Moje sportovní dráha není typicky triatlonová, na kolektivní sporty jsem byl a stále jsem levý, tak jsem se věnoval sportovní střelbě a to jak pistolové, tak brokové… nevyžadovalo to moc pohybu. Měl jsem od dětství rád kolo a tak jsem jezdil vyjížďky na horském kole, ale jen tak na pohodu. Jak tak léta plynula, moje BMI se zvyšovalo, výkonnost se snižovala a já jsem se dostal téměř na 100 kilo, takový slušně vypasený prasátko. Po partnerské krizi jsem se rozhodl s tím, ve svých čtyřiceti letech něco udělat, ale toto rozhodnutí zatím nemělo s triatlonem nic společného…
Kdy tě Romane napadlo, začít dělat triatlon? Tvůj první poloviční Ironman byl legendární český Czechman Triatlon?
Před třemi lety, v době kdy už jsem na sobě makal, jsem v sauně v Litomyšli poznal jednoho, teď už kamaráda, který se triatlonu věnuje. Pár jsem jich s ním pak během léta jako support absolvoval. Když jsem viděl tu báječnou atmosféru triatlonu Říčkovský Golem, který startuje u Pastvinské přehrady – kolo se jede převážně do kopce až do SKI centra Říčky v Orlických horách a běží se po sjezdovce, tak právě tady jsem se do triatlonu zamiloval. Mimo jiné tenhle závod už několik let po sobě vyhrává Petr Soukup, náš letošní havajský medailista (náš nedávný rozhovor s ním zde). V té době už jsem byl o nějakých 27 kilo lehčí.
O pár měsíců později, jsme pak se dvěma stejně postiženými kamarády, se kterými mě dal dohromady můj saunový kámoš, založili triatlonový SBR TRI-TEAM LITOMYŠL a za náš tým jsem loni odjezdil deset kratších triatlonů a dva duatlony, z toho se mi povedlo být 5x na bedně, za mě celkem úspěšná první závodní sezóna. Po těch krátkých triatlonech prostě musí následovat střední a který jiný, než CZECHMAN Triatlon. Jede se ve východních Čechách, což je můj domovský kraj, plave se v nádherně čistém písáku a kolo i běh jsou převážně rovinaté, podle mě ideálka, proto CZECHMAN.
Jak ses na závod připravoval a jak dlouho tvoje příprava probíhala?
Příprava na půlku začala už na podzim, zúčastnili jsme se s týmovým parťákem trenérského kurzu pořádaného ČTA, aby trénink dostal řád. Využíval jsem služby litomyšlského fyzioterapeuta pana Matějova. Na plavání jsem si v Brně kde pracuji pořídil trenéra, protože byť jsem plavat chodil, kraul jsem neovládal. Přes zimu pak posilovna, na sněhu běžky, běžecké tréninky a na jaře jsem díky partnerství s Bikeinvestem mohl navyšovat objem kola na novém triatlonovém speciálu a vrchol celé přípravy byl s týmovým parťákem a kolegou z práce a jeho manželkou na Mallorce, ta mě vyšvihla hodně nahoru.
Pojďme se podívat na všechny tři tvoje disciplíny. Ale předtím se zaměřme na předzávodní atmosféru – nervozita určitě byla?
Nervozita byla šílená, už několik měsíců předem (smích). Trať jsem měl projetou, ale projel jsem si ji příliš ostře a následný přechod na běh byla tragédie… vysoká tepovka, pomalé tempo, takže jsem si říkal že to asi nezvládnu, tak jak si představuji. Chtěl jsem si celý závod především užít, neutavit se a především, nasbírat zkušenosti. No a v den D už to znáte, pořádně jsem se nevyspal, ale jak jsme dojeli na místo, tak už to jede jako na každém jiném závodě, věci do depa, rozprava, obléknout neopren, a až pak to ze mě spadlo… rozplavat a pak 3, 2, 1 start.
A pak tě čekalo 1,9 km plavání…
Jó plavání… standardně jsem dostal a zároveň rozdal pár ran a kopanců, to ani jinak mezi sedmi sty startujícími nejde. Můj pohled na hladinu byl takový, že první bojka je daleko (750 m), druhá je strašně daleko (850 m, ale vypadá to ještě dál) a výlez z vody už je pak jen kousek (smích) (300 m). Po necelém roce plaveckého tréninku, dával jsem tomu fakt poctivě, jsem měl cíl odplavat, nebo v mém případě spíš odplácat celý závod kraulem. Odplaval jsem za 41 minut, přiznám se, že jsem počítal s horším časem. Vylézal jsem z vody v poslední třetině, jsem prostě neplavec, slyšel jsem moderátora jak říká “vo vodě zostáva ešte vyše 200 závodníkov” takže jsem měl tak nějak představu, kde se asi pohybuju.
V depu jsi nezazmatkoval? (častý problém nováčků je, že nemohou najít batoh s věcmi, sundat neoprén, něco zapomenou…)
Depa jsem měl natrénovaný z předchozí závodní sezóny. Po výběhu z vody jsem ze sebe shodil neopren bez problémů, toho jsem se nejvíc obával, že se mi někde sekne nohavice a nepůjde dolu, nacpal ho do tašky, pověsil na věšák, lupnul jsem si cestou ke kolu gel a pelášil s kolem k silnici.
Po kterém následovalo 90km na kole. Únava po plavání už byla?
Únava po plavání kupodivu žádná, nebo jsem si ji neuvědomoval, jen kolo jsem rozjel asi příliš zvolna, předjelo mě několik ještě pomalejších plavců než jsem já, ale po 15 km se karta obrátila a předjíždět jsem začal já. Dva okruhy, dohromady 90 km na mém novém Stevensu utekly jako nic. Furt se něco dělo, koukáte kolem sebe, samej závoďák, nic na práci, jen furt něco jíte, pijete, slunce svítí, na poli zelená obilí, no stress, prostě východočeská pohoda (smích). Ale abych zas tak nekecal… Po přepáleným tréninku na CZECHMANský trati jsem si hlídal tepy, jel jsem podle rady zkušenějších triatlonistů raději zadrženě, abych měl dostatek sil i na půlmaraton. Zajel jsem za 2:42.
Jak sis kolo užil? Občerstvovačky jsi zvládal bez zastavení (jako profíci)?
Přesně, jako profíci. Ionťáky jsem měl svoje, vzal jsem si na každý občerstvovačce jen vodu, napil jsem se, polil, bidon zahodil a pokračoval ve stíhačce. I gely a tyčinky jsem používal svoje, vyzkoušené Express gely od Extrifitu, abych eliminoval nějaké zažívací potíže.
A pak jsi byl zase v depu. Co sis říkal v něm?
Nezazmatkovat, ale stejně jsem svůj stojan přeběhl… nejdřív pověsit kolo, sundat helmu, nazout boty a nepřepálit začátek, jako při zkušebním CZECHMAN Triatlonu.
A pak už tě čekalo jen 21 km a byl jsi v cíli (smích).
Jo přesně, jen 21 km, ale nevěděl jsem vlastně co to je, při svých běžeckých trénincích se mi tak nějak nepovedlo půlmaraton vyzkoušet, byť vím že to zas taková zásadní chyba není. Do té doby jsem měl nejdelší zaběhnutou vzdálenost něco přes 18 km. I na běhu jsem používal svoje gely a na občerstvovačkách jsem jel jen na vodu. Běžel jsem si na pohodu svoje tempo. Křeče a podobný vychytávky se mi vyhnuly a já jsem se najednou za 1:47 poté co jsem vyběhl z druhýho depa ocitl v cíli, uviděl jsem své jméno na tabuli, dostal jsem finisherskou medaili a byl jsem hrozně dojatej, dojatej, že jsem ten závod pro nesportující populaci i pro mě před pár lety se šílenýma distancema v naprostý pohodě dal a především jsem si ho neskutečně užil tak jak jsem chtěl.
S výsledným časem jsi spokojen, nebo jsi prostě chtěl jen “dokončit”?
Podle toho jak jsem si říkal že pojedu na pohodu, považuji se za neplavce, jsem nevěděl do čeho jdu… chtěl jsem v pohodě dokončit. Říkal jsem si, že reálný čas by mohl být tak 5:45, zajel jsem za 5:17 celkově 209. místo, takže jsem byl nadmíru spokojený. Především s tím. že jsem se po plavání už jen posouval dopředu. Na kole o 170 míst a na běhu o dalších 60. Pro mnohé čas na nic, ale při mém zvoleném volném tempu čas naprosto senzační a navíc jsem nechal dalších 350 chlapů za sebou,. Chlapů, kteří určitě dělají triatlon déle, než já. Ale asi jen málo trénují (smích).
Co se ti na závodě nejvíce líbilo?
Závod jako celek má skvělou organizaci, nádherný je prostředí písáku. Jste půl kilometru od břehu a pod vámi vidíte plavat ryby, spoustu fanoušků kolem trati co tě ženou dopředu. CZECHMAN Triatlon je úžasnej.
A je něco, co bys naopak změnil, nebo vylepšil?
Je to bezhákovej závod a spoustu závodníků by si mělo uvědomit co to znamená. Sice rozhodčí jezdili, ale jen co s motorkou odjeli, hned se zase někteří dali do hákování a to prostě není fér. Ale to si musí zamést před vlastním prahem především závodníci, ne organizátoři. Pak je to umístění ani nemůže těšit.
Šel jsi potom ještě nějaký triatlon?
Měl jsem v plánu tři půlky a několik dalších kratších závodů. Týden po CZECHMANovi jsem se na terénním triatlonu po defektu a saltu na kole zranil, nicméně závod jsem ještě dokončil. Zranění však odstartovalo sérii dalších zdravotních komplikací, takže letos jsem odjel jen tři triatlony a jsem z toho hodně zklamaný. Nicméně i tohle sport přináší. I tak mám aspoň jednu bednu – druhé místo z triatlonu pro členy Integrovaného záchranného systému, který se jel ve Svitavách.
Na startu v roce 2018 tě tedy uvidíme také?
Na CZECHMAN Triatlon 2018 jsem přihlášený a když mi to zdraví dovolí tak budu na startu. Věřte, že je to moje velký přání! Triatlon je úžasnej sport.
