My starší to dobře známe.. V dřívějších dobách (=za minulého režimu) se člověk občas obhajoval, že dělal, co šlo — i když mohl (u)dělat výrazně víc, být statečnější, víc bojovat, atd. Okamžitě slyším známou repliku z mé oblíbené divadelní hry Tři v tom.. “Copak jste se nesnažil? Nebojoval jako lev?.. Tedy v rámci možností, samozřejmě..” :)..:)
A tak v hektických dnech plánuji velmi dynamicky.. nejdříve mi Martin VP nabídl úvod do horolezeckého výcviku pro naprosté lamy.. na horolezecké stěně na Smíchově.:). Pořád jsem přemýšlel, jak bych se z toho vymluvil. Ještě v úterý při ranním běhu do práce přemýšlím o vhodné výmluvě.. Existuje jich spousta. Práce, zítřejší nečekaná návštěva u rodičů… Nadcházející silný jarní úklid u nás..:).. Ale nakonec v úterý odpoledne jsem na Smíchově a (s obavami) vyhlížím Martina. Nicméně, MVP vytáhl lezecké botky [s příběhem, který HCiTB zná a já se ještě teď směji:)], ještě potřísněné jeho vlastní krví — no a tak už s ním a s Markem za chvíli stojím u těch krátkých a “dětských” tras.. Na první jsem málem nepřelezl ani lehký převis v 1,5 m, pak mi málem spadly brýle.. No komedie. Nicméně, mám s sebou běžecký šátek, po jeho nasazení mi brýle na nose drží a není se nač vymlouvat, jen to zkoušet znova.:)
Abych to zkrátil.. ani jednou jsem nevylezl až nahoru. Ale ze svého pohledu.. Bojoval jsem jako lev ..tedy v rámci možností, že?..:). Ale když si uvědomím, že před pěti(?) lety jsem měl závrať i na židli při umývání okna, tak považuji svůj posun za malý zázrak.. A samozřejmě, zase se někdy zkusím k Martinovi přidat a třeba jednou tam nahoru vylezu.. I když to asi v tuhle chvíli není úplně podstatné.
[Pozitivní jsou ty komentáře známých a kamarádů.. “No konečně!”… “Tak kdy polezeš příště?”:)… “No ona trocha toho (horo)lezení ke skyrunningu patří”..atd. :)]
Středa bez běhu s návštěvou byla nějak plánovaná, ale následně se mi otevřela “perspektiva” jarního úklidu doma v pátek a přes víkend.. Určitě to znáte. Zavislák těžko “abstinentům” vysvětlí svoji závislost, Na moje slova “musím jít běhat”:).. by si moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mohla snadno vypěstovat silnou alergii (pokud už ji nemá):).. A tak inovativně přemýšlím a společně s V.I.Leninem se ptám .. “Što dělať?”.
Podobně jako Pavka Korčagin, nalézám inspiraci v práci a rozhoduji se ve čtvrtek později odpoledne vyrazit z práce metrem směr Puento Negro (=Černý most) a odsud podél potoků, rybníků a řek [nácvik na běhání v bahně v Albionu] domů do Stodůlek. Vychází mi to plus minus na 40 km, což by mohlo zažehnat moji mentální kilometrovou krizi, navíc budu doma kolem desáté hodiny, takže naprostá pohoda:).
Když ve svém běžeckém hábitu, v 3/4 elasťácích, vystupuji na Puento Negro (ta westernová španělština by mi měla aspoň trochu pomoci v tréninku, neboť mě všechno bolí a ani trochu se mi nechce), kousek v sídlišti potkávám jednoho kolegů z univerzity. Tradiční otázka, co já tady, že? Jestli jsme se přestěhovali.. Jako vždy klasik Jára Cimrman nabízí vhodnou odpověď .. Místo promiňte, trochu jsem se zamodlil:).. Přiznávám, že jsem se trochu zaběhl, že jsem na cestě do Stodůlek… Stěrače naštěstí stírají, světlo svítí.. navigace naskočila [a já si ani nevšiml, jestli si kolega neťuká na hlavu, jestli mám všechno pohromadě:)]… a tak pokračuji k památnému rybníku Martiňák a od něj postupně směrem na Štěrboholy, Měcholupy a Hostivař.
Slunce pomalu zapadá, ještě jednou se ohlédnu.. Ano “Hic sunt Leones!” [= tady žijí Leony:)].. Ano, ano, přesně zrovna tudy pobíhá paní ředitelka iTB.. Zrovna v tomhle rybníku se (spolu se známou ondatrou) koupe neméně známý ledový muž Machy.. Ale ani jeden z nich není na blízku a tak běžím sám.. hezké cestičky až .. až do Měcholup.
V Měcholupech, mě mapy.cz nabídly běžecky ne moc šťastnou (a prý turistickou!) trasu, kopírující silnice s provozem na stupni 4 (Kutnohorská, K Měcholupům, Hornoměcholupská..). Stařík, který kouřil před supermarketem moje pobíhání lakonicky komentoval.. “To už je zdravější ten vzduch nasávat přes cigaretový filtr!”..:).. Nedaleká Průmyslová prozrazuje, kde se rodí t-birdova běžecká forma na Spartathlon a jeho skvělá příprava na proběhnutí Korintem:). Teda upřímně, tohle je neskutečný industriál! Proti tomu je Barandovský most v podstatě přírodní rezervace:).
Naštěstí po pár kilometrech mě navigace stáčí k Hostivařské přehradě.. a pak už více-méně pokračuji po trase (nového) POPu. U krále Václava si dávám pivo, čelovka moc nesvítí..[Příště beru Lucifera!].. ale pocity skvělé:). Kolem desáté vylézám z parku ve Stodůlkách.. a cítím se fantasticky.
Mezi námi, jsem hluboce přesvědčený, že v boji s protivenstvími světa, s vlastními pochybnostmi, .. není nic lepšího než pozice šíleného podivína… Aspoň mně to dává sílu. Být jako správný křesťan schopen nastavit i tu druhou tvář:),… Například na představu celodenního jarního úklidu domu ve slunečném dni odpovědět.. Samozřejmě.. kdy jindy, že? 🙂
Anička se (asi marně?) snaží mi vytlouci z hlavy moji posedlost nasbíranými kilometry:), ale … v pondělí se aspoň podle její rady snažím trochu zrychlit. Relativně svižně dobíhám do práce, a tam slovy dětského vtipu “mako-jako-pako” :).. a odpoledne se chystám zpět.. Syn nechává vzkaz, že by šel se mnou běhat? Ale že bych měl být doma brzo.. Prozatímní rekord dvojsměrky je tím překonán:), otevírám branku pár minut před 6, vypiji sklenici vody, převlíknu tričko (prý jsem holka!), vezmu syna a Deri a vyrazíme na zbývajících 9 km do údolí..
Večer sedím, pracuji v klubovně s Deri na klíně, hezkých 39.5 hřeje na duši:).. a promýšlím logistiku dalších dní.. Zítřejší (úterní) běžecká hospoda, znamená alespoň ranní běh do práce… Co kdyby to potom nevyšlo, že? Halina Pawlovská by to jistě komentovala slovy, že zoufalé ženy, dělají zoufalé věci..
Já se vracím ke svému úvodnímu motivu.. Jjo, bojuji jako lev.. tedy samozřejmě.. v rámci možností:)!
Všemu zdar! Ultra a našemu úsilí.. zvlášť! 12:)
