Blogy

Dnes jsem konečně přišel o sádru. Zatím to vypadá nadějně minimálně 2 až 3 týdny ještě rehabko a jdu do práce. S během to však nevidím nijak růžově zatím. To si ještě minimálně 2 měsíce raději počkám. Zatím se budu věnovat plavču, posilovně a jestli to noha dovolí i kolu. Hlavní je, že mám alespoň vycházky. Už bylo na čase, musím ještě vyřídit pár věcí na úřadech a musím tam osobně.

V televizi jsem shlédl prvního díl seriálu "Proč bychom se netopili".
Zavzpomínal jsem na mé vodácké časy.

Jak bych to měl vlastně začít…..
Bylo nebylo….
Asi před 13 lety jsem byl na vodě s oddílem vodáků slalomářů z Kadaně. Tábořili jsme i s dětmi na poloostrůvku, který je součástí náhonu Bílý mlýn ve Vyšším Brodě – Jihočeský kraj. Bydlení u mlýna pod splavem bylo romantické. Navíc jsme se dost dobře znali s majitelem a celou jeho rodinou Ouředníkovic.
Pravidelně jsme sjížděli řeku Vltavu od Vyššího Brodu k Rožmberku n/Vltavou. Zážitků je plno. Vybral jsem však takový zážitek, který je opravdu nezapomenutelný.

Jednoho dne našeho 14tidenního pobytu, jsme měli za úkol jakožto mladší vedoucí vymyslet „radě starších“ nějakou hru a poté zase na oplátku měli vymyslet hru oni nám. S tím, že po dobu nepřítomnosti jedné skupiny vedoucích, každý zastane práci za oddílového vedoucího, který zrovna hraje hru. Pořád jsme vymýšleli hry hlavně pro děti tak jsme si chtěli alespoň jeden den udělat pro sebe.
Vymysleli jsme starším hru na pevnost Boyard. Normální hra v okolí tábora s normálními úkoly. Například nalezení nějakého předmětu dle předešlých indicií, třeba v náhonu se studenou vodou, atd. Tuto hru asi nemusím představovat.

Rada starších však byla daleko daleko zákeřnější. Odpoledne nám řekli ať jdeme normálně vykonávat běžnou činnost a až zakřičí poplach, musíme okamžitě tak jak jsme, přiběhnout k táborové kuchyni. Zde nám bude upřesněno co musíme udělat. V domnění, že bude hra probíhat v okolí tábora, někteří z nás začali na lodích (pro jízdu na divoké vodě) blbnout ve válečku šlajsny u jezu. Nevzpomínám si přesně kolik nás bylo, ale počítám tak kolem 10 lidí. Najednou se to stalo, všichni jsme nastoupili ihned u táborové kuchyně. Vedoucí nám upřesnili, že máme ihned tak jak jsme vstoupit do našeho autobusu, ten nás údajně odveze na místo konání bojové hry. Řidič nám měl v autobusu vše vysvětlit.
Pořád ještě s důvěrou, plni očekávání jsme poslušně nastoupili do autobusu. Vzpomínám si, že bylo docela velký horko, kluci a holky v černých neoprenech byli ještě mokrý z vody , přilby měli pořád nasazené na hlavách a mokré boty na vodu na nohách. Vesty měl skoro každý. Prostě jsme byli vybaveni jak se na vodáka extremáka sluší a patří. Navíc nám bylo naznačeno, že bude hra extremní, tak jsme chtěli být plně vybaveni!!
Když řidič autobusu zavřel dveře a rozjel se, řekl nám: " Nyní vás odvezu do Lipna nad/Vltavou do velkého stanu (místní diskotéka) a tam budete mít první indicii u baru, postupujte dle indicie, buďte neoblomní". Řidič ještě suše dodal: " a samozřejmostí je, že si nesmíte vysvléci ani kousek vašeho oblečení. Máme tam domluveno s personálem, že nám ihned oznámí každé porušení pravidel a budete diskvalifikováni"!
Po cestě v autobuse (asi 10.5km) ve strašném horku jsme smrděli jako spařený cirkusový stan.
Na parkovišti u diskotékového stanu jsme v podvečer vystoupili. Autobus se zavřel a odjel.
Převážně zahraniční turisté se na nás dívali jako na mentálně postiženou skupinku na výletě.
V tu chvíli jsme si připadali opravdu docela trapně a to jsme ještě nevěděli co nás čeká.

Asi po 5 minutovém rozjímání jsme vyrazili na diskotéku. Jaké překvápko museli jsme zaplatit vstupné. Naštěstí si někdo z nás vzal dost peněz a půjčil tak i ostatním. Uvnitř skoro nikdo nebyl. Jen barmanka za pultem a pár lidí. Ihned jsme se neoblomně vrhli na barmanku aby nám řekla o první indicii. Ta se však začala neúměrně popadat za břicho a strašně od srdce smát. Mysleli jsme si, že je to součást hry, řekli nám přeci: "buďte neoblomní"! Vymysleli jsme proto plán, že každých 5 minut půjde za barmankou jeden z nás a bude neoblomný.
Asi po pátém neoblomném naléhání se o nás začali zajímat né příliš vlídným způsobem vyhazovači. V té chvíli už v každém z nás začalo klíčit semínko pochybnosti.
"Je to ještě součást hry"? Z diskotéky nás naštěstí nevyhodili, ale byli jsme důrazně varováni. Některým z nás bylo ihned jasné, že jsme byli vysazeni na pospas svému osudu. Bylo zde však ještě pár jedinců, kteří to nevzdali a věřili, že hra pokračuje. Začali jsme tancovat a blbnout na tanečním parketu, Tančili jsme takovým způsobem, že jsme na sebe upoutali pozornost. Nebo, že by to nebylo tím tancem !? Orosení jsme však začali po chvíli odpadat. Někdy kolem 22 hodiny, kdy jsme se již koupali ve vlastním potu, napadlo někoho, že překecá pár cizích lidí aby naléhali na barmanky za nás. Povedlo se! Pár lidiček opravdu šlo vznést požadavky a zastalo se nás se slovy: " už by jste jim konečně mohli dát tu indicii podívejte jak vypadají"!
Světe div se bylo nám vyhověno. Vyhazovači se slovy : "tady to je ta indicie" nás všechny vyhodili z diskotéky. To už se rozsvítilo i těm nejzarputilejším. Konečně jsme si sundali přilby a vesty. Byla tma a venku krásný srpnový večer. Před námi 10,5km po silnici. Při cestě domu nám samozřejmě žádné auto nezastavilo. Cestu jsme si zpříjemňovali zpěvem a smáli jsme se sami sobě. Myslím že jsme si koupili i lahev něčeho tvrdšího, ale nejsem si jist. Pomsta nám však kolovala v žilách. Do tábora jsme dorazili asi někdy k půlnoci. Děti i rada starších už spali. Byli jsme dost unaveni a pomstychtivá nálada se nám tak nějak vytratila. I navzdory velkému trapasu jsme si na diskotéce zatancovali ( v plné vodácké). Řekli jsme si, že to byl docela fajn sportovní výkon….. Druhý den nás čekalo další tentokrát romantické vodácké dobrodružství…

Tento tyzden zacal omnoho slubnejsie - v pondelok som musel z prace utekat na vlak asi za 5min a tak sa mi rychly beh zapcail, ze som sa siel vecer vyblbnut k vodarni - tam to uz bolo bez snehu, tak som si dal abecedu, 4 useky - odhadol som to na 300m - a doma som zistil ze FR305 to zmeral na 300+-20, takze som dost dobry:) No ale radost z tej "rychlosti" som mal naramnu - aj ked som sa citil

alebo flakanie sa.Nabehal som celkovo 30km, a pritom to vyzeralo velmi slubne.V utorok rano z prace 9km v klude, v stredu rano 8km do prace, oboje pomalyVo stvrtok primar slavil 50iny, takze som vybehol z party o nejakej deviatej, domov som dobehol o 9...

Berle ze slitiny kovu a kůže,

člověk se pajdá jak může.

Každé ráno probouzím se do hrozného snu.

Protože mám trochu hlad,

já plazím se k berlím jak had.

Do kuchyně cválá divný poník,

tváří se jako by měl zlomený kotník.

V koupelně ve sprše v igelitu nohu,

na jedné noze jako čáp na lovu.

Byt je krutá překážková dráha,

to mně pořádně psychicky zmáhá.

Doktoři předepsali- hnát ať trčí pořád vzhůru,

já nemohu ani na vycházkovou minitůru.

Sportovní přestávka bude asi dlouhá,

snad uhasí se někdy po sportu touha.

Kde jsou ty příjemné chvíle,

kdy zdolával jsem svěže nádherné míle.

Odříznut

od civilizace,

to není žádná legrace.

Snad můj zlomený hnát ,

sroste mi dobře napořád.

Je vidět, že mi hrabe,

když píši básně rozumově chabé…. :-)

Po nedeľnom extempore som v podnelok lietal po servisoch a poisťovniach, v utorok som bol doma s holkami nech si Lubka oddychne.V stredu večer pomalých 5km po sazneženej kolonáde. Vo štvrtok beh z práce, -4C, pomaly, pod 50min, ale zabudol som ...

Tak již jsem založil blog SK Městská policie Kadaň. Budu ho průběžně aktualizovat. Teď na to mám času dost.

1330 km Tak to je konečné číslo. Tolik uběhnuto v tomto roce. A jak to vypadalo postupně: 2008...1330 2007...1100 2006.....947 2005.....551 A co dál? Cíl uběhnout maraton se odkládá. Bolesti v kyčli ukazují zvednutý prst. Letošní vý...

Jsem namydlenej. Včera jsem si zlomil nohu. Oboustranná fraktura pravého kotníku. To budu mít hodně dlouho po sportu. Snad se to nehne, jinak operace. Držte mi palce. :-(

V pondelok rano na kole do prace, vecer spinning 75min pri Mamma mia. Asi som si nastavoval nizke zataze, ale rozdychal som to prekvapivo v pohode. Nohy takmer bez nasledkov.Celkovo to nebolo zle, az na neustale "hop, hop" a runningy, ale mozno je to len o zvyku. Sam doma na rotopede by som sa tak do toho nepolozil. Skoda ze som zabudol doma FR305.V utorok rano beh do prace, prekvapivo v pohode,