Nike Air Zoom Pegasus 34 Review
Trénink květen 2017
V květnu jsem běžel dva přípravné závody před mistrovstvím světa v běhu na 24 hodin v Belfastu, který odstartuje 1. července. Prvním závodem byl Borák, který se běžel jako mistrovství ČR v ultratrailu a druhým 12 hodinovka ve Stromovce. Oba závody jsem vyhrál a cítím se ve skvělé formě. Trenér mě rozhodně v tomto měsíci nešetřil a naběhal jsem rekordní […]
Příspěvek Trénink květen 2017 pochází z UltraMaratonec.cz
Zrušení tréninku na dráze ve čtvrtek 15.6.2017
Ve čtvrtek 15.6.2017 se v 18,00 hraje odložené fotbalové utkání, z tohoto důvodu je nutné ukončit trénink na dráze nejpozději v 17,30 hod.
Ladislav Zouhar
Předseda
AC Moravská Slavia Brno, spolek
Zrušení tréninku na dráze ve čtvrtek 15.6.2017
Ve čtvrtek 15.6.2017 se v 18,00 hraje odložené fotbalové utkání, z tohoto důvodu je nutné ukončit trénink na dráze nejpozději v 17,30 hod.
Ladislav Zouhar
Předseda
AC Moravská Slavia Brno, spolek
Week in Review–June 4th, 2017
The Week in Review is a collection of both all the goodness I’ve written during the past week around the internet, as well as a small pile of links I found interesting – generally endurance sports related. I’ve often wondered … Read More Here →
Budějovický příspěvek k teorii strun
foto: Zbyšek Ozga
Žádný strach, nechystám se fušovat do řemesla ani Sheldonu Cooperovi a ani žádnému jinému teoretickému fyzikovi. Není potřeba ovládat žádný složitý matematický aparát, natožpak počítat složité rovnice. Výsledek mých fyzikálních pokusů vykrystalizoval v poměrně jednoduchou poučku: "Když máte strunovou sekačku blízko nohy, nesahejte na vypínač."
Jak jsem k tomu dospěl? Poměrně
Víkend v Polsku
V sobotu ráno Petra Pastorová běžela půlmaraton v Lublinu, kde startovalo celkem 687 závodníků. Na tento závod byla Petra pozvána, ale ještě zvažovala, že poběží půlmaraton ve Zlíně. Již byla rozhodnuta, že bude startovat u nás, ale když jsem to volal pořadatelům do Polska, tak nás nakonec přesvědčili, abychom se zúčastnili jejich závodu. V pátek ve 22:15 jsme se rozjeli do 600 km vzdáleného Lublinu. Petra se snažila vzadu v autě něco naspat. Do hotelu jsme přijeli v 5 hodin ráno a Petra měla co dělat, aby vůbec z auta vystoupila. V hotelu jsme strávili 3 hodiny a šli na start. Trať vedla z města Swidniku do Lublinu. Měl jsem obavy jak Petra dopadne, ale nakonec závod zvládla dobře a doběhla v čase 1:21:56 na 5. místě. Po závodě jsme se šli projit do starého města a potom jsme vyrazili do Krakova navštívit Grzegorze Wnuka. U něj jsme přespali a ráno se vydali do Pszczyna. Tady se Petra postavila na start závodu na 10 km. Byl jsem překvapen, kolik běžců zde startovalo. Bylo jich okolo 900. Petra doběhla v čase 37:50 na 2. místě. Jen bych se opakoval, jak je to krásný závod, kde startují také děti, je to hodinu cesty autem od nás a přitom tam nikdo od nás neběhá.
Otta
Derek Clayton. Rekordman, který se nebál jít na hranu
Pokud dnes někdo uběhne maraton pod 2:09, nestojí to skoro ani za zmínku. Spíš pokrčíte rameny. No, a co? Je to čas šest minut za aktuálním světovým rekordem. Průměr, co se elity týče. Když ovšem v roce 1969 jako první pokořil tuto hranici australský vytrvalec Derek Clayton, byla to událost. Mnozí dokonce zpochybňovali délku trati. I proto, že tento historický výkon vydržel v čele tabulek dlouhých třináct let. Jestli Claytonovo jméno neznáte, není asi divu. Nikdy nezískal žádnou velkou medaili. V jeho éře se světové šampionáty ještě nekonaly a dva olympijské pokusy skončily sedmým, resp. třináctým místem. „Nebyly to závody…
Shoe must go on! & 12 hodin ve Stromovce
Před týdnem jsem běžel 12i-hodinovku ve Stromovce. Mám k tomuto závodu speciální vztah, protože jsem zde před dvěma roky poprvé a celkem snadno pokořil 100km a v nastalé euforii jsem pak téměř přestal běhat a připravil se o lepší výsledek. Tomu jsem se chtěl tentokrát vyhnout, naopak jsem chtěl vzít závod jako přípravu na Belfast a podzimní Spartathlon, a snažit se běžet co možná nejdále.
To se mi nakonec povedlo, i když jsem podobně jako v Plzni přepálil začátek a musel jsem po 60km radikálně zpomalit. I tak jsem měl stovku za skvělých 8:40 a chodeckých vsuvek maximálně deset minut za celý závod. Výborná generálka, mám teď mnohem lepší představu, jak 24h rozběhnout a kdy a jak zpomalovat tempo. Také jsem si znovu po roce připomněl, jaká trička si mám v horku obléci, že si je nemám dávat do kalhot a taky jak poznám, že už mám v sobě vody dost a kdy mi naopak schází. Tohle jsou věci k nezaplacení, které se jinde než na závodě vyzkoušet nedají. Co víc, dokonce i první experiment s imodiem dopadl na jedničku :-)
Malá odbočka ... velký otazník jsou pro mne ale nadále boty. Můj milášek od Adidasu Energy Boost mne začíná v třetí generaci míjet velikostně. Mám ve zvyku běžet ve volných botách, což na okruhu nevadí, ale v Řecku by mi hrozily puchýře. Na MS do Belfastu si Energy Boost určitě vezmu, ale musím už myslet na to, co bude dál.
A protože jsem v tomto týdnu překonal hranici 27.000 uběhnutých km, tak mě napadlo si v botách konečně udělat pořádek. Jak jsem je snášel z celého domu na hromadu, tak mě překvapilo, že s každým párem bot mám nějaký prožitý příběh.
Jak tedy takový AUDIT BĚŽECKÉ OBUVI dopadl? Zjistil jsem například, že kromě 13 aktuálních bot jsem dost párů vyhodil anebo rozdal (11).
Adidas Galaxy (34km) - švihácké a trendy boty pořízené v nouzi v Zagrebu. Přebookovat letenky a sehnat hotel na dva dny je sranda proti rozhodnutí, jestli vybrat boty kvalitní, anebo jen na přežití. Nakonec jsem v časové tísni zvolil variantu přežití
Asics Gel Cumulus 14 (1505km) - dříve jsem měl Cumulusy (12,13) rád, ale pak mi přišlo, že se nemůžu trefit do velikostí. Zná to asi každý: 43,5 je málo a 44,0 už moc. Tyhle jsem si nakonec užil, i když jsem je spíše bral na noční běhy s HCiTB (abych si nezrasil opravdický silničky)
Brooks Ghost 4 (1058km) - nejstarší "aktivní" boty, mám je od roku 2011, víceméně z nostalgie jako vzpomínka na první maratony. Jsou rychlé, ale ne moc pohodlné, pár nehtů v nich zůstalo
Adidas Energy Boost 2 "alias růžovky I" (1516km) - s růžovkama jsem si zažil od kamarádů hodně posměchu, zajímavá u nich byla - s ohledem na barvu - především cena, 70% dolů je dost. Nedám na ně dopustit, běžel jsem v nich několik dlouhých a úspěšných ultra
Asics Gel-DS Sky Speed 2 (677km) - jak jsem zmiňoval už výše, u Asicsu jsem se kolem roku 2014 začal míjet s velikostmi, tady jsem to zvoral úplně, protože boty mi jsou velké a i když v nich občas vyběhnu, za moc to nestojí
Hoka One One Vanquish 2 (2115km) - od Hoka jsem si sliboval vloni před Spartathlonem hodně, nakonec jsem na ně nespravedlivě shodil vinu za puchýře a bolesti klenby. Paradoxně jsem v těchto silničkách absolvoval Pražskou stovku 2016 - což nebyla dobrá volba, ale je vidět, že když se chce, tak v botách to prostě není
Adidas Energy Boost 2 "šedivky" (1108km) - v roce 2016 jsem s nimi běžel Spartathlon ... nedám na ně dopustit, dlouho jsem na nich opatroval "špínu a hvězdný prach" ze seběhu z pohoří do Sangas; možná mi to pak přineslo štěstí na 100km v Plzni
Vibram Fivefingers (22km) - na ty mám nezapomenutelnou vzpomínku z roku 2012, kdy jsem si v nich nevratně "urval" příčnou klenbu na levé noze; prima jsou na strašení dětí (jé, hele, co má ten pán na noze!!) a kolegyň v práci ("fuj to je nechutný, co to je?")
Adidas Energy Boost 2 "růžovky II" (1481km) - moje nejoblíbenější boty, viz výše, jako kdyby ta pitomá barva přinášela štěstí - stejně jako jedničky i tyto mají kolem 1500km a pořád dobře drží
Adidas Snova Riot2 GTX M (872km) - tvrdé jako skála, ale fantastické na sníh a na led. Na Klínovci jsem v nich běžel i v -30°C ... kromě strašné zimy si už ale detaily nepamatuju
Adidas Energy Boost 2 "černošky" (1182km) - původně náhradní na Spartathlonu (čekaly na svou šanci v dropbagu), běhal jsem v nich přes zimu, ale proběhl jsem se v nich po závodě s Radkem na olympijském stadionu v Athénách (400 metrů). I když slovo proběhl není úplně na místě
Adidas Energy Boost 2 "modráky" (329km) - aktuálně je rozbíhám do Belfastu, zaběhl jsem v nich před týdnem 12hodinovku ve Stromovce
Salomon XA Pro 3D GTX (459km) - crossovky, které bych si za původní cenu nikdy nekoupil, ale které jsem si vyběhal u Intersportu v rámci akce: "počet uběhnutých km=tvoje sleva!" ... za 78% původní ceny jsou to skvělý boty a občas je užiju. Akci Intersport pro velký úspěch už nikdy nezopakoval
Boty, které již odešly do věčných lovišť:
New Balance NB 106, New Balance 980, Mizuno Wave Ultima 2, Asics Gel Cumulus 12, Asics Gel Cumulus 13, Asics Gel Fuji ES
Adidas adiStar Solution (moje první běžecké boty!), Adidas adiStar Ride, Adidas Energy Boost (3x) - první a druhá generace mi vydržela dokonce 1700-2500km (!)
Ale zpátky k 12i-hodinovce ... v pomalém, ale pořád v tempu 6 minut na km jsem vydržel a stejně jako před dvěma roky mě porazil Ondra Velička, který si běžel svůj vlastní závod (147.119km). Porazil mne (nás) rozdílem několika tříd. Za výsledek 132.209 km jsem hrozně moc vděčný a při pohledu do historických tabulek mě úplně mrazí, protože se ocitám v hodně vybrané běžecké společnosti. Radost mi nekazí ani fakt, že 12i-hodinovka není tak populární, protože není mistrovská disciplína.
Teď mi nezbývá, než doléčit šrámy, ještě se vzepnout pár dní k vyššímu tréninkovému úsilí a pak už se pomalu chystat na Belfast.
Mistrovství světa je něco, co si zaslouží pár extra řádků.
To se mi nakonec povedlo, i když jsem podobně jako v Plzni přepálil začátek a musel jsem po 60km radikálně zpomalit. I tak jsem měl stovku za skvělých 8:40 a chodeckých vsuvek maximálně deset minut za celý závod. Výborná generálka, mám teď mnohem lepší představu, jak 24h rozběhnout a kdy a jak zpomalovat tempo. Také jsem si znovu po roce připomněl, jaká trička si mám v horku obléci, že si je nemám dávat do kalhot a taky jak poznám, že už mám v sobě vody dost a kdy mi naopak schází. Tohle jsou věci k nezaplacení, které se jinde než na závodě vyzkoušet nedají. Co víc, dokonce i první experiment s imodiem dopadl na jedničku :-)Malá odbočka ... velký otazník jsou pro mne ale nadále boty. Můj milášek od Adidasu Energy Boost mne začíná v třetí generaci míjet velikostně. Mám ve zvyku běžet ve volných botách, což na okruhu nevadí, ale v Řecku by mi hrozily puchýře. Na MS do Belfastu si Energy Boost určitě vezmu, ale musím už myslet na to, co bude dál.
A protože jsem v tomto týdnu překonal hranici 27.000 uběhnutých km, tak mě napadlo si v botách konečně udělat pořádek. Jak jsem je snášel z celého domu na hromadu, tak mě překvapilo, že s každým párem bot mám nějaký prožitý příběh.
Jak tedy takový AUDIT BĚŽECKÉ OBUVI dopadl? Zjistil jsem například, že kromě 13 aktuálních bot jsem dost párů vyhodil anebo rozdal (11).
 |
| Pěkně vyprané ... shora dolů ... a zleva doprava: |
Adidas Galaxy (34km) - švihácké a trendy boty pořízené v nouzi v Zagrebu. Přebookovat letenky a sehnat hotel na dva dny je sranda proti rozhodnutí, jestli vybrat boty kvalitní, anebo jen na přežití. Nakonec jsem v časové tísni zvolil variantu přežití
Asics Gel Cumulus 14 (1505km) - dříve jsem měl Cumulusy (12,13) rád, ale pak mi přišlo, že se nemůžu trefit do velikostí. Zná to asi každý: 43,5 je málo a 44,0 už moc. Tyhle jsem si nakonec užil, i když jsem je spíše bral na noční běhy s HCiTB (abych si nezrasil opravdický silničky)
Brooks Ghost 4 (1058km) - nejstarší "aktivní" boty, mám je od roku 2011, víceméně z nostalgie jako vzpomínka na první maratony. Jsou rychlé, ale ne moc pohodlné, pár nehtů v nich zůstalo
Adidas Energy Boost 2 "alias růžovky I" (1516km) - s růžovkama jsem si zažil od kamarádů hodně posměchu, zajímavá u nich byla - s ohledem na barvu - především cena, 70% dolů je dost. Nedám na ně dopustit, běžel jsem v nich několik dlouhých a úspěšných ultra
Asics Gel-DS Sky Speed 2 (677km) - jak jsem zmiňoval už výše, u Asicsu jsem se kolem roku 2014 začal míjet s velikostmi, tady jsem to zvoral úplně, protože boty mi jsou velké a i když v nich občas vyběhnu, za moc to nestojí
Hoka One One Vanquish 2 (2115km) - od Hoka jsem si sliboval vloni před Spartathlonem hodně, nakonec jsem na ně nespravedlivě shodil vinu za puchýře a bolesti klenby. Paradoxně jsem v těchto silničkách absolvoval Pražskou stovku 2016 - což nebyla dobrá volba, ale je vidět, že když se chce, tak v botách to prostě není
Adidas Energy Boost 2 "šedivky" (1108km) - v roce 2016 jsem s nimi běžel Spartathlon ... nedám na ně dopustit, dlouho jsem na nich opatroval "špínu a hvězdný prach" ze seběhu z pohoří do Sangas; možná mi to pak přineslo štěstí na 100km v Plzni
Vibram Fivefingers (22km) - na ty mám nezapomenutelnou vzpomínku z roku 2012, kdy jsem si v nich nevratně "urval" příčnou klenbu na levé noze; prima jsou na strašení dětí (jé, hele, co má ten pán na noze!!) a kolegyň v práci ("fuj to je nechutný, co to je?")
Adidas Energy Boost 2 "růžovky II" (1481km) - moje nejoblíbenější boty, viz výše, jako kdyby ta pitomá barva přinášela štěstí - stejně jako jedničky i tyto mají kolem 1500km a pořád dobře drží
Adidas Snova Riot2 GTX M (872km) - tvrdé jako skála, ale fantastické na sníh a na led. Na Klínovci jsem v nich běžel i v -30°C ... kromě strašné zimy si už ale detaily nepamatuju
 |
| Shoes must go on! |
Adidas Energy Boost 2 "modráky" (329km) - aktuálně je rozbíhám do Belfastu, zaběhl jsem v nich před týdnem 12hodinovku ve Stromovce
Salomon XA Pro 3D GTX (459km) - crossovky, které bych si za původní cenu nikdy nekoupil, ale které jsem si vyběhal u Intersportu v rámci akce: "počet uběhnutých km=tvoje sleva!" ... za 78% původní ceny jsou to skvělý boty a občas je užiju. Akci Intersport pro velký úspěch už nikdy nezopakoval
Boty, které již odešly do věčných lovišť:
New Balance NB 106, New Balance 980, Mizuno Wave Ultima 2, Asics Gel Cumulus 12, Asics Gel Cumulus 13, Asics Gel Fuji ES
Adidas adiStar Solution (moje první běžecké boty!), Adidas adiStar Ride, Adidas Energy Boost (3x) - první a druhá generace mi vydržela dokonce 1700-2500km (!)
Ale zpátky k 12i-hodinovce ... v pomalém, ale pořád v tempu 6 minut na km jsem vydržel a stejně jako před dvěma roky mě porazil Ondra Velička, který si běžel svůj vlastní závod (147.119km). Porazil mne (nás) rozdílem několika tříd. Za výsledek 132.209 km jsem hrozně moc vděčný a při pohledu do historických tabulek mě úplně mrazí, protože se ocitám v hodně vybrané běžecké společnosti. Radost mi nekazí ani fakt, že 12i-hodinovka není tak populární, protože není mistrovská disciplína.
Teď mi nezbývá, než doléčit šrámy, ještě se vzepnout pár dní k vyššímu tréninkovému úsilí a pak už se pomalu chystat na Belfast.
Mistrovství světa je něco, co si zaslouží pár extra řádků.
Tyden 16-17
Pondeli
Konecne jsem se dostala k TRX, tentokrat jsem si zacvicila vlastni sestavicku - bez vypadu :) Akorat jsem tam toho na nohy dala pro zmenu trochu malo, musim jeste pridat nejake drepy a vypady do stran. Az s tim budu spokojena, sepisu to sem.
Mimochodem to, ze vypady muzou zpusobovat ty bolave kycle mi potvrdil i fyzioterapeut a doporucil je nahradit drepy a vypady do stran (tak mam radost, ze jsem na to prisla spravne :).
Utery
Dopoledne jsem si zase sla/klusala pro recept a zpet a odpoledne jsem jela na kole na fyzio. Vlastne idealni den, 10 000 kroku a k tomu jeste 8km na kole.
Akorat jsem zjistila, ze si musim davat pozor na tepovku asi. Odpoledne jsem pracovala u pocitace a najednou citim, jak mi busi srdce - a to nebyl zadny pracovni stres. Zmerila jsem si tep a v klidu jsem mela 106! Trochu jsem to pogooglila (jak jinak) a zjistila jsem, ze je to asi normalni. Uz ted mam asi o litr krve vic, nez normalne a obcas takove buseni muze nastat, zvlast kolem 17-20 tydne (pry). Co si budeme povidat, bylo vedro, byla jsem po dlouhe prochazce, prezrala jsem se rizota a mozna jsem trochu mene pila. Jeste se na to v patek zeptam midwife, pro jistotu.
Takze jsem se prestala spolehat na intuici s rozhodla se pro jistotu na sport nosit tepak. Na kole, i kdyz se plazim, ze ukazalo, ze dojit ke 140 rozhodne neni problem. Ale taky neni problem se drzet pod 140, takze pohoda.
Ranni klusoprochazka:
Streda
A porad je mi rano fakt soufl. To je fakt "stesti"... Ale zase jsem to rano prekonala, i kdyz to nebylo lehky :)
Dala jsem si TRX, tu svou novou sestavu a uz jsem s ni docela spokojena. Vyslo to i s protazenim na nejakych 35 - 40 minut. A jako vic bych tomu uz urcite davat nemela, citila jsem se docela unavena na konci uz.
Co se tyka tepu, tak to bylo v pohode, malokdy jsem se dostala na 130, natoz 140.
Ctvrtek
Intuice mi dneska rikala, ze bych si mohla dat trochu oraz. V nedeli mam v planu celodenni turu a pak dalsi tyden bude taky narocny, takze trocha casu na nabrani sil se bude hodit.
Tak jsem si dala jen kratsi behoprochazku (1 min jogging, 1 min chuze) do obchodaku pro kovovy krouzek na klice.
Vsuvka: Vcera vecer se totiz nas stary plastovy krouzek na klice rozpadl zrovna kdyz jsem vychazela z vytahu. Mela jsem stesti, protoze klic od auta jsem drzela a spadlo "jen" ovladani ke garazovym dverim. Ping, ping a na treti odraz zahucelo rovnou do sachty :| Novy za £50, tak at se to neopakuje.
Takze dneska na pohodu a zitra si dam uplne volno :)
Konecne jsem se dostala k TRX, tentokrat jsem si zacvicila vlastni sestavicku - bez vypadu :) Akorat jsem tam toho na nohy dala pro zmenu trochu malo, musim jeste pridat nejake drepy a vypady do stran. Az s tim budu spokojena, sepisu to sem.
Mimochodem to, ze vypady muzou zpusobovat ty bolave kycle mi potvrdil i fyzioterapeut a doporucil je nahradit drepy a vypady do stran (tak mam radost, ze jsem na to prisla spravne :).
Utery
Dopoledne jsem si zase sla/klusala pro recept a zpet a odpoledne jsem jela na kole na fyzio. Vlastne idealni den, 10 000 kroku a k tomu jeste 8km na kole.
Akorat jsem zjistila, ze si musim davat pozor na tepovku asi. Odpoledne jsem pracovala u pocitace a najednou citim, jak mi busi srdce - a to nebyl zadny pracovni stres. Zmerila jsem si tep a v klidu jsem mela 106! Trochu jsem to pogooglila (jak jinak) a zjistila jsem, ze je to asi normalni. Uz ted mam asi o litr krve vic, nez normalne a obcas takove buseni muze nastat, zvlast kolem 17-20 tydne (pry). Co si budeme povidat, bylo vedro, byla jsem po dlouhe prochazce, prezrala jsem se rizota a mozna jsem trochu mene pila. Jeste se na to v patek zeptam midwife, pro jistotu.
Takze jsem se prestala spolehat na intuici s rozhodla se pro jistotu na sport nosit tepak. Na kole, i kdyz se plazim, ze ukazalo, ze dojit ke 140 rozhodne neni problem. Ale taky neni problem se drzet pod 140, takze pohoda.
Ranni klusoprochazka:
Streda
A porad je mi rano fakt soufl. To je fakt "stesti"... Ale zase jsem to rano prekonala, i kdyz to nebylo lehky :)
Dala jsem si TRX, tu svou novou sestavu a uz jsem s ni docela spokojena. Vyslo to i s protazenim na nejakych 35 - 40 minut. A jako vic bych tomu uz urcite davat nemela, citila jsem se docela unavena na konci uz.
Co se tyka tepu, tak to bylo v pohode, malokdy jsem se dostala na 130, natoz 140.
Ctvrtek
Intuice mi dneska rikala, ze bych si mohla dat trochu oraz. V nedeli mam v planu celodenni turu a pak dalsi tyden bude taky narocny, takze trocha casu na nabrani sil se bude hodit.
Tak jsem si dala jen kratsi behoprochazku (1 min jogging, 1 min chuze) do obchodaku pro kovovy krouzek na klice.
Vsuvka: Vcera vecer se totiz nas stary plastovy krouzek na klice rozpadl zrovna kdyz jsem vychazela z vytahu. Mela jsem stesti, protoze klic od auta jsem drzela a spadlo "jen" ovladani ke garazovym dverim. Ping, ping a na treti odraz zahucelo rovnou do sachty :| Novy za £50, tak at se to neopakuje.
Takze dneska na pohodu a zitra si dam uplne volno :)
Patek
Dneska 100% odpocinek :)
Ptala jsem se na ten tep midwife a rikala, ze je to uplne normalni, presne jak jsem nasla na Googlu. Kdyby se to nejak opakovalo, mohlo by to byt nedostatkem zeleza - mam se kdyztak stavit na krev.
Taky jsme resili, ze me budi v noci bolave kycle a porad se musim otacet ze strany na stranu - je to tim, ze se mi uvolnily (hormon relaxin) a jsou takove nejake rozviklane. Takze s nimi zbytecne neviklat vic, to znamena misto vypadu do strany budu delat proste jen drepy.
Poslechli jsme bricho, dite se tam vrti a srdce tepe jako zvon, takze zatim jsem nic nezkazila :D No, ono to zase tak vtipny neni, protoze vsude ctete tolik protichudnych rad a i doktori si casto protireci (napr. ze jogging je velmi zdravy vs. vydeseny vyraz, ze jsem joggovala), tak to asi kazdeho trochu znervozni. Navic akorat je mi porad jeste obcas blbe, obcas citim ruzne tlaky v brise, obcas se mi mota hlava... ale nemam zadnou indikaci, jak se dari tomu memu parazitovi vevnitr. Takze i jen "blbe" poslechnuti si, co dela, na par vterin, je prijemne uklidnujici.
Sobota
Spousta lidi mi obcas rika, ze jsem "mozna obcas trochu naivni" :) Ja tomu rikam optimismus a duvera a naopak si myslim, ze to hodne lidem chybi, ze by jim v zivote pomohlo, kdyby jich meli trochu vic.
Treba 3 mesice zpatky jsem se uklidnovala, ze do zacatku kvetna mi bude urcite zase dobre (statistiky, clanky...). No a zacatek cervna a je to lepsi, uz bleju jen jeden den tydne a jsem schopna jist tak, ze uz aspon nehubnu. Jsem rada, ze jsem pred mesicem byla "naivni" - bez viry ve zlepseni bych to asi neprezila :D
Taky by to chtelo vic osvety mezi lidmi, co vlastne ta tehotenska "ranni" nevolnost je. Konkretne:
1. "Ranni" nevolnost muze prijit kdykoliv behem dne (klidne rano, dopoledne, odpoledne i vecer...).
2. Ma nekonecne variant. Obcas to proste jde ven a za hodinu jste celkem cajk. Ale taky muzete stravit klidne cely den v posteli a u zachoda, marne se snazit neco snist nebo vypit. Staci otevrit lednicku, projit kolem odpadkoveho kose, jen videt zachod, nebo kdyz vas polibi vase draha polovicka, ktera mela neco aromatickeho k jidlu. Ale cim min jite, tim hur vam je. Takze travite treba hodinu nebo dve u stolu a pomalu zvykate jidlo, ktere vam prijde uplne odporne (jidlo, co by vam nebylo odporne, totiz neexistuje).
Protoze vetsina lidi nema o tomhle ani poneti, kdyz v 17. tydnu prijdete do prace az v 11, nebo klidne az kolem poledne, lidi si vas poderivave meri. Na otazku, jak se mam, povidam, ze skvele, ze uz je mi mnohem lepe, i kdyz to porad neni dobre, je to mnohem lepsi, takze super. Pozorovani jejich obliceje v tu chvili je skvely ukazatel, kdo vam duveruje a kdo ne. Nekteri kolegove to chapou (vetsina z nich bohuzel firmu nedavno opustila). Na jinych nejde prehlednout, jak by me nejradsi rovnou zavreli do zasedacky a dali mi prednasku o tom, ze takova flakarna se nebude tolerovat a ze mi neveri ani slovo. "Podle sebe soudim tebe."
Je to smesna situace. Na jedne strane zakony chranici me proti takovym narcenim ci dokonce propusteni, na druhou stranu ty same zakony, podle kterych prijdu o materskou, kdyz se rozhodnu zmenit praci driv nez v srpnu. A kdo me prijme do prace 3 mesice pred porodem? No, mam plan, jen doufat, ze to vyjde ;)
Dnesni celodenni nevolnost (aspon vodu jsem vstrebala, jinak to bylo uplne marny) ma i svou pozitivni stranku: Myslim, ze pomerne vyvraci, ze by nevolnosti a cviceni nejak souvisely. Je to tezke, uplne ignorovat ty "zle" jazyky, co to mysli dobre, ale s tehotnou by zachazeli jako s nemocnou a nedovolili by mi nic delat. Ve ctvrtek jsem mela jen pul hodinky lehkeho pohybu, vcera nic a jeste jsem docela dost a dobre jedla. A co dneska? Zase bliti. Takze muzu byt v klidu a dal poslouchat telo a cvicit - evidentne to nema souvislost :)
Nedele
Dneska lehce, regenerace po vcerejsku. A venku vykvetly travy - staci mi tech 30 minut a z nosu mi leje jako z kohoutku a v krku skrabe... Po dobehu jsem si vyplachla nos konvickou a asi ted budu muset vic cvicit doma, nez venku.