Novoroční výběh – Second Wind Clubu
Sraz 1. 1. 2010 v 8:30 na Národní X Smetanovo nábřeží nejlíp pod podloubím ND.
Čeká se tak pět minut - nejvýš, poněvadž asi bude trochu zima - nejspíš.
Od divadla zpátky k divadlu je to nějakých 4700 metrů.
Tempo bude odpovídat významu chvíle...
Dolomitenmann v TV
31.12. ve 13hod. bude v české televizi vysílán extrémní štafetový závod Dolomitenmann 2009
Dolomitenmann v TV
31.12. ve 13hod. bude v české televizi vysílán extrémní štafetový závod Dolomitenmann 2009
První běžecké zranění?
A je to tu, mám s běháním chvíli utrum.
V sobotu jsem byl na závodě 3.7 km v Dolních Počernicích. Vzhledem k tomu, že to mám zhruba 15 min z domu, tak jsem dopravu na závod vzal jako rozklusání a ze závodu jako výklus. Samotný závod se běžel v zámecké zahradě, což mimo jiné znamenalo hodně ostrých zatáček. A to je přesně to co mi nesedí, pořád zpomalovat, zrychlovat, zatáček, nepřerazit se. Mám prostě radši jedno tempo, které si můžu běžet. Čas 14:43 nijak oslňující, ale vzhledem k průběhu trati spokojenost.
No a teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěl napsat. Už delší dobu mě sem tam při běhu bolí šlacha vlevo na levém koleni. Bolí jen při pomalém běhu. Při závodě jsem ji asi ještě nikdy necítil. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou docela snažím v tréninku běhat po špičkách, tak jsem myslel, že změna stylu způsobuje větší zatížení nějaké šlachy a ta si prostě musí zvyknout. Moje milá šlacha je ale pěkná svině asi. Když zjistila, že se mnou není kloudná řeč a že ji nedám pokoj, ušila na mě boudu. O tom, že je to potvora zákeřná svědčí fakt, že se od včerejška tváří jak neviňátko. Ona ne, že by začala dělat větší problémy sama, jak se patří na slušně vychovanou šlachu. Ona do toho namočila celé koleno. Takže situace je taková, že mám levé koleno asi tak o polovinu větší než by mělo být a nemůžu s ním hýbat do krajních poloh (ať už pokrčit, nebo natáhnout). Zákeřné na tom je, že nic v koleni nebolí, jen v těch krajních polohách píchá pod čéškou.
Takže jsem dostal naordinováno běžecké volno, ledovat, mazat protizánětlivou mastí a pokud se to nezlepší zajít k doktorovi. Máte někdo případně tip na dobrého doktora v Praze? Který udělá víc než doporučí už nikdy neběhat?
Vzkaz pro Šlachu: "Nemám sice důkaz, že za to můžeš ty, ale cítím, že jo. Jestli si myslíš, že mě tyhle tvoje zákeřnosti položí, tak mě asi ještě neznáš. Chceš válku, máš ji mít". Ehm :-)
V sobotu jsem byl na závodě 3.7 km v Dolních Počernicích. Vzhledem k tomu, že to mám zhruba 15 min z domu, tak jsem dopravu na závod vzal jako rozklusání a ze závodu jako výklus. Samotný závod se běžel v zámecké zahradě, což mimo jiné znamenalo hodně ostrých zatáček. A to je přesně to co mi nesedí, pořád zpomalovat, zrychlovat, zatáček, nepřerazit se. Mám prostě radši jedno tempo, které si můžu běžet. Čas 14:43 nijak oslňující, ale vzhledem k průběhu trati spokojenost.
No a teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěl napsat. Už delší dobu mě sem tam při běhu bolí šlacha vlevo na levém koleni. Bolí jen při pomalém běhu. Při závodě jsem ji asi ještě nikdy necítil. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou docela snažím v tréninku běhat po špičkách, tak jsem myslel, že změna stylu způsobuje větší zatížení nějaké šlachy a ta si prostě musí zvyknout. Moje milá šlacha je ale pěkná svině asi. Když zjistila, že se mnou není kloudná řeč a že ji nedám pokoj, ušila na mě boudu. O tom, že je to potvora zákeřná svědčí fakt, že se od včerejška tváří jak neviňátko. Ona ne, že by začala dělat větší problémy sama, jak se patří na slušně vychovanou šlachu. Ona do toho namočila celé koleno. Takže situace je taková, že mám levé koleno asi tak o polovinu větší než by mělo být a nemůžu s ním hýbat do krajních poloh (ať už pokrčit, nebo natáhnout). Zákeřné na tom je, že nic v koleni nebolí, jen v těch krajních polohách píchá pod čéškou.
Takže jsem dostal naordinováno běžecké volno, ledovat, mazat protizánětlivou mastí a pokud se to nezlepší zajít k doktorovi. Máte někdo případně tip na dobrého doktora v Praze? Který udělá víc než doporučí už nikdy neběhat?
Vzkaz pro Šlachu: "Nemám sice důkaz, že za to můžeš ty, ale cítím, že jo. Jestli si myslíš, že mě tyhle tvoje zákeřnosti položí, tak mě asi ještě neznáš. Chceš válku, máš ji mít". Ehm :-)
První tréninkový den
Po tréninkové pauze,která byla delší než bych si přál,jsem konečně zahájil přípravu na rok 2010!Věřím že příprava bude probíhat bez problémů a posunu své výsledky v nové sezoně opět o kousek výše:)
Mám v plánu se opět vrátit k tréninku pro maraton-a ten bych chtěl běžet v květnu v Praze..Jelikož je hlavním cílem v budoucnosti maraton na OH v Londýně,nezbývá než omezit běhy do vrchu a zkvalitnit rovinový trénink.....Každopádně po maratonu bude zbytek letošní sezony ještě vrchařský s několika...
První tréninkový den
Po tréninkové pauze,která byla delší než bych si přál,jsem konečně zahájil přípravu na rok 2010!Věřím že příprava bude probíhat bez problémů a posunu své výsledky v nové sezoně opět o kousek výše:)
Mám v plánu se opět vrátit k tréninku pro maraton-a ten bych chtěl běžet v květnu v Praze..Jelikož je hlavním cílem v budoucnosti maraton na OH v Londýně,nezbývá než omezit běhy do vrchu a zkvalitnit rovinový trénink.....Každopádně po maratonu bude zbytek letošní sezony ještě vrchařský s několika...
Trénink na Mostařance
Přestože je již pokročilý podzim a někdo by čekal, že víkendy budeme trávit na běžkách nebo sjezdovkách, není tomu tak. Naopak teplé počasí minulých dní přímo vybízí k vyběhnutí do lesa. Trénink na mapě Mostařanka v Mostech...
Velká kunratická 2009 aneb velké trápení s dobrým výsledkem
Již v roce 2005 jsem se postavil poprvé na start tohoto legendárního závodu s velkou tradicí. Od té doby se pravidelně zúčastňuji tohoto listopadového běhu a nebylo tomu jinak ani letos, kdy se konal už 76. ročník. Počasí bylo na listopad nezvykle teplé a slunečné, ale to rozhodně nikomu nevadilo, ba naopak.Letos jsem se postavil na start s číslem 674, běžel jsem tedy poměrně brzy. Po odstartování jsem vypálil vpřed a po překonání potoku a výběhu prvního stoupání, jsem se připravoval na další vodní překážku a následný prudký výběh (nebo snad výlez) kopce. Musím říci, že ten kopec na Hrádek nemám rád. Letos mi to připadalo jako věčnost, než jsem se vydrápal nahoru. Zato jsem se pak relativně rychle rozběhl nahoře, kde má člověk pocit, že mu nohy lítají všemi směry, jen ne dopředu. Po chvilce pak přišlo pro změnu tradiční prudké klesání do potoka. Tady má taktiku, jak se co nejrychleji a ve zdraví dostat dolů, každý zcela jinou. Já preferuji styl strom - strom. To znamená, že se pustím dolů proti stromu o který se zastavím a hned se pouštím proti dalšímu stromu, co je níže. Jako úsměvný mi přišel styl mého oddílového kolegy, který používá styl, řekl bych horolezecký. Ten spočívá v tom, že zbíhá dolů stejně, tak jako slaňují horolezci z vrchu. Jelikož bylo kolem trati nataženo pomocné lano, není to nemožné. Po překonání těchto krkolomných pasáží přichází na řadu více lidská část trati. Po několika zmáchání se v potoce následovala 300 m asfaltová rovinka a následné poslední stoupání do kopce. V těchto místech se láme chleba. Těsně pod vrcholem jsem se rozběhl a snažil se rozhýbat ty moje líné nohy. Když jsem míjel místo, kde se měří mezičas, začínalo mě píchat v boku a bylo mi zle. Tušil jsem, že tohle jen tak nepřejde. Po chvilce jsem měl úplně tvrdé břicho a hrozně špatně se mi dýchalo. Byl jsem nucen na chvilku přejít do chůze, což jsem musel pak udělat ještě jednou. Hlavou mi v těchto okamžicích proběhlo jen to, že se musím zakousnout a tento závod dokončit. Neexistovala jiná možnost, tato rovnice měla jedno řešení a to dokončení závodu. Věděl jsem, že až doběhnu, bude mi zle, ale vím, že takové závody prostě jsou a nebylo by to poprvé. Nakonec to mohlo skončit ještě hůře. A to když už jsem zbíhal do cíle po úzké cestě na stráni. Hlavním činitelem možného neštěstí byl vlhký kořen stromu. Pravá noha mi po kořenu sjela a levou nohu jsem si zapletl mezi pravou. Naštěstí jsem to ustál a mířil vstříc cílové rovince, kde už jsem jen běžel získanou rychlostí. Na nějakou akceleraci v cílovém prostoru jsem neměl pomyšlení. V cíli jsem se hodně dlouho dával dohromady, bylo mi dlouho na zvracení a i se mi to pak povedlo. Po 15 minutách už jsem byl téměř v pohodě. Byl jsem zklamán svým výkonem, čekal jsem více. Ale nakonec jsem pak zjistil, že jsem si na této trati zaběhl svůj nejlepší výkon o 7 sekund. Není to sice mnoho, ale vzhledem k tomu, jak se závod vyvíjel, jsem byl nakonec spokojen.
Tento závod, i když má stále stejnou délku, i stejný profil trati, je pro mě každý rok zcela jiný. Přesto jsem se dával 4 dny poté dohromady. Vinu ale přisuzuji tomu, že letos bylo mnoho závodů a asi jsem už unavený. Těžko říci, kde byla chyba. Teďka si dávám od běhání jako takového chvilku pauzu a dám přednost nějakým sportovním hrám. Bez pohybu totiž být nemůžu.
Bůvolák – silnější nohy vyhrávají
Když se řekne státní svátek, každý si vybaví volno a samozřejmě si každý rád přispí. U mě to bylo však jinak. Ve středu 28. října, kdy byl letos státní svátek (den vzniku samostatného československého státu), jsem se zúčastnil posledního běhu ze seriálu "Běhy do kopce v Praze a okolí". Tentokrát jsem vyrazil už v půl osmé ráno z Vlašimi na závod s názvem Bůvolák, který nese toto pojmenování zcela oprávněně. Běh v pražských Hodkovičkách je specifický jako vždy prudkým kopcem, ale tentokrát byla trošku změna oproti ostatním závodům. A to taková, že se trať neběžela pouze jednou, ale hned čtyřikrát. Ano čtyřikrát, každý závodník tedy musel absolvovat 4 x 540 m s převýšením 35 m.
Časy měřeny nebyly, důležité bylo pouze umístění v každém běhu, z něhož pak vyplynulo celkové umístění. Mezi každým během byla pauza zhruba 8-10 minut, během které se závodnici a závodnice přesouvali zpět na start z vrchu a snažili se všemožně zmobilizovat síly na další běh. Tento závod bych zařadil tedy mezi ty náročnější.
Nohy se zdály být pomalu těžší a to byla teprv odběhnutá polovina. Po odstartování třetí části se mi z neznámého důvodu a z ničeho nic zvedl, jak se říká, kufr, že jsem byl nucen zastavit. Po chvilce se to vrátilo do normálu a byl jsem schopen běžet, ale to už byla většina fuč. Přesto jsem to doběhl, abych měl započteno umístění, sice mizerné, ale nechtěl jsem závod vzdávat. Do poslední části jsem šel s tím, že tam nechám všechno co ve mě zbylo, ale to asi všichni závodníci. Tuto poslední část jsem dokončil nadoraz svých sil se zaťatými zuby. Po protnutí cílové čáry jsem mohl z tohoto svátečního sportovního klání odejít s dobrým pocitem, i přes ten stále pro mě nevysvětlený exces z třetí části závodu. Celkově jsem se umístil na sedmém místě, s kterým jsem byl tentokrát spokojen.
V konečném součtu jsem se v lize "Běhů do vrchu v Praze a okolí" umístil na 13. místě. Prvotní plán byl být do první desítky (chyběly pouze 3 bodíky na 9.místo), což se sice nepovedlo, ale některé závody byly letos prostě pro mě v nevhodnou dobu a měl jsem jiné priority. Zúčastnil jsem se tedy celkem 7 z 20 závodů. Příští rok se opět určitě na těchto bězích ukáži.
Běh 17. listopadu
Sportovní klub Městské Policie Kadaň
Chomutovská 1254
43201, KADAŇ
pořádá
Běh 17. listopadu
Pro všechny, kteří chtějí strávit volný den sportem nebo se jen proběhnout, připravil SKMP Kadaň krátký závod, který se uskuteční dne 17.11.2009 v Roosveltových sadech (lesopark) v Kadani. Hlavní závod pro účastníky ve věku od 18 let se uskuteční na trati dlouhé 4,8 km, pro mladší účastníky od 13 -17 let je připravena poloviční trať, tedy 2,4 km. Bude připraven i závod pro nejmenší, který mohou absolvovat i maminky s kočárky.
Každý účastník obdrží malý dárek a pro nejmenší závodníky je připravena sladká odměna. Ti, kteří zvítězí v jednotlivých kategoriích dostanou věcné ceny a medaile.
Na závěr závodu je připravena velice hodnotná tombola, které se může účastnit každý bez ohledu na umístění v závodě, takže vyhrát může každý.
Kdy: 17. listopadu 2009
Kde: lesopark v Kadani, za Kauflandem
Čas: prezentace do 09.45 h v již 10.00 startujeme
Přijďte se proběhnout, závod je určen pro širokou veřejnost bez ohledu na dosažený čas, rádi uvidíme každého, kdo se rozhodne hýbat, nebo aspoň fandit závodníkům.
- chceš se proběhnout
- chceš si zazávodit
- nevíš jak začít běhat
- nudíš se
Tak se ukaž 17. listopadu 2009 v Kadani a zasportuj si s kadaňskou Městskou Policií.
Další informace na tel. 604 826 193