Triatlet Tomáš Řenč, jenž pochází ze Slaného a závodí za tým Vanaman Kladno je sportovec každým coulem. Sportovat začal již od 6 let, kdy začal s hokejem, který ve 14 letech opustil a dal se na atletiku s cyklistikou. Na jednom závodě uviděl s tátou leták s triatlonem a chtěl ho zkusit. Skončil naštvaný se 4. místem a to ho nakoplo to zkoušet dál až se stal jeho hlavním sportem. Rodiče ho od malička vedli ke sportu a i doteď ho hodně podporují. V roce 2018 se mu povedlo dostat na celkovou první příčku Ford Czechman Tour.
Určitě si nezapomeňte přečíst náš loňský rozhovor.
Co se u tebe Tomáši změnilo od minulého roku, kdy jsme spolu dělali v létě rozhovor?
Na začátku července očekáváme s manželkou nový přírůstek do rodiny, to bude teprve velká změna, jinak nic jiného se asi nezměnilo.
Trénéra máš pořád stejného?
Trenér je stále stejný Luboš Bílek, kterému věřím a taky se to vyplácí.
Tenhle rok bychom tě měli vidět na IM v Kalmaru…
Ano je, to jeden z mých vrcholů sezóny, kde se chci opět pokusit o nominaci na MS na Hawaji.
Jak ti vůbec dopadla minulý rok Barcelona a kvalifikace na Havaj?
Skončil jsem na pěkném 5. místě, ale kvalifikaci si vyjel pouze vítěz. Byl to můj první závod pod hlavičkou Ironman, takže jsem i posbíral zkušenosti, jak závodí profesionálové.
Zkoušet to budeš i tenhle rok v červenci. Jak zatím vypadá forma?
Podle tréninků a teď aktuálně Moraviamana, kde jsem se zlepšil na kole o více jak 10 minut, je výkonnost na vyšší úrovni než loni, tak věřím, že to klapne.
Na letošním Czechman 2019 jsme tě bohužel neviděli…
Je to tak, po dlouhé době jsem byl nemocný a zrovna před mým oblíbeným závodem, bohužel se to tak sešlo a já musel doma ležet v posteli.
Jak sis užil letošního Moraviamana 2019?
Na tento závod jsem se hodně těšil. Kvůli němu jsem plánoval sezónu, aby se mi tam tento závod vešel a nebyl jsem vůbec zklamaný. Závod komentovali dva výborní moderátoři Pepa Svoboda se Standou Bartůškem, kteří vytvořili nádhernou atmosféru závodu a tak já jsem si mohl vychutnat vítězství za velkého povzbuzování.
Zvítězil jsi opravdu o parník před druhým Honzou Oppolzerem. Očekával jsi vůbec, že by s tebou někdo mohl soupeřit o prvenství?
Trochu jsem to čekal, když to tak bylo i loni, ale na jednu stranu jsem rád, protože je to pro mě těžší, udržet výkonnost, když soupeři jsou za mnou daleko a já tak vím, že mám na víc.
Jaké bylo plavání, tentokrát bez neoprénu?
To byla nejpříjemnější část závodu, šetřil jsem síly za Honzou Hradeckým a užíval si příjemně teplou vodu.
180km kolo…
Byla sólo jízda a hlídání si náskoku před soupeři, který stále rostl a já tak mohl udržovat své konstantní tempo okolo 40 km/h.
A pak už zbývalo jenom dát si maratón pod tři hodiny…
Na to jsem se těšil nejvíc, až poběžím a uslyším více diváckou kulisu a budu se moct soustředit na překonání traťového rekordu.
Byla vůbec někde nějaká krize?
Nebyla vůbec žádná, celý závod jsem šel bez většího výkyvu výkonnosti, na konci plavání jsem se těšil na kolo, na konci kola jsem se těšil na běh a na konci běhu už jsem chtěl být v cíli (smích).
Byl dost silný vítr. Jak jak je možné, že ti to “nevadilo” (čas totiž vůbec neukazuje, že by ses nějak extrémně trápil)… ani na běhu, ani na kole?
Vítr byl, ale ne nárazový, takže stačilo jen držet kvalitní aero pozici na kole a na běhu si občas držet čepici, aby neuletěla a počasí brát jako koření triatlonu (smích).
Opravdu skvělý čas 8:19:06 a titul MČR v dlouhém triatlonu. Spokojenost?
Naprostá spokojenost, jen o 5 vteřin jsem nepřekonal svůj dosavadní nejlepší výkon z Barcelony. Tak doufám, že v Kalmaru to padne.
Chystáš se jet ještě čtyři další závody českého poháru…
Mám v plánu už jen Pilmana, který je mistrovstvím republiky v polovičním dlouhém triatlonu. Ostatní se mi kryjí s jinými závody.
Směřuješ tedy k dalšímu vítězství?
Bohužel ne, nezvládnu odjet kvůli jiným závodům aspoň čtyři závody, které se maximálně počítají do českého poháru.
Kde bude nejbližší možnost tě potkat a “zazávodit si s tebou”?
Na Challenge Prague, kde bych rád vylepšil své umístění.
Jak se těšíš na souboj s Lukášem Kočařem a Petrem Soukupem na Challenge Prague?
Bude to zajímavé, Lukáš je ale letos velmi suverénní na polovičním ironmanu. Zajel velmi dobře na MS Challenge Šamorín. A Petr letos jel Czechmana, kde já jsem nebyl, tak u něho moc nedokážu říct, jak je na tom.
Co syn Jonáš, už vypadá, že se potatí?
Jonáš je zatím ještě malý, abych u něho nějak zaregistroval vztah ke sportu. Je mu teprve rok a čtyři měsíce a zatím poznává svět.
