Snové pěšinky okolo Slap aneb Trail Maniacs

    0

    Propagace
    Na letošní EPO TrailManiacs jsem se těšil už od loňského nultého ročníku.
    Loni jsem byl unešen a v mém soukromém hlasování to byl nejlepší závod loňského roku.
    Snažil jsem se závod propagovat v rámci iTB a podařilo se mi zblbnout další tři členy. Dva nakonec zmoudřeli a tak jsme do Cholína letos vyrazili jen já a Martin – Veverka Pražská.
    Pravda, mimo moji náborovou akci se přihlásila i Nikie, takže za iTB jsme nakonec byli tři

    Není Retro jako RETRO

    Ubytování a stravování bylo z kategorie retro, ovšem je nutné uvést, že není retro jako retro. Zatímco na akci ŠUTR na Šumavě jsem zažil retro ve stylu 80. let minulého století a to včetně kvality ubytování a obsluhy, ale za dnešní peníze, tak zde na Cholíně v Hořovické chatě to bylo retro v reáliích ale i v ceně, naproti tomu kvalita obsluhy byla výrazně nadstandardní. Jsou to drobnosti, ale když je na obou stranách naladěná dobrá atmosféra, tak nikomu nevadí, že jsou pokoje malé a pro čtyři lidi, že na pokoji neteče teplá voda, že na chodbě jsou jen dva záchody. Naopak o to více si vychutnáte čistou postel, milou a ochotnou obsluhu, skvělé jídlo a samozřejmě pivo v množství přiměřeném.


    Závod
    Na startu nám planety přejí. Startujeme ještě za tmy na obloze krásně svítí konjunkce Venuše, Jupiteru a Marsu. Je jasno, dneska bude pěkný den.

    Dopoledne se drží mlha v údolí, o to krásnější jsou výhledy z rozhledny Veselý vrch a z Drtinovy rozhledny.

    Z rozhledny Veselý vrch

    Z Drtinovy rozhledny

    Odpoledne už je naprosto luxusní slunce to pere a můžeme si užívat krasy podzimních barev.

    Cíl už je blízko

    Trasa je přepychová, všechno v lese po pěšinkách, těžký a technický terén, spousta kořenů, kamení, děr, občas potok, jeden brod a spousta kopců. Značení je podle mne luxusní, organizátoři i během akce doznačují trať, když občas někde to značení záhadně v noci zmizelo. Ne že bych nebloudil, zběhl jsem si asi 1km kufr, ale to byla moje pitomost, to je tak, když člověk žvaní a nesleduje trať.
    Na trase letos byla i naučná stezka na Albertových skalách – jedním slovem nářez. Nádhera ty výhledy, nádhera ty tisy, nádhera ty schody, nádhera ty kameny … až mne z toho začaly brát křeče do lýtek. To se mi ještě nestalo, nejsem na to vybaven, ale naštěstí mne zachránil Jakub Grygar, když mi dal svoje magnésium. Moc děkuji, opravdu to zafungovalo.

    Občerstvovačky byly luxusní, bylo na nich vše, co by člověk mohl potřebovat – banány, pomeranče, sýr, salám, pečivo, sůl, tatranky, čokoláda, joňták, kola, voda, a dokonce i pivo!!!

    foto TrailManiacs


    Organizace a organizátoři byli vynikající a zaslouží si 1*.

    Po doběhu pivo, pivo, sprcha, večeře, pivo, vyhlášení, pivo a spát.

    Chtěl jsem to mít pod 8 hodin, ale díky kufru z toho nakonec bylo 8:00:13 a 28. místo z 69 lidí co dokončili v limitu. Martin VP strašil s 10 hodinami, ale běžel jako vítr a v cíli byl kousek za mnou (40 min) na 37. místě.

    Musím také pochválit Nikie, byla totálně semletá, ale bojovala jako lev a přes všechny negativa to dala a urvala to na morál. Klobouk dolů, takovou hlavu bych také potřeboval.

    Když je akce povedená je to super, když se k tomu ještě přidá rozměr přátelství tak je to bomba. Bylo strašně moc prima, že jsem se něco tak pěkného mohl užít s velkým kamarádem VP a že jsme oba na to měli podobný náhled.

    ráno se loučíme s Hořovickou chatou a odjíždíme

    web závodu
    report na Svět Běhu
    report  Zhaly
    report klacky.cz

    foto já a FaceBook trailmaniacs.cz