Tarahumarské fligny
Tož jsem se vrátil se svým Srdéčkem v nedělu z Rumunského Retezatu. No a samosebou, že je člověk plnej dojmů! Všech možných. Hlavně by se tam člověk nejradši vrátil, zalezl za Bačou do jeskyně, pásl krávy :-) a pojídal Bryndzu.
Navíc po příjezdu stopem na první tábořiště jsme zjistili, že se tu běží Retezat Maraton (Kurnik a já tu mám jen těžký pohorky :-) a sandále)
Ale k věci.
Proč Tarahumarské fligny?? (v Hantecu fígle, triky :-) )
No, hlavně se pokusím napsat něco o jídle/surovinách, které jsme např. na Retezatu měli a které mám ozkoušené. Každý kdo se ponořil do fenoménu o běhání, do knihy Born to run, tak určitě slyšel o semínkách CHIA a jejich vlastnostech. Z téhle úžasné suroviny se dá "uklohnit" hodně věcí. Já sám mám však ozkoušeny dvě.
Běžecký světe div se, jsou to v Born to run zmiňované Pinole a nápoj Iskiate.
Další zkušenost se semínky je taková, že tyto placky a i CHIA semínka samotná jsme měli právě s sebou ve zmiňovaném Retezatu. Semínka jsme si míchali do ovesné kaše ke snídani. Tím, že semínka nemají skoro žádnou chuť, tak kaše byla stejné chuti, jen z nutričního hlediska daleko lepší/kvalitnější. :)
Vezli jsme pak ještě z domu cca 10 pinolových placek. Ty jsme bohužel nestihly zkonzumovat všechny. Asi byla hloupost je balit do alobalu. Ale i tak vydržely od čtvrtka cca do středy. Ale pak už vypadali dost jetě a jedna placka se lepila nechutně k druhé... Takže jsme je radši dál nekonzumovali. (jíst by se možná pár dní ještě dali a prdel by si to nějak jako vždy přebrala, ale já nerad chodím v přírodě na velkou :-) kór v místech, kde už není žádný lesnatý porost) Ale i tak vydrželi "jedlé" docela dlouho. Skoro týden!
Před odjezdem jsme se oba samozřejmě vážili. Mám li být přesný, tak před odjezdem měla moje tělesná schránka 72,3kg a po příjezdu 72,6kg...Žádný rapidní úbytek na váze, jak by se po 10 dnech v odlehlých končinách dalo čekat. Naopak. Když jsem se mrkl po příjezdu do zrcadla, moje muskulatura mi přišla daleko víc vyrýsovanější. Vybavila se mi tak pasáž z Born to run...
Navíc po příjezdu stopem na první tábořiště jsme zjistili, že se tu běží Retezat Maraton (Kurnik a já tu mám jen těžký pohorky :-) a sandále)
Ale k věci.
Proč Tarahumarské fligny?? (v Hantecu fígle, triky :-) )
No, hlavně se pokusím napsat něco o jídle/surovinách, které jsme např. na Retezatu měli a které mám ozkoušené. Každý kdo se ponořil do fenoménu o běhání, do knihy Born to run, tak určitě slyšel o semínkách CHIA a jejich vlastnostech. Z téhle úžasné suroviny se dá "uklohnit" hodně věcí. Já sám mám však ozkoušeny dvě.
Běžecký světe div se, jsou to v Born to run zmiňované Pinole a nápoj Iskiate.
Iskiate si namíchám vždycky před tím, než jdu běhat ty svoje delší štreky. (20-25km) 3 lžičky do 3dcl vody a dochutím citronem a cukrem. Chutná to jako taková hutnější citronáda s "drobky". :-) (Tu si pro změnu dělám po doběhnutí-bez drobků :-) ) Když si nápoj nedochutím, tak má takovou jalovou až nijakou chuť, proto je fakt lepší do něj aspoň ten citron přidat. :-)
A jak to funguje v praxi? No popravdě někdy od dubna co sem si semínka koupil, tak jsem se propracoval právě na metu kolem 20km. Nechci tvrdit, že jen díky semínkům, ale to, že "nějakým způsobem" fakt fungují jsem se přesvědčil na Horské Výzvě na Šumavě. To když na tom první dvě občerstvovačky byly špatně s vodou na doplnění (čti neměli žádnou) V podstatě až skoro na cca 40km jsme byli odkázaní jen na vodu z vodního rezervoáru (1,5l) a na to, kolik čaje, nebo ionťáku z kelímků do sebe nalijem na prvních dvou občertvovačkách (celkem tak 2-2,5l??). Díky dávce před závodem a občasného upití zásob v malé flašce, jsem žádnou dehydrataci nepociťoval. Ba naopak, močit jsme oba s Tomem chodili často a já (nevím jak Tom, nezkoumal jsem :-) ) měl moč krásně čirou, takže o dehydrataci nemohla být řeč.
Pro mě teda Iskiate daleko lepší než kdejaký Ionťák. Hlavně pokud se udělá jako výše zmiňovaná citronáda a trefí se správná chuť. Jde pak opravdu o výborné pití!! Možná by v něm byla výborná i máta. :-) Ozkouším.
Pro mě teda Iskiate daleko lepší než kdejaký Ionťák. Hlavně pokud se udělá jako výše zmiňovaná citronáda a trefí se správná chuť. Jde pak opravdu o výborné pití!! Možná by v něm byla výborná i máta. :-) Ozkouším.
Další co mě napadlo vyzkoušet, tak "pinole" ať jako kaši, nebo placky.
Tohle mě napadlo nedávno, protože sem si na svoje delší trasy brával pro jistotu nějakou tu tyčinku. Jenže kupujte si furt ty drahé "umělotiny" a "náhražky" Koupil sem si proto kukuřičnou polentu a skořici. Polentu opražíte na pánvičce, bez jakéhokoliv oleje/tuku. Pak vmícháte skořici a chia semínka a nakonec zaliteje horkou vodou a uhnětete kaši, do které se pak přidá med. Tu kaši pak baštíte buď samotnou, nebo z ní napečete placky. Recept sem bral zde. Díky skořici mají kupodivu skořicovou chuť, ale jen na pár "žvýknutí". Pak mi přijde, že jím beztvarou hmotu. Naštěstí díky prvotní skořicové chuti si vždycky vybavím, vánoční skořicové cukroví :-) takže se to dá vydržet. Kupodivu dvě malé placky docela zasytí. Aspoň mě, jindy rozežraného člověka. (možná i placebo efekt) Vzhledem k tomu, že nějaké energetické tyčinky stojí kolem 40-50,- tak si myslím, že už jen z tohoto pohledu jsem pro Pinole. Sice ta chuť je kolikrát vážně nic moc (zkusím ještě recept do B7 vylepšit :-) třeba přidat sušený rozinky, nebo müsli) Ale kupovat předražené tyčinky opravdu už nehodlám :)
Navíc se dá z CHIA semínek udělat i jakýsi GEL. Takže ty Endurosnacky, po kterých jsem vždycky prděl určitě rád vynechám :-)
Tohle mě napadlo nedávno, protože sem si na svoje delší trasy brával pro jistotu nějakou tu tyčinku. Jenže kupujte si furt ty drahé "umělotiny" a "náhražky" Koupil sem si proto kukuřičnou polentu a skořici. Polentu opražíte na pánvičce, bez jakéhokoliv oleje/tuku. Pak vmícháte skořici a chia semínka a nakonec zaliteje horkou vodou a uhnětete kaši, do které se pak přidá med. Tu kaši pak baštíte buď samotnou, nebo z ní napečete placky. Recept sem bral zde. Díky skořici mají kupodivu skořicovou chuť, ale jen na pár "žvýknutí". Pak mi přijde, že jím beztvarou hmotu. Naštěstí díky prvotní skořicové chuti si vždycky vybavím, vánoční skořicové cukroví :-) takže se to dá vydržet. Kupodivu dvě malé placky docela zasytí. Aspoň mě, jindy rozežraného člověka. (možná i placebo efekt) Vzhledem k tomu, že nějaké energetické tyčinky stojí kolem 40-50,- tak si myslím, že už jen z tohoto pohledu jsem pro Pinole. Sice ta chuť je kolikrát vážně nic moc (zkusím ještě recept do B7 vylepšit :-) třeba přidat sušený rozinky, nebo müsli) Ale kupovat předražené tyčinky opravdu už nehodlám :)
Navíc se dá z CHIA semínek udělat i jakýsi GEL. Takže ty Endurosnacky, po kterých jsem vždycky prděl určitě rád vynechám :-)
Další zkušenost se semínky je taková, že tyto placky a i CHIA semínka samotná jsme měli právě s sebou ve zmiňovaném Retezatu. Semínka jsme si míchali do ovesné kaše ke snídani. Tím, že semínka nemají skoro žádnou chuť, tak kaše byla stejné chuti, jen z nutričního hlediska daleko lepší/kvalitnější. :)
Vezli jsme pak ještě z domu cca 10 pinolových placek. Ty jsme bohužel nestihly zkonzumovat všechny. Asi byla hloupost je balit do alobalu. Ale i tak vydržely od čtvrtka cca do středy. Ale pak už vypadali dost jetě a jedna placka se lepila nechutně k druhé... Takže jsme je radši dál nekonzumovali. (jíst by se možná pár dní ještě dali a prdel by si to nějak jako vždy přebrala, ale já nerad chodím v přírodě na velkou :-) kór v místech, kde už není žádný lesnatý porost) Ale i tak vydrželi "jedlé" docela dlouho. Skoro týden!
Před odjezdem jsme se oba samozřejmě vážili. Mám li být přesný, tak před odjezdem měla moje tělesná schránka 72,3kg a po příjezdu 72,6kg...Žádný rapidní úbytek na váze, jak by se po 10 dnech v odlehlých končinách dalo čekat. Naopak. Když jsem se mrkl po příjezdu do zrcadla, moje muskulatura mi přišla daleko víc vyrýsovanější. Vybavila se mi tak pasáž z Born to run...
Pokud byste si měli vybrat potravinu na opuštěný ostrov, jen stěží byste hledali něco lepšího než chiu, přinejmenším v případě, kdy máte zájem o růst svalové hmoty a snížení hladiny cholesterolu i rizika srdečních chorob. Po několika měsících diety sestávající z chie byste pravděpodobně dokázali doplavat domů.
Toliko moje zkušenost s produktem zvaným CHIA SEMÍNKA :-) Dodám ještě, že semínka mám někdy od dubna. 400g za 157,- a za tu dobu už sem si namíchal několik Iskiate... Upekl docela dost placek a nasypal je do plno dalších produktů. No jak pravil Hanzlík ve Slavnostech sněženek... Nekupte to, když je to tak levný :-) Myslím, že tento produkt plní opravdu doslova heslo: "za málo peněz hodně muziky" :-)
Ještě bych chtěl dodat jedno.
Posledně jsem se v článku "vysmál" běžeckým zraněním... No a od té doby mě místy bolí při delším běhu či chůzi koleno (občas mi do něj jen vystřelí bolest). Naštěstí do druhého dne bolest odezní, ale i tak se obávám nejhoršího. Takže si asi půjdu brzo vyrobit svoje LUNA SANDALS :-) materiál na to mám :) Takže jdu do dalšího zkoumání tajů a fligen Tarahumarů. :-)
Toliko moje zkušenost s produktem zvaným CHIA SEMÍNKA :-) Dodám ještě, že semínka mám někdy od dubna. 400g za 157,- a za tu dobu už sem si namíchal několik Iskiate... Upekl docela dost placek a nasypal je do plno dalších produktů. No jak pravil Hanzlík ve Slavnostech sněženek... Nekupte to, když je to tak levný :-) Myslím, že tento produkt plní opravdu doslova heslo: "za málo peněz hodně muziky" :-)
Ještě bych chtěl dodat jedno.
Posledně jsem se v článku "vysmál" běžeckým zraněním... No a od té doby mě místy bolí při delším běhu či chůzi koleno (občas mi do něj jen vystřelí bolest). Naštěstí do druhého dne bolest odezní, ale i tak se obávám nejhoršího. Takže si asi půjdu brzo vyrobit svoje LUNA SANDALS :-) materiál na to mám :) Takže jdu do dalšího zkoumání tajů a fligen Tarahumarů. :-)
V cíli je to, co všichni hledáme
Vysoké Tatry, přesněji Orla Perć, byl cíl, který mi díky kamarádovi Honzovi ležel v hlavě dlouho. Pořád básnil, vyprávěl a snil o tom, že bychom tuto stezku orlů mohli společně zkusit zaběhnout rychlým tempem. S batohem to již jednou prošel za osm hodin, tak jsem si i já, natěšený, říkal, že bychom to mohli zvládnout. Ani zdaleka jsem netušil, s čím že to vlastně souhlasím. Do čeho se pouštím. 
Přes Hostýnské vrchy pěkně po svých
Pokud nenapíšu několik řádků hned dneska, už se k tomu nedostanu. Včera jsme se byli proběhnout. Sice to bylo trochu dál, než obvykle, ale občas se musí vyzkoušet i něco jiného.
V dešti
Rozhodl jsem se dnes vyběhnout do deště. Plánoval jsem vejít se mezi dvě bouřky. Na svižnou desítečku jsem měl mít mezi padesáti a šedesáti minutami. Jenže dneska už se nedá věřit ani meteoradarům. Po třiceti minutách, kousek za obrátkou, se setmělo, jakoby se zvon v sokolovském svatojakubském kostele chystal odbíjet nejméně půlnoc (přitom měl za sebou právě osm úderů) a vítr začal ohýbat stromy a lámat jim větve. Na nebi se spustilo hrůzné světelné divadlo, doprovázené snad ještě hrozivějším rachotem. A ještě k tomu se někde nahoře protrhla přehradní nádrž. V tu ránu jsem byl promočený skr naskrz. Zmoklá slepice by v tu chvíli proti mně byla suchá jak křížala. Jsem zvyklý ždímat po doběhu čelenku. Obzvláště v posledních dnech. Ale všechno běžecké prádlo jsem už dlouho neždímal. Jestli vůbec někdy. Když jsem doběhl před dům, už se z nebe snášel jen takový, dalo by se říct, májový deštík. Výsměch toho paparazziho nahoře, který se mě celou cestu snažil oslňovat desítkami blesků a doprovázet pompézním bubnováním. Nicméně mě po dlouhé době konečně dohnal k pocitu, že skutečně běžím. Byť jen 10,1 km za padesát a tři čtvrtě minuty.
Horská výzva – Krkonoše / 2013 – Long / 68,5 km
V pátek odpoledne (2.8.2013) jsme s Tomášem Zdvihalem vyrazili z Prahy do Krkonoš. Kolem 18hod jsme vyzvedli registraci, navečeřeli se a prohlídli první metry trasy. Konstatovali jsme, že výkop kabelu a asi 0,5m díra kanálu před 3m svahem dolů na silnici bude trochu zrádných... Pak jsme si připravili batohy a snažili se usnout, ale já spíš koukal na hvězdy. Ve 22hod jsme se začali převlíkat, protahovat a zamířili na start.
Start ve 23:30 a pak, naštěstí bez problémů, překonané první metry. Následoval průběh trochu překvapivě prázdným Špindlem (celkem asi 7 diváků) a pak vzhůru po Vodovodní cestě na Mísečky. Hned na začátku nás předbíhají kamarádi z Liberce - architekti z Mjölku (my běžíme pod hlavičkou xfatul - sdružení absolventů FUA TUL) a zatím netušíme, že až do Pece prakticky poběžíme spolu (max. tak 5min od sebe). První kopec jdeme bez problémů a na Mísečkách je již vidět roztrhání startovního pole. Před Dvoračkama se trochu zarazíme, protože najednou vidím čelovku proti nám, ale naštěstí my odbočujeme správně - směrem nahoru. Následuje jeden z nejprudších svahů na trase, který se naštěstí za chatou trochu zmírňuje. Už tam, ale poznávám svojí chybu - nakonec jsem si nebral hůlky, což jsem cítil hlavně do kopců, kde jsem pak šel hlavně hlavou... Seběh od Labské byl ve vláčku asi 15 lidí, o moc rychleji se běžet nedalo, takže jsme šetřili síly. Po kamenitém seběhu následoval úsek cca 7km po asfaltu v jehož polovině (na 25. km) byla první občerstvovačka. Po výborném melounu a doplnění pití vyrážíme směr Luční. Na konci asfaltu přicházejí kamenité schody a já se snažím udržet Tomáše, abychom si nutnost "táhnutí" druhého před chatou vyměnili... U Luční jsme odměněni pohledem na měsíc nad Sněžkou a začínajícím svítáním. Pak ke kapličce a k Výrovce. Za ní nás čeká "překvapeni" v prudkosti asfaltu, který odmítáme běžet. To už jsme zase s Mjölkařema a společně jdeme až do Pece a trochu povídame. V Peci na občerstvení (38. km) jsme v 5:15 ráno, což je pro nás skvělej čas. Následuje příjemný běh podél Úpy. Nahoru na Vlašské boudy to celkem jde a oba s Tomášem poznáváme co je za vzdáleností maratonu.
3. občerstvovačka je vtipně u hotelu "Oddech" (47. km), já měním triko, snídám koláč a plním vak před závěrečným půlmaratonem do cíle. Pole už je pěkně rozdrobené a jsou místa, kde běžíme úplně sami. Následuje úsek, který ani jeden neznáme a tak se občas dost divíme, jak to pomalu ubíhá (dle ukazatelů), i když hlavně ze začátku poslední části hodně běžíme a neflákáme se. V kopci před Hanapetrovou loukou na mě přichází další krize, cucám gel a snažím se zase chytit tempo. Na louce už slunce pěkně pálí a na jejím konci poprvé na chvilku sedíme (a ne naposled).
Dostáváme se na Hříběcí boudy (57. km) a čeká nás poslední cca 6 km kopec s převýšením 500m. Jsme prakticky sami, občas se sice objeví dvojice, která má až zázračně moc energie a mizí v dáli a občas je to zas dvojice, která už energii nemá. Asi na 60. km mi to jde hodně špatně, Tomáš se mi vzdaluje asi na 30m a já jím poslední energetickou tyčinku, naštěstí postupně pomáhá. Před Friesovkama dostává krizi Tomáš a úsek po sjezdovce je doslova peklo. Po jednom krátkém odpočinku ve stínu se téměř nerozejdu, jak mi zatuhly třísla.
Nad Friesovkou Tomáš leží v trávě a oba se snažíme sesbírat poslední zbytky sil (asi hlavně psychických), abychom ten poslední úsek po slunci dali. Před Klínovkou se cesta trochu narovnává a my se dáváme trochu dohromady. Za Stohem už nás čeká jen klesání a my se dokonce rozbíháme. Nasazujeme střídavé tempo 2min běh a 1min rychlá chůze. Tak se celkem rychle dostáváme na dohled cíle. Závěrečný seběh po sjezdovce do cíle si už celkem užíváme a už jen jistíme náskok, před další dvojicí.
V cíli jsme za 11hod 33min 08s na 38. místě mezi muži. Trochu tomu nemůžeme uvěřit, protože to byl pro nás první závod tohohle typu a večer jsme si říkali, že když to dáme kolem 12hod, že to bude super.
Celkově byl závod perfektní, krásná příroda a krásná trasa. Kdo si nastudoval pečlivě trasu doma, tak si myslím, že neměl důvod zabloudit. Oba jsme běželi v Trailrocích 255 a musíme si je pochválit, já zvlášť v sebězích.
Tomáši díky!
odkaz na celkové výsledky: https://docs.google.com/spreadsheet/pub?key=0AlBQrPxis386dEVOTkRNUkV4akFZa0RkYUcwSEQyeFE&output=html
 |
| odpočinek nad Friesovkou |
Příprava na We Run Prague 2013
Na loňský We Run Prague jsem trénoval běháním kopců a nic jiného. Měl jsem minimum zkušeností a nic jsem nevěděl o strečinku před ani po běhání, tréninkových plánech, výživě, dokonce ani o technice běhu. Proto můj trénink tehdy sestával jen z běhání 2,2 km dlouhého okruhu. Dneska bych slovo dlouhý v tomto kontextu už nepoužil. :D První kilometr do kopce na Bertramku, nahoře pak krátká rovina kolem hřiště Mrázovka a potom zase dolů ke stadionu Na Nikolajce a ještě jeden kousek do kopce a potom dolů, zpátky k parku. Na prvním km převýšení cca 95 metrů. První pokusy byly velmi udýchané a končil jsem se s jazykem na botách, ale po We Runu 2012 jsem ten první km běhal v tempu kolem 5ti minut na kilak. Asi i díky tomu jsem dal svůj první We Run Prague pod jednu hodinu a přitom jsem trénoval necelé 4 týdny. Letos jsem si vybral podobný tréninkový plán, ale ten kopeček je o kousek vyšší.
V srpnu chci co nejčastěji zdolávat Petřín. Začínám od domu odkud se rozklusávám do Kinského zahrad, kde se u hlavní brány pod velkým stromem protahuji. Pak už začíná výběh nahoru kolem kočárovny k musaionu a nad jezírkem dál, až doběhnu ke schodům, kde se po několika odbočeních dostávám k prudšímu srázu.(No, je to skoro stěna, ale co běžec neudělá pro lepší čas), kde je jen vyšlapaná cesta a po té to beru přímo svahem kolmo vzhůru. Nad ním do leva po asfaltu a už jsem venku z parku a k hvězdárně je to jen kousek. Na rovince, ale neubírám na tempu a pokračuji dál, rovně ulicí k Břevnovskému klášteru, kde to otáčím a kolem restaurace Peklo zase do "pěkného" kopečku, přes Petřínské sady rovně k rozhledně až dorazím k zídce, kde to stáčím z kopce dolů po úzké a prudké cestě. Ve večerních hodinách tady bez čelovky raději neběhejte. Terén je velmi zrádný. Dole u cesty otáčím do prava k poslednímu výběhu nahoru přímo k rozhledně, kde už si vždycky říkám, že ten Petřín byl, ale totálně stupidní nápad. :D Za hvězdárnou mě to, ale přejde, protože už jsem docela vydýchaný a čeká mě jen cesta dolů.
Celou tu změt chodníčků v Kinského zahradě, kterou ani Google Maps nemájí správně zakreslenou, běhám podle pravidla na křižovatce odboč v levo a na další zase v pravo. Taky pěkná blbost. :D Někdy se to zamotá až moc a vracím se zpátky do kopce. Následují tedy opět nadávky a kritika architekta zahrad a jeho řešení. :) Několik míst s výhledy na Prahu, míjím se zvýšenou pozorností, protože se u nich dá hodit krásná maska! Ješte se mi to teda nepovedlo, ale jednou jsem to vybral jen tak tak. Když se dostanu dolů, tak už jen výklusovým tempem běžím k domovu, cca 1km, a následuje protáhnutí a sprcha. Zejména v těchto horkých dnech ze mně po doběhu leje jako z konve a nebýt slaný, mohl bych brigádničit při zalívání zahrádek v nedaleké kolonii. :D
Podtrženo, sečteno je to přes 9,1 km s převýšením 174 metrů. Ne vždy, to běžím úplně stejnou trasou. Snažím se střídat menší náročnost s větší, aby tělo lépe regenerovalo. Pondělí a pátek je vždy odpočinkový den bez vyjímek. Pokud není v úterý Nike trénink, tak zase Petřín, středu jen výklus 6-8km, záleží na míře únavy. Čtvrtek zase Petřín, na Chodov to mám daleko. Pátek volno a sobota, neděle je v rytmu Petřínu. Sobota menši okruh a neděle ten těžší. Ale, 14 dnů mě trápilo rameno a problémy se zády. Proto jsem volil odpočinek běhání jsem moc nedal. Týden před We Run Prague 2013 se hodlám jen válet na gauči a pořádně zavodňovat. Těším se na sobotu 31.8. až spolu s dalšíma. Kolik, že nás to bude? 10 000 běžců? Proběhnu Prahou.
Loni jsem běžel We Run za 57:07 a hned jak jsem byl v cíli zrodil se v mé hlavě nápad, zaběhnout příští rok pod 45:00. V tréninku se mi ten už čas podařilo pokořit a doufám, že vše klapne a splním si svůj cíl z loňského roku. Držte mi palce ať vydrží zdraví a sejdeme se na startu. ;)
Jo, a kdyby se chtěl někdo přidat, napište. Běhání je větší sranda, když se dějě ve skupině a může se sdílet. :) Nebo máte jiný plán přípravy?
Krkonoše a kopce už nechci vidět :)
Tak jsem si opět dokázal, že je nejvyšší čas vrátit se k televizi a na kanape. Tam mě to jde nejlépe :))
Začalo to když Honza běžel jako náhradní expres veverka. No nedalo mi to a výhled na poslední horskou výzvu v Krkonoších mě hned zaujal. Zhodnotil sem své schopnosti a rozhodl se pro půlku (Half 35km) To že trasa vede přes sněžku rozhodlo. Trošku sem i trénoval a dělal si iluze že by to aspoň ve svižném tempu šlo odklusat a byl to minimální pochoďák.
Nojo ale lama plánuje a stává se zní mega lama co se pak diví.
První překvapení přišlo ještě před startem. Změna trasy. Nalákaly jsme vás na sněžku ale půjdem okolo nějakej důvod už se najde. Pro někoho minimalní problém pro mě podraz jak ......
Trošku se trasa i prodloužila z 35 na 38 ale to se dá považovat za detail.
Nakonec v pátek s Lenkou balíme a ráno vyrážíme směr Krkonoše.
Hned po zaparkování při cestě pro čísla je vidět kudy se budeme vracet a závěrečný usek sjezdovky bude dolu asi dost vostrej :)
Při čekání na start dobíhají první závodníci z celé trasy co startovaly před půlnocí a s časem lehce přez 9hodin to zní neuvěřitelně (68km)
vyrážíme a víme že první úsek je skoro 7km do kopce
V hlavě kalkuluju a přehodnocuju časy a řikám si mezi 6-7 hodinama to bude paráda
Sakra nikdo mi neřekl že v Krkonoších jsou kopce :)
Vůbec nechápu co tady nahoře dělá asfalt no fuj
Asfalt místy krásně bublá a pod botama občas dělá mlask mlask no fuj.
Tak za zatáčkou už bude ta sjezdovaka
tak za další občas už vitr donese dozvuk nejakě muziky
tak za další ale muzika už je slyšet
konečně už je ta sjezdovka hlavně nepadnou na hubu jinak to bude rychlý :)
koneeecccccc no 9hodin jsme nedaly. Dělaly jsme max a rychleji to určitě nešlo necelých 40km a sem na tom stejně nebo huř jak po tech 60km při pražské stovce.
Beru nealko ovocné pivo lehám do trávy .
V hlavě jen
Končím se sportem
Krkonoše už nechci vidět
Kopce už nechci vidět
.... a spousta dalšiho nepublikovatelného obsahu :((
Zvedám se z trávníku abych došel k autu (naštestí mame řidiče) ale nohy neslouži hlava dala pokyn konec nohy vypověděly službu.
Teď už to vidim trošku růžověji a fotky my připomínají jaký užasný ale náročný to byl výlet.
Holt se musim smířit s tím že jako v hospodě nedám ani 10 piv tak i v krkonočích už po pár kilometrech lezu po čtyrech.
Ale co aspoň jsme udělaly slušný fotky :))
běh ZLATÁ STEZKA Stožec.
Běh Zlatá stezka – 15 kilometrů zážitků
Běžecký závod Zlatá stezka měří 15 km. Jeho start je ve výšce 900 m. n. m. a cíl zhruba o 100 m níže. Toto by mohlo neznalého vést k domněnce, že je to běh velmi snadný. Skutečnost, že na trati překonáte celkové převýšení 280 m, už ale tak idylická není. Každopádně však tenhle závod aspiruje na titul nejhezčí přeshraniční běh mezi Českou republikou a Německem a je součástí
Běhů bez hranic.
záznam z GARMINA VÝSLEDKY
Běhů bez hranic.
záznam z GARMINA VÝSLEDKY
11.místo 1:06:44
7. kategorie M1
START závodu je v pravé poledne ve 12:00h. Vysoká teplota, a panující tropické srpnové vedra pokračují i v tento den. Můj zdravotní stav selhává už před startem. ASTMA mne trápí už od rána... Po startu v prvním stoupání se vše ještě zhoršuje.... Hlavně doběhnout... přežít....
Tempo zvolňuji a odpočítávám kroky do cíle....
V Haidmuhle se zastavuji v parku u fontány. Chladím hlavu. Ztrácím mnoho desítek vteřin.
Odtud to už doběhnu jsem téměř v půlce... Astma mne opouští dva kilometry před cílem. 13KILOMETRŮ trvalo než jsem se konečně rozběhl do svého tempa. Zrychluji. Závěr si dokonale užívám a s radostí předbíhám běžce předemnou....
TROPICKÉ vedro v pravé poledne :-D nádhera.....
M i l o š a D a n a
Významní lidé, kteří ovlivňují nejen MŮJ BĚŽECKÝ život...
Ledové koupání ve VLTAVĚ
a domů jak jinak než na kole......
MICO- spodní prádlo na které nedám dopustit
podrobnosti o tomto prádle na http://www.sportkoncept.cz/mc2-nova-forma-boje-proti-svalove-kyseline-mlecne nebo na
https://www.facebook.com/sportkoncept?fref=ts