Kbelská desítka 4.3. 2017
Již tuto sobotu ve Kbelích.
Příjemná desítka na otevření sezóny.
Start ve 12:30.
Sraz ve 12:10 u rybníčku na návsi.
Příjemná desítka na otevření sezóny.
Start ve 12:30.
Sraz ve 12:10 u rybníčku na návsi.
Březnová Challenge
Dlouho jsme tu neměli žádnou výzvu, soutěž a společnou akci a je načase to změnit. Čas běží, nebo spíš letí…před chvílí byly Vánoce, řešili jsme cukroví a dárky, v lednu jsme se zabývali opět cukrovím, ale spíše tím, jak se zbavit následků jeho konzumace na našem těle a tradááá na dveře nám klepe březen.
Březen je fajn měsíc, není ještě jaro, ale zima už je na ústupu a cítíme vždy větší příval energie. Je fajn se na chvíli zastavit a říct si, co chceme stihnout do léta, ať už se to týká změny postavy, natrénování na nějaký konkrétní závod nebo se jen prostě dobře cítit v šortkách a plavkách. Březen je totiž ideální v tom, že je uprostřed a do léta je ještě čas věci změnit, ale je potřeba začít s příchodem březnových dní, jinak se požadovaných cílů nedočkáme. Jako Holky ve Formě vám chceme se začátkem této cesty pomoci a máme pro vás běžeckou výzvu s názvem ‘‘ Stovka v Březnu ‘‘.
O co vlastně půjde?
Vaším cílem bude naběhat v březnu 100 km a postovat na Instagram fotky v průběhu měsíce s hashtagy: #stovkavbreznu #holkyveforme a nezapomeňte nás na fotce označit @holkyveforme.
Tuto challenge bychom s vámi rády zakončili o měsíc později 1. dubna společným Aprílovým výběhem na pražské Ladronce a společně tak oslavily naše snažení.
Tuto challenge bychom s vámi rády zakončili o měsíc později 1. dubna společným Aprílovým výběhem na pražské Ladronce a společně tak oslavily naše snažení.
Nejlepší fotka z Istragramu vyhraje startovné na závod v rámci seriálu Run Tour 2017 a tři nejlepší kosmetické výrobky od značky Weleda. V rámci Aprílového výběhu vás čekají také soutěže o ceny.
Váš jediný úkol je začít od 1.března pravidelně běhat, postovat fotky na Instagram s požadovanými hashtagy a hlavně si o užít!
Jaro je tu, léto je za dveřmi, běžecké sezoná před námi a je na čase se na ní pořádně připravit J!
Tak co, jdete do toho s námi?
Jubileum ozdobené novinkami
V sobotu dne 11. března 2017 se uskuteční v Mořkově již desátý ročník běžeckého závodu ,, Mořkovský zajíc.“ Tento závod je tradičně prologem osmidílného seriálu již 24. ročníku Lašské běžecké ligy, který pořádá Atletický klub Emila Zátopka Kopřivnice. Organizátoři se letos rozhodli změnit trasu závodu. Z původního místa nad vlakovým nádražím, přesunuli centrum dění k Hasičské stanici v Mořkově. Pořadatelé závodu věří, že se tento fakt odrazí na zvýšeném zájmu veřejnosti. Sportovní dopoledne bude tradičně zahájeno během dětí pod názvem ,,Mořkovský zajíček.“ Od 9,30 hod. zde proběhnou soutěže v sedmi běžeckých kategoriích. V 10,30 hod. odstartuje hlavní závod na 10 km. Tím, že se poběží čtyři okruhy, se naskytne pro diváky atraktivní podívaná. Kdo si netroufne zaběhnout tuto trasu, může absolvovat kondiční běh na 2,6 km. Zpestřením závodu bude soutěž o nejlepšího mořkovského běžce. Dalším lákadlem bude fakt, že všichni účastníci hlavního závodu obdrží balíček s uzeninou. Navíc mohou získat běžci v rámci losování hodnotné věcné ceny. Těšíme se na Vaši účast!Jiří Harašta
Tréninky atletické školky od března,
tj. od čtvrtka 2.3.2017, se budou již konat opět na stadionu na Vojtové,
namísto tunelu, ve stejném čase jako doposud, tj. od 15:30 do 16:30.
Jana Jeřábková, trenérka
5 Random Things I Did This Weekend
The last weekend in February – already?!? I feel like February just started last week, and now somehow it’s basically over. In any case, here’s what I was up to as we split our time in both Paris and Barcelona. … Read More Here →
Winter Run Praha 2017
Sobota 25.2.2017
Po šesti týdnech mě konečně čekají další závody. Hurá! :-) Tolik jsme na ně s Augustýnkem natěšení, že se oba probouzíme už ve tři čtvrtě na šest. Vyrážíme na závěrečný díl série Winter Run, který hostí pražská Ladronka. I přes svítící sluníčko panuje poměrně chladné počasí. Aby ne, jsme přece na zimním běhu :-).
Před půl jednou stojím v koridoru a užívám si předstartovní atmosféru. Už je to zase tady :-). Od teďka opět téměř každý týden v čudu :-). Na výletech, za novými zážitky. "Zkontrolujte si všichni, jestli máte na botě přidělaný čip!" "Já nemám boty." :-D Do startu zbývají poslední desítky vteřin, když si navzájem přejeme hodně štěstí. Mám slzy v očích. Copak už jsem tak stará, že se pokaždé tolik dojímám? :-)
Zpočátku se snažím držet nejrychlejších žen, brzy však začínám ztrácet. Nohy mám těžké, tuhé, bolavé. Já tušila, že na mně to týdenní řádění s kočárkem na vysočanské cyklostezce zanechá následky... Ale prožila jsem krásné jarní podvečery, které stály za to ❤️. Zatímco tam jsem létala, skoro se až vznášela, nyní mi to moc nejde :-(.
Napodobit moji loňskou fenomenální sezónu snů nebude snadné. Nejdůležitější je stejně ta radost ze života, kterou mi běhání přináší :-).
V posledních stovkách metrů udolávám běžce, co byl po celou dobu přede mnou. Bojuji až do konce.
Pod šestatřicet minut jsem to o kousek nestihla, takže odměna v podobě italské zmrzliny mě mine. Nicméně ono je dobře, že nejde vždy vše úplně po másle. Člověka to pak aspoň hezky nakopne ;-).
Sice jsem běžela zhruba o minutu pomaleji než loni v Olomouci, ale trať zde měřila o čtyři sta metrů víc, takže pomalejší než před rokem nejsem :-). Nakonec osmé místo v konkurenci, jaká se tady sešla, beru všemi deseti. Ostatně ani Zuzka Rusínová, jíž jsem favorizovala, na bednu nedosáhla.
Po šesti týdnech mě konečně čekají další závody. Hurá! :-) Tolik jsme na ně s Augustýnkem natěšení, že se oba probouzíme už ve tři čtvrtě na šest. Vyrážíme na závěrečný díl série Winter Run, který hostí pražská Ladronka. I přes svítící sluníčko panuje poměrně chladné počasí. Aby ne, jsme přece na zimním běhu :-).
Před půl jednou stojím v koridoru a užívám si předstartovní atmosféru. Už je to zase tady :-). Od teďka opět téměř každý týden v čudu :-). Na výletech, za novými zážitky. "Zkontrolujte si všichni, jestli máte na botě přidělaný čip!" "Já nemám boty." :-D Do startu zbývají poslední desítky vteřin, když si navzájem přejeme hodně štěstí. Mám slzy v očích. Copak už jsem tak stará, že se pokaždé tolik dojímám? :-)
Zpočátku se snažím držet nejrychlejších žen, brzy však začínám ztrácet. Nohy mám těžké, tuhé, bolavé. Já tušila, že na mně to týdenní řádění s kočárkem na vysočanské cyklostezce zanechá následky... Ale prožila jsem krásné jarní podvečery, které stály za to ❤️. Zatímco tam jsem létala, skoro se až vznášela, nyní mi to moc nejde :-(.
Napodobit moji loňskou fenomenální sezónu snů nebude snadné. Nejdůležitější je stejně ta radost ze života, kterou mi běhání přináší :-).
V posledních stovkách metrů udolávám běžce, co byl po celou dobu přede mnou. Bojuji až do konce.
Pod šestatřicet minut jsem to o kousek nestihla, takže odměna v podobě italské zmrzliny mě mine. Nicméně ono je dobře, že nejde vždy vše úplně po másle. Člověka to pak aspoň hezky nakopne ;-).
Sice jsem běžela zhruba o minutu pomaleji než loni v Olomouci, ale trať zde měřila o čtyři sta metrů víc, takže pomalejší než před rokem nejsem :-). Nakonec osmé místo v konkurenci, jaká se tady sešla, beru všemi deseti. Ostatně ani Zuzka Rusínová, jíž jsem favorizovala, na bednu nedosáhla.
Week in Review–Feb 26th, 2017
The Week in Review is a collection of both all the goodness I’ve written during the past week around the internet, as well as a small pile of links I found interesting – generally endurance sports related. I’ve often wondered … Read More Here →
Rohálovská desítka 2017
Letošní již 24.ročník tohoto tradičního a prestižního závodu se konal poslední únorovou sobotu a jako každý rok, tak i letos otevřel bežeckou sezónu. Na Rohálovské desítce o kvalitní běžce nebývá nouze a všichni můžou otestovat svou pilnou zimní přípravu.
Počasí při závodě bylo příznivé, jediná výtka může směřovat k dost silnému protivětru, který všechny potrápil na zpáteční cestě z Tučap.
Kdo závod zná, tak ví, že med to zrovna není a kopce dokážou dost potrápit. Nejlépe se s tratí popasoval ukrajinský závodník Matvitchjuk Alexander (JM Demolex Bardejov) 31:16min. druhý byl v cíli olympionik z Londýna Kreisinger Jan běhající za (SK Studenec) 32:15min. A jako třetí Míč Robert (VSK Univerzita Brno) 32:39min.
V ženách vyhrála svůj 12tý titul v prusinovicích Kamínková Petra (Svatý Kopeček) 36:57min., druhá doběhla naše Petra Pastorová 38:00min. a třetí Esentierová Adéla (Baláž EXTREME-TEAM Ostrava) 39:57min.
Z naší výpravy:
20. Fousek Jan 35:32 i když v Prusinovicích mám lepší časy tak vzhledem k podmínkám dobré. 34. Marek Škapa 9.v kat. 37:21 pro Máru to byl Prusinovický osobák takže s výsledkem spokojenost. 42. Petra Pastorová 2. v kat. 38:00 běžela v přípravě na zahraniční akci :-) 73. Dan Šindelek 4.v kat. 39:55 bohužel v kategorii bral bramboru ale Dan se po zranění vrací a snad se brzy dostane na svůj standart a bude zase prohánět mladíky. 105. Tomáš Mrajca 29.v kat. 41:20min. Tomáš se ke svému výkonu nevyjádřil asi byl ještě v šoku z páteční výhry Vítkovic 4:0 nad Libercem a možná trochu rozčarovaný z neproměněného nájezdu? čert ví... 275. Láďa Dvorský v kat. 27. 47:39min. Láďa pomalu ale jistě nabíhá objemy na Prahu, kterou kvůli zranění pár let vynechal, doufám že letos mu to vyjde a bude zase brázdit pražské ulice, to je jeho. 440. Lenka Hehejíková 20. v kat. 55:21 min Lenka se každým závodem zlepšuje, tak věřím, že ji nadšení a vůle vydrží co nejdéle a letos nás ještě překvapí dalšími osobáky. Naší běžeckou sestavu ukončoval 471. Venca Procházka 6. v kat. 57:49min. Otta fotil takže pěkné snímky můžete prohlídnout na rajčeti.
Fousek Jan
LENKYČLENKY 2017-02-25 18:00:00
Vítězně! Je 25. únor :-) přeci....předPOSLEDNÍ Lysacup
Asi tak tři roky, tři roky se vrhám do Lysacupů a jiných horských běhů. S výsledky nemastnými-neslanými...Až letošní ročník LC se to zlomilo...začalo mi to i do těch kopců běhat.
25.2.2017. Etapa od hotelu Petr Bezruč. Časovka. Nic od ní nečekám, protože se mi na ní vydařil osobák v prosinci a ani běžec, i když je jenom člověk, nemá být nenažrany a má znát se limity (...Lysacup-poznej svůj limit).
Z Ostravy vyrážíme autem s Evou a Štěpánem, dnes se startuje intervalově, tak jsme se my Pajtašci z BO VZS nezkoordinovali.
Nečekaně se na startu potkávám i s Oceláky Raduzem a Bárou. Bára mi vzhledem k tomu, že nemá čip a nezávodí, nabízí, že se mnou bude do kopca dřystat. No proč ne, nechat si krýt záda paní doktorkou se vždycky šikne. První pomoc je první pomoc...Co když to se mnou sekne na náledí, že...Jen ji upozorňuju, že mě asi do dřystani brzo dojde energie a budu asi jenom kuwovat, tak ať si to nebere osobně a nemyslí si, že jsem sprostá.
Způsobně se řadíme to „fronty na banány“- do fronty na start, jestli mi jako rozumíš. Přede mnou Eva, Štěpán, taky Tomáše ze Šantánku potkávám, Filipa, co se rozhodl na poslední chvíli, že v sobotu bez Lysacupu prostě být nemože. A taky Standu Skomorowského z Rzeczi Pospolite – pogadame, to bude můj vodič, ten mi nesmí zmizet z dohledu, ten je o něco rychlejší než já...Startuje se po 15 vteřinách, abychom se nemačkali, nebo vlastně proč :-) ...
Píp - ozve se můj čip a já vybíhám. Opravdu vybíhám a až k hangu poběžím. Protože běhání je hlavně o hlavě a když se naprogramuji, že se KOPCE BĚHAT DAJÍ, tak se prostě běhat dají. Hned ze startu to klouže, ale mi ne, mi náledí neva. Inovejty oroky drží jak přibité, fajně jsem si je před třemi lety koupila, investice jak sviňa, lepší než kožené lodičky nebo Vuitonka :-).A je tu hang. Přecházím do chůze..bude to bolet, jasná věc. A v tom se za mnou ozve doktorka. „Hele, Nevřalovi jsou už v porodnici, už rodí. Tak si to přeber. Chtěla bys rodit nebo je lepší lézt do kopce :-) ?“. No tak tady není co řešit. Brnkačka kopečky, že...
Hang je za námi, běžím. Koukám na Standu. Běží. Dokud běží Standa, běžím i já. Občas přejde do chůze, napodobím ho, vydýchám se a znovu běžím. Další stoupání a funění. Ale běžím...Bára už je za mnou, asi jsem ji utekla...Uffff, trochu rovinky a další prudké stoupání. Uvažuji o chůzi. Ale Standa běží ... A navíc potkávám kolegyni z práce, kterak jde z kopca. Rozhodnu se před Pavlou fintit a furt běžím...Nějací fešáci Lysacupisti sbíhají z kopca a povzbuzují :“Výborně Lenko, běžíš, držíš to“. Kurňa zas nemůžu do chůze, bo bych se v týmovém dresu ztrapnila.
Na Garminech něco kolem 2,5 km. Hmmm to vypadá, že budu ráda, když zaběhnu těsně pod hodinu. Hmmmm, to by chtělo nějakou motivaci...Přišla!!! Wagnerka si všimla, že si to blbě spočítala (matika mi nikdy nešla, promiň Keňane, promiň Berďo, promiň mami a tati) a že když trošičku zrychlí, bude to pod prosincových osobákových 54 minut.
Potkávám Rudíka, Filípka a týmovou jedničku Stošu. Synci mi zrobí slavobránu, teda jenom Rudik a Stoša, bo Filipek je ještě prcek, ručky nenatahne nad mou hlavu . Tož to zrychlím, stejně musím, bo Rudik vydal pokyn, že mám přydat...Na Rudika já dám (promiň Majdi).
A je tu Malchor, přede mnou skví se Lysá hora v celé kráce, slunko svítí. Doprčic, proč jsem si nevzala sluneční brýle, alespoň na dyzajn by se hodily...Po sjezdovce přidám chůzi, uberu běh a už je tu Lukáš Podolák s foťákem, tak to se jako prsím, do póz se stylizuju a dávám bacha, abych při tom nezakopla...Pohled na Garminy – ty voe, to se mi snad zdá, to je megasuprboží čas. Volám na Lukáše – „Lukáši bude osobáček, ale už nemožu a asi se poblinkám“. Lukáš mlčí, Lukáš fotí. Co tež odpovědět na ty moje rádobyvtipné kecy...Ale ozve se jakási paní, co schází z kopca “Neblinkejte, mohlo by vás to zbytečně zdržet“. To má paní svatou pravdu. Myslím na...na....na....na co vlastně???? Jo na to, že mám najednou křídla, už jsem vlastně na kopcu, letím, Vladěnka a Luďa v cíli se smějí, pípám čip a padám na kolena. Funím jak mašina, ale na Garminech krásných 49:02. O pět minut a asi deset sekund lépe než v prosinci...To je sen, to je pohádka, já tomu nevěřím, ale jsem nekonečně šťastná. Ani se mi blinkat nechce, to už teď ani nemá cenu :-) . Dělám si fotku s raduzem a Bárou a hrrr na polívku.
Když na tu Lysou horu valim, všelijak se motivuju. A přehrávám si v hlavě všelijaké rozhovory a názory:
Petra (rozuměj ředitelka venkovského gymnázia): „No to by se mělo běhat, ne chodit, ten Lysacup“
Bobiká v jednom e-mailu „....to uvidíš, to je třeba ty kopce běhat alespoň dva roky, aby ses začala zlepšovat...“
MUDr. Sulitka při zátěžových testech letos v únoru.“Vy jste mě překvapila. Vidím tady ve výsledcích nejen vytrvalost, ale i rychlostní a silové předpoklady“.
Jarynek: „ A to jsi nedávno Ulčo říkala, že jsi asfalťák. Že ty silniční běhy tě baví více“.
A je mi jasné, co mi na to mé kopcoběhání řekne Prezydent Koudy...“Kurde přydej. Všeci přydejte“ Tuž jsem si veliteli dneska pořádně doma u oběda na talíř přidala :-)
A teď mi to došlo. Dnes je vlastně 25. únor...Prej Vítězný únor...Ale dnes je jiná doba, dneska se radujeme z osobáků. Protože kromě mě si ho rubla i Eva, Ivon, Raduš tak trochu naša, když je Rudikova ségra a Majdy švagrová a blondýnka, Marián z konkurenčního Šantánku, Jarynek, Pája...A tak sedíme a jíme v Bezručce, máme radost, Deni hraje na klavír, Ivon celá září, Berďa se našel, slunko svítí a je nám prostě parádně...Tak už jen... aby to zdraví bylo!!!!
Vítězný únor…tedy předPOSLEDNÍ etapa Lysacupu
Vítězně! Je 25. únor přeci....
Asi tak tři roky, tři roky se vrhám do Lysacupů a jiných horských běhů. S výsledky nemastnými-neslanými...Až letošní ročník LC se to zlomilo...začalo mi to i do těch kopců běhat.
25.2.2017. Etapa od hotelu Petr Bezruč. Časovka. Nic od ní nečekám, protože se mi na ní vydařil osobák v prosinci a ani běžec, i když je jenom člověk, nemá být nenažrany a má znát své limity (...Lysacup-poznej svůj limit).
Z Ostravy vyrážíme autem s Evou a Štěpánem, dnes se startuje intervalově, tak jsme se my Pajtašci z BO VZS nezkoordinovali.
Nečekaně se na startu potkávám i s Oceláky Raduzem a Bárou. Bára mi vzhledem k tomu, že nemá čip a nezávodí, nabízí, že se mnou bude do kopca dřystat. No proč ne, nechat si krýt záda paní doktorkou se vždycky šikne. První pomoc je první pomoc...Co když to se mnou sekne na náledí, že...Jen ji upozorňuju, že mě asi do dřystani brzo dojde energie a budu asi jenom kuwovat, tak ať si to nebere osobně a nemyslí si, že jsem sprostá.
Způsobně se řadíme to „fronty na banány“- do fronty na start, jestli mi jako rozumíš. Přede mnou Eva, Štěpán, taky Tomáše Friedricha ze Šantánku potkávám, Filipa Homolu, co se rozhodl na poslední chvíli, že v sobotu bez Lysacupu prostě být nemože. A taky Standu Skomorowského z Rzeczi Pospolite – pogadame, to bude můj vodič, ten mi nesmí zmizet z dohledu, ten je o něco rychlejší než já...Startuje se po 15 vteřinách, abychom se nemačkali, nebo vlastně proč :-)
Píp - ozve se můj čip a já vybíhám. Opravdu vybíhám a až k hangu poběžím. Protože běhání je hlavně o hlavě a když se naprogramuji, že se KOPCE BĚHAT DAJÍ, tak se prostě běhat dají. Hned ze startu to klouže, ale mi ne, mi náledí neva. Inovejty oroky drží jak přibité, fajně jsem si je před třemi lety koupila, investice jak sviňa, lepší než kožené lodičky nebo Vuitonka :-) . A je tu hang. Přecházím do chůze..bude to bolet, jasná věc. A v tom se za mnou ozve doktorka. „Hele, Nevřalovi jsou už v porodnici, už rodí. Tak si to přeber. Chtěla bys rodit nebo je lepší lézt do kopce :-) ?“. No tak tady není co řešit. Brnkačka kopečky, že...
Hang je za námi, běžím. Koukám na Standu. Běží. Dokud běží Standa, běžím i já. Občas přejde do chůze, napodobím ho, vydýchám se a znovu běžím. Další stoupání a funění. Ale běžím...Bára už je za mnou, asi jsem ji utekla...Uffff, trochu rovinky a další prudké stoupání. Uvažuji o chůzi. Ale Standa běží ... A navíc potkávám kolegyni z práce, kterak jde z kopca. Rozhodnu se před Pavlou fintit a furt běžím...Nějací fešáci Lysacupisti sbíhají z kopca a povzbuzují :“Výborně Lenko, běžíš, držíš to“. Kurňa zas nemůžu do chůze, bo bych se v týmovém dresu ztrapnila.
Na Garminech něco kolem 2,5 km. Hmmm to vypadá, že budu ráda, když zaběhnu těsně pod hodinu. Hmmmm, to by chtělo nějakou motivaci...Přišla!!! Wagnerka si všimla, že si to blbě spočítala (matika mi nikdy nešla, promiň Keňane, promiň Berďo, promiň mami a tati) a že když trošičku zrychlí, bude to pod prosincových osobákových 54 minut.
Potkávám Rudíka, Filípka a týmovou jedničku Stošu. Synci mi zrobí slavobránu, teda jenom Rudik a Stoša, bo Filipek je ještě prcek, ručky nenatahne nad mou hlavu . Tož to zrychlím, stejně musím, bo Rudik vydal pokyn, že mám přydat...Na Rudika já dám (promiň Majdi).
A je tu Malchor, přede mnou skví se Lysá hora v celé kráse, slunko svítí. Doprčic, proč jsem si nevzala sluneční brýle, alespoň na dyzajn by se hodily...Po sjezdovce přidám chůzi, uberu běh a už je tu Lukáš Podolák s foťákem, tak to se jako prsím, do póz se styllizuju a dávám bacha, abych při tom nezakopla...Pohled na Garminy – ty voe, to se mi snad zdá, to je megasuprboží čas. Volám na Lukáše – „Lukáši bude osobáček, ale už nemožu a asi se poblinkám“. Lukáš mlčí, Lukáš fotí. Co tež odpovědět na ty moje rádobyvtipné kecy...Ale ozve se jakási paní, co schází z kopca “Neblinkejte, mohlo by vás to zbytečně zdržet“. To má paní svatou pravdu. Myslím na...na....na....na co vlastně???? Jo na to, že mám najednou křídla, už jsem vlastně na kopcu, letím, Vladěnka a Luďa v cíli se smějí, pípám čip a padám na kolena. Funím jak mašina, ale na Garminech krásných 49:02. O pět minut a asi deset sekund lépe než v prosinci...To je sen, to je pohádka, já tomu nevěřím, ale jsem nekonečně šťastná. Ani se mi blinkat nechce, to už teď ani nemá cenu :-) . Dělám si fotku s Raduzem a Bárou a hrrr na polívku.
Když na tu Lysou horu valim, všelijak se motivuju. A přehrávám si v hlavě všelijaké rozhovory a názory:
Petra (rozuměj ředitelka venkovského gymnázia): „No to by se mělo běhat, ne chodit, ten Lysacup“
Bobiká v jednom e-mailu „....to uvidíš, to je třeba ty kopce běhat alespoň dva roky, aby ses začala zlepšovat...“
MUDr. Sulitka při zátěžových testech letos v únoru.“Vy jste mě překvapila. Vidím tady ve výsledcích nejen vytrvalost, ale i rychlostní a silové předpoklady“.
Jarynek. „ A to jsi nedávno Ulčo říkala, že jsi asfalťák. Že ty silniční běhy tě baví více“.
A je mi jasné, co mi na to mé kopcoběhání řekne Prezydent Koudy...“Kurde přydej. Všeci přydejte“ Tuž jsem si veliteli dneska pořádně doma u oběda na talíř přidala :-)
A teď mi to došlo. Dnes je vlastně 25. únor...Prej Vítězný únor...Ale dnes je jiná doba, dneska se radujeme z osobáků. Protože kromě mě si ho rubla i Eva, Ivon, Raduš tak trochuu naša, když je Rudikova ségra a Majdy švagrová a blondýnka, Marián z konkurenčního Šantánku, Jarynek, Pája...A tak sedíme a jíme v Bezručce, máme radost, Deni hraje na klavír, Ivon celá září, Berďa se našel, slunko svítí a je nám prostě parádně...Tak už jen ... hlavně to zdraví, aby bylo!
