Leadville 2012 – Hope Pass (6.díl)
Od rana jsem se sice vzdy primarne soustredil na beh do nejblizsi obcerstvovaci stanice, ale nekde v pozadi, to proste neslo vymazat, byla Twin Lakes. Na cil v Leadville, Hope Pass tam a nebo zpatky, Winfield, beh v noci pres Sugar Loaf, nebo zpatky ko...
Kostičky do lega
Než začnu popisovat různé způsoby jak si zvednout výkonnost v časovce, bude si myslím dobré se podívat na základní stavební prvky celého tréninku. Já nevím jak kdo, ale já mám hrozně rád lego. Strašně moc věcí z reálného světa se … Continue reading →
Černá je dobrá :)
Letos teda né. Jednou stačilo (jo batůžek byl dobrej ale jeden stačí) .
Z internetu na mě blejská nové zelené logo . Zelenou já rád :)
Ze všech stran se slyším " ty nejdeš " ? " ja jdu s dcerou, já se synem já taky .. No teda všichní tam budou . Asi zelené tričko a batůžek . Jasan jdu taky nohy už mám v cajku tak ať se snažej .
Číslo je jasný jen ten nápis. Hele co kdyby to triko bylo dobrý a dalo se nosit i na běhání . To chce něco uderného ať se stím dá běhat. Nakonec vyhrává hláška "Rozpouštím sádlo" ať se taky ostatní pobavěj :))
Teda snad lépe zvládnou vodu ale uvidíme.
Jaká barva je nejlepší na sluníčko ? Jaká barva je nejlepší na konci srpna ve 14.00 na běhání ? Jaká je šance že bude ošklivo ?? Jaká barva bude nejlépe vypadat v davu lidí ??
Takové blbé otázky.
Zeptej se radši na .
Na čem se nejlépe čte bílej text ? Jaká barva bude běžcům ladit s jejich kalhotama. Při jaké barvě nejlépe vyniknou barevné čepice ?
Najednou mi Pavel říká. Už se ví jaká budou trička . Černá. To si dělaš pr... Nedělám.
No hned druhej den mažu vyzvednout startovní balíček. Evidentně nejsem mladá holka tak mi jeden mladík naloží do náruče nějaké letáky čip pak i tričko. Spadnul mi čip . Shýbám se z trika mi padaj nejaké poukázky. Nějaká taška by nebyla ?? Neochotně štrachá pod pultem a vytahuje oranžovou idelitku . Je to vše ? Táži se . Jo ještě tady krém aby jste se nám nespálil. Kua cejtm tu ironii jenom já ??
Doma hned rozbaluji . Kontroluji . Potisky ale jo to jde celkem šikovné dát nápis dozadu aspoň bude co číst. Třeba až nebudu moct a bude přede mnou někdo s trikem "Pridej prďtka přidej" tak to povzbudí :)
Material je slaboučkej jemnej no paráda pokud bude pod mrakem bude to super .
Sobota ráno. Né nešel sem běhat jako někdo :))) Teda vlastně jo ale jen v počítači tam z toho bolej jen prsty a zadek od židle :)) Jejda vypínej ať seš tam včas .))
U železničního mostu hodlám přestoupit . Naivně cěkáme na tramvaj (prej budou posíleny ) . Jo tramvaj přijíždí, totálně přeplněnej jen jeden vůz. Asi řidič dostal buřta aby posílil :))))
No nic nastává 2km zrychlenej přesun. Nejsem sám. Aspoň zahřeju nohy. V protisměru se pár běžců už rozbíhá to budou asi závodníci :)) (mě by to zabilo)
Žluté lázně jedním slovem bordel :(( zvenku zatarasenej chodník du tedy k šatnám vnitřkem . Už chápu ty co se venku převlikaly na trávníku před areálem. V té nejjušší uličce nejdřív hromady lidi na záchody pak na batohy na zbylém metru se dva proti sobě jdoucí pruhy snaží prodrat každý svým směrem. Do toho Tů Tů sanitka si tudy čistí cestu . Není skoro kam uhnout, uhybám zrcátku a uvolněným pruhem se snažím dostat co nejdál. Lituju že sem nepřijel už oblečenej .
Uff už mám bílou pásku od batohu teď jen záchod naštěstí už je jen 10 minut do startu a tak největší tlačenice ustoupila ale stejně říkám to nestihnu :))
Hotovo jdu na start hledám žlutou vlajku ale potkávám Leonu nikoho dalšího sem ze známejch už nezahlíd. Najednou někdo s barevnejma vlajkama koridoru mizí směrem ke startu . Že by už bylo po závodě . Není všichni tu stojí.
Jeden veliký černý dav jen barevná čepice ruší stereotyp. Začíná mrholit ale to se nám (mě) běžcům líbí v tom se suprově poběží. Jen podle řevu poznáváme že bylo odstartováno a po 6ti minutách se dostáváme ke startovní bráně a rozbíháme. Rozhlížím se . Honza nikde . Bubo nikde . Pavel nikde :)
Jana vedle Leony má výraznou zelenou čepici. Super mám svého vodiče.
Stejně ji po chvíly ztrácím v davu . No nehoním se ale říkám si hodina by byla dobrá.
5km 32:30 a sakra nějak sem se flákal musim to rozbalit . Trošku přidávám otáčky ale přece jenom ještě 5 km má můj respekt.
3km Zkus to napálit stejně vo nic nejde aspoň si to zkusíš. Plyn letí k podlaze a sádlo chytá setrvačnost :)
Panečku na chvost je to dost rychlé (asi 5:00 - 5:30) začínám předbíhat.
Mrholí . Přede mnou mírnej kopec dolů na nábřeží pod most a mokrá dlažba. Tady by to stín rozbalil. Činím totéž a říkam uklozneš a letíš až do vltavy . No Stin my držel palce předbíhám další spousty lidí .
Makám . Tlačim to. Hledám nějaký povzbuzující nápis. Nic extra nevidím. No nic v duchu pronáším "vydrž prďka vydrž" a už sem v cíly . Uff mam to za sebou mokré triko nalepené na tělo (být bíle bylo by to super miss mokrá trička - škoda jsou černá :(( ) Hodinky ukazujou pruměrku 5.59 a já su spokojenej .
Byl to prostě vydařenej den :))
Půlmaraton moravským krasem
Aktuálně ze včerejška:
Přežila, nevzdala a hlemýždím tempem se doplazila do cíle těsně před časovým limitem, což mě samotnou vzhledem k okolnostem překvapuje (že vůbec), takže příště už to může být (doufám) jenom lepší.
Krásné září a ať Vám to běhá! :-) .
Než listí opadá
Mám velmi rád toto období, kdy léto již není v plné síle a na stromech jsou patrny první známky blížícího se podzimu. Ten čas světel, kdy obloha mění nahodile barvy a fotografové jásají nad zajímavým osvícením krajiny. Ty chvíle, kdy vítr stále ještě více chladí než studí a běžec ještě zdolá většinu stezek suchou nohou.
Abych se cestou zpět vyhnul škvorecké "polňačce", rozhodl jsem se běžet už z Třebohostic po silnici mylně se domnívaje, že doběhnu do Sibřiny. Můj omyl byl odhalen již po půl kilometru, kdy se tato silnice napojovala na hlavní se štrůdlem vozidel spěchajících z Říčan do Kolína a zpět... Jako zázrak se zjevila používaná polní cesta. Vydal jsem se po ní. Směr měla příznivý a říkal jsem si, že taková pěkná cesta nemůže končit někde uprostřed polí. Končila. Vedla jen k malému modelářskému letišti. Nu což, už bylo po sklizni, ale ještě nezoráno, a tak jsem pelášil dál po poli. Nevěřil bych, v jak malé brázdě může ležet zajíc. Takřka jsem o něj zakopl a on chudák vyrušen a zmaten vyběhl na Třebohostice. Po strništi jsem skotačil ještě asi kilometr a přitom stočil své kroky k houští, odkud se ozývala motorová pila. Její zvuk mě navedl na cestu k poli s řepou. Záhy jsem se napojil na známou stezku přes Rohožník a zamířil k domovu.
V těchto dnech mě táhne vůně Země více do volného prostoru než do lesa. Možná je to tím, že ten se tiše připravuje na zimu, zatímco vítr si ještě vesele duje po mezích v krajině. Navštěvuji proto místa rozesetá po okolí. Některá znají jen místní, jiná jsou známa i za humny a přitahují více poutníků. Tak jako sv. Donát, kterého jsem oběhl minule. Za dnešní cíl jsem zvolil zčásti zatopený lom Na Plachtě. Jde o tichý kout Země, který cizinec nalezne jen stěží. Je přírodní památkou a zřejmě jen díky jeho nepřístupnosti si zachoval čistotu a všeobjímající mír pro vše živé bez úmyslů.
Nebojte, nenechám si pro sebe, kdeže ten lahodný kout leží. Od nás z kraje Prahy stačí doběhnout do Škvorce a pak následovat červenou na Babice. Trochu mě ale štve ta cesta do Škvorce. Poté, co se prosmýknu z Rohožníku mezi polemi, vede značka asi dva kilometry po silnici. Co silnici, spíše polní vyasfaltované cestě, která se pyšní označením 3. třída. Rád tu běhám v zimě v závějích a zřídkakdy zde potkám automobilistu. Teď je to jiné. V Úvalech ne a ne dokončit opravu kousku silnice a tak tahle bývalá polňačka musí kromě běžce snést i štrůdl aut spěchajících od Říčan na Kolín a zase zpátky. Stejně jako minule i dnes ve mě sílilo odhodlání, že zpátky tudy určitě nepoběžím. Copak minule od sv. Donáta, tam to bylo jednoduché. Od něj do Úval vede bývalá obchodní cesta. Nyní již tak zarostlá, že jsem měl pocit, že se jí prodírám letos první. Ale kudy se vrátím dnes? Běžím přeci jen trochu jiným směrem. Však ono to nějak dopadne.
Červená značka ve Škvorci zase změnila trasu. Jak přibývají domky novousedlíků, je značka vytlačována a zakrucována, až jsem se bál, že lom vůbec nenajdu. Značka navede běžce na silnici na kraj Třebohostic a protáhne jej celou vsí. Však ono to má také svůj význam. Hostinec u silnice zářící nově omítnutou fasádou, který bych dříve minul, volá kolemběžící na doušek či dva trkavého moku.
Stejně jako před lety, kdy jsem s kolem a mapou v ruce lom hledal (a napoprvé ani napodruhé nenašel), jsem byl neúspěšný. Doběhl jsem až k lesu vedoucímu k Babicům a lom nikde. Hledal jsem v paměti střípky, které by mi pomohly vybavit, kde lom vlastně leží. Vracel jsem se zpátky a přitom jsem věděl, že lom je nad cestou po které běžím - ve směru od Babic napravo. Od mé poslední návštěvy přibyl u cesty bike park, až jsem se zděsil, že stojí na místě bývalého lomu. Naštěstí tomu tak není. Jezdci využívají k nájezdu na rampy od cesty téměř nepostřehnutelnou pěšinu. Po pár krocích po ní má paměť ožila. To je ta cesta k lomu!
Abych se cestou zpět vyhnul škvorecké "polňačce", rozhodl jsem se běžet už z Třebohostic po silnici mylně se domnívaje, že doběhnu do Sibřiny. Můj omyl byl odhalen již po půl kilometru, kdy se tato silnice napojovala na hlavní se štrůdlem vozidel spěchajících z Říčan do Kolína a zpět... Jako zázrak se zjevila používaná polní cesta. Vydal jsem se po ní. Směr měla příznivý a říkal jsem si, že taková pěkná cesta nemůže končit někde uprostřed polí. Končila. Vedla jen k malému modelářskému letišti. Nu což, už bylo po sklizni, ale ještě nezoráno, a tak jsem pelášil dál po poli. Nevěřil bych, v jak malé brázdě může ležet zajíc. Takřka jsem o něj zakopl a on chudák vyrušen a zmaten vyběhl na Třebohostice. Po strništi jsem skotačil ještě asi kilometr a přitom stočil své kroky k houští, odkud se ozývala motorová pila. Její zvuk mě navedl na cestu k poli s řepou. Záhy jsem se napojil na známou stezku přes Rohožník a zamířil k domovu.
Dvanáct statečných přenocovalo na atletickém stadionu :-)
Kdo se bojí, ať nechodí v noci na stadion. A kdo ne, mohl tam s námi strávit poslední srpnovou noc...
Leadville 2012 – Twin Lakes (5.díl)
Myslim, ze z etapy do Twin Lakes si pamatuju nejmene. Jsou to takovy utrzky, vjemy, chute a vune. Nedokazu popsat presne kudy jsme bezeli, jen nesouvisle obrazy z trati. Pak taky lidi kolem. V kazdem obraze jsou jini, ale jak se to od jednoho k druhemu...
MTBO – cyklistická část výkonu
Ze všech možných disciplín cyklistiky je MTBO nejpodobnější individuální časovce. Pokud tedy chvilku nebudeme uvažovat o závodech s hromadným startem. Ale těch je málo. Časovky se jako vrcholné závody jezdí převážně na silnici, takže na první pohled jsou tu jasné … Continue reading →
Šleha účastníkem zájezdu aneb svéráz tureckého běhu
Hyperaktivní člobrda na pláži, Bez běhu ani ránu, Jde se na to, Výběh č. 2 – je libo trochu adrenalinu?, Výběh č.3 – dál a dál, výš a výš, …aby to někomu nebylo líto!
Maximální tepová frekvence
Řada tréninkových prvků či postupů založená na měření Tepové Frekvence – TF, používá jako určující prvek její maximální hodnotu. Tedy maximální tepovou frekvenci, TFmax nebo prostě maximálku. Její nejpřesnější určení je samozřejmě laboratorní měření. Jenže ne každý má laboratoř za … Continue reading →