Paleo zdravě: rozhovor s Julií Zákosteleckou o Paleo stravování
V předešlém článku o výživovém programu Whole30, jsem vám slibovala rozhovor s výživovou specialistkou Jůlií Zákosteleckou o Paleo stravování. Před pár dny jsme společně zahájily výzvu, kde jsme se rozhodly stravovat podle programu. Whole30, což je striktnější způsob Paleo stravování. Doufám, že vás rozhovor nakopne a přidáte se k naší výzvě! #whole30holkyveforme
Julie, na Vašich webových stránkách jsem se dočetla, že jste s výživovým poradenstvím začala před devíti lety. Vzpomenete si, co Vás tehdy přimělo k tomu, abyste se nad Vaším stravováním zamyslela?
Už je to dokonce i deset let J Výživu jsem vystudovala na Vyšší zdravotnické škole. Před tím jsem se již o výživu dost zajímala, i když ne zrovna úplně šťastně. Mám za sebou problémy s poruchami příjmu potravy. V 17 letech mě přeskočilo, začala jsem držet dietu a trochu jsem to s tím hubnutím přehnala, no spíš trochu víc. Jedna z příčin byla i ta, že jsem začala číst knížky Fit pro život, které byly napsány dost fanaticky a mladou holčinu úplně zblbly. V 18 letech jsem pak byla hospitalizovaná v nemocnici na tzv. výkrmu a následně jsem docházela do denního stacionáře na terapie. Když jsem se pak rozhodovala, kam se přihlásit na školu po gymnáziu, volba padla i na studium výživy. No, a na tuto školu jsem byla přijata. Jako jedna z mála jsem u tohoto oboru zůstala, zařídila jsem si živnost a své poznatky jsem začala předávat svým klientům.
Sama jste vyzkoušela mnoho principů stravování, jaký směr/dieta byla největší omyl?
Největším omylem byly právě poruchy příjmu potravy. Začalo to nenápadným osekáváním jídelníčku, následovalo dlouhodobé hladovění a poté období přejídání se a zvracení. Toto bych opravdu nikomu nepřála.
Paleo, raw, vegan, vegetariánství…skoro denně se objeví nový výživový směr, čím by se měl člověk řídit, aby se rozhodnul správně?
Na tuto otázku je velice těžké odpovědět, jelikož ani ten největší expert na výživu přesně neví, jaká strava je opravdu ta nejideálnější. Možná je to kombinace všech zmíněných J Jedno je však jasné. Do naší stravy nepatří průmyslově zpracované potraviny. Tyto potraviny jsou pro naše těla zcela nepřirozené a způsobují řadu zdravotních problémů.
Já osobně jsem velký experimentátor, ale problém je, že se vždycky nadchnu a pak mi to moc dlouho nevydrží, protože do toho jdu po hlavě. Je podle Vás lepší, začít postupně a v postupných krocích přejít na svou cílovou stravovací cestu?
Někomu vyhovuje pozvolný přechod, někomu rychlý přechod, to je vždy individuální. Ale asi pro mnohé z nás je ideálnější pozvolný přechod, který je méně drastický a i jak vy zmiňujete dlouhodobě lépe udržitelný.
Pokud někdo nad jídlem nikdy nepřemýšlel a jedl bezhlavě vše, co mu přišlo pod ruku, bude mít s drastickým přechodem velké potíže. Je tedy ideálnější postupné vynechávání potravin, které mají negativní vliv na náš organismus, nějaké období si na tuto změnu zvyknout a až poté udělat krok další.
Byla jsem dlouho vegetarián, vegan a testy na intoleranci potravin před 6 měsíci mi udělaly ve všem zmatek. Vyšel mi pravý opak vegetariánství, mám jíst výhradně maso, zeleninu, vejce, ořechy – učebnicové Paleo. Co byste doporučila vegetariánů/veganům, kteří chtějí přejít na Paleo, jak začít?
Pokud je to přechod ze zdravotních důvodů jako u Vás, je nutnost ze své stravy vynechat opravdu potraviny, které mají negativní vliv na zdraví jedince. Nejspíše Vám byla prokázána intolerance na mléčné výrobky, luštěniny a obilniny. Vynechala bych tedy v prvé řadě ty a nahradila je stabilními tuky (např. avokádem, olivami, kokosový olejem). Tuky Vám dodají dostatečnou energii a zasytí Vás na delší čas. Pokud má někdo s masem velký problém, není nutnost to zcela lámat přes koleno. Existuje totiž i odnož palea a to paleo veganství či paleo vegetariánství. Sice se Vám o dost sníží výběr potravin, ale i tak se dá žít. Pokud maso chcete začít zařazovat, doporučovala bych z počátku dělat pozvolné kroky. Zařazovat např. nejdříve vejce, poté ryby a pak další druh masa dle oblíbenosti. Upozorňuji, že maso v jídelníčku nemusí být každý den. Může se stát, že zpočátku bude mít tělo problém s trávením živočišných bílkovin. Je to z důvodu, že si je odvyklo trávit, pokud jste byla dlouhou dobu vegan. I to se dá ale dobře zvládnout. Doporučuji si pořídit potravinový doplněk, který vám trávení usnadní, ideálně kombinaci Betainu HCl a trávicích enzymů.
V poslední době se hodně mluví o Whole 30, já osobně mám doma 2 knížky, které principy Whole30 vysvětlují, jaký je Váš názor na tento 30ti denní program?
Cílem tohoto programu je skoncování s nezdravými stravovacími návyky. Tento nutriční restart pomáhá obnovit zdravý metabolismus, upravit trávení, zklidnit systémový zánět v těle, upravit hormonální nerovnováhu, zbavit se závislosti na cukru, vybudovat si správný vztah k jídlu a odhalit potraviny, které mají negativní vliv na zdraví a výkonnost. Pokládám ho tedy za velice prospěšný.
Tímto programem by měl projít každý z nás. I když někteří program neukončí zrovna úspěchem, pomůže jim v tom, že si uvědomí, jak moc jsou otroky svých nezdravých návyků a budou se je poté snažit postupně odbourat.
Cukr-zabiják neboli bílá droga. Další trend dnešní doby, cukr je všude a nejzrádnější je Fruktoza. Jaké jsou Vaše zkušenosti s cukrem a jeho vyřazením z jídelníčku?
Dnešní konzumace cukru, hlavně u dětí, je velice alarmující. Cukr je bohužel všude, i tam, kde bychom ho nečekali. Co se týče zmíněné fruktózy. Někdo by vaše upozornění mohl špatně pochopit, raději tuto problematiku trochu vysvětlím. Fruktóza je ovocný cukr. V ovoci jako takovém bych však zas takový problém neviděla. Ovoce obsahuje i další prospěšné složky jako např. vlákninu, minerály a vitamíny, tudíž se jeho konzumaci v určité míře vyhýbat nemusíme. Strašákem číslo jedna je však fruktózový sirup, který výrobci potravin bohužel přidávají skoro všude.
Osobně jsem s vyřazením cukru problém neměla. Žádná sacharidová chřipka na počátku se nedostavila, ale bylo to nejspíše tím, že již před tím jsem cukr a sacharidy všeobecně omezovala.
Zajímavé je, že když po čase, kdy cukr vyřadíte, ochutnáte nějakou dříve oblíbenou potravinu plnou cukru, zjistíte, že vám už vůbec nechutná, jelikož je opravdu přeslazená a vůbec nechápete, jak jste ji někdy mohli považovat za dobrou.
Slaná snídaně - v dnešní době kaší, smoothies, ‘‘ zdravých koláčků ‘‘, člověk mnohdy tápe nad možnostmi slané snídaně. Jaké jsou Vaše nejoblíbenější slané snídaně?
Je pravdou, že i pro mnohé mé klienty je zpočátku právě slaná snídaně největším oříškem. Co budu jíst, když nesmím pečivo, obilninové kaše apod.? No, jíst budete jídlo, to je pochopitelné J A jídlo je i třeba zeleninová polévka. I ta lze připravit tak, aby Vás skvěle zasytila. Další moji oblíbenou slanou snídaní jsou vejce na různé způsoby se zeleninou, domácí šunka s avokádem a zeleninou nebo zbytek jídla od večeře.
Pokud se člověk rozhodne využít Vašich služeb výživového poradenství, jídelníček, který sestavíte bude výhradně Paleo?
To vždy záleží na domluvě a taky na zdravotním stavu klienta. Vždy si každého klienta nejdříve podrobně vyzpovídám a navrhnu mu nejlepší kroky dle toho, co se dozvím. Už z tohoto rozhovoru poznám, jestli je daný člověk připraven na velkou změnu či jen na nějakou méně razantní. Potom dle toho postupuji. Každému se však snažím vysvětlit, jak důležitá je pro jeho zdraví kvalita potravin. Kladu tedy důraz na to, aby z jídelníčku byly, co nejvíce vyřazeny průmyslově zpracované potraviny a zařazeny alternativy, které jsou zdraví prospěšné.
Náš blog je zaměřený na aktivní holky, co chtějí být ve formě, máte svůj tajný tip, který byste našim čtenářkám doporučila?
· jezte, co nejvíce čistě a jídlo si vychutnávejte
· myslete na dostatečný pitný režim, voda dělá zázraky
· hodně choďte pěšky a nebojte se zvedat těžké věci
· odpočívejte a myslete na dostatečný spánek
· hrajte si a choďte na čerstvý vzduch
· usmívejte se a mějte rádi sebe i své tělo
· usmívejte se a mějte rádi sebe i své tělo
Výsledek ankety nejlepší atleti Moravské Slavie za rok 2016
první tři v kategoriích budou vyhlášeni v sobotu dne 11.3.2017 ve 20,15 při pořádání 2. sportovního plesu.
Výsledek Ankety nejlepší atleti Moravské Slavie Brno, spolek za rok 2016
Kategorie DOSPĚLÍ
závodník body trenér
1 Vnenčáková Soňa 50 Jiří Šmiták
2 Orálek Daniel 21 bez trenéra
3 Hlavenka Tomáš 19 bez trenéra
4 Krcháková Alena 13
5 Kollár Martin [...]
A co ty a crossfit?
Oblečení najdete na reebok.cz Crossfit. Kdykoli tohle slovo zaslechnu nebo vidím, okamžitě se stane centrem mojí pozornosti. Ne snad proto, že bych byla crossfiťák (což mě pokouší čím dál víc), ale můžu se asi považovat za dost velkýho fanouška (a asi i trochu stalkera), protože přesně patřím mezi ty, co se do noci koukaj na […]
Trans Gran Canaria 360° – vo co go?
Trans Gran Canaria má své pevné místo ve světovém ultratrailovém kalendáři (poprvé se běžela v roce 2003) a v posledních letech se zde schází špička, ale trasa 360° se letos běží poprvé a dost se od ostatních tras liší. V čem je 360ka jiná? Krom toho, že je více jak dvakrát delší než hlavní trasa...
The post Trans Gran Canaria 360° – vo co go? appeared first on Pavel Paloncý - Adventure racing, ultratrail, rogaining a podobně.
Bochníčková-Matějáková-Freibergerová-Jeřábková
překonala halový klubovní rekord juniorek ve štafetě 4 x 200 m časem 1:51,23
na halovém MČR juniorek v Ostravě. Překonala tak rekord, který zaběhla děvčata na HMMaS v sestavě Bochníčková-Jeřábková–Hladíková-Freibergerová E v čase 1:53,07
Riddle Me This: Running Efficiency Metrics Showdown
As you saw yesterday and over the weekend, sometimes gadget things just don’t make sense. And one of those things has been the tsunami of data I collected on a single run this weekend, using a wide variety of products designed … Read More Here →
Skechers GOrun Forza 2 Review
The Skechers GoRun Forza 2 is a dependable everyday trainer. It is the go to for your weekly long runs and recovery days after a hard workout
5 Random Things I Did This Weekend
A gadget packed weekend is in the books! Here’s what I was up to. 1) Putting in trainer time I kicked off the weekend with a bit under an hour on the trainer. Nothing fancy, no apps or other complexity. … Read More Here →
Já genderfluid? Díl druhý.
Před necelým rokem jsem napsal text Já, genderfluid. Bylo by dobré, kdyby jste si to před dalším čtením přečetli, ale pokud je to na vás příliš dlouhé, tak takové tl;dr: Po celý život jsem pozoroval chutě být kluk, ale nikdy nebyly dost silné, abych to nějak řešil. Až někdy v posledních letech jsem to přeformuloval z “chci být kluk” na “já vlastně JSEM chvílema kluk”. Označil jsem se za genderfluid, a považoval to za uzavřené.
To se v poslední době mění. Ty “mužské období” začali být čím dál častější, delší, a taky tak nějak… intenzivnější.
Píšu tenhle text jako pokračování mého vyprávění. Částečně protože poslat to do veřejna mi pomáhá si uspořádat myšlenky. Částečně protože chci mít kam odkazovat lidi, kteří se budou ptát, proč píšu v mužském rodě. Částečně protože chci zdokumentovat svoji cestu. A částečně pro ty, kteří budou něčím podobným procházet po mně.
U prvního dílu mi bylo vytknuto, že je to sbírka stereotypů. A byla. Ale já netuším, jak o tomhle tématu mluvit bez nich. Jasně ženu ženou nedělají sukně, líčení a šperky. Nestane se míň ženou, pokud to nebude mít. Jsou to takové signály pro okolí, které jsou o to víc potřeba, pokud okolí předpokládá opačný rod. Stejně tak, pokud já si ostříhám vlasy, oblíknu mužské oblečení a začnu mluvit v mužském rodě, tak to ze mě muže neudělá, pokud jím už teď nejsem. Ale snižuje to ten vniřní pocit drhnutí, nesouladu. Asi to, jak jsou dnes ve společnosti některé stereotypy nastavené, žije i v mé hlavě a silně to ovlivňuje jak se cítím.
Takže zpět, co se vlastně děje? Jsou chvíle, kdy se v té ženské roli cítím děsně nepříjemně. Je to spousta drobností, a pár velkejch věcí.
Tak třeba, byl jsem na teambuildingu se zbytkem firmy. Jsem programátor, firma programátorská, takže to byla chata plná kluků...a já. Už když jsem tam jel, tak jsem si říkal, že to bude takové výbušné prostředí, ale vymiňoval jsem si, že nechci dělat problémy. Ale přesto, když jsem někde uslyšel něco ve smyslu “Ty jsi holka, takže” tak jsem na to reagoval dost negativně. Trochu je mi to zpětně líto, protože oni vlastně neřekli nic špatnýho, mysleli to dobře a všechno. Ono to samotný upozornění na to, že mě vidí jako ženu bylo to, co bylo nepříjemný. Ne to, jak ta věta pokračovala. Někdy v noci když jsme se spolu opili tak mi uteklo v debatě na to téma, že se prostě jako žena necítím. Nebyla na to žádná zapamatovatelná reakce, což je vlastně asi ok.
Zažil jsem taky svoje první gender dysforie. Pro ty, co o tom nikdy neslyšeli, je to termín pro stav, kdy se translidi cítí špatně z toho, že jejich tělo neodpovídá tomu, jak se vidí. Já už jsem v minulém článku psal, že jsem mnohokrát toužil po penisu. To ale vůbec nebylo na té úrovni intenzity, kterou občas zažívám teď. Je to pocit, že moje tělo je neuvěřitelně špatně. Jako kdyby mi někdo našrouboval hlavu na špatný tělo. Není to jen o pohlavních orgánech a prsech. Je to i linie boků a velikost ramen. A všechny tyhle věci. Je to pocit, který mě má tendenci házet do deprese, úzkosti, nebo paniky, podle toho, jaký je den.
Super paradoxní je, že mi teď to tělo přijde vlastně hezčí než dřív. Vždycky jsem si přál mít míň tuku a víc svalů. Abych měl užší boky, větší ramena, bicáky. A doufal jsem, že se mi u toho zmenší prsa. Dokonce mě to dovedlo k takové lehčí(?) formě poruchy příjmu potravy, ale to je na jiný text. Divný je jen to, že mi nikdy nedošlo, že to, co na těch tělech fitnessek nejvíc obdivuji, jsou části, které jsou tak mužské, jak jen bez hormonů ženské tělo být může. Teď se ale často dívám na své tělo, a říkám si “to je vlastně docela pěkný ženský tělo”. Akorát je jako cizí. To odmítnutí jako celku mi umožňuje vidět ho pozitivně. Je to tak wtf, jakej z toho asi máte pocit při čtení.
Co se prsou týče, už kdysi jsem vážně uvažoval o zmenšení. V době, kdy jsem si to vůbec nespojoval s otázkou genderu. Prostě jsem si jen přál nemuset furt nosit podprsenku a aby tak nepřekážely. Zpětně mi to přijde trochu směšný, jak jsem si jako mohl nevšimnout týhle motivace.
Hodlám tenhle text dát na fb, tak se budu krotit v těch dalších popisech fyzické dysforie. Nechám to u toho, že co se těch částí pod spodním dílem plavek týče, umí to být velmi silné, velmi konkrétní a velmi bolavé.
Po prvním takhle silné dysforii jsme o tom mluvili víc s mužem, a chvíli jsme používali pro mluvení o mě mužský rod. Bylo to jak balzám na duši. Jakože, neuvěřitelně příjemné. Pochybuji, že cis lidé mají takový zážitek, nevím k čemu to přirovnat. Je to jak přijít domů.
Ale další den jsme v tom nepokračovali, a já to neřešila. Zjevně variuje to, jak moc mi ten ženský rod vadí. A taky jak moc pozornosti jsem tomu ochotný věnovat. Protože, i když mi to zrovna vadí opravdu hodně, tak mě stojí dost snahy mluvit o sobě v mužském rodě. Jako bych musel každou větu projet v hlavě, jestli jí řeknu “správně”. Ale zůstává, že když na mě někdo použil mužský rod, aniž by to zrovna bylo to, o čem jsme se bavili, tak to vždycky bylo mega příjemné. Ani jednou to nebylo špatně.
Čas pro trochu filozofickou vsuvku. Co to vlastně znamená být mužem či ženou? Nevíme! Zjevně to nejsou ty vnější znaky jako styl oblékání. To by bylo dost debilní. Těžko to bude to, jak vás ostatní vidí.To by bylo ještě horší, definovat člověka zvenku. Je to chování? Těžko, všichni známe protipříklady, kdy se žena chová “mužně” a muž “žensky”. Zbývá neurčité něco, jak se člověk cítí. Jenže o tom se vůbec nemluví! Protože gender řeší feministky a ty nemáme rádi, áno. Vím, že existují nějaké mužské skupiny, kde se o něčem takovém možná baví. Co to vlastně znamená být mužem. Ale tam mě ze zjevných důvodů nepustí. Vím že taky existují nějaké ženské, ale tam ze zjevných důvodů nechci. Jinak se to v běžné společnosti objevuje jen jako nástroj konfliktu, třeba: “Chovej se jako chlap!”. To nikoho k zamyšlení nepřiměje.
Takže nevíme, co to vlastně znamená cítit se mužem. Není proti čemu poměřit, co je to, co vlastně cítím. Vím, že mě potěší mužský rod. Vím, že se mi líbí si vzít na sebe mužské oblečení. (Zatím jsem teda testoval jen tričko, které jsem ukradl doma.) Ale to jsou jen okrajové záležitosti. To hlavní je masivně nepopsatelné.
A aby to nebylo jednoduché, tak se to přelévá. Já opravdu netuším, co si teď myslet. Kdo/co vlastně jsem? V naprosté většině času se necítím být holka. Ale jen část z toho se cítím být muž. V tom zbytku masivně nevím.
A aby to nebylo jednoduché, tak se to přelévá. Já opravdu netuším, co si teď myslet. Kdo/co vlastně jsem? V naprosté většině času se necítím být holka. Ale jen část z toho se cítím být muž. V tom zbytku masivně nevím.
Viděl jsem výborné videa jednoho páru agender, a demiboye. Bylo to tak pěkný. Byli s tím v pohodě, nebo aspoň tak vypadali. Mluvili o svých identitách tak, že jsem skoro měl chuť se nějak překlasifikovat. Jenže vlastně k čemu. Jen hrstka lidí vlastně ví, co ty slova znamenají. A pro zbytek to bude znít jako něco weird mezi tak jako tak.
Uvažoval jsem, jaké by se mi líbilo mužské jméno. Mám favorita, ale ještě ho musím otestovat v soukromí, jestli to zní správně. Ale za to mě už stihlo napadnout, jak ho zoficiálnit. Jak možná víte, tak v České republice si nemůžete změnit jméno ze ženského na mužské, aniž byste se předtím nechali sterilizovat. Ale příjmení mají mnohem menší omezení. Žena může mít příjmení bez -ová, pokud prohlásí že se cítí být cizinkou nebo nějaký takový wtf. A příjmení, které jsou vlastně křestní jména normálně existují. Navíc bych se zbavil svého existujícího příjmení, který mě celý život štve. A ani bych se kvůli tomu nemusel vdávat… ani ženit.
Je možný, že mě uslyšíte a uvidíte mluvit v obou rodech. Nejlepší, co můžete udělat, je reagovat v tom, co slyšíte ode mě. Můžete získat extra body za reagování v mužském, pokud já použiju ženský, ale to je pro overachievery. Mám to vlastně relativně dobrý, kdy mě mužský potěší, ale ženský neurazí. Jinak je asi ideální si toho vlastně nevšímat. Já tím totiž vážně nechci budit pozornost. Chci jen nějak minimalizovat ty nepříjemný pocity, co z toho plynou.
Mám trochu obavy, jak to bude působit na okolí. Co když budu s krátkýma vlasama a v mužském oblečení vypadat jako blázen? Je to kompatibilní s mojí novou teoretickou kariérou kouče? Je ok používat mužský rod ve firemní komunikaci? A co potom v komunikaci s klienty? Co když si tím zavřu nějaký zásadní dveře? Bude mě pak ještě někdo chtít vázat? Bude mě někdo chtít jako letce na akrojógu?
Je to zvláštní, že mi to nikdy nepřišlo u točení filmu o bdsm, ani u povídání o polyamory v televizi. Asi je to proto, že tamty věci jsou zábava, zatímco tohle je převážně jen trápení. A taky, že ani jedno z toho není vidět na člověku na ulici. Nějaký rozumný hlas v hlavě mi říká, že se nemám čeho bát, že svět viděl už divnější věci, a naprosté většině lidí to bude úplně jedno. Ale stejně tam vnímám hroznou bariéru.
Půlmaratón kolem Boleváku
V sobotu 18.2.2017 jsem měl v plánu první letošní běžecký půlmaratón, který klan Šroubků pořádal opět kolem Velkého Boleveckého rybníka. Slimča nemohl, protože musel celý týden "trpět" s manželkou a vnoučaty na horách.
Jak jsem naplánoval, tak...