Horská výzva – Krkonoše / 2013 – Long / 68,5 km

    0
    V pátek odpoledne (2.8.2013) jsme s Tomášem Zdvihalem vyrazili z Prahy do Krkonoš. Kolem 18hod jsme vyzvedli registraci, navečeřeli se a prohlídli první metry trasy. Konstatovali jsme, že výkop kabelu a asi 0,5m díra kanálu před 3m svahem dolů na silnici bude trochu zrádných… Pak jsme si připravili batohy a snažili se usnout, ale já spíš koukal na hvězdy. Ve 22hod jsme se začali převlíkat, protahovat a zamířili na start. 
    Start ve 23:30 a pak, naštěstí bez problémů, překonané první metry. Následoval průběh trochu překvapivě prázdným Špindlem (celkem asi 7 diváků) a pak vzhůru po Vodovodní cestě na Mísečky. Hned na začátku nás předbíhají kamarádi z Liberce – architekti z Mjölku (my běžíme pod hlavičkou xfatul – sdružení absolventů FUA TUL) a zatím netušíme, že až do Pece prakticky poběžíme spolu (max. tak 5min od sebe). První kopec jdeme bez problémů a na Mísečkách je již vidět roztrhání startovního pole. Před Dvoračkama se trochu zarazíme, protože najednou vidím čelovku proti nám, ale naštěstí my odbočujeme správně – směrem nahoru. Následuje jeden z nejprudších svahů na trase, který se naštěstí za chatou trochu zmírňuje. Už tam, ale poznávám svojí chybu – nakonec jsem si nebral hůlky, což jsem cítil hlavně do kopců, kde jsem pak šel hlavně hlavou… Seběh od Labské byl ve vláčku asi 15 lidí, o moc rychleji se běžet nedalo, takže jsme šetřili síly. Po kamenitém seběhu následoval úsek cca 7km po asfaltu v jehož polovině (na 25. km) byla první občerstvovačka. Po výborném melounu a doplnění pití vyrážíme směr Luční. Na konci asfaltu přicházejí kamenité schody a já se snažím udržet Tomáše, abychom si nutnost “táhnutí” druhého před chatou vyměnili… U Luční jsme odměněni pohledem na měsíc nad Sněžkou a začínajícím svítáním. Pak ke kapličce a k Výrovce. Za ní nás čeká “překvapeni” v prudkosti asfaltu, který odmítáme běžet. To už jsme zase s Mjölkařema a společně jdeme až do Pece a trochu povídame. V Peci na občerstvení (38. km) jsme v 5:15 ráno, což je pro nás skvělej čas. Následuje příjemný běh podél Úpy. Nahoru na Vlašské boudy to celkem jde a oba s Tomášem poznáváme co je za vzdáleností maratonu. 
    3. občerstvovačka je vtipně u hotelu “Oddech” (47. km), já měním triko, snídám koláč a plním vak před závěrečným půlmaratonem do cíle. Pole už je pěkně rozdrobené a jsou místa, kde běžíme úplně sami. Následuje úsek, který ani jeden neznáme a tak se občas dost divíme, jak to pomalu ubíhá (dle ukazatelů), i když hlavně ze začátku poslední části hodně běžíme a neflákáme se. V kopci před Hanapetrovou loukou na mě přichází další krize, cucám gel a snažím se zase chytit tempo. Na louce už slunce pěkně pálí a na jejím konci poprvé na chvilku sedíme (a ne naposled).
    Dostáváme se na Hříběcí boudy (57. km) a čeká nás poslední cca 6 km kopec s převýšením 500m. Jsme prakticky sami, občas se sice objeví dvojice, která má až zázračně moc energie a mizí v dáli a občas je to zas dvojice, která už energii nemá. Asi na 60. km mi to jde hodně špatně, Tomáš se mi vzdaluje asi na 30m a já jím poslední energetickou tyčinku, naštěstí postupně pomáhá. Před Friesovkama dostává krizi Tomáš a úsek po sjezdovce je doslova peklo. Po jednom krátkém odpočinku ve stínu se téměř nerozejdu, jak mi zatuhly třísla.
    Nad Friesovkou Tomáš leží v trávě a oba se snažíme sesbírat poslední zbytky sil (asi hlavně psychických), abychom ten poslední úsek po slunci dali. Před Klínovkou se cesta trochu narovnává a my se dáváme trochu dohromady. Za Stohem už nás čeká jen klesání a my se dokonce rozbíháme. Nasazujeme střídavé tempo 2min běh a 1min rychlá chůze. Tak se celkem rychle dostáváme na dohled cíle. Závěrečný seběh po sjezdovce do cíle si už celkem užíváme a už jen jistíme náskok, před další dvojicí.
    V cíli jsme za 11hod 33min 08s na 38. místě mezi muži. Trochu tomu nemůžeme uvěřit, protože to byl pro nás první závod tohohle typu a večer jsme si říkali, že když to dáme kolem 12hod, že to bude super.
    Celkově byl závod perfektní, krásná příroda a krásná trasa. Kdo si nastudoval pečlivě trasu doma, tak si myslím, že neměl důvod zabloudit. Oba jsme běželi v Trailrocích 255 a musíme si je pochválit, já zvlášť v sebězích. 
    Tomáši díky!

    odpočinek nad Friesovkou