Blogy

Přestal jsem šaškovat s dýcháním přes šátek, když je do mínus deseti. Není mi to pohodlné, ačkoliv všude čtu, jak je to důležité pro ohřátí dechu, tak se mi to v praxi ani podstatné nezdá. Nemůžu se ani nadechovat nosem, protože mám většinou trochu rýmu, takže nádech nosem je pomalý na potřebu při běhu. Už to neřeším, do mínus deseti v klidu nadechuju studený vzduch do plic. Jediné, co řeším důsledně, je látkový tunel na krk, který v zimě nosím běžně i přes den. Přijde mi, že jsem na krk nějaký háklivý a tunel mi pomáhá. Zase: lze namítnout, že je to placebo efekt, ale taky je pravda, že jsem přes zimu vážněji nezastonal a platí zde ajťácké "Co funguje, neměň."

Výrazně poladěné oblečení je výhoda. Koupil jsem si moira tričko, ultralehké, mohu si ho brát jako nultou vrstvu, na něj dám tričko s krátkým rukávem, na to zateplenou běhací bundu Nike Shield s dlouhým a to mi vcelku dobře stačí do mínus deseti. Pokud je víc ostře zima, beru si místo Moira trička kompresní triko s dlouhým rukávem, na to teprve triko s krátkým a bundu. Pod mínus patnáct jsem neběžel. Stejně tak do mínus pěti nosím jen dlouhé kalhoty, pod mínus pět přidám ještě Moira pletené podvlékačky či co to je.

Hodně příjemné překvapení je zdraví. Zatímco do téhle doby jsem prakticky každou zimu posledních deset let zůstal týden na antibiotikách, tentokrát i v nejhorší sezóně chřipek jsem jen trochu pokašlával a v záchvatu paniky si tři dny bral aspirin. Teplota sice šla nahoru, ale na jeden dva dny, kdy jsem zpomalil či běh o den odložil, pak se to samo srovnalo a šlo se zase běhat. To je příjemná změna, zvládnout zimu bez zásadního ochoření, ještě vloni jsem přes týden musel zůstat v posteli. 

Celkově největší nevýhoda zimy je psychologická. Když je tma už ve čtyři hodiny, neláká to k běhání, člověk se musí víc nutit. Fakt je, že mi pomáhalo, když bylo počasí něčím zvláštní. Třeba se vykopnout to hustého chumelení, abych otestoval, jak to pokryje bunda a fénixácká čelovka - to má něco do sebe. Jenže většinu dní je prostě jen zima, tma a přihnusněle, to se člověku nikam akorát nechce.

V zimě se mi osvědčilo běhat v trailových botách. Mají neprofoukavý svršek (aspoň ty moje NB1210), takže je v nich příjemněji. A navíc drží lépe na namrzlé silnici. Běhat na ledu a sněhu je navíc osvěžující, člověk se rychle naučí nenašlapovat na paty, ale na střed nohy...

Ve výprodejích jsem ukořistil tlustší ponožky na běh a pak také kompresní ponožky. Ty z Lidlu jsem během pár běhů protrhnul, ty od Nike za dvojnásobek drží podnes, fakticky se mi zdálo, že fungují obě stejně, jen ta výdrž je podstatný rozdíl.

Další finta: po výběhu v mrazech jsem se naučil lézt do sprchy, aniž bych si sundával čepici. Dost se potím, v mínus deseti se mi stalo, že mi čepice přimrzla ke kusu ucha a jak bylo znecitlivělé, tak jsem si až podle krve ve sprše všimnul, že jsem čepici sundal i s kusem ucha. V horské sprše se led na čepici rychle rozpustí a čepice jde sundat i bez ucha.

Na teplo hlavy jsem háklivý. Zatímco nohy mi nemrznou, moje hlava má ráda akurátní teplotu. To má každý jinak. V letňanském SportDirectu jsem si koupil fajnovou zateplenou čepici Karrimor za dvě stovky. Má vzadu poutko na blikačku, koupil jsem k tomu fénixáckou blikačku HL05, která se do toho poutka přesně zatnout. Čepice je vykrojená, dobře kryje uši, takže k nim nepřimrzá jako Asics, který vykrojení pro uši nemá a tak se jich dotýká zamrzajícím lemem. Do zimy se mi vykrojená zateplená čepice osvědčila. 

Musím říct, že druhá zima, ačkoliv byla mnohem chladnější a ostřejší, mi vůbec nevadila. Největší nepříjemností je nedostatek světla, ale i to má své výhody: na cestách je minimum bezohledných cyklistů, ti, co cyklují, jsou ti otrlí, co vědí, že nejsou sami. Pejskaři se nevydávají daleko od domovů a i řidiči jsou opatrnější. I tak jsem ale jednou hodil takzvanou preventivní šipku do škarpy, když se mi zdálo, že pan řidič nevyhodnocuje správně vzdálenost.

Také bych řekl, že míra mojí teplotní paniky se posunula o deset stupňů níže. Vloni jsem se před výběhem do teplot pod nulou speciálně rozehříval, připravoval. Letos jsem do nulových teplot vybíhal bez větší kontroly a teprve pod mínus deset jsem se speciálně rozehřál abecedou doma a bedlivě kontroloval, jak mám na sobě natažené prádlo.

Fakt, že jsem v zimě naběhal až o polovinu kilometrů méně přičítám hlavně tmě a obtížné možnosti běhat domů z práce (neměl jsem pořešený transport věcí, vyřešil jsem ho až koncem zimy). A taky problémům se svátky.

Čili shrnuto a podtrženo, zimy se při běhání nebojte. Nakonec je s ní sranda jako s každým jiným obdobím.