Blogy

Výchova Skandinávské děti jsou v rámci nerušeného rozvoje osobnosti vychovávány velmi volně. Jakékoliv fyzické tresty jsou tabu a rodiče nad zmínkou o obyčejném pohlavku kroutí nesouhlasně hlavou. Člověk by občas řekl, že mají řvoucí děcka okolo celkem na háku. Děti jsou však mazané a umně toho využívají. Na české poměry jsou mladí seveřani hrubě nevychovaní. […]

Slovo dalo slovo a vydali jsme se společně do centra Prahy na Nike mikulášský trénink. Z původního počtu pěti běžců jsme dorazili nakonec dva, ale celkem bylo 25 účastníků v různých mikulášských maskách, převlečcích, s různými doplňky...no slušná partička běžců. Vyběhli jsme od "stóru", kličkovali mezi davy chodců, vyslechli si spoustu zajímavých komentářů - "maratónci, blázni, armáda čertů, běžecký kroužek má besídku"... přes Václavák doběhli na nábřeží, dali si malou soutěž, vyběhli směrem Anděl, kolem Čertovky, přes Karlův most na Staromák, zrobili pár dokumentačních fotek a zpět do "stóru" kde jsme dostali sladkou mikulášskou nadílku. A víte co, mě se to nakonec líbilo. Navíc za mě velký palec nahoru za pomoc, vstřícnost a vyřešení problému se Sportbandem! Sice jsem přišla o cca 60 km, ale...já vás zase všechny doběhnu :-))).

Netrvalo dlouho a představa nabírání energie každým krokem se stala přirozenou. Ach, jak zřejmý je to další střípek do mozaiky lidské mandaly. Vybavila se mi slova trenéra běhu životem i života běhu, mého přítele Miloše. "Důležitý je při běhu správný pohyb rukou."

Dokud človek opravdu jen neběží (to znamená myslí na kde co, jen ne na samotný běh), má pohyb rukou pouze fyzický význam, pomáhá pohybu vpřed. Ale při prožitku nabíráni energie každým krokem tvoří ruce neoddělitelný celek. Není vůbec lichá představa kolesového parníku. Pohyb ruky kopíruje dráhu energie, která je natahována při došlapu a proudí od paty celým tělem přes rameno zpět k zemi.

Běhám-li po tmě, obvykle se lesu vyhýbám pro ne zrovna příjemné pocity ze setkání se zvířaty. Jejich čelovkou prosvětlené žluté oči jednak vypadají dost strašidelně a pak, těžko se odhadne, zda tím zvířetem je jen zvědavá laň nebo statný vepř. Dnes to bylo jiné. Nejenže jsem si pod přívalem pocitů zapomněl zmáčknout stopky, ale mé kroky mířily do lesa samy od sebe. Ten tam byl strach z neznámého.

Valil jsem se lesem jako rotující stříbřitý kotouč. Ne že by se hlavou nehonily myšlenky, ale díky soustředění na běh kolesového parníku, nabírajícího s každým krokem energii, neměly dost prostoru k rozvinutí. Zcela se změnilo vnímání času a kdybych neměl předem danou trasu, asi bych lesem běhal doteď.

Jeden mistr dal svému žákovi políček. Nebyl to ale políček zlosti, byl to políček probuzení. Takový políček, který mě posunul kus dál, jsem dostal od jednoho z přátel. Pozval mě na víkendový kurz Či kung. Daroval mi impulz k další cestě. Té pravé. Jediným, kdo mi může
pomoci, jsem totiž jen já sám, protože mým největším protivníkem není nikdo jiný než já.

První prosincový den a první výběh z nového stanoviště - z parkoviště Hamr Sportu Braník. Sešli jsme se v šestičlenné partičce, a vyběhli vstříc Zbraslavi. K mostu u nového pražského okruhu je to rovná pětička a zvládli jsme ji  parádně. Nikde nikdo, běželo se moc dobře. Na cestě zpět se k nám ještě připojil Marcel, který nechytil zprávu o změně startovního pole, tak vybíhal z Výtoně a odpojil se zase u Modřanského biografu aby dokonal svých 27 km do práce-z práce :-). My ostatní doběhli zpět na Hamr a vydali se na něco dobrého a teplého do bříška :-). Moc se na vás těším zase příště :-).

Registrace na breznovy prazsky pulmaraton je odeslana. Potreti se probehneme ulicemi hlavniho mesta a tentokrat uz se mi opravdu musi podari prolomit dvouhodinova hranice. Posledne mi unikla o 90 vterin. Jeste dnes chci zaslat svuj prispevek do Women's...

Report zpracovává Zdeněk... zatím pouze kusé info... 15 km s prstem v nose... 5 běžců... Jílové - Davle a různě kolem... slepičí polévka a řízečky... rozhledna, krávy, divoká prasata, myslivci, Třeštibok, výlet vláčkem...koblížky...no moc pěkné to bylo :-))).

U čeho nesmíte chybět? U našeho pravidelného čtvrtečního poběháníčka :-)! Sedm statečných se včera vydalo zdolat výtoňsko-podolsko-branicko-modřanskou cyklostezku a šlo to jako po másle. Výtoň - done, Racek - done, Braník - done, Nádraží Modřany - done a zpět na Braník na polívčičku - done.

Jediné co mi stále po včerejšku chybí je recept na tu čočku...tak šup sem s ním ;-)!

A pozor, pozor, pozor: naše startovní pole se přes zimu přesune do areálu Hamr sportu Braník (možnost parkovat, uschovat si věci, dát si něco vařeného do bříška...). Od příštího týdne tedy startujeme z Hamru směr Zbraslav a zpět. Sraz  v 18:25 u železné brány - vstup do areálu od tramvají.

A jen tak pro zajímavost...zítra je výlet ;-)!

Čtvrtek 17. listopadu využila spousta běžců k tomu, že vyběhli už přes den. Skvělé :-)! Mě bohužel čekal florbalový zápas, ve kterém jsem dostala naloženo, a tak jsem se večer nepřipojila. Vyběhli ale tři stateční, dali si tradičních 8 - 10 km a stali se nejen díky tomu hrdiny večera. Víc takových běžců! Tak zase za týden, těším se na vás :-)!

V neděli 13/11/2011 se konal 78. ročník závodu Velká Kunratická a já jsem také 78. ročník. Takže je Vám určitě jasné, že takovou souhru "náhod" jsem si nemohla přeci nechat ujít a směle jsem se postavila na start závodu.  Šlo o ženskou trať na 1330 metrů. Velkou Kunratickou a její lahůdky jako je běh v potoku nebo škrábání do kopce jsem do té doby znala jenom z doslechu. To se ale v neděli změnilo J

Ráno bylo hooooodně zima, bílá jinovatka ležela na polozmrzlé zemi a hustá mlha se zvedala z něčeho, o čem se dalo soudit, že je rybník.  Žádný déšť. Co víc si běžec Velké Kunratické může přát J Přihlásila jsem se na startu, dostala startovní číslo a spolu s jednou běžkyní, Irenou, se kterou jsem se seznámila den předem na výběhu v Riegrových sadech, jsme se rozklusaly a daly si běžeckou abecedu. Startovalo se po dvojicích, vždy po deseti sekundách. Na trať mě přišel podpořit běžec Petr, občasný člen naší skupinky VRC a hlavně výborný povzbuzovatel. A tímto mu chci samozřejmě moc poděkovat.


Přesně na sekundu bylo odstartováno a hned za startem už čekalo trochu rozšlapaného bláta a popadané listí. Hned jsem věděla, že to bude fakt zážitek J Pak hned potok. Nemělo smysl něco kombinovat, muselo se tam prostě šlápnout jednou nohou, druhou nohou a pak hned ven do mírnějšího kopečka. Ten ale záhy přerostl v kopec "strmilák". Když jsem viděla pod sebou uježděnou hlínu, napadlo mě, že jak to člověku podklouzne, tak se kutálí dolů. To se ale naštěstí nestalo. Kopec jsem dala, akorát si myslím, že ke konci už to nebyl běh, ale cosi na hranici chůze. Ale ruce jsem nepoužila, takže škrábání se naprosto jednoznačně vylučuje! Po kopci šlo o to, se co nejsnáze rozeběhnout a dát celkem rovinku asi 500 metrů. Běžela jsem, ale cítila jsem, že je mi zima a také při dýchání byl vzduch dost studený. Pak čekal seběh s řadou skoků přes kořeny stromů, kde jsem se musela i pousmát, protože jsem si připadala jako kamzík. Podél trati se ozývalo povzbuzování "do potoka a do cíle" a já jsem tak učinila. Druhý potok už v postatě člověk nevnímá a pádí blátíčkem do cíle. Na cílové rovince jsem to napálila, ale přihnalo se zezadu něco asi 150cm vysokého, co předběhlo nejen mě, ale i běžkyni přede mnou... no jo, 78. ročník se někde projevit musí J Ve své věkové kategorii jsem těsně ustála lepší první půlku - mám 37. místo ze 77.

Byl to super zážitek a už se těším na příští rok a zároveň vím, k čemu je dobré trénovat kopečky J