Severské zápisky – díl III.

    0

    Výchova
    Skandinávské děti jsou v rámci nerušeného rozvoje osobnosti vychovávány velmi volně. Jakékoliv fyzické tresty jsou tabu a rodiče nad zmínkou o obyčejném pohlavku kroutí nesouhlasně hlavou. Člověk by občas řekl, že mají řvoucí děcka okolo celkem na háku. Děti jsou však mazané a umně toho využívají.

    Na české poměry jsou mladí seveřani hrubě nevychovaní. Každodenním projevem může být třeba partička cool týpků v zimní MHD, kde každý zabare dvousedačku s tím, že na protější sedadlo hodí zabahněné boty, které se těsně předtím brodily břečkou. Švédové zásadně nepoužívají kapesníky (přestože je nosí u sebe) a neustále popotahují. Snople tahají minimálně někde z okolí paty. Pěkný humáč. A slečna ve večerní róbě chlustající jak stary haviř ze Zarubka? Standard.

    Naše generace bývala lepší. I když tuto větu jsem slýchával i před dvaceti lety z úst mé máti, když rodinný kazeťák vytrvale okupoval lehce nemelodický saxík Mňágy a Žďorp nebo protestsongy pankáčů z SPS. Tak nevím…

    Studium

    Studium na vysokých školách je pojato naprosto rozdílně od českého systému. Semestr je rozdělen do bloků, ve kterých je zpravidla pouze jeden předmět na full time, a každý blok je rovnou zakončen zkouškou nebo zápočtem. Je tedy třeba studovat průběžně a odpadají klasické nocovky zkouškového období, kdy je třeba dohnat učivo zanedbané alternativním programem v průběhu semetru.

    Švédské VŠ se potýkají s odlivem studentů. Ve společnosti, kde se mají všichni dobře nezávisle na vzdělání a obyčejná uklízečka vydělává stejně jako specialista vysokoškolák v Česku, je problémem motivovat mladé lidi k časově i finančně náročnému studiu.

    Orientační běh je jedním ze sportů, kterým v rámci tělocviku projde ve Skandinávii každý žák. Obecně povědomí o OB je tedy celkem slušné. Přes orienťák se člověk dostane všude, kam potřebuje. Trochu šokem je ovšem úroveň budoucích učitelů TV. Ti se především zaměřují na to, aby uměli zorganizovat výlet a vymysleli zábavné hry. Fyzická zdatnost zřejmě není rozhodující. Jinak mi fakt není jasné, proč je třeba do kurzu 40 tělocvikářů, kteří jsou těsně před ukončením studia, nosit na ukázku běžky a proč na lyžáku jen 5 z nich na nich někdy předtím stálo a maximálně 10 umí sjezdovat. Vidět dokonalé barbíny nebo jejich osmdesátikilové kolegyně zvládat český základ, jakým je třeba výmyk, by byl pohled pro bohy…