Změna reprezentace za jinou zemi nebývá častým tématem, ale když k ní dojde, mívá hluboký důvod. Martin Demuth, původně rakouský reprezentant, se od letošní sezóny obléká do českého dresu. Ne proto, že by hledal snazší cestu – ale protože chce závodit tam, kde cítí skutečnou podporu. „Nepřestupuji kvůli financím, ale kvůli zázemí a přístupu, který mi tady dává smysl,“ říká Martin, který se narodil české mamince a české občanství má od narození.
V české reprezentaci má jasný cíl: boj o účast na olympijských hrách v Los Angeles 2028. Cesta to ale nebude snadná – podle trenéra Honzy Čelůstky je potřeba zvládnout dvanáct Světových pohárů, umístit se do 60. místa a vyšplhat ze současné 291. pozice až někam ke světové 86.
Letos závodí v neutrálních barvách World Triathlon a naplno se věnuje tréninku. V českém prostředí našel nejen nový tým, ale především pocit, že má smysl bojovat.
Martine, co bylo tím klíčovým impulsem ke změně reprezentace z Rakouska na Česko?
Klíčovým impulsem bylo to, že mě rakouská federace, i přesto že jsem byl náhradníkem na olympiádu v Paříži jak v individuálu, tak ve štafetě, a ve všech kvalifikačních kritériích jsem byl třetím nejlepším Rakušanem, zařadila do návrhu pro Duklu až na sedmé místo. Tehdy jsem si uvědomil, že za mnou nestojí tak, jak bych očekával – a myslím, že si s ohledem na dosažené výsledky zasloužím víc.
Měl jsi možnost reprezentovat Rakousko na mnoha závodech – co konkrétně ti v systému chybělo?
Zázemí, které sportovec potřebuje, aby se mohl naplno soustředit na trénink a závody. V Rakousku to není o penězích – okolo dvanácti atletů je zařazeno do Dukly nebo má místo u policie. Jen pro mě tam nikdy místo nebylo. Proč – to je otázka, na kterou jsem nikdy nedostal odpověď. Letos mi navíc chtěli omezit možnost závodit na 70.3 distancích, kde se dá vydělat a získat sponzory.
Jak tě přivítala Česká triatlonová asociace a nový tým kolem Honzy Čelůstky?
Skvěle. Starší ročníky ještě znám z doby, kdy jsem trénoval s Honzou Řehulou. Honzu Čelůstku znám z jeho aktivní kariéry – závodili jsme spolu a byli na společných soustředěních.
Zaznamenal jsi už nějaké praktické rozdíly v přístupu, podpoře nebo komunikaci?
Ano. Komunikace je na rovinu. Vím přesně, co mám dělat a co se ode mě očekává.
Tvým cílem je olympiáda v Los Angeles 2028. Jak vypadá cesta k nominaci z tvého pohledu?
Příští rok začíná kvalifikace. Jelikož jsem poslední rok nezávodil ITU závody – naposledy jsem jel ve Varech – ale jen 70.3, hodně jsem se propadl ve světovém žebříčku. Teď musím během léta a podzimu absolvovat několik kontinentálních pohárů v Africe a Asii, abych se posunul alespoň ke 130. místu.
Jaký je plán na příští sezóny – kolik závodů tě čeká a kde budeš sbírat body?
Na základě zkušeností z minulé kvalifikace si chci vybrat cíleně konkrétní závody – připravit se na ně a zajet je co nejlépe. Nechci lítat z jednoho kontinentu na druhý.
Aktuálně jsi ve světovém žebříčku kolem 291. místa – jak těžké bude dostat se do top 100?
Teoreticky je třeba třikrát se umístit v top 10 ve světovém poháru. Ale to není jednoduché – navíc se teď nedostávám na startovní listiny. Proto musím co nejrychleji sbírat body přes kontinentální poháry.
Víš, že jsi silný v plavání a na kole – jak konkrétně pracuješ na zlepšení běhu?
Můj běh sám o sobě není špatný – jen jsem ho nikdy pořádně neprodal v triatlonu. S trenérem jsme si řekli, že přes 70.3 distanci zlepšíme kolo i vytrvalost, takže bych měl slézt z kola mnohem čerstvější a schopnější podat lepší běžecký výkon.
Kde aktuálně trénuješ a kdo je tvým hlavním trenérem?
Trénuji a bydlím v Gironě. Trénuji ve skupině Glenna Poleunise – v týmu máme tři olympioniky, olympijskou vítězku Cassandru Beaugrand, mistra světa série T100 Martena Van Riela a evropského mistra U23 Euana De Nigra. Je to skvělá skupina.
Mění se nějak výrazně tvůj denní režim oproti době v rakouské reprezentaci?
Ne, všechno zůstává víceméně stejné jako poslední dva roky. Budu dál trénovat v Gironě se svou skupinou.
Jak se dostat na světovou špičku, která je stále o kus dál? Dá se to vůbec?
Potřebuješ dobrého trenéra a mezinárodní skupinu. Trénink se neustále vyvíjí a bez týmu nemá atlet šanci analyzovat a adaptovat tréninková data. To rozhodnutí jít do Girony jsem měl udělat už před pěti lety – výkonnostně bych byl úplně jinde.
Máš nějaký konkrétní rituál nebo „must-have“ věc před každým závodem?
Nemám.
Co jsou podle tebe ty „marginal gains“, díky kterým se dnes jezdí dlouhý triatlon pod osm hodin?
Analýza tréninku nám umožňuje přesně vědět, jaké watty máme jet a kdy, abychom podali maximální výkon a přitom si nechali energii na běh. Výživu během závodu máme vyřešenou skvěle – a ve skupině se člověk učí mnohem rychleji.
Jaké je tvé největší sportovní přání, pokud necháme stranou olympiádu?
Být pyšný na to, co dělám.
Máš vzory v triatlonu, nebo hledáš inspiraci jinde?
Chci být sám sebou a mít vlastní identitu.
Co pro tebe znamená reprezentovat Česko – je to spíš sportovní krok, nebo i něco osobního?
Mám v Česku babičku. Můj běžecký trenér pan Sequent byl z Čech. Jezdil jsem s českou reprezentací na soustředění – mám k Česku vztah.
Kdybys měl říct jednou větou, proč děláš triatlon – jak by zněla?
Dělám to, co mě baví.
Plavání, kolo, běh – která disciplína tě nikdy neomrzí a proč?
Plavání. Patřím mezi nejrychlejší a plavu rád, zvlášť v otevřené vodě.
Co děláš, když zrovna netrénuješ? Máš vůbec čas na něco jiného?
Studuji práva.
Máš za sebou spoustu závodů – vzpomeneš si na nějaký opravdu divoký zážitek?
Závody v Africe – dobrodružství bylo úplně všechno: cesta, ubytování, jídlo…
A poslední: co bys vzkázal mladým triatletům, kteří teprve začínají a hledají svůj směr?
Ať si najdou dobrého trenéra a skupinu. Ať se orientují na ty nejlepší – protože nejrychlejší triatlonisté běhají i o 45 sekund rychleji než je český rekord na 10 km. Beaugrand zaběhla francouzský rekord na 5 km. Někteří triatlonisté dostávají nabídky od cyklistických týmů. Sport se posunul a my jsme trochu ztratili kontakt se světovou špičkou. Sám na vlastním pískovišti se nikam nedostaneš. To byl hlavní důvod, proč jsem šel do mezinárodní skupiny. A věřím, že se mi podaří té špičce znovu přiblížit.
