí kůži, když si vzpomenu na proběhnutí cílem.
Oba závody byly nádherné, náročné a běžecky mě to hodně posunulo.
Běhání v přírodě v krásách Jizerských hor je nezapomenutelný zážitek a nebudete litovat.
Přihlásit se můžete jednoduše online, či na místě závodu, kde je poplatek o něco dražší.
Veškeré informace o závodě naleznete na tomto ZDE .
A teď to nejdůležitější, kdy se závod běží?
TERMÍN: Sobota 2. 9. 2017
MÍSTO : Lyžařský stadion Bedřichov v Jizerských horách
Neváhejte a přihlaště se ještě dnes!
Ať vám to běží J!
Bára a Lenka
Holky ve Formě
14. místo na Mistrovství světa v Londýně
Připravujeme pro Vás nové webové stránky........ již brzy........
Na závěrečném 5. Prázdninovém mítinku startovalo
118 závodníků z 23 oddílů. Byl překonán 4 x rekord stadionu : v běhu na 60 m Hana Bumbálková z SK Speed Brno časem 7,99 překonala rekord stadionu z roku 2010, který držela Markéta Mrňová časem 8,10. V běhu na 500 m Pavla Štoudková časem 1:20,23 překonala rekord z roku 1997, který držela domácí závodnice Lenka Beránková časem 1:26,4, v běhu na 1 000 [...]
Na závěrečném 5. Prázdninovém mítinku startovalo
118 závodníků z 23 oddílů. Byl překonán 4 x rekord stadionu : v běhu na 60 m Hana Bumbálková z SK Speed Brno časem 7,99 překonala rekord stadionu z roku 2010, který držela Markéta Mrňová časem 8,10. V běhu na 500 m Pavla Štoudková časem 1:20,23 překonala rekord z roku 1997, který držela domácí závodnice Lenka Beránková časem 1:26,4, v běhu na 1 000 [...]
Jak jsem špacíroval, aneb já se tam vrátím..:)…
Vraceli jsme se z Chorvatska "drobnou" oklikou přes oblíbenou zastávku v Niedernsillu -- pension Haus Gassner, tradiční zázemí českých nadšenců okouzlených horami c.k. Rakouska. Pokaždé si uvědomím, pokud se chci dozvědět, co se děje v české běžecké komunitě, je třeba vyrazit k Romaně do Niedernsilu a posbírat novinky:). Upřímně -- na začátku cesty to vypadalo dost tragicky... U posledního tunelu před Rakouskem jsme chytli 5 km dlouhou frontu, do místního údolí dorážíme uprostřed šíleného deště. A předpověď na další dny nevypadá nijak dobře...
Ale i na tohle mám recept. Vozím si dobré počasí s sebou. Ne nadarmo mluvím o své nejmilejší manželce jako o jasném slunéčku:).. Tedy nepamatuji si, že bychom někde měli hnusné počasí. I když jsme přijeli do téměř živelné katastrofy, tak druhý den vyjde slunce nad rozbouřené vody, ani není potřeba vypouštět holubici se snítkou v zobáku:)... a stejně tak tomu bylo i tentokrát tady..
První den průtrž, přes 30 mm srážek, ve zdejší řece (Sallsbach) plavaly stromy.. a druhý den.. pozvolné probouzení do krásného dne. A s ním i nápad, že by se vyrazilo na výlet do druhého údolí.. a zatímco by si děti užívali prolézaček, šplhání po stromech a tak.. a dámy popíjeli kávu:), já bych měl 4-5+ hodin na to si přeběhnout hřeben, a někde se spustit do sousedního údolí..
Mám na přípravu asi tak 15 minut.. Zmateně si snažím zapamatovat klíčové názvy vesnic a směrů.. V přílišném rozrušení nechám doma jak malou mapku hor, tak i hůlky.. Ale opakuji si mantru naší skupiny.. "Co nemáš.. nepotřebuješ"..:)
Cesta autem do druhého údolí trvá asi 40 minut a tak za necelou hodinu už se odpojuji od skupiny a naprosto sám stoupám směrem hřeben.. a následně se uvidí. Pochopitelně značení jedinou barvou, jak je zvykem v EU:) mě hodně mate a omezuje, navíc, jak nemám mapu, tak jiná jména na směrovkách než ty (dvě) co si pamatuji mě akorát matou.:).. V jednu chvíli cesta končí čerstvě ohrazeným kravským výběhem s absolutní absencí značek. Vracím se kousek zpět a beru to krpálem přímo nahoru.. po hřebeni musí vést cesta.. a kdyby ne, sestoupím na druhé straně a údolím doběhnu do penziónu.
Ten silný déšť je i tady nahoře celkem znát. Některé cesty jsou podmáčené, ale... ta panoramata!:) .. vystoupám nahoru, cca 2100, není to zase moc vysoko, ale nejsou tu žádné lanovky a nikde nikdo.. No posuďte sami...
Přeběhnu po hřebenu jeden kopec a u druhého studuji nápisy. V tom se z drobné mlhy vynoří místní průvodce se dvěma turisty:).. a říká anglicky.. Koukal jsem na tebe.. bereš to pěkně svižně, a přímo.. kam? Naznačím cíl svojí cesty a úmysl sestupu s radostí čekám na rady domorodce:). ten mi říká, že takhle prudkou cestou on nesestupuje, navíc po včerejším dešti a bez hůlek a samotnému by mi to nedoporučoval:).. A tak jsem zbaběle dal přednost postupnému seběhu, na konci i po zpevněných cestách.. zakončených údolním během asi 12 km po asfaltce...
Ale musím otevřeně přiznat.. Zamiloval jsem se. Zdejší Pinzgauer Spaziergang, je součástí jedné z nejhezčích tras.. Arnoweg, viz část "Pinzgauer Grasberge", jak mi posléze objasnila Romana... Ten pocit být sám na té hřebenovce.. nikde nikdo.. vyděšenej, že to třeba nestihnu v čas dolů, že zabloudím..:)... ten byl tak krásnej.. neporovnání se závodem, se značenou tratí a zajištěným občerstvením..
Prostě už jen přemýšlím nad logistikou, a říkám si společně s Františkem Halasem.. "Já se tam vrátím.."..:)..
Nicméně, musím se soustředit na nejbližší dny... Přesně za 12 dní se budu soukat do autobusu na start v lechappe Belledon. Jasně bylo to v posledních dnech, týdnech a měsících poněkud hektičtější a emočně náročnější., mám méně naběháno, atd.... Ale!!! Daří se mi odmazávat doslova letité záležitosti, resty, povinnosti a úkoly.. ať už na baráku, doma, nebo v práci.. tak, aby mě to na poslední chvíli pokud možno nedostihlo. Sice je to často výměnou za běh -- i když jsem na tom v tréninku asi hůř než vloni.. přesto si paradoxně věřím víc..:).
Navíc tím, že jsem si letos Rondu doslova pro*ral:) ... věřím, že ta vůle po dokončení bude letos silná.. a že si budu v náročném terénu dávat většího majzla:). Držte mi palce. Bude to hezká akce. Společensky vyrážíme v naší horské mušketýrské čtyřce, Martin VP, Pavel VS, Tomáš MM a moje maličkost. Snažil jsem se doma opět prosadit krásnou paralelu s Rychlými Šípy na výletě, ale spíš to vypadá, že já tam budu jako buď Štětináč, maximálně jako Haha Bimbi.:)
Všemu zdar! Kamarádům a ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Číslo 244 má hezký číselný potenciál, snad mi to taky trochu pomůže..:)
Ranní pohled z okna pokoje č. 8 |
První den průtrž, přes 30 mm srážek, ve zdejší řece (Sallsbach) plavaly stromy.. a druhý den.. pozvolné probouzení do krásného dne. A s ním i nápad, že by se vyrazilo na výlet do druhého údolí.. a zatímco by si děti užívali prolézaček, šplhání po stromech a tak.. a dámy popíjeli kávu:), já bych měl 4-5+ hodin na to si přeběhnout hřeben, a někde se spustit do sousedního údolí..
Mám na přípravu asi tak 15 minut.. Zmateně si snažím zapamatovat klíčové názvy vesnic a směrů.. V přílišném rozrušení nechám doma jak malou mapku hor, tak i hůlky.. Ale opakuji si mantru naší skupiny.. "Co nemáš.. nepotřebuješ"..:)
Tak tam mířím... |
Cesta se postupně zvedá
Idylka.. proplétání se mezi kravami:)
Tak z toho údolí jsem sem vyběhl a vyšel..2h
Ten silný déšť je i tady nahoře celkem znát. Některé cesty jsou podmáčené, ale... ta panoramata!:) .. vystoupám nahoru, cca 2100, není to zase moc vysoko, ale nejsou tu žádné lanovky a nikde nikdo.. No posuďte sami...
Přeběhnu po hřebenu jeden kopec a u druhého studuji nápisy. V tom se z drobné mlhy vynoří místní průvodce se dvěma turisty:).. a říká anglicky.. Koukal jsem na tebe.. bereš to pěkně svižně, a přímo.. kam? Naznačím cíl svojí cesty a úmysl sestupu s radostí čekám na rady domorodce:). ten mi říká, že takhle prudkou cestou on nesestupuje, navíc po včerejším dešti a bez hůlek a samotnému by mi to nedoporučoval:).. A tak jsem zbaběle dal přednost postupnému seběhu, na konci i po zpevněných cestách.. zakončených údolním během asi 12 km po asfaltce...
Ale musím otevřeně přiznat.. Zamiloval jsem se. Zdejší Pinzgauer Spaziergang, je součástí jedné z nejhezčích tras.. Arnoweg, viz část "Pinzgauer Grasberge", jak mi posléze objasnila Romana... Ten pocit být sám na té hřebenovce.. nikde nikdo.. vyděšenej, že to třeba nestihnu v čas dolů, že zabloudím..:)... ten byl tak krásnej.. neporovnání se závodem, se značenou tratí a zajištěným občerstvením..
Prostě už jen přemýšlím nad logistikou, a říkám si společně s Františkem Halasem.. "Já se tam vrátím.."..:)..
Nicméně, musím se soustředit na nejbližší dny... Přesně za 12 dní se budu soukat do autobusu na start v lechappe Belledon. Jasně bylo to v posledních dnech, týdnech a měsících poněkud hektičtější a emočně náročnější., mám méně naběháno, atd.... Ale!!! Daří se mi odmazávat doslova letité záležitosti, resty, povinnosti a úkoly.. ať už na baráku, doma, nebo v práci.. tak, aby mě to na poslední chvíli pokud možno nedostihlo. Sice je to často výměnou za běh -- i když jsem na tom v tréninku asi hůř než vloni.. přesto si paradoxně věřím víc..:).
Navíc tím, že jsem si letos Rondu doslova pro*ral:) ... věřím, že ta vůle po dokončení bude letos silná.. a že si budu v náročném terénu dávat většího majzla:). Držte mi palce. Bude to hezká akce. Společensky vyrážíme v naší horské mušketýrské čtyřce, Martin VP, Pavel VS, Tomáš MM a moje maličkost. Snažil jsem se doma opět prosadit krásnou paralelu s Rychlými Šípy na výletě, ale spíš to vypadá, že já tam budu jako buď Štětináč, maximálně jako Haha Bimbi.:)
12:)
PS. Číslo 244 má hezký číselný potenciál, snad mi to taky trochu pomůže..:)