Nike Zoom Streak 6 Review
The Nike Zoom Streak 6 is the latest evolution in a long line of lightweight marathon racers from Nike. While the fit, cushioning, and traction are superb, a subpar upper construction holds back the shoe
Tyden 27-28
Tenhle tyden prijela na navstevu mamka se segrou a prumerny denni pocet kroku jsem mela 10 547. Jinak jsem nedelala vubec zadne cviceni. A citim se uzasne. Jo, kdyby se clovek nemusel porad vysedavat u pocitace, asi by to uplne stacilo k tomu, aby vets...
Co když Bůh přeci jen hraje kostky a zrovna se mnou…
Jedna moje běžecká trasa vede na kopec nazvaný Kuchyňka. Lidé z hor se smějí, ale nadmořská výška 245 metrů z něj dělá v mém okolí jediný bod, kde můžu běžet aspoň kousek do kopce. No a nahoře je kámen. Vypadá jak oltář, je to otesaný blok vápence. Na ten kámen já si vždycky stoupnu, rozhlédnu se po nádherné krajině (v okruhu 30 km stojím nejvýše) a běžím dál.
Minulý týden na kameni ležely hrací kostky. Na první byla jedna tečka, dvě na druhé a trojka na třetí kostce. Zamyslel jsem se a kostky jsem obrátil na šest, pět a čtyři.
Nestalo se nic, i když jsem doufal, že se zahřmí, kámen se odsune a pod ním bude hrnec zlaťáků, samozřejmě včetně EET účtenky.
O dva dny později tam ty kostky ještě ležely. Jedna, tři, pět. To nemohla být náhoda.
Obrátil jsem je na dva, čtyři, šest.
A nazítří byly zase obrácené. 1,2,6. To už jsem se zapotil. Za dva dny další. A zase.
Když jsem je obracel včera, tak už jsem byl orosený až na zadku a to nikoliv pro těch dvanáct kilometrů běhu. Zamyslel jsem se nad tím, co se stane, když na kombinaci 2,4,1 nenajdu správnou odpověď. Já vím, Bůh nehraje kostky, leda... Leda se mnou? Tyhle hádanky mi nikdy moc nešly.
Jsou chvíle, kdy se nikdo neptá, zda vám něco jde nebo nejde. Zda umíte nebo neumíte třeba Ohmův zákon nebo ty kostky. Musíte obstát, unést, co vám naložili. Proto nemůžete odmítnout jedinou příležitost se dozvědět, naučit či procvičit si něco nového. To odlišuje úspěch od neúspěchu. A je to veškerá pointa našeho učení. Nikdy nevíte, co bude potřeba a je to rozmanitost vědomostí různých lidí, díky níž se posouváme.
Naše hra skončí ve čtvrtek. V pátek běhat nepůjdu, v sobotu běžím padesát kilometrů v Krkonoších a pak si dám týden pauzu. Za tu dobu ty Boží kostky někdo ukradne, jsme co jsme. Ale jestli se do té doby zableskne, začne pršet bez konce a zazní polnice jezdců Apokalypsy, tak jsem asi tu správnou odpověď tentokrát nenašel...
Minulý týden na kameni ležely hrací kostky. Na první byla jedna tečka, dvě na druhé a trojka na třetí kostce. Zamyslel jsem se a kostky jsem obrátil na šest, pět a čtyři.
Nestalo se nic, i když jsem doufal, že se zahřmí, kámen se odsune a pod ním bude hrnec zlaťáků, samozřejmě včetně EET účtenky.
O dva dny později tam ty kostky ještě ležely. Jedna, tři, pět. To nemohla být náhoda.
Obrátil jsem je na dva, čtyři, šest.
A nazítří byly zase obrácené. 1,2,6. To už jsem se zapotil. Za dva dny další. A zase.
Když jsem je obracel včera, tak už jsem byl orosený až na zadku a to nikoliv pro těch dvanáct kilometrů běhu. Zamyslel jsem se nad tím, co se stane, když na kombinaci 2,4,1 nenajdu správnou odpověď. Já vím, Bůh nehraje kostky, leda... Leda se mnou? Tyhle hádanky mi nikdy moc nešly.
Jsou chvíle, kdy se nikdo neptá, zda vám něco jde nebo nejde. Zda umíte nebo neumíte třeba Ohmův zákon nebo ty kostky. Musíte obstát, unést, co vám naložili. Proto nemůžete odmítnout jedinou příležitost se dozvědět, naučit či procvičit si něco nového. To odlišuje úspěch od neúspěchu. A je to veškerá pointa našeho učení. Nikdy nevíte, co bude potřeba a je to rozmanitost vědomostí různých lidí, díky níž se posouváme.
Naše hra skončí ve čtvrtek. V pátek běhat nepůjdu, v sobotu běžím padesát kilometrů v Krkonoších a pak si dám týden pauzu. Za tu dobu ty Boží kostky někdo ukradne, jsme co jsme. Ale jestli se do té doby zableskne, začne pršet bez konce a zazní polnice jezdců Apokalypsy, tak jsem asi tu správnou odpověď tentokrát nenašel...
Cizrnový koláč s jablky
Před dvěma týdny jsem měla ve svém Hilversumském bytě návštěvu a to až z Prahy. Přijelo za mnou rovnou 8 členů mé rodiny a následující den jsme vyrazili na týdenní plavbu lodí po Holandských kanálech. Když se vám sejde 8 lidí různého věku, chutí, diet a alergií, je celkem nadlidský úkol vymyslet, co jim upečete k snídani. Jeden je bezlepkář, druhému nedělají dobře mléčné výrobky a k tomu děti jsou mlsné a jedí očima, takže koláč musí i hezky vypadat.
No, chvíli mi to trvalo, než jsem vymyslela ideální kombinaci, která bude vyhovovat všem. Vznikl z toho koláč s cizrny, strouhaného kokosu, koření, ořechů a jablek. Pro ty, kteří si to chtěli ještě vylepšit, jsem udělala tvarohovou polevu na pokapání koláče před servírováním. Nakonec to dopadlo dobře, koláč všem chutnal a s čerstvou kávou na palubě lodi to byla přímo ideální kombinace.
Ingredience
- 250 g cizrny z konzervy
- 50 g strouhaného kokosu
- prášek do pečiva
- med nebo cukr na oslazení
- skořice
- vanilkový extraktu
- 3 vejce (já měla 6 z důvdu dvojnásobného množství)
- vlašské ořechy
- jablka
Tvarohová poleva:
- 250 g tvarohu nebo bíleho jogurtu
- med/cukr
- vanilkový extrakt
Postup:
1.Cizrnu rozmixujeme společně s kokosem, práškem do pečiva, medem, kořením, vanilkovým extraktem a vejci do hladkého těsta.
2. Do vzniklého těsta přimícháme ořechy a promícháme.
3.Těsto dáme na plech a poklademe pokrájenými jablky.
4.Koláč pečeme v troubě na 175 stupňů přibližně 40-45 minut.
5.Před podíváním můžeme koláč vylepšít tvarohovou polevou.
Dobrou chuť :)!
NIGHT RUN MOST
Mostecký Night Run už tady jednou byl. Loňský závod, který se stejně jako ten letošní konal týden před Spartanem v Litovli, byl jeden z nejhezčích a zároveň nejtěžších závodů celé série. Kromě prostředí parku na Vás čeká totiž téměř hned po startu dost prudký kopec vcelku úzkou stezkou nahoru, která je na prvních 1500 metrů těžkou zkouškou […]
Power2Max NG ECO In-Depth Review
I know, you’re confused. You’re thinking to yourself – didn’t he just review the Power2Max NG last month? And indeed, I did. But this isn’t the Power2Max NG. It’s the Power2Max NG ECO. Well, that’s a different beast. The Eco … Read More Here →
Jak jsme se nachytali na našem posledním „neveteránském“ mistrovství republiky
Šindelová je pro orientační běžce synonymem dech beroucí divočiny, a tak se nebylo nad čím rozmýšlet: jedeme obhajovat titul. Svéráz Krušných hor přitáhla do startovní listiny kvalitní dvojice – budou stačit naše fotrovské zkušenosti a trénink na dravosti mládí?
Týden před závody to tak vypadalo: Protože bylo potřeba osekat louku, nejel jsem na orienťácká béčka do Pardubic, a tak sice potenciální soupeři vyhráli elitu, ale přiotrávili se vodou v cíli. Poté bylo nutné jít na zastupitelstvo a vynechat Lukáškův sváteční fotbal, a tak se jsem si nepolámal žebra a neprokopl koleno jako další ze soupeřů. A mít čerstvě mimino a málo se před závodem vyspat? – tyhle zásluhy jsme si již odbyli dávno.
Je sobotní desátá ráno, máme sbaleno do běžeckých vest (tentokrát i obě baterky, ne jak loni!) a s předzvěstí parádního dne plánujeme postupy. K fotrovským zkušenostem patří i to, že náš nový digitální mapoměr zase neměří, a tak se k 120 km propojujeme postaru pomocí provázku a mechanického měřidla. Jako novinku používáme rychlostní tabulku, vyrobenou u snídaně, která (snad) zahrnuje vše, co jsme se za roky běhání rogainingů naučili. Favoritovi Sádlovi hlásíme sto dvacet kilometrů, dobře ale víme, že ve skutečnosti to bude ke 140ti. Už na prvním postupu si nás kraj získává výhledy, loukami, močály a bohužel si hned namáčíme nohy. Ťukáme si ale jednu kontrolu za druhou a říkáme si, že mistrovství Evropy v Toskánsku bylo pěkné, ale zákoutím Krušných hor se těžko něco vyrovná. Večer děláme zásadní chybu v Potůčkách, kde pohrdneme vietnamským obchodem a spoléháme se na zavřenou hospodu na konci obce. Nanaplněné očekávání studeného nápoje pak na čas střídá skleslost a únava. Přijde ale postup po pražcích, hvězdy a skalnaté vrcholy a po půlnoci malý zázrak v podobě živé kapely (a tak i kofoly a piva) na samotě u lesa.
Za svítání přibývá bolest. Na únavu jsme zvyklí, ale puchejře nás s nástupem Inov-8 tů už roky netrápily. Snažíme se vzájemně neotravovat bolístkami toho druhého, ale je to hloupé trápení a trochu nás to limituje. Trasu nicméně přeplánujeme jen drobně a ztráta 90ti bodů na od stolu vytyčený plán je vlastně velmi povedený závod. Paradoxně možná právě to, že už to chceme mít za sebou, nás žene natolik, že si před cílem ještě stíháme přidat kontrolu, která nebyla v plánu.
Nakonec dětem placky za prvního fleka vezeme, ale dojít na stupně vítězů s krvavými puchejři nebylo nic moc. Poučení? I když má člověk špičkové boty, musí se umět rozloučit s párem, který je už oběhaný, a jsou v něm díry. A co teprve mnohokrát zapraná špína v ponožkách a porušená struktura?
Příští rok z nás budou veteráni, poučíme se!(?)
Radovan a Ondřej
5 Random Things I Did This Weekend
This weekend was split on both sides of the Atlantic. I spent the first portion in Paris, and the second half in NYC. It was like being a super-model, without the model part. Just super I guess. 1) More indoor … Read More Here →
Zamračená Fatra
(18,5 km/ 1900m) Foto
Hostýnská Osma 2017
Letošní roční Hostýnské Osmy byl v již šestý v pořadí a ani jeden jsem dosud nevynechal. Běží se kousíček od mého rodného města Bystřice pod Hostýnem a vzhledem k mé orientaci na rovinaté ultramaratony prakticky vůbec do blízkých kopců neběhám. Každoročně je tak H8 taková moje anomálie v mém běhání a užiji si prakticky celé Hostýnské vrchy v jednom dni. […]
Příspěvek Hostýnská Osma 2017 pochází z UltraMaratonec.cz