Blogy

Spali jsme v klášteře, kde zřejmě jeptišky dostaly tři dny dovolenou aby nás tam mohli ubytovat. Já spal v místností sousedící s modlitebnou. Den před závodem jsem našim a Slovenským běžcům udělal menší bohoslužbu, aby druhý den dobře dopadli. Všichni si to vzali k srdci a doběhli do cíle. Doplňuji výsledky našich běžců, po Danovi jako druhý Čech doběhl Rudolf Cogan 7:46:35, pak člen našeho oddílu Milan Adamec 8:12:11 a Vlastimil Šroubek 9:56:19 hod. V ženách za Míšou doběhla Alena Žákovská 9:55:15 hod.

Za těch pár dní jsem toho zažil dost, jenom bych mohl zmínit ještě jednu perličku.

Po slavnostním ceremoniálu jsme nastoupili do autobusu a jeli na pasta party, já s s Milanem jsme seděli u řidiče, po chvíli jízdy jsme zastavili jsme u jakési tělocvičny, řidič nevěděl, kudy pokračovat. Za chvíli dorazilo dalších 5 autobusů a řidič se šel domluvit s ostatními na směru jízdy. Mě se po pár pivech, které jsem před tím vypil, chtělo na záchod, tak jsem řekl Milanovi jestli nepůjde se mnou než se řidiči domluví. Jak si tak jdeme na záchod, ohlédnu se a za námi jde celý autobus a přidávají se lidi z dalších autobusů, celkem asi 300 lidí. Říkal jsem jim že jdu jen na toaletu, ale vůbec na to nereagovali.

Ještě nikdy nešlo tolik lidí se mnou na záchod.

Samozřejmě pasta party byla jinde a nakonec jsme na ni taky dorazili.

Jenom přednášku, kterou jsem dával našim před závodem nemůžu napsat, vypili jsme u toho Slovenskou Demenovku. Pár doplňujících fotek najdete v odkazu Fotogalerie.

Snad tím nikoho neurazím.

Otta

V neděli 22. dubna se odehrál 11. ročník krakovského maratonu, který spolu s Poznaní, Varšavou a Vratislaví patří mezi největší v Polsku. Letos do cíle doběhlo 3014 maratonců. Z našeho klubu se do Krakova vydala 8 členná sestava plus Danuše Škrdová jako logistická a morální podpora. Vyrazili jsme s denním předstihem.

Závod byl odstartován v 9:30 na Błoniach krakowskich na úrovni stadionu fotbalové Wisły. Nejprve jsme obkroužili tuto rozlehlou louku, poté jsme se vydali do historického centra, Rynek główny jsme si proběhli hned dvakrát. Následně trať směřovala do známé průmyslové čtvrti Nowa Huta, zpět ke stadionu Wisły jsme se vraceli přímo po břehu stejnojmenné řeky, takže jsme kousek před cílem běželi pod majestátným Wawelem.

Naše výsledky byly ovlivněny teplým slunečným počasím. Na startu bylo 14°C, v cíli okolo 17°C. Vál jen slabý vítr a po sobotním dešti byla zvýšená vlhkost vzduchu. Jako první z našich cílem proběhl na celkovém 134. místě Láďa Dvorský v reálném čase 3:08:24. Dále Libor Svozil 3:17:24 (počasí mu překazilo plánovaný útok na osobní rekord), Tomáš Mrajca 3:28:45, Jaroslav Macků 3:29:16, Rostislav Bažanowski 3:37:41, Petr Jorníček 3:39:21, Josef Šitka 3:42:06, Jindřich Čáp 3:50:19.

Celkovým vítězem maratonu se stal Keňan Peter Kariuki Wanjiru, kterému se povedlo časem 2:12:11 překonat osobní rekord, ale dva roky starý traťový rekord 2:11:26 nepřepsal.

Úroveň organizace Cracovia Maratonu na nás zanechala velice dobrý dojem. Shodli jsme se na kráse zvolené trasy, na které byl většinou uzavřený provoz. Na mnoha místech fandili diváci. Občerstvovačky byly umístěny po 2,5 km - s dostatkem vody, iontových nápojů a ovoce. Oproti velkým městským maratonům má Krakov spíše provinční nádech, o to více si zde ale běžců váží a za relativně nízké startovné nabídnou závodníkům kvalitní servis.

Web závodu http://www.cracoviamaraton.pl/.

Fotky v odkazu Fotogalerie.

Závod se běžel 22.4. a jako tradičně se těšil velké účasti. Letos se ho zúčastnilo přes 150 účastníků včetně dětských kategorií a vložených kratších závodů.

Z našich nejmladších nadějí se umístil Víťa Zbořil na 6.místě v kategorii "předškolák", Vojta Šnapka na 2.místě v kategorii "mladší žáci".

Naši starší členové běželi takto: Roman Slowioczek 3. místo Muži C za 36:34, Honza Schwarzbacher 41:30, Ivana Zbořilová 3. místo Ženy A 42:19, Iva Pachtová 2. Místo Ženy B 44:36, Václav Procházka 46:54, Petra Schwarzová 48:05, Michal Damek 49:15, Josef Smola 49:56, Líba Kuchařová 59:17 a Jitka Ochozková 52:37. Alfonse Výtisk s časem 40:57 obsadil 2. místo v kategorii D tedy nad 60 let. 

Trať závodu byla oproti minulým ročníkům lehce pozměněná, otočka směrem na Mořkov byla už po čtyřech kilometrech a kilásek navíc se potom běžel ve Veřovicích nahoru a po otočce zase dolů do cíle. Během závodu bylo dobré počasí, lehčí protivítr směrem na Mořkov, ale zase cestou zpět to foukalo do zad J. 

Celkovým vítězem se stal Tomáš Blaha z AK Kroměříž, druhý Tomasz Wróbel z Polska a třetí doběhl Roman Hurtík z AK Kroměříž. Z žen se na prvním místě umístila Adéla Esentiérová z Baláž Extreme Team, druhá Katka Bluchová z SSK Vítkovice a třetí Darina Krausová z MK Kopřivnice.

Ivana Zbořilová

Web závodu http://www.orelverovice.cz/
Výsledky v odkazu Výsledky.
Fotky jsou třeba na stránkách závodu, nebo na stránkách Lašského běžeckého klubu nebo ....

Dnešní neděli byla v plánu patnáctka. Je pod mrakem a pevně doufám, že slunce za mraky i zůstane. Bylo mým přítelem v zimě, s příchodem teplým dnů se stává mým nepřítelem č.1. Zatím běhám bez vody, nalehko, jen s mobilem. Na poslední chvíli jsem se rozhodla pro změnu původně změřené trasy, vedoucí převážně terénem pro trasu převážně silniční, tudíž trochu jiný okruh, kudy jsem ještě neběžela. Ráda běhám v terénu, silnice není nic pro mě. Ale potřebuji, aby si nohy zvykly. 

Vybíhám, poprchá, ale směrem, kudy běžím, se černá mračna mění v bílá oblaka. Šest km do sousední obce po silnici až na kraj vsi, kde mě modrá turistická značka navádí přes luka do lesa. Jako bych dostala křídla,  po trávě se běží tak lehce, nekoukám na zem a než se naději, topím se v mokřině. Ale co, voda z bot za chvíli vyteče a během se nohy zahřejí. V lese je nádherně. Pár metrů ode mně běží srny, za chvíli zase zajíc...vydržela bych tam  určitě déle. Ale ještě musím doběhnout domů a opět mě čeká silnice, takže se nechci vydat z veškeré energie. Zase běžím novou stezkou, teď už širší, kamenitou, která mě vede přes les na druhou stranu, přes louky a pole do další vsi. Teď už jen tři km po silnici, které mi ale dají zabrat nejvíc. Nohy už jsou unavené, bolí mě stehna i zadek, cítím břicho a navíc, navíc se přidal silný protivítr. Nerada se vzdávám, ale zelená tráva za příkopem  silnice přímo láká: "Lehni si!"  Když v tom...po levé straně vypuštěný rybník  a na břehu v rákosí...černý čáp. Někdo má černé labutě, já mám holt černé čápy :-). 

Když jsem si trasu zadala večer v počítači do mapy, byla jsem lehce zklamána, ale jen chviličku. Uběhla jsem nakonec jen 14 km, z toho deset po silnici a své šnečí tempo tu také vypisovat nebudu, ale ten pocit, ty chvíle, to je to, co mi dává radost. Ne, nejsem zklamaná. Vím už, že těch 15 km dám. A zase o trochu víc věřím sama sobě.