Nazdar sportovci,
tohle oslovení prý boduje, alespoň nás tak v mládí naočkovala babička, za první republiky úspěšná sokolka. Chtělo by to letos nezůstat u jediného článku z jara a přidat mu alespoň sestřičku, která se jmenuje Štěpánka Porubská. Náš společně nejoblíbenější matematik mi totiž jasně sdělil, že s jediným článkem jsem zde naprostý ubožák, a že články tu píšou jenom sportovci. A když ne sportovci, tak alespoň ti co se umí dostat do cíle. A mezi startem a cílem se běhá, tak prý mám něco běžet, aby on nebyl poslední. OK, podívám se do termínovky a tam mi vyšla ta Štěpánka – Porubská 13km.
Co ale s tím během? Letos bylo předvánoční období opravdu vydatné. Naražené žebro mne připravilo ne až tak chtěnou výmluvu před jakoukoli sportovní aktivitou a to ani nemluvím o těch hajzlících co při obědech vypráví vtipy. Pár večírků z práce, druhé práce, fotbálku a juda pak razantně zvedlo přísun těch nejlabužnějších směsí steakových bílkovin a tuků. No a chutné domácí cukroví zase zapracovalo na přísunu vláknin. No jasně, asi mi to nevěříte … tak popravdě, vlákniny šly načas bokem. Běžecky to bude ostuda, Petra bych dal tak možná ve válení sudů, ale prohrávat jsem od mládí čím dál tím víc zvyklý.
Ráno dám pár vánoček navíc, balím věci a dovalím se na stadión VOKD. Tam se to hemží známými tvářemi, někdo mi u prezentace připomene jak se píše VZS, s Bobem zapijeme přírůstek do rodinky, nechávám si žlutou vestičku částečně bo je zima a aby mne cestou nesrazili ostraváci, kteří vyrazili v autech na měsíce předem zamluvenou dovolenou za sněhem, kterého je na horách spousta. Start a už dýcháme tu svěží ostravskou rakovinku. Třeba to cestou složí někoho, kdo není zvyklý. Já mám ostragen a tak mi to nevadí. Ze začátku trasy trošku dopředu ukázat Berďovi záda, třeba se lekne a zabalí to dříve než zjistí, že dnes si mne namaže na chleba kdokoli a ani se nezapotí. Drhnout to začíná už v Třebovicích, zvláště když místní zahrádkáři přiloží do kamen. Co tam proboha pálí? No motorek se mi zadřel příliš brzy a tak se mi naskýtá podívaná na pestrou škálu dresů závodníků, kteří se dostávají přede mne. Už před Arrows mne předbíhá Pavla a zanedlouho i Petr a Ruda. No jo, zázraky se nekonají a tak se alespoň mrknu okny do práce, zda tam ještě někdo nestraší, vyšplháme na nejvyšší bod trasy, a do cíle to snad už nějak doběhnu. Z legrace ještě doběhnu Rudu a stáhnu Petra na dohled, ale pak se mi to zadře nějak víc a poté, co mi Ruda opět ukáže záda jsem rád za to, že je to do cíle už jen z kopečka.
V cíli hygiena bo je teplá voda. Bob chce mít dcerku zdravou a tak tahá z batohu rumového Kapitána co divně stojí na jedné noze, kterou mu zbytek oddílu po vzájemné spolupráci urazí. Po vyhlašování obvyklá tombola, kde Pavel na tři lístky třikrát zvítězí – poprvé něco k pití a pak už jen fridex a kalendář. Na oběd valí každý domů a tak akce končí. Já jsem rád, takovou ostudu netřeba oslavovat.
Co ostatní? Honza vylepšuje své maximum pod 52 minut, Petra předběhla ještě Pavla, nebo Pavla předběhla Petra? No rozhodnopádně Beremlijski doletěl až za Orlíkovou. Lenka třetí v kategorii (Petra Sch. byla druhá ale běžela za Seitlovce). Nakonec připojuji odkaz na fotky od Josefa Zajíce a na výsledky (i když nerad).
Olda
PS: že článek zapíšu jsem Petrovi navrhnul a neprosil jej, jak tvrdí, avšak vy Petra jistě znáte…
