Čtvrtek pohledem Romana
Je čtvrtek dopoledne a na facebooku se objeví vzkaz od WRC :"Dnes je čtvrtek a tím pádem naše "pravidelná dávka emocí" v 18:25 na parkovišti před areálem Hamr sportu Braník :-)))! Nezmeškejte a buďte součástí přímého přenosu! Běhu zdar a VRCu zvláště :-))) Účast potvrzuji já a Honza, Veronika se omlouvá, že prý má nějaké učení, což by ovšem mohl tvrdit každý:) Z Nike lokalit jsme letos nějak vymizeli, tak netuším, jestli dorazí ještě někdo.
Já jako vždy vyrážím na poslední chvíli a cestou mně samozřejmě padá červená na každém semaforu. Na Hamr přijíždím v 18:32 a nikde nikdo. Naštěstí parkoviště hlídá hlídač a tak se ho ptám, jestli náhodou neviděl běžce v zelené bundě. No jasně, povídá, právě jeden vyběhl. Bezva, proklínám tu přesnost a říkám si, že až, teda jestli, Honzu doženu, vezmu si na něj číslo a zavedeme zpátky akademickou pětiminutovku. Rozbíhám se pěkně zostra, ale za chvíli mě začne píchat, tak zase uberu. Koneckonců se stejně potkáme, až se bude vracet.
No nic, 5km uteklo jak nic a konečně vidím pod mostem vydýchávat se postavu v zelené bundě s čelovkou na hlavě. Jenže, když doběhnu blíž, koukám že to není Honza, ale Pavel. Nazdar, povídám mu, v kolik si vybíhal? Přesně v půl, takže jsme se minuli o dvě minuty. Tak příště na sebe těch 5 minut počkáme. Abych nezapoměl, Pavel si přes svátky pořídil reflexní zelenou bundu :) Vyrazíme zpátky a kousek od mostu potkáváme...Honzu! Honza vyrazil v 18:35h. Povídá, že když byl na parkovišti, odchytl ho hlídač, jestli nehledá nějakého běžce a on že jo. Tak taky vyrazil za mnou a taky mě nedoběhl, jako já nedoběhl Pavla. Asi máme úplně stejný tempo:) No a aby jsme byli kompletní, za chvíli proti nám běží Marcel. Běžte dál, já to otočím u mostu a doženu vás. No, nějak nás nedohnal a to jsme fakt neběželi zas tak rychle. Ale zase to nebylo tak daleko od biografu, kde se odpojuje, tak neměl moc času. No a už jsme na Hamru, vypneme měřáky, navzájem si porovnáme výsledky a už máme namíříno do restaurace. Na Honzu tam čeká Kačka, na Pavla špagety a na mě birell. Prostě pohoda. Takže příští čtvrtek opět, ale vybíháme v 18:35h!!! Nebo tak nějak:)
Nelze jinak než vítězit
Prudký poryv větru mu do tváře vmetl čerstvý sníh. Žádná myšlenka na zavření dveří z teplé strany. Srdcem se nesla neodolatelná chuť vyběhnout. Ranní tmu zdánlivého předjaří rozjasňovaly malé jiskry, kterými se staly poletující vločky ozářené pouliční lampou. Chlad pronikající k tělu otevřenými rukávy jej popohnal vpřed.
Jen co oběhl pole na své cestě k lesu se vítr bičující jeho plece ostrými krystalky ztišil. Nevadil mu. Měl dojem, jakoby ho těžší podmínky probouzely k lepším výkonům. Převzal snad něco z energie větru? Nebo cvičení či-kungu otevřelo ty správné dráhy? Nevěděl a bylo mu to vlastně jedno. Bez velké námahy jen běžel. Bez smetí v hlavě vnímal měsíc, jehož okolí se pozvolna měnilo z černé na modrou.
Proč je každý běh tak jiný? Naučil se vybíhat pravidelně po šesté, jídelníček narovnal dle Ajurvédského doporučení sestaveného na míru pro jeho tělo, a přesto se mu jednou běželo hůře a jindy zas lépe. Jako dnes. Zažíval ty slastné pocity kdy tělo radostí poskakuje, natahuje kroky i ostří tempo. Možná by přeci jen příčinu našel. Po delší době se dosyta vyspal. Sice vstal v době, kdy je třeba dát první krmení dobytku, ale včera ulehl už po deváté večerní.
Čas volající k práci ubíhal milosrdně pomaleji. Dopřál si potěšení natáhnout svůj běh do milovaných ouvalských houštin. Každým krokem sjel v mazlavém blátu do vymleté strouhy. Záhy svou barvu změnily nejen boty, ale i kalhoty a bunda. Místo hudrování jen úsměv. Obdařil jím les i pána se psem. Přenesl to kouzelné ráno dovnitř. Byl za jedno s dechem, srdcem i tělem. Nelze jinak, než vítězit.
Jen co oběhl pole na své cestě k lesu se vítr bičující jeho plece ostrými krystalky ztišil. Nevadil mu. Měl dojem, jakoby ho těžší podmínky probouzely k lepším výkonům. Převzal snad něco z energie větru? Nebo cvičení či-kungu otevřelo ty správné dráhy? Nevěděl a bylo mu to vlastně jedno. Bez velké námahy jen běžel. Bez smetí v hlavě vnímal měsíc, jehož okolí se pozvolna měnilo z černé na modrou.
Proč je každý běh tak jiný? Naučil se vybíhat pravidelně po šesté, jídelníček narovnal dle Ajurvédského doporučení sestaveného na míru pro jeho tělo, a přesto se mu jednou běželo hůře a jindy zas lépe. Jako dnes. Zažíval ty slastné pocity kdy tělo radostí poskakuje, natahuje kroky i ostří tempo. Možná by přeci jen příčinu našel. Po delší době se dosyta vyspal. Sice vstal v době, kdy je třeba dát první krmení dobytku, ale včera ulehl už po deváté večerní.
Čas volající k práci ubíhal milosrdně pomaleji. Dopřál si potěšení natáhnout svůj běh do milovaných ouvalských houštin. Každým krokem sjel v mazlavém blátu do vymleté strouhy. Záhy svou barvu změnily nejen boty, ale i kalhoty a bunda. Místo hudrování jen úsměv. Obdařil jím les i pána se psem. Přenesl to kouzelné ráno dovnitř. Byl za jedno s dechem, srdcem i tělem. Nelze jinak, než vítězit.
Přihlášky na půlmaratony a 10km
Mám zaregistrováno PM Ústí nad Labem, Č. Budějovice a Olomouc. Dále 10km Pečky a Kbelskou desítku. Běhu zdar
Pětatřicátý ročník Novoročního běhu vyhrál Frei
http://domazlicky.denik.cz/ostatni_region/atletikanovorocnibehdrazenov20120104.html
Návrat pořádku
Tvar trychtýře jej překvapil. Z nebe se řinula voda v tmavých sloupech, které byly jediným kazem na jinak bělostné obloze. Připomínaly mu tornádo, které kdysi viděl v televizi. V době, kdy ještě zabíjel své vzácné chvíle sledováním pohyblivých obrazů, které ho však vpřed neposouvaly. Nyní pohlížel na proudy vody a až po chvíli mu došlo, že vyvýšené místo na kterém stojí, je dosud suché. Stejně jako jeho běžecký oděv. Stál na místě, které se tak změnilo. Navenek bylo stále stejné, obyčejná křižovatka bývalých obchodních cest. Možná bývalá náves kdysi zaniklé vesnice. Vysvěcené poutní místo, kterému nerozuměl. Tolikrát tudy proběhl a jen koutkem oka zaznamenal sochu obklopenou čtyřmi lipami ve čtverci. Až jednou se tu znenadání zastavil. Přitahován neuchopitelnou silou vstoupil do čtverce sil. Dvěstě let moudrosti tu střeží ducha místa.
Stál u své lípy a pozoroval obrazce pohybující se vody. Sdělovaly mu, že tak očekávaná zima konečně přichází. Ne že by ji tolik miloval, ba naopak. Jeho kombinace větru a slizu mu věnovala zálibu v teplém počasí. Raději měl polední výběh ve dnech, kdy taje asfalt, než tu klamající bílou sněť, zahalující jeho oblíbené stezky. Zimu však toužebně očekávali ostatní. Rostliny, stromy i lesní zvěř. Jak byli vyvedeni z míry jarními teplotami pozoroval při svých ranních návštěvách lesa. Před denodenními povinnostmi spěchal v něj. Na přelomu noci a dne sotva viděl stezku. Tam, kde na mýtině klidnil dech i myšlenky a čerpal energii, cítil každým dnem více života. Bylo to však příliš brzy, vždyť podle kalendáře zima teprve začala.
Vydal se od lip do deště. S vodou v harmonii se svým tělem přestal vnímat chlad zmáčené pokožky. Příroda deštěm omývala krajinu, napájela vyprahlou zem a čistila jeho myšlenky. Začalo sněžit. Bude to zase v pořádku. Vše je v pořádku.
Stál u své lípy a pozoroval obrazce pohybující se vody. Sdělovaly mu, že tak očekávaná zima konečně přichází. Ne že by ji tolik miloval, ba naopak. Jeho kombinace větru a slizu mu věnovala zálibu v teplém počasí. Raději měl polední výběh ve dnech, kdy taje asfalt, než tu klamající bílou sněť, zahalující jeho oblíbené stezky. Zimu však toužebně očekávali ostatní. Rostliny, stromy i lesní zvěř. Jak byli vyvedeni z míry jarními teplotami pozoroval při svých ranních návštěvách lesa. Před denodenními povinnostmi spěchal v něj. Na přelomu noci a dne sotva viděl stezku. Tam, kde na mýtině klidnil dech i myšlenky a čerpal energii, cítil každým dnem více života. Bylo to však příliš brzy, vždyť podle kalendáře zima teprve začala.
Vydal se od lip do deště. S vodou v harmonii se svým tělem přestal vnímat chlad zmáčené pokožky. Příroda deštěm omývala krajinu, napájela vyprahlou zem a čistila jeho myšlenky. Začalo sněžit. Bude to zase v pořádku. Vše je v pořádku.