Tato otázka se mi honila hlavou zhruba poslední dva měsíce. Chci běhat nebo si pořídíme Michalku? Myslela jsem na to při běhání, při ježdění na kole, pořád. Když už se mi podařilo na to dilema zapomenout, otevřela jsem třeba Runners World a tam celá kapitola o tom, jak si má člověk pečlivě naplánovat, na jaké závody chce jít a pak poctivě trénovat. Nevím. Zapnu facebook a tam kamarádi řeší, kdo je už přihlášený na maraton a že se závody Runczech pomalu vyprodávají. A samozřejmě následuje otázka: “A co ty? Co poběžíš, kdy poběžíš?” Nevím. Moje úvahy a rozhodnutí šly od “Viki pojďme na to hned vletět, já chci holčičku” po “jasně, halfironman v půlce prázdnin je ok.” A do toho se mě ještě sem tam někdo zeptal, jestli se nevrátím k házené. To byla jediná otázka, na kterou jsem znala jasnou odpověď 😀
Na jednu stranu v obchodech okukuju oblečení pro těhotné a nakukuju na miminka do kočárků, ale zároveň vím, že chci běhat, že se pořád zlepšuju, že mě to moc baví. Takže zasedla rodinná rada a probírali jsme, co dál. Ještě jedna běžecká sezóna nebo třetí dítě? Viktorek chce dalšího brášku a prý můžu běhat i s tím bráškou v bříšku 🙂 Já s Vikim jsme probírali pro a proti a nakonec vyhrálo běhání. Triatlon mě sice hodně chytil a zvládnout někdy v budoucnu halfironmana mě hodně láká, ale zatím to odsouvám 🙂 Promiň Peťo 🙂
Zároveň nám oběma bylo jasné, že se nebavíme jenom tak o běhání, jako jsem běhala doteď, ale že tomu chci dát víc. Že potřebuju jasné cíle, tréninkový plán a nad sebou trošku bič. Ano, že chci svého trenéra, protože jestli se chci v příšté sezóně opravdu zlepšit, bude třeba přestat spoléhat na talent a začít makat. Viki mi tohle říkal už dávno, ale já jsem k myšlence “opravdu trénovat” potřebovala dospět sama. Po letech vrcholového sportu jsem si neuměla představit, že bych do něčeho podobného šla dobrovolně znovu. No ale člověk se vyvíjí, názory se různě mění, možná jsem blázen, možná ten dril a napětí ze sportu k životu potřebuju. Nevím, ale rozhodla jsem se, že chci trénovat s trenérem.
A kdo bude trenér? Od začátku jsem věděla, koho bych si přála. Zase jsem pár dní chodila a sbírala odvahu a pak prostě napsala. Odpověď přišla za chvíli a byla kladná!!! Ale s varováním, že řízený trénink chce opravdu hodně sebekázně a je to jiné než běhat jako hobík. Takže teď už vám můžu říct, že příští sezónu mě bude připravovat Terka Šádková 🙂 Děkuju, děkuju, už se šíleně těším.
Terku si pamatuju z Ostravského maratonu 2014. Ona vyhrála maraton, já jsem uběhla svůj první půlmaraton. Později jsme se seznámily na atletickém tréninku Rungo. Ostravským nemusím Terku představovat, protože ji všichni znáte 🙂 Terka je skvělá běžkyně a na všech závodech sbírá medaile 🙂 Za poslední dobu třeba vyhrála Havířskou desítku nebo skončila druhá v mixech na Beskydské sedmičce. Prostě výborná, motivující, moc fajn a jsem strašně ráda, že se budu moct učit zrovna od ní.
Zatím nevím, jak přesně budu trénovat a jaké závody poběžím. To všechno musíme vymyslet, až se vrátím domů. A ještě nakonec odpověď na otázku, co blbnu s crossfitem? Teď jsem v takovém off season režimu a užívám si věci, které přes zimu nepůjdou dělat a taky na ně kvůli běhání nebudu mít čas. Jezdím na kole, cvičím jógu, plavu v moři a chystám se vyzkoušet crossfit.
Takže takový je plán 🙂 Jsem zvědavá, jaké to všechno bude.
Mějte se hezky.
A.
